Nejnovější zprávy: Co dnes dělá baníkovský mistr Pospěch? A proč mu fanoušci odpustili Spartu? Zchátralé Jánské Koupele mají naději na záchranu, studie plánuje rozvoj

Auto

Stylový pracant

“Příští auto do testu bude Mercedes”, halekal na mě nadšený šéfredaktor. Můj vnitřní pesimista si hned představil E-Classe. Nepochybně kvalitní, ale supernudný taxikářský povoz. Když jsme si u dealera přebírali terénní pickup, pesimismus byl rázem pryč. Tenhle drobeček od nás na konci týdne dostal hodně přívlastků, ale rozhodně není nudný!


Autor: Radim Kolibík

Jako vždycky usedám za volant testovaného auta u redakce v Dolní oblasti a první společná cesta vede do centra Ostravy. Už pohled na medvěda, jak se tu tak klidně a sebevědomě tyčí ve stínu vysokých pecí, mi dá jasně najevo, že s respektem a testosteronem rozhodně nebudeme mít problém. Je to pořádný kus auta a nebojí se to ukázat!

Venku máme lehce pod nulou a jak na potvoru je jeden z mála letošních zimních dní, kde je třeba škrábat námrazu. Nejsem zrovna hobit, vždyť jsem kdysi udělal zářnou kariéru fotbalového brankáře okresního formátu, ale i tak jsem se docela zapotil, abych přes kapotu, velkou jako státní dluh, dosáhl na celé čelní sklo.

Při nástupu do kabiny ocením pevný nerezový práh a už hledám pozici za volantem. Ten je, stejně jako celá horní část palubovky a přístrojový štít, naprosto v pořádku. Volant se skvěle drží, palubovka je potažená kůží, uprostřed se tyčí klasická obrazovka a hned je jasné, že tohle je Mercedes! Ano, spodní část palubní desky je pocitově z méně luxusních plastů a volič automatické převodovky není pod volantem, jak je u Mercedesů zvykem, ale „po japonsku“ uprostřed mezi sedačkami. Oboje je ovšem mimořádně praktické. Páku automatu lze jistě ovládat i při lehce nestandardních situacích v terénu a když si bagančaty zablátím interiér, tak jej prostě utřu mokrým hadrem na podlahu. Tyhle části palubovky fakt nepotřebují šampón, kondicionér ani pravidelný přísun vitamínů. Volant se bohužel nedá nastavit v podélné ose, ale elektricky ovládané sedačky i sedák s ovládáním sklonu to bohatě vynahradí, pozici si najdu během chvilky. Mimochodem, sedačky. Prvotřídní kůže a tvar jsou přesně takové, jak se na Mercedes sluší a patří. Sedák by možná mohl být o chlup velkorysejší, ale pořád je to paráda, která mezi pickupy v Evropě jen těžko hledá konkurenci

Multimediální systém a celé jeho ovládání je takové, jak jej znám třeba z té nudné E-classe. Párování s telefonem je otázkou chvilky a můžeme vyrazit. Startuje se samozřejmě tlačítkem, což je moc dobře, protože tu nehezkou věc, kterou k odemykání auta dodali Japonci, tu bych v lepší společnosti ukazovat nechtěl, proto zůstane pěkně hluboko v kapse.

Celodenní šichta v Ostravě a okolí ukázala, že ve městě se Mercedes neztratí, ale jeho revír je úplně někde jinde. Vždyť tohle auto má 5,3 metrů a poloměr otáčení jako průměrná německá lokomotiva. Asistenční systémy má naštěstí jako nadprůměrná japonská lokomotiva. Parkování v centru by tak, díky 360stupňovým kamerám, zvládl úplně každý. Pokud by teda pro auto našel dost velké místo, že. Po dlouhých minutách kroužení okolo soudu je jasné, že tahle válka se nedá vyhrát. Přirozená regulace počtu aut v centru Ostravy v praxi. Už aby byl konec dne a my mohli utéct na venkov. Zbytnělé ego se však nevzdalo, a nakonec jsem místo přece jen urval. Pěkně na centimetry mezi dvě auta a zadkem k chodníku. Nebudeme si nic nalhávat, matka s kočárkem se bude muset trochu snažit, aby se kolem té korby protáhla, ale co se dá dělat, fakt je to dlouhé jako seznam funkcí ministra dopravy.

Schůzky se trochu dost vlekly, sice si jsem celkem jistý, že běžná odtahovka ostravských černých šerifů by si s ikskem neporadila, ale přesto se k autu vracím rychlým krokem a s lehkou nervozitou. Je to v pořádku, furt je tam i s tím svým obřím zadkem nad chodníkem. Vypadá to, že ho nikdo neobjel klíčem, a dokonce i všechny gumy jsou v pořádku. Mizíme za město!

Na dálnici Mercedes citelně pookřeje. Topení topí, sedačka hřeje, rádio hraje slušně a tempomat se ovládá intuitivně. Jo, pořád je to pickup postavený na žebřinovém rámu, žádné mama taxi, ale při plynulém dálničním přesunu je v kabině příjemně a motor, i když jen čtyřválec, má sil tak akorát na to, aby se nemusel stydět za hvězdu na kapotě.

Druhý den ráno si zopakuju rozcvičku při škrábání skla a ptám se, kde je Gréta, když ji člověk potřebuje!?

Bagančata mám, na korbu přihodím lano a pár lopat, v mobilu kontroluju číslo na spřáteleného traktoristu z místního JZD. Dneska vyzkoušíme, jestli nám marketéři ze Stuttgartu v prospektu tak trochu nelhali o terénních schopnostech jejich prvního pickupu.

Zkrátím to. Nelhali!

Lehce promrzlá půda už stihla povolit, ale iksko s tím nemá problém, i s prázdnou korbou není při obhlídce okolních pastvin třeba zapínat uzávěrku. Lehký zadek si občas sklouzne, ale spíš jen proto, aby auto dalo vědět, jak vypadá situace pod koly.

Přitvrdíme. Stoupání 100 %, to je výzva! Pokud jste to ještě nezkoušeli tak já vám to vysvětlím. Je to krpál jako kráva! 45 stupňů, to po svých snad ani nevylezu. Chvilka strachu, zapnout uzávěrku, zakousnout se do volantu, a už se škrábeme na vrchol, kde před námi byl naposledy Lakatoš místního dřevorubce. Očividně je tady iksko jako doma a je třeba si přiznat, že schopnosti auta v našem testu zase převýšily dovednosti a odvahu řidiče. Boční náklon z letáku teda rozhodně zkoušet nebudu. Už teď lovím po kabině mobil a další drobnosti. Odkládací schránky tady nejsou rozhodně nejsou simply ani clever. Nakonec všechno zabouchnu do schránky před spolujezdcem a od mobilu je klid. Teď se budou dít věci, které při kontrole displeje prostě nezažiju. Nutně totiž potřebuju zkusit překonat brod! O jednom vím. Kdy ho konečně najdu, klackem odborně měřím, jestli nepřesahuje povolených 60 cm, o kterých psali ti marketéři, a se zadkem sevřeným, jak baníkovec před penaltou ve finále Ligy mistrů, jdu na to. Moc dobře vím, že čím dál pojedu, tím dál zapadnu a tím dál pak bude muset přijet traktor. A čím dál pro nás pojede, tím víc vtipných historek bude traktorista večer vyprávět v hospodě. Brod zvládáme bez ztráty kytičky, voda jen lehce opláchla kapotu, podvozek je umytý důkladně, takže se můžeme vrátit k domovu.

Když auto odevzdávám, loučím se docela nerad. O co méně je to městský povoz, o to více má charismatu. Tohle auto mě prostě bavilo! Jasně, škarohlídové už od začátku testu brblají, že je to jen přeznačený Japonec. Ale já říkám, že ve Stuttgartu mu dali do vínku mnohem víc než hvězdu na kapotu. Němci pořádně zamakali na podvozku, zvětšili rozvor i rozchod kol, na korbu se tak vleze paleta napříč, a přitom je podvozek na špici třídy. German engineering. Deutsche ingenieurwissenschaften.

Za design karosérie se Mercedes rozhodně nemusí stydět a stydět se nebudete ani vy, když se ze své farmy jednou za čas vydáte do Dvořáka za trochou kultury. Ani nebude potřeba nějaká velká očista. Tenhle drsoň může i do divadla s trochou bláta za ušima. Jistě, před NDM zaberete dvě parkovací místa, ale co už, ať lidi vidí, kdo přijel do města!

V kabině je cítit pár kompromisů a chlapské ego by strašně chtělo šestiválec, ale 99 % času vám to bude jedno, protože tenhle pickup bude dřít do úmoru v jakémkoliv terénu. A když bude třeba, spolyká kilometry na Autobahnu jak malinu, aby německým obchodním partnerům ukázal, že nepřijel žádný chudák z Ost-ojropy, ale chlap, který ví, co je to poctivá práce a který k ní potřebuje prostě to nejlepší. Přesně proto byste si Mercedes-Benz třídy X měli koupit!

Technické údaje:

Typ motoru: vznětový dvakrát přeplňovaný čtyřválec
Nejvyšší výkon: 140 kW
Nejvyšší toč. moment: 450 Nm
Maximální rychlost: 176 km/h
Zrychlení 0 - 100 km/h: 11,8 s
Spotřeba město/mimo město/kombinace: 9,6/ 6,9 / 7,9 l
Objem nádrže: 62 l
Pohotovostní hmotnost: 2309 kg
Nosnost: 563 kg
Délka: 5340 mm
Šířka: 1920 mm
Výška: 1819 mm
Rozvor: 3150 mm

Cena testovaného vozu: 1 303 612 Kč včetně DPH

Fotogalerie

Autor: Radim Kolibík