Vítkovická nemocnice: Pojízdná gynekologie ve vagónu, železárny zhoršovaly prostředí na Ostravsku

Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice oslavila 170 let od svého založení. Vítkovická závodní nemocnice byla vůbec první závodní nemocnici v Rakousku-Uhersku a zřejmě i v Evropě.

Přitom ve svých prvopočátcích měla jen pár desítek lůžek. V našem seriálu chceme ukázat, jak se tento zprvu malý vítkovický „špitál“ postupně stal dnešní moderní nemocnicí, která nabízí zdravotní péči nejen obyvatelům dnešní Ostravy, ale některými úzce specializovanými pracovišti i lidem z dalších měst a obcí v celé zemi.

Vítkovická nemocnice: Rychlá záchranka, léčba srdečních chorob a endoprotézy 16/02/2024

Podívejme se dnes s archiváři a historiky, jak nemocnice fungovala v padesátých a šedesátých letech.

První středisko vzniklo pro vysoké pece, strojírnu a slévárnu

V závodech VŽKG tak vznikla řada ambulancí, na nichž měl zásluhu především doktor Mirko Horák. Nejenže doporučil vhodné objekty k přestavbě na ambulance, ale také zajistil rychlé vytvoření projektů a rychlou realizaci. Jeho práci pak dokončil jeho nástupce dr. … Martínek.

Vedení podniku nezůstalo jen u těchto malých ordinací a v roce 1952 začalo budovat první závodní středisko pro závody vysoké pece, strojírnu a slévárnu. Toto středisko se otevřelo v roce 1953. V jeho přízemí sídlilo středisko protiplynové záchrany, v prvním poschodí bylo pět ordinací závodních lékařů. Dále jedna ordinace internisty, dvě ordinace zubních lékařů, kartotéka a výdejna léčiv. Byla zde i laboratorní pobočka a ordinace pro fyzikální léčbu.

Foto: se souhlasem Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice

Ve velmi podobném rozsahu vznikala další závodní střediska a v roce 1965 byly všechny v plném provozu. Ve Vítkovicích tak pracovalo sedm středisek.

Závodní střediska zlepšila zdravotní péči o zaměstnance

První mělo osm závodních lékařů a tři odborné lékaře pro závod vysokých pecí. Druhé středisko čítalo osm závodních lékařů a pět odborných a sloužilo zaměstnancům Nového závodu. Třetí závodní středisko pro starou ocelárnu mělo sedm závodních a čtyři odborné lékaře.

Čtvrtým závodním střediskem se stala oddělená ordinace ve Svinově se třemi závodními lékaři pro závod válcovna trub Vítkovice. Pátým střediskem se čtyřmi závodními a dvěma odbornými lékaři bylo pro závod Oblast hlavního mechanika, další čtyři závodní lékaři a jeden odborný lékař pracovali v šestém závodním středisku pro závod Kotlomost. A sedmé závodní zdravotní středisko ve Vítkovicích sloužilo učňům a kromě čtyř závodních a tří odborných lékařů mělo i lůžkovou část. Po výstavbě těchto středisek byly zrušeny provizorní ambulance v závodech.

Rostl počet preventivních prohlídek, rentgeny ustoupily zubním vrtačkám

Ústav pro pracovní lékařství předal některé své úkoly závodním lékařům. Patřily mezi ně preventivní prohlídky, které se ve Vítkovicích prováděly plynule od roku 1956, a jejich počet v závodních ambulancích neustále vzrůstal. Nemocnice také zlepšovala vybavení jednotlivých závodních ambulancí, díky kterému lékaři mohli provádět mnohem více laboratorních vyšetření.

V roce 1976 vítkovická nemocnice zavedla první počítačový systém na zpracovávání údajů o pracovní neschopnosti, byl dostupný všem lékařům na všech pracovištích.

V tomto roce také zahájila celoústavní svoz biologického materiálu z ambulancí do laboratoře a rozvoz výsledků. Doba lékařské služby v nemocnici se zvýšila na šestnáct hodin denně a o sobotách a nedělích na dvanáct hodin denně. V závodních ambulancích byla zrušena rentgenová pracoviště a nahradily je zubní ambulance a sociální místnosti pro zdravotnický personál. Závodní ambulance byly vybaveny EKG přístroji, některé i přístroji na fyzikální terapii a inhalátory.

Vítkovice chtěly novou polikliniku, stát na to však neslyšel

Přestože takzvané odborné ambulance v nemocnici existovaly, jejich péče byla navzdory rostoucím Vítkovickým železárnám a zvyšujícímu se počtu zaměstnanců stále nedostačující. Za prvé jich byl nedostatek a za druhé byla nedostačující jejich pracovní doba.

Například v psychiatrické ambulanci se ordinovalo jen dvě hodiny dvakrát týdně, gynekologická ambulance byla v provozu také jen dvě hodiny denně. V roce 1952 proto nastalo i u odborných ambulancí období velkých reforem. Odborné ambulance byly často oddělené, nemocní tak museli přecházet z jedné budovy do druhé.

Vedení nemocnice a závodu zamýšlelo postavit novou moderní budovu polikliniky, která by tyto odborné ambulance centralizovala, jejich snahu však stát nevyslyšel.

V železničním vagóně sídlila pojízdná gynekologická ambulance

Vítkovice proto v roce 1965 zahájily přestavbu vily v Ruské ulici. V přízemí zahájila provoz dětská ambulance a v prvním patře porodnicko-gynekologické středisko. V tomtéž patře se zde postupně vystřídaly různé ordinace, a nakonec zde byla umístěna poradna pro těhotné ženy, prenatální poradna, poradna pro riziková těhotenství a prebioptické centrum.

Foto: se souhlasem Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice

Mluvíme-li o gynekologii, je nutné uvést, že v letech 1958 až 1964 vítkovická nemocnice provozovala železniční vagón, který sloužil jako pojízdná gynekologická ambulance. Nebyl to jediný vagon, který soužil jako nemocniční ambulance. Jiný železniční vagón, zapůjčený státními drahami, sloužil v padesátých letech jako pojízdná rentgenologická vyšetřovna v rámci prevence plicních onemocnění. Stát přitom k těmto zdravotním účelům půjčil vůbec první pojízdný vůz Vítkovicím už v letech 1946 až 1947.

Odborné lékaře mohli zaměstnanci navštěvovat i po pracovní době

Interních ambulancí bylo ve Vítkovicích v provozu v padesátých letech pouze šest, internisté ale začali ordinovat i v závodních střediscích a postupně se jejich činnost rozšířila na osm hodin denně. Obdobné to bylo v oboru zubního lékařství, kde lékaři ordinovali v závodní nemocnici a později také v závodních střediscích.

Díky uvolnění prvního patra v budově bývalé klášterní školy v letech 1968 až 1969 se zde našly prostory pro ambulanci plicního oddělení. Tyto ambulance nemocnice vybavila ve své době nejmodernější dostupnou technikou.

Vedení nemocnice také v odborných ambulancích, ve kterých pracovali dva odborní lékaři, zajistilo, aby je mohli zaměstnanci železáren a dalších závodů navštívit i po své pracovní době, tedy například v odpoledních hodinách. Tuto péči zajišťovaly vítkovické ambulance nejen zaměstnancům železáren, ale i ostatním lidem z okolí. To také vedlo postupně ke zvýšení počtu odborných lékařů.

Poliklinika vznikla ve shluku čtyř domů v Mírové ulici

Vedení nemocnice se stále snažilo o vybudování jedné polikliniky, která by zajistila, aby veškerá odborná péče byla v jednom místě. Avšak jediné, co vedení podniku bylo v tomto směru ochotno udělat, bylo uvolnění čtyř bloků třípatrových domů na Mírové ulici, a to v roce 1971.

Zájem ambulancí o okamžité přestěhování do těchto objektů byl tak velký, že byly jen nezbytně upraveny a okamžitě začaly sloužit odborným lékařům. Definitivně upraven byl jen první vchod, další úpravy domů začaly až po roce 1977.

Vítkovická nemocnice otevírala další odborné ambulance. V roce 1975 to byla funkční a pulmonální ambulance a hematologická ambulance. Aby vedení podniku zajistilo ještě větší preventivní péči, zřídilo v roce 1976 nelůžkové oddělení pracovního lékařství. V roce 1976 byly opět přestěhovány ambulance ušního, nosního a krčního lékařství do jedné z budov polikliniky.

Dětské ambulance zůstaly ve vile na Ruské ulici, ale přibyly k nim další dvě odborné poradny, a to pulmologická a nefrologická. V roce 1977 byl k ordinariátu látkové výměny přiřazen také ordinariát revmatologický.

Rozvoj železáren zhoršoval prostředí a zvyšoval hlučnost a prašnost

Rozvoj Vítkovických železáren ve třicátých a čtyřicátých letech měl za následek stále se zhoršující prostředí a zvýšenou hlučnost a prašnost ve městě. Výstavba Nové huti a rozšiřování vítkovických závodů znamenaly i stále se zvyšující počty nemocných.

Na chirurgickém oddělení nemocnice se neustále zvyšovaly počty těžkých úrazů, z nichž téměř padesát ročně skončilo smrtí.

Zmenšil se i ochranný zelený pás kolem nemocnice a značně se snížila také vhodnost lokality, ve které kdysi vedení Vítkovického horního a hutního těžířstva novou nemocnici postavilo. Bylo jasné, že nemocnici nelze nikam přestěhovat vzhledem k velikosti i rozloze, kterou nemocnice pro všechna svá oddělení potřebovala.

A tak se vedení nemocnice dohodlo s vedením podniku na postupné, ale rozsáhlé přestavbě jednotlivých nemocničních pavilónů a také na možné výstavbě nových pavilónů v areálu samotné nemocnice. Součástí této adaptace byl také záměr vybavit pavilony novou moderní technikou.

Vedení se stěhovalo do vily, začala rekonstrukce chirurgie

Nejprve bylo třeba kvůli rozšiřování nemocnice získat nové prostory. A pak se údržba nemocnice přestěhovala do nově postaveného dřevěného domu, úředníci a vedení nemocnice do vily v Zálužanského ulici a některé odborné ambulance se stěhovaly do domů v Mírové ulici.

Jako vůbec první zahájila nemocnice v roce 1950 rekonstrukci chirurgického pavilónu. Budova dostala další podlaží, celkem má tedy přízemí a dvě patra. Došlo k rekonstrukci lůžkových oddělení a také k modernizaci ambulancí a operačních sálů.

Primářem chirurgie byl v době její rekonstrukce doktor Vladimír Drašnar, který ve spolupráci s americkým lékařem, autorem nové metody léčby žaludečních vředů, profesorem Dragstedem, začal provádět náročné operace. Tyto operace byly jedny z prvních v Evropě a ročně se jich provedlo ve Vítkovické nemocnici provést téměř čtyřicet.

Modernizace vítkovické chirurgie vedla také k tomu, že v roce 1951 přichází do Ostravy významná osobnost v dějinách chirurgie MUDr. Antonín Staněk. Vystřídal předtím různé nemocnice, aby se nakonec na základě takzvaných umístěnek ocitnul právě zde.

Antonín Staněk byl znám svou empatií, smyslem pro pořádek, schopností právem vytknout chybu, a hlavně schopností rozeznat nutnost operačního zákroku. V roce 1956 se stal primářem chirurgie Vítkovické nemocnice. Na vítkovické chirurgii se prováděly především zákroky v oblasti břišní, traumatologie kostní a měkkých tkání ruky a chirurgie ruky.

Další přeměnou získala chirurgie nové patro, „jipky“ i průmyslovou televizi

Později, v roce 1978, se uskutečnila další přeměna chirurgie. Oddělení získalo přístavbou další podlaží, od té doby má tři patra. V jejím suterénu je centrální sterilizace a centrální převlékárna lůžek, která slouží k rychlejšímu příjmu nových pacientů. Velkou pozornost projektanti věnovali modernizaci operačního traktu, úrazový sál a předoperační místnosti mají po přestavbě klimatizaci.

Foto: se souhlasem Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice

Na operačních sálech se díky modernizaci začalo pracovat s elektrickým skalpelem, anesteziologové mohli pracovat s monitorovacím zařízením během anestezie. Vznikly tu pooperační jednotky intenzívní péče, operační sály a pooperační pokoj propojila průmyslová televize. Chirurgie má i centrální shoz prádla, oddělení má také větší část pokojů dvoulůžkových, jen bez samostatného sociálního zařízení.

Ale zpět do padesátých let. V roce 1952 nemocnice zahájila novou metodu léčby vrozených a získaných chlopenních vad pomocí katetrizační techniky. O rok později spustila rekonstrukci interního pavilónu, k němuž postavila přístavbu a vnitřní část budovy modernizovala. V přízemí vznikly velké sály pro nemocné, v patře pokoje pro dva až tři nemocné.

V interně zavedla prototyp dorozumívacího zařízení. V roce 1956 nechala interní pavilon vybavit i moderním přístrojem k vyšetřování zažívacího traktu gastroskopem, o něco později také rektoskopem pro vyšetření konečníku a tlustého střeva. V roce 1962 zde nemocnice otevřela dialyzační jednotku a to jako jedna z prvních v republice.

Přestavba gynekologie a porodnice trvala deset měsíců

V roce 1956 nemocnice zahájila také přestavbu gynekologicko-porodnického oddělení, která trvala deset měsíců. Nemocnice tím zmodernizovala porodní část, zavedla parní autoklávy pro sterilizaci nástrojů a materiálů a sterilizátory. Toto oddělení vybavila také moderními ultrazvukovými přístroji. Jeden z nich sloužil pro akustickou a obrazovou porodnickou diagnostiku. Pro gynekologické účely nemocnice koupila i přístroj pro kryoterapii defektů děložního čípku.

O něco později nemocnice nechala opravit také dva přízemní pavilóny, vystavěné v roce 1890. Rekonstrukcí nejprve prošla v letech 1956 a 1957 nejprve levá část, ve které bylo oddělení pro choroby kožní a pohlavní, poté nemocnice opravila v roce 1958 až 1961 část pravou, kde bylo ústřední rentgenologické pracoviště. To po opravě nemocnice rovněž vybavila moderními přístroji.

Přestavěli kuchyni, porodnice dostala inkubátory

V roce 1961 začala přestavba hlavní vrátnice a nemocnice rekonstruovala a nově vybavila oční oddělení. V letech 1964 a 1965 prošla obnovou také kuchyně a hospodářské budovy.

Foto: se souhlasem Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice

V letech 1966 až 1968 nemocnice provedla celkovou rekonstrukci dětského oddělení. Toto oddělení stejně jako oddělení novorozenecké a porodnické vybavila inkubátory, novými dětskými lůžky, inhalátory a baktericidními ozařovači.

V letech 1966 až 1968 přišlo na řadu ORL, následovala rekonstrukce plicního oddělení v letech 1967-1969, kde byla opravena část lůžková i ambulantní.

Vzniklo lůžkové oddělení pro choroby plicní a tuberkulózu. Také musím poukázat, že v této době se začaly provádět na oddělení TRN bronchoskopie a bronchografie v celkové anestezii. Do té doby to byl výkon jen výjimečný.