Sto chutí Reného Müllera. Starý pes může mladého hodně naučit

Vážení, stárneme. Zub času se na nás všech podepisuje. Někdo si říká, že zraje jako víno, jinému se zase třeba zvětšují kouty a přátelé ho popichují otázkami na Turecko.

A nejen, že čas rychle utíká, ale časy se taky dost mění. Jsou obory, ve kterých to dnes vypadá diametrálně jinak, než před několika lety. Nikoliv ale gastro, tam to vypadá pořád stejně. Nebo nevypadá?

Komentáře Sto chutí Reného Müllera. Můj podnik, můj hrad! 04/03/2024

Gastronomie má výjimečnou imunitu vůči novým technologiím. Je jednou ze dvou posledních výrazných oblastí, kde technologie ještě neprovedla revoluci. Mohli bychom se ptát, jak je to možné, ale místo toho říkáme: karty nebereme. A není to tak, že by technologický svět neměl na gastronomii spadeno, samozřejmě má a šikovní jedinci vymýšlejí, jak gastro zdigitalizovat. Viděl jsem několik různých startupů, jejichž produkty jsou opravdu velkou přidanou hodnotou, která by provozovatelům výrazně usnadnila život a snad i přinesla nějakou tu korunu navíc.

Gastronomie je konzervativní obor, který má své zavedené tradice, postupy a vzorce. A strážci ohně jsou v těchto případech borci ze staré školy, buď v řemesle vyučení a s razítkem ČSR na potravinářském průkaze a nebo jsou prostě jen v oboru dlouho a život v zaběhnutých kolejích jim vyhovuje a nehodlají na tom nic měnit. Ne nadarmo se říká, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Nebo naučíš?

Mezigenerační střet je jedním ze zásadních společenských problémů, který asi nikdy vyřešit nepůjde. Nemusíte se bát, nemám ambice se o to v těchto řádcích pokoušet. Vždy to bylo „ti mladí versus ti staří“. Vždycky jsem si myslel, že stojím na straně mladých a staří mě v podnikání buď omezovali nebo se mi nedůvěřivě posmívali. Nicméně nedávno jsem se přistihl, jak dost nevěřícně koukám na pár osob na přelomu střední a vysoké školy, a říkal jsem si něco obdobného, jako si pravděpodobně o mně mnohokrát říkali lidé o deset a více let starší než já.

Poprvé, a snad na delší dobu naposledy, jsem se nad tím zastavil a sám sebe napomenul, že takhle by to asi úplně nešlo. Tak nějak v okamžiku jsem pochopil, jak snadno do této mezigenerační pasti spadnete a zároveň viděl celou situaci z druhé strany. Pochopil jsem těch mnoho tváří, které vždy seděly na druhé straně stolu. Už nejsem nejmladší a na vlastní kůži vidím, jak se časy mění a věci se hýbou.

Gastronomie prochází změnou. Generační změnou. A starého psa novým kouskům můžeš naučit, pokud bude chtít. Mnoho starých psů nechce, a řekl bych, že ani nemůže, protože na to už nemají síly. V interních kuchařských kruzích se o tom diskutuje dnes a denně, jak se průmysl změnil s přílivem mladé krve, která nejen, že není vyučená, ale taky není ustrašená. Celorepublikově vznikají nové a mladé koncepty, které drží prst na tepu doby a bohužel mnohým starším pardálům ujíždí vlak. Stejně, jako ubývá pivařů (umírají vysokým věkem a mladí se do piva neženou), tak ubývá hospod, kam chodili. Nejsou relevantní, dělají to posledních dvacet let stejně a svět už je někde jinde, jen oni si toho v záplavě svých štamgastů nevšimli.

Střídání generací vnímám jako velkou příležitost, která může mnohým dlouholetým profesionálům pomoci, pokud jí budou otevření. Nemusíte se změnit vy, můžete mít někoho, kdo vám pomůže se změnit. Jeden příklad za všechny, jak starý pes (promiň mi to, Zdendo) drží prst na tepu doby, je nejnovější spolupráce šéfa s kluky z Mama’s Burger. Tohle je naprosto geniální tah z obou stran a věřím, že o jejich společném počinu ještě hodně uslyšíme a nedivil bych se, kdyby tento krok inspiroval i další velká jména v oboru, aby se pustili do obdobných kolaborací se svými oblíbenci.

Autor je zakladatel značky

Faency Fries