Vítkovická nemocnice: Staví se nová nemocnice. Má sedm budov, nejmodernější přístroje i Papinův hrnec

Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice oslavila 170 let od svého založení. Přesný datum jejího založení však historici ani archiváři neznají, jisté však je, že to byl právě rok 1853.

Vítkovická nemocnice byla vůbec první závodní nemocnicí v Rakousku-Uhersku a zřejmě i v Evropě. Patří tak k nejstarším zdravotnickým zařízením v České republice a v dějinách českého zdravotnictví tak měla ve „století páry“ zcela mimořádné postavení.

Vítkovická nemocnice: Když přišel Munk, začalo se operovat za pomoci narkózy, taky se měřila teplota 30/12/2023

Přitom ve svých prvopočátcích měla jen pár desítek lůžek. V našem seriálu chceme ukázat, jak se tento zprvu malý vítkovický „špitál“ postupně stal dnešní moderní nemocnicí, která nabízí zdravotní péči nejen obyvatelům dnešní Ostravy, ale některými úzce specializovanými pracovišti i lidem z dalších měst a obcí v celé zemi.

Stará nemocnice nestačila pro stále více horníků a hutníků

Velmi dobře prosperující vítkovický závod s obrovským přírůstkem nových pracovních sil potřeboval v osmdesátých a devadesátých letech 19. století daleko prostornější závodní nemocnici, která by odpovídala tehdejším požadavkům moderní nemocniční péče.

Takzvaná stará vítkovická nemocnice tehdy stála ještě na jiném místě a její šéf, věhlasný a proslulý lékař Maxmilian Munk, doslova bombardoval vedení Vítkovického horního a hutního těžířstva, aby ve své vizi a výstavbě Nových Vítkovic nezapomínalo také na moderní zdravotní péči.

Zaměstnanci staré vítkovické nemocnice totiž pracovali doslova na doraz, tato nemocnice nestačila kapacitou a například pro zraněné a nemocné horníky společnosti VHHT musela vzniknout na území Moravské Ostravy nouzová nemocnice, a to díky pomoci vedení dolu Šalomoun.

Sen o nové moderní nemocnici se však řediteli MUDr. Maxmilianu Munkovi splnil až po několikaletém zdržení její výstavby, a to prvního srpna roku 1890. Pojďme se s archiváři a historiky v čele s Karlem Jiříkem podívat, jak nová nemocnice, která doposud stojí na svém místě, vznikala.

Munk se inspiroval nemocnicemi v Berlíně, Budapešti či Vídni

Doktor Maxmilian Munk svůj projekt takzvané Nové nemocnice nechal zpracovat na základě zkušeností získaných z několika svých studijních zahraničních cest. Prohlédl si při nich například několik nemocnic v Budapešti, kliniky profesora Ernsta von Bergmanna, Hahna a Schrödera v Berlíně a Terstskou nemocnici ve Vídni.

Pro projekt nové vítkovické nemocnice Munk zvolil takzvaný pavilonový systém, který umožňoval síť stávajících pavilonů podle potřeby rozšiřovat o další objekty. Projekt nemocnice zpracoval stavitel Hans Ulrich, který vtiskl podobu také dalším dnes chráněným významným budovám ve Vítkovicích i v jiných místech Moravské Ostravy.

Hans Ulrich se podílel také například na podobě vítkovického závodního hotelu, této jednopatrové historizující stavby z režného zdiva s ryzality. Navrhl také vítkovickou tržnici z režného zdiva v dnešní Jeremenkově ulici ve stylu novorenesance, která je na seznamu kulturních památek.

Ulrich postavil také dům, kde je dnes klub Parník, či kavárnu Praha

Dalšími kulturními památkami jsou Ulrichovy stavby vítkovické tělocvičny v ulici 1. máje či novogotická Kaple sv. Alžběty v Moravské Ostravě, v místě bývalého hřbitova. To je ona krásná kaple, poblíž hlavní pošty na konci Husova sadu. Tato kaple byla vysvěcena 18. srpna 1900 v den narozenin císaře Františka Josefa I. a na paměť zavražděné císařovny Alžběty zasvěcena sv. Alžbětě.

Pozoruhodným dílem je také jeho vlastní třípatrová vila na Sokolské třídě, v níž Ulrich spojil novorenesanci, manýrismus, novobaroko a takzvaný švýcarský styl s lehkými náznaky secese. Od roku 1993 tu sídlí Výstavní síň Sokolská 26 a od roku 1996 se v suterénu nachází hudební klub Parník.

Hans Ulrich je také autorem dvoupatrového nárožního secesního domu v Zámecké ulici v centru Ostravy, v jehož patře bývala nejdříve známá ostravská kavárna Habsburk, po roce 1918 kavárna Praha. Ten je také kulturní památkou. Hans Ulrich, rodák z Nového Jičína, byl také posledním rakousko-uherským starostou Moravské Ostravy.

Ošetřovatelkami v nové nemocnici se staly Milosrdné sestry

Osvícený ředitel Vítkovických železáren Paul Kupelwieser ho představil v technické zprávě v listopadu 1888. To už se započalo s výstavbou nové vítkovické nemocnice.

Projekt počítal s tím, že každý ze dvou pavilonů bude mít osmdesát lůžek a deset dalších nemocničních lůžek bude v hlavní přijímací budově. Nemocniční obsluhu měli zajišťovat čtyři lékaři, čtyři mužští ošetřovatelé a deset ošetřovatelek z kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.

Nemocnice byla postavena západně od průmyslového areálu železáren v bezprostřední blízkosti nově budovaného náměstí Nových Vítkovic na závodních parcelách mezi ulicí Mariánskou, dnešní Mírovou, Nemocniční, dnes Zálužanského, a ulicí Albertovou, dnes Ruskou. Nová nemocnice tak byla obyvatelům Nových Vítkovic rychle dostupná a dosažitelná. A zvolený prostor skýtal dostatek místa nejen pro budovy, ale i pro nemocniční zahradu a park.

Chirurgický pavilon, interna, operační sál, rentgen

Rozsáhlý komplex sedmi budov se skládal z různých léčebných a obslužných budov. Vstupní přijímací hlavní jednopatrová budova přístupná z dnešní Mírové ulice měěla sloužit pro ambulantní ošetření a pro správu nemocnice.

V přízemí se nacházely kanceláře, pokoj pro šéflékaře, velká čekárna, obvaziště s veškerými potřebami, ruční a pojízdná nosítka a místnost pro vstupní lékařské prohlídky. V poschodí byly dvě ordinační místnosti, laboratoř a primářův byt.

Dvě další, identické přízemní budovy sloužily jako chirurgický pavilon I a interní pavilon II a vznikly po obou stranách přijímací budovy. Byly s přijímací budovou spojené chodbou, takže bylo možné vzájemné spojení všech tří staveb. Každý z obou pavilonů měl nemocniční sál o šestnácti lůžkách, denní místnost, čajovnu a pokoj pro ošetřovatele. V pavilonu I byl operační sál, v pavilonu II byl místo operačního sálu rentgen se zařízením pro endoskopii a galvanoskopii. Na konci každého pavilonu byl zvláštní pokoj o třech lůžkách a s koupelnou.

Kuchyně, Papinův hrnec, spižírna, prádelna i komora pro mrtvé

Pak zde vznikl jednopatrový obytný dům pro ošetřovatelky, jimiž byly řádové sestry kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského z Těšína, tento dům stál za chirurgickým pavilonem. V přízemí domu byla kaple, tři pokoje, jedna hovorna, koupelna, v patře tři obytné pokoje se zařízením.

Další budovou nové vítkovické nemocnice byla přízemní kuchyně pro celou nemocnici. Měla sklad, spižírnu, umývárnu nádobí. Jídlo se připravovalo ve dvou kuchyních s velkými sporáky, k vaření masa byl k dispozici „Papinův hrnec“. Ošetřovatelky rozvážely jídlo na jednotlivá oddělení ve zvláštních dvoustěnných vyhřívaných nádobách. Část kuchyně obklopovala zelinářská zahrada.

V další přízemní budově byla prádelna, ve které se shromažďovalo veškeré čisté a špinavé prádlo nemocnice. V bezprostřední blízkosti skladu prádla vznikla i dezinfekční místnost a v ní také malá komora pro ukládání zemřelých pacientů, které poté v noci zaměstnanci nemocnice převáželi do umrlčí komory na nedalekém hřbitově. Na půdě budovy byla sušírna a mandlovna prádla. Další malá přízemní budova nové vítkovické nemocnice sloužila jako chladírna.

Nejmodernější přístroje, které neměly ani zemské nemocnice

Nová nemocnice měla celkovou kapacitu sto lůžek a disponovala nejmodernějším přístrojovým zařízením, které neměly ani některé zemské nemocnice.

Se zvýšeným počtem kvalifikovaného ošetřujícího personálu mohla ošetřit daleko více nemocných a zraněných zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků. Zaměstnávala čtyři lékaře, čtyři ošetřovatele a deset řádových ošetřovatelek. V nové nemocnici se zlepšila zejména ošetřovatelská služba, kterou začaly zajišťovat řádové sestry. Nemocnice byla také vybavena nejnutnějšími sociálními zařízeními, jako byly koupelny, sprchy, umyvárny, splachovací záchody, a dále denními místnostmi, čajovnami, plynovým, později elektrickým osvětlením a ústředním topením.

Foto: Archiv Vítkovice a. s.