Vítkovická nemocnice: Němečtí lékaři museli do války, stavěly se protiletadlové kryty

Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice oslavila 170 let od svého založení. Vítkovická závodní nemocnice byla vůbec první závodní nemocnicí v Rakousku-Uhersku a zřejmě i v Evropě.

V našem seriálu chceme ukázat, jak se tento zprvu malý vítkovický „špitál“ postupně stal dnešní moderní nemocnicí, která nabízí zdravotní péči nejen obyvatelům dnešní Ostravy, ale některými úzce specializovanými pracovišti i lidem z dalších měst a obcí v celé zemi.

Vítkovická nemocnice: Potírání úmrtnosti kojenců, tělocvik v šestinedělí i péče o novorozence 04/02/2024

Byl škaredý den, 15. března 1939. Už den před tím, tedy před zabráním zbytku Československa, dorazily do Ostravy od Petřkovic německé vojenské oddíly a začala okupace Československa. Němci v Ostravě a kolem ní zabrali doly a velké průmyslové podniky. Pochopitelně se ještě v ten den objevili také ve vítkovické nemocnici.

Nové německé vedení Vítkovických železáren propustilo z nemocnice ředitele doktora Jindřicha Urbánka a dosadilo do jeho funkce nového lékaře, kterým byl německý doktor Viktor Machatschek. Ten za svého vedení propustil téměř všechny české a židovské lékaře, kteří byli přednosty lůžkových oddělení, a dosadil za ně lékaře německé národnosti.

Podívejme se s historiky a archiváři, jak si tato ve své době moderní vítkovická nemocnice za druhé světové války a nacistické okupace Československa vedla.

Na oslavě 125 let podniku byl i kolaborant Emanuel Moravec

Němci ovládli Vítkovické železárny, arizovali Vítkovické horní a hutní těžířstvo, a závod, stejně jako Škodovy závody v Plzni, vzápětí po okupaci začlenili do Říšských závodů Hermanna Göringa (Hermann Göring Werke). Za druhé světové války ve Vítkovických železáren dokonce vyráběli munici a součásti raket V-2. Podnik se také začal rozšiřovat přes hranici Moravy a Slezska směrem do Kunčic, tedy do oblasti, kde později vznikla Nová huť.

Foto: publikace Zbrojně-muniční výroba Vítkovických železáren

Vítkovické železárny se v období protektorátu podílelo svými výrobky na výzbroji německých ozbrojených sil. V závěru války se Vítkovické železárny spolu s plzeňskou Škodovkou pravděpodobně podílely na výrobě dalekonosného děla V-3. K označení výrobků se používal kód „bzs“. Ve Vítkovicích se vyráběly letecké pumy a pancíře pro několik typů tanků a obrněných transportérů.

Ve Vítkovicích se také v době druhé světové války, pravděpodobně v roce 1943, konala velká slavnost s alegorickými vozy, které se účastnil také protektorátní ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec. Oslavy se konaly k 125. výročí založení železáren.

V táborech pro dělníky byly společné kuchyně a jídelny, jídlo na lístky

Železárnám se pod koncernem s Göringovým jménem opět docela dobře vedlo, dobré sociální podmínky jejich zaměstnancům zajistila alespoň zčásti výstavba kolonie v Hrabové a pro ubytování dělníků nechaly železárny postavit třicet dřevěných domků.

V roce 1942 vyrostl obdobný tábor na Žofinské huti pro dvě stě dělníků a pro dalších tisíc dělníků v Kunčicích. Prostory v domcích však byly velice stísněné, měly společné kuchyně a jídelny. Jídlo se vydávalo na potravinové lístky, železárny poskytovaly ještě lístky přídavkové. Potraviny, které chyběly, a další potřebné věci bylo však možno zakoupit spíše na černém trhu.

Odstranili české lékaře, ty židovského původu čekal krutý osud

Nové německé vedení Vítkovických železáren odvolalo českého ředitele Vítkovické závodní nemocnice a ponechalo v ní na svých primářských místech jediné dva české lékaře, doktora Josefa Šimečka a doktora Miloše Wostrého. Lékaři židovské národnosti se podle historiků stali s největší pravděpodobností oběťmi nacistického režimu.

Například dr. Gutting, který pracoval jako přednosta na chirurgii, byl nařízením ze dne 4. dubna 1939 zbaven práce a odjel do Poděbradských lázní. Jako žid měl blokovány finance, proto 21. července 1937 požádal o finanční výpomoc. Na základě této žádosti mu bylo poskytnuto 1 500 korun. Poté odjel do Prahy a nakonec byl odtransportován do lodžského ghetta, kde v roce 1941 zemřel.

Foto: publikace Zbrojně-muniční výroba Vítkovických železáren

Do Terezína byli v roce 1942 deportováni také MUDr. Rudolf Pressburger a jeho manželka Lilly Pressburgerová. Bývalý ředitel vítkovické nemocnice i jeho žena v Terezíně zemřeli. Dům, kde žili, od letošního roku připomíná v Přívozské ulici nový Stolpersteine, tedy kámen zmizelých.

Připomeňme jen, že MUDr. Rudolf Pressburger pracoval po studiích ve vítkovické nemocnici jako závodní lékař a později, v roce 1919, se stal jejím ředitelem. Nemocnice se za jeho ředitelování rozrůstala, provoz zahájila druhá interní klinika. Následně nemocnice otevřela Institut pro péči o matky a děti a poté oddělení dentální medicíny.

Mezi další lékaře, kteří byli podobným způsobem postiženi, patřili například dr. Ritschawy, dr. Alt či dr. Wurzel.

Když němečtí lékaři museli do války, vrátili se do nemocnice Češi

Na počátku okupace byli do nemocnice přijímáni především němečtí lékaři. Situace se však změnila po vypuknutí druhé světové války, hlavně v letech 1941 až 1943. Tehdy německé okupační úřady Protektorátu vydaly příkaz, aby Vítkovická závodní nemocnice přijímala lékaře české národnosti, protože němečtí lékaři byli povoláni na frontu. Ve vítkovické nemocnici tedy začali pracovat třeba dr. Horák, dr. Mašek, dr. Grygar a dr. Sýkorová.

„Přestože čeští lékaři a ostatní český zdravotnický personál čelil v nemocnici různému nátlaku a výhružkám, myšlení těchto lidí bylo zaměřeno vlastenecky. Někteří z nich byli zapojeni do ilegálních hnutí proti nacistickému režimu. Mezi tyto lékaře patřil například také dr. Vladimír Neuwirt, který byl v partyzánské skupině Jana Žižky,“ popisuje ve své diplomové práci Renáta Tylšarová.

Za protektorátu zahájilo provoz dětské oddělení

Také za protektorátu se Vítkovická nemocnice pozvolna rozvíjela. V roce 1941 zahájilo provoz nově postavené dětské oddělení, které mělo 46 lůžek a vedla jej doktorka Hanke-Zinneckerová.

Stavbu tohoto oddělení však připravil ještě dr. Josef Šimeček v roce 1938. V roce 1941 také nemocnice rekonstruovala porodnicko-gynekologické oddělení, ve kterém vznikl nový porodní sál. Do nově postavené budovy dětského oddělení se také přestěhovala ambulance z gynekologie. Tím se počet lůžek zvedl pětadevadesát.

Foto: archiv Vítkovice, a. s.

V roce 1943 se také rozšířilo zubní oddělení Vítkovické nemocnice o dřevěný přízemní pavilón. Za interním pavilónem se začala v době protektorátu stavět i nízká budova budoucího rentgenového pracoviště, které však nebylo nikdy dokončeno. O něco později se nakonec z této budovy stala ubytovna pro sestry.

V nemocnici se stavěly hlavně protiletecké kryty

Větší stavební změny vítkovická nemocnice za protektorátu nezažila. Především proto, že od roku 1944 se veškeré stavby v ní soustředily na výstavbu protileteckých krytů, které vznikly na nádvoří nemocnice. Tehdy se také stavěly náhradní objekty v Kunčicích pod Ondřejníkem a ve Frenštátě pod Radhoštěm, kdyby bylo zapotřebí nemocnici evakuovat. Část nemocnice byla přeměněna na lazaret wehrmachtu, koncem války také na ubytovnu pro německé uprchlíky z východu.

Je třeba tedy zmínit první velký, ale i nejničivější spojenecký nálet na Ostravu 29. srpna roku 1944. Vcelku pěkný letní den zkalily hodinu a čtvrt před polednem první bomby, které začalo shazovat na Ostravu a okolí na čtyři sta bombardérů Liberátor americké 15. letecké armády. Ty měly za úkol poničit průmyslové a vojenské objekty v Ostravě.

Bomby větší škody v železárnách nezpůsobily, archiv přežil v šachtě

Zatímco průmysl utrpěl jen minimální škody, přímo v katastru Ostravy zahynulo při tomto úderu na čtyři stovky civilistů a v okolí dalších sto čtyřicet, desítky lidí zahynuly například v Bohumíně. Němci při obraně sestřelili devět bombardérů, bomby spojenců tehdy v Ostravě zcela zničily 123 budov a jeden a půl tisíce domů poškodily.

Následovalo dalších třicet náletů jak amerických, tak sovětských, ale nebyly už tak zničující. Hlavní cíl, kterým byly průmyslové podniky, však utrpěly jen minimální škody.

Foto: archiv Vítkovice, a. s.

Po srpnovém bombardování byly do mapy zaneseny dopady pum. Naštěstí archiv VHHT byl už v roce 1943 uložen do čtyři sta metrů hluboké šachty, a tak se na rozdíl od archivu Škodových závodů v Plzni dochovaly i ty nejstarší listiny z historie Vítkovických železáren.

Americkou pumu našli po letech v plynojemu, nemocnice zásah nedostala

Vítkovické železárny rády dávají k dobru i jednu zajímavost z válečného bombardování závodu. A to leteckou pumu, která zřejmě při bombardování 20. února 1945 spadla do plynojemu, v kterém je dnes v Dolní oblasti Vítkovic hala Gong. Puma zřejmě díky nečistotám usazeným na dně plynojemu neexplodovala. Znovu objevena byla až při čištění v roce 1970. A pyrotechnici kapitán O. Pospíšil a kapitán František Poledňák pumu deadjustovali a odvezli ke zničení do lomu.

A abychom nezapomněli, dne 29. srpna roku 1944 přežila „legendární“ nálet amerických bombardérů také vítkovická nemocnice. A to jen díky tomu, že bomby většinou dopadly mimo areál nemocnice. Jediná bomba, která dopadla vedle nemocniční vrátnice, nevybuchla a byla odstraněna. Při bombardování utrpěly pouze fasády jednotlivých budov nemocnice, a to kvůli létajícím střepinám protileteckých granátů.

Němci ještě v poslední den nemocnici poničili palbou děl

Za druhé světové války se zvýšil počet zaměstnanců Vítkovických železáren a tím se také zvýšil počet ošetřených nemocných. V březnu a dubnu roku 1945 se s přibližující Rudou armádou zmocňovala německého vedení Vítkovických železáren i vedení vítkovické závodní nemocnice panika.

Foto: archiv Vítkovice, a. s.

Když se na jaře urputně bojovalo o Ostravu, němečtí lékaři se včetně ředitele vítkovické nemocnice i německého zdravotnického personálu postupně evakuovali. Toho využili čeští zaměstnanci nemocnice a postupně dne 30. dubna 1945 převzali vedení nemocnice. A mezi 14. a 15. hodinou odpolední rudoarmějci celou nemocnici osvobodili společně s Vítkovickými železárnami a také s celou Moravskou Ostravou.

Nicméně ještě v době mezi 30. dubnem a 1. květnem dopadly na nemocnici letecké bomby a německé dělostřelecké granáty, které zcela zničily dřevěný domek zubního pavilónu a hodně poškodily fasády hlavní budovy nemocnice, pavilónu pro choroby ORL, pavilónu fyzikálního, dětského pavilónu a také hospodářské budovy.