Vítkovická nemocnice: Komunisté špitál zestátnili, řádové sestry musely časem zmizet

Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice oslavila 170 let od svého založení. Vítkovická závodní nemocnice byla vůbec první závodní nemocnicí v Rakousku-Uhersku a zřejmě i v Evropě.

V našem seriálu chceme ukázat, jak se tento zprvu malý vítkovický „špitál“ postupně stal dnešní moderní nemocnicí, která nabízí zdravotní péči nejen obyvatelům dnešní Ostravy, ale některými úzce specializovanými pracovišti i lidem z dalších měst a obcí v celé zemi.

Část vítkovické nemocnice sloužila po válce jako vojenský lazaret plukovníka Katunina pro raněné vojáky Rudé armády. Při osvobozování Ostravy a Opavska, při takzvané Ostravské operaci, která trvala od 10. března do 5. května, padlo z 225 tisíc nasazených rudoarmějců téměř 24 tisíc a 89 tisíc bylo raněno. Ranění vojáci pobývali v nemocnici až do poloviny června roku 1945.

Vítkovická nemocnice: Němečtí lékaři museli do války, stavěly se protiletadlové kryty 07/02/2024

Menší část vítkovické závodní nemocnice sloužila pro ošetřování civilního obyvatelstva. Téměř okamžitě po válce začaly opravné práce na jednotlivých budovách poničených obranou německou dělostřeleckou palbou. Poté, co byl v nemocnici zrušen vojenský lazaret, se začaly opravovat i budovy, které pro tento účel sloužily. Jejich oprava byla sice jen provizorní, ale mohly se tak opět používat ke svému původnímu účelu a jednotlivá oddělení se vrátila do míst, kde původně byla.

Podívejme se s historiky, co všechno Vítkovická nemocnice po válce a po komunistickém puči v únoru roku 1948 zažívala.

Německé lékaře nahradili noví přednostové oddělení

Po úprku německých lékařů a už den po osvobození Ostravy, tedy 1. května 1945, začalo Vítkovickou nemocnici okamžitě řídit prozatímní vedení. Ředitelem nemocnice se stal MUDr. Artur Sommer a ten jmenoval jednotlivé lékaře oddělení do funkce přednosty. Později bylo toto vedení definitivně jmenováno.

Například lékařským ředitelem se stal doktor Karel Brodský, přednostou interního oddělení doktor Vladimír Neuwirt, přednostou chirurgického oddělení doktor Vladimír Drašnar a přednostou dětského oddělení doktor Josef Lukeš.

Dne 16. července 1945 se stal přednostou kožního oddělení dr. Vladimír Šuchma a 1. srpna 1945 se stal přednostou II. Interního oddělení doktor Jiří Velemínský.

Osmdesát procent obyvatel Ostravy trpělo po válce podvýživou

Po osvobození však musely obnovené československé správní orgány především bezodkladně řešit nejtíživější problém prvních poválečných dnů, jímž byl nedostatek potravin. Až osmdesát Ostravanů trpělo podvýživou, rychle se šířily infekční choroby a riziko nákazy zvyšovaly výpadky dodávek vody a poškozená kanalizace.

Extrémně vysoká byla kojenecká úmrtnost. Ještě v roce 1946 připadlo na 1 866 zemřelých 348 kojenců. Nedostávalo se lékařů, nemocničních lůžek, léků, sanitních aut i zdravotnického vybavení. Situaci ztěžovalo také to, že ostravský národní výbor musel v prvních týdnech po válce zajišťovat zdravotní službu i v okolních okresech. Komplikace způsobil rovněž průchod asi 130 tisíc repatriantů, tedy uprchlíků, kteří se vraceli přes Moravskou Ostravu do Polska.

Foto: se souhlasem Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice

Jistého zlepšení dosáhlo město díky zásilkám potravin z mezinárodní pomoci UNRRA, část zásob uvolnilo pro Ostravu také velení 4. ukrajinského frontu. Sovětská strana dodala rovněž suroviny, především železnou rudu, nutné pro zahájení výroby ve Vítkovických železárnách.

Ústav začal provádět preventivní prohlídky zaměstnanců

V říjnu 1945 nemocnice zřídila Ústav pro pracovní lékařství, jehož hlavní činností bylo zlepšení prevence a preventivní zdravotní péče. Záměry dr. Jindřicha Urbánka z třicátých let v tomto směru totiž situace nedovolila zcela realizovat a za protektorátu je německé vedení nemocnice dokonce úplně zrušilo. Bylo proto nutné na jeho práci opět navázat. Úkol plně převzal právě Ústav pro pracovní lékařství, jehož přednostou se stal doktor Petr Pachner.

Ústav pro pracovní lékařství začal provádět preventivní prohlídky pracovníků a to v koordinaci se závodními lékaři. Ústav se také staral o hygienu na jednotlivých pracovištích a kontroloval výstavbu budov a nových továrních hal tak, aby byly v souladu se zdravotnickými a hygienickými pravidly. Zajišťoval také přehled o pracovních úrazech a onemocněních, které se vyskytovaly, a evidoval takové pracovní postupy, u kterých bylo zvýšené riziko poškození zdraví.

Ústav také prosazoval žádosti pracovníků, kteří měli zdravotní potíže, a staral se také o to, aby jim výrobní závody poskytovaly pracovní úlevy.

Pojízdný rentgen hromadně „prosvítil“ všechny zaměstnance

Tady je třeba připomenout, že historie vítkovického zdravotnictví úzce souvisí s činností Vítkovických železáren. A ty byly jako součást znárodnění průmyslu v Československu znárodněny už 28. října 1945. A musíme trochu jízlivě dodat, že po jménu Hermann Göring, které „získaly“ železárny díky začlenění do říšského koncernu za druhé světové války, dostaly do názvu další podobné jméno. Začaly se nazývat na Vítkovické železárny Klementa Gottvalda.

Ústav pro pracovní lékařství měl tři části. Bylo zde oddělení zábrany úrazů, dále psychotechnická laboratoř, která předtím pracovala samostatně, a takzvaná protiplynová zábrana.

Protiplynová zábrana především školila zaměstnance pro práce s plynem a v tom, jak se postarat o zařízení určená k ochraně před poškozením plynem. V závodě byly čtyři takové stanice. V roce 1946 a 1947 poskytlo ministerstvo zdravotnictví Vítkovickým železárnám pojízdný rentgenový vůz. Díky tomu byli poprvé snímkováni ze štítu všichni zaměstnanci závodu.

V roce 1945 se na interním oddělení začaly provádět dřeňové punkce a nemocnice otevřela sportovní poradnu. Na chirurgii ve stejném roce začali provádět venografii hlavy a k léčbě některých onemocnění se začal využívat proslulý penicilin.

Patnáct lůžek sloužilo pro pozorování simulantů

V roce 1948 nemocnice postavila takzvaný Dům oddechu pro nemocné zaměstnance, kteří se jako nemocní do statistik nehlásili. A zřídila také patnáct lůžek pro pozorování simulantů.

A opět se přepisovaly dějiny. V roce 1949 vyšel zákon, kterým byla zestátněna veškerá zdravotnická zařízení. Avšak vzhledem k tomu, že Vítkovické železárny měly v té době významné postavení a měly u představitelů komunistického státu dobré jméno, přesvědčili státní orgány, aby vítkovické nemocnici udělily pozoruhodnou výjimku. Ta spočívala v tom, že se tento zákon nebude vztahovat na vítkovické závodní zdravotnictví až do konce roku 1951.

V této době už stát stavěl v Kunčicích Novou huť Klementa Gottvalda, kde mimo jednotlivých objektů byly vybudovány také ambulance s poliklinikou.

Komunisté nechali řádové sestry v nemocnicích

Komunistická moc po roce 1948 obzvláště tvrdě vystupovala proti církvím. Řádové sestry, které se věnovaly především sociální pomoci, zdravotní a sociální péči, byly rozvezeny do Rajhradu, Bohosudova u Teplic a Broumova. Z této akce ale komunisté vyjmuli Milosrdné sestry sv. Kříže III. řádu sv. Františka v klášteře na Habrmanově ulici v Přívoze, které opatrovaly nevyléčitelné, přestárlé a nemocné v nemocnici v Zábřehu nad Odrou, a také řádové sestry kongregace sester sv. Karla Boromejského v závodní nemocnici ve Vítkovicích, za něž nebyla v danou chvíli náhrada. Všechny však v dalších letech nahradily civilní ošetřovatelky.

V říjnu 1948 byly zrušeny nemocenské pojišťovny a léčebné fondy, mezi které patřily Revírní bratrská pokladna, Závodní nemocenská pojišťovna horního a hutního těžířstva, Nemocenská pojišťovna soukromých zaměstnanců, Okresní nemocenská pojišťovna. Sociální pojištění začala spravovat Ústřední národní pojišťovna.

Nemocnice zavedla gynekologické vstupní prohlídky

V roce 1950 vedení nemocnice otevřelo oddělení pro léčbu tuberkulózy a chorob plicních (TRN). Sídlilo v prostorách už nám známé bývalé klášterní školy, a to v přízemí. Mělo sedmatřicet lůžek a svou ambulanci. Přednostou tohoto oddělení se stal doktor Bohumil Spilka.

Ve stejném roce nemocnice ve stejné budově, avšak v prvním patře, otevřela porodnicko-gynekologické oddělení. Byla zde i poradna pro těhotné a vedoucím oddělení se stal závodní lékař doktor Mirko Horák. V tomto období nemocnice také začala s pravidelnými gynekologickými vstupními prohlídkami všech nastupujících žen.

Foto: se souhlasem Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice

V letech 1950 a 1951 nemocnice pracovala na projektu závodního obvodního střediska. V roce 1950 zřídila nové ambulance, kterých bylo celkem dvanáct. Devět z nich bylo na vítkovických závodech, později vznikly takzvané učňovské ambulance v Hrabůvce.

V roce 1951 vznikl Krajský závodní ústav národního zdraví VŽKG

Nemocnice také zavedla bezplatné ošetření zaměstnanců, kteří už v závodech nepracovali a na ošetření v závodní nemocnici neměli nárok, protože měli takzvané národní pojištění, tedy nemocenské pojištění a důchodové pojištění.

V roce 1951 byla provedena generální rekonstrukce chirurgického pavilónu včetně modernizace lůžkových oddělení a jednotlivých ambulancí.

V roce 1951 komunistický stát zákonem zavedl sjednocené zdravotnictví, podle kterého zůstaly v hospodářské správě státního podniku VŽKG jednotlivé budovy zdravotnického zařízení, dále zařízení, která nejsou zdravotnická, a pomocný personál včetně údržby.

Do vlastnictví státu pak spadl všechen zdravotnický materiál a vlastní zdravotnická služba. Patřily sem také náklady na léky, investice, práce, mzdy zdravotnických pracovníků. Ke stejnému datu vznikl „Krajský závodní ústav národního zdraví Vítkovických železáren Klementa Gottvalda“ a jeho novým ředitelem se stal MUDr. Ferdinand Prchal. Ústav pro pracovní lékařství byl převeden pro Krajskou hygienickou stanici Ostrava.

Přednost ve zdravotní péči měli zaměstnanci VŽKG

Ferdinand Prchal, který se stal novým ředitelem nemocnice 2. ledna roku 1952, jmenoval dva náměstky a každý z nich měl na starosti jinou část nemocnice. Doktor Jaroslav Veselský vedl část ambulantní a doktorka Libuše Blažková-Hudečková vedla část lůžkovou.

Mezi první body práce tohoto nového vedení patřilo rychle rozdělit pracující, materiál a zařízení mezi podnik a státní správu. Dalším bodem pak byla realizace zákona, který říkal, že přednostní zdravotní péči mají zaměstnanci Vítkovických železáren.

V roce 1951 vítkovická nemocnice zaměstnávala v ambulancích šest závodních lékařů, a to na tři až čtyři hodiny denně. V roce 1952 se tento počet rozšířil na osm lékařů, v roce 1953 jich bylo už osmnáct a v roce 1954 pracovalo ve vítkovické nemocnici už šestadvacet lékařů. Ti už nepracovali na zkrácený úvazek, ale na celých osm hodin denně. To samozřejmě zlepšilo zdravotní péči v nemocnici.