Vítkovická nemocnice: Paul Kupelwieser se stal ostrovním pánem na malárií sužovaném Brioni

Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice letos slaví 170 let od svého založení. Vítkovická závodní nemocnice byla vůbec první závodní nemocnicí v Rakousku-Uhersku a zřejmě i v Evropě.

Přitom ve svých prvopočátcích měla jen pár desítek lůžek. V našem seriálu chceme ukázat, jak se tento zprvu malý vítkovický „špitál“ postupně stal dnešní moderní nemocnicí, která nabízí zdravotní péči nejen obyvatelům dnešní Ostravy, ale některými úzce specializovanými pracovišti i lidem z dalších měst a obcí v celé zemi.

Vítkovická nemocnice: Vznikly ambulance i Ústav pro matky a kojence, nastoupili první čeští lékaři 16/01/2024

Podívejme se v dnešním, trochu speciálním díle, o něco podrobněji na velkou postavu, která má obrovskou zásluhu na tom, že se vítkovické železárny staly ocelářským gigantem a malá ves Vítkovice pozoruhodným, ve své době moderním „ocelovým“ městem se skvělou závodní nemocnicí.

Stál u restartu a rozkvětu železáren

Bez nadsázky lze říci, že přelomem ve vývoji Vítkovických železáren, a vlastně celých moderních Vítkovic, byl první červenec 1876, kdy se generálním ředitelem stal Paul Kupelwieser. Právě tento muž stál nejen u dalšího rozkvětu a „restartu“ Vítkovických železáren v druhé polovině 19. století, ale také u vzniku moderní vítkovické závodní nemocnice.

Paul Kupelwieser patří k vůbec nejpozoruhodnějším lidem v historii Vítkovic, a tedy i Ostravy. Podívejme se tedy podrobněji na jeho osud ve Vítkovicích a také na jeho pozdější působení na ostrovech Brioni. Také to má rovněž co dočinění s náklonností tohoto „železného“ muže k modernímu lékařství, či spíše k jednomu zdravotnickému oboru - lázeňství.

Přijal nabídku majitelů hutí vyvést Vítkovice z krize

Paul Kupelwieser se narodil roku 1843 ve Vídni a studoval montanistické vědy na báňské akademii v rakouském Leobenu. Pracoval poté v železárnách v Grazu, Neubergu a Ternitzu, kde se učil moderním způsobům výroby oceli.

Poté se stal ředitelem válcoven v Teplicích, a právě v té době ho oslovili majitelé Vítkovických železáren a Vítkovického horního a hutního těžířstva Wilhelm Gutmann a Salomon Mayer Rothschild, aby se stal generálním ředitelem jejich komplexu ve Vítkovicích.

Kupelwieser nabídku přijal v době, kdy byl podnik ve velmi špatném stavu. Nekvalitní a neprodejné železo zaplňovalo sklady a navíc - svět zažíval první velkou světovou hospodářskou krizi, která vypukla v květnu 1873 po krachu vídeňské burzy. Ten následovaly propady na dalších významných burzách.

Odmítl nabídku majitele Kruppových závodů a zůstal ve Vítkovicích

Kupelwieser okamžitě po nástupu do Vítkovic začal pracovat na přeměně Vítkovic v jeden z největších ocelářských gigantů v Evropě. Zajistil dodávku kvalitních železných rud z Uher a zahájil radikální modernizaci podniku. Vítkovice začaly například získávat z hutního odpadu měď, zlato, stříbro a kobalt, Žofinská huť v Moravské Ostravě spustila novou vysokou pec.

Vznikla nová válcovna, provoz zahájila také ocelárna se čtyřmi martinskými pecemi. Kupelwieser nechal vystavit i novou železniční vlečnou dráhu z Vítkovic do Svinova. Vítkovice se dostaly mezi nejlepší evropské hutní závody a časem vyráběly dvacetkrát více železa než v okamžiku, kdy tento osvícený ředitel do závodu přišel.

V době, kdy do Vítkovic nastupoval, vyráběl podnik jedenáct tisíc tun surového železa, když odcházel, bylo to dvacetinásobně víc. V roce 1883 dokonce navštívil Vítkovice německý ocelářský magnát Alfred Krupp a nabídl Kupelwieserovi místo technického ředitele jeho závodů v Essenu. Ten však odmítl. Ostatně, když Vítkovice začaly vyrábět i pancíře pro válečné lodě, při střeleckých zkouškách obstály lépe než pancíře z Essenu a dalších evropských podniků.

Nepohodl se s Rothschildy a odešel na ostrovy

Kupelwieser podporoval výstavbu nových Vítkovic, pro zaměstnance a pro jejich děti, tedy budoucí zaměstnance, nechal vybudovat jesle, mateřské školy, odborná učiliště, pokračovací školu pro mladé mistry, školu pro dělnické dívky. Pomohl vystavět na svou dobu moderní nemocnici a zlákal do ní jako ředitele skvělého vídeňského lékaře Maxmiliana Munka.

Železárny také pomohly vystavět kostel, který církev pojmenovala právě jménem, které nesl i generální ředitel – kostel sv. Pavla. A bývalá ves Vítkovice se i díky řediteli Kupelwieserovi stala v roce 1908 městem.

Každá idyla jednou skončí a tak to bylo i s Paulem Kupelwieserem. Mezi ním a majiteli podniku, zejména s Rothschildy, nastaly spory a Kupelwieser v roce 1903 z Vítkovic odešel. Odstěhoval se do Středomoří, kde už deset let předtím, tedy v roce 1893, koupil za pětasedmdesát tisíc zlatých dosud pusté souostroví Brioni, nyní Brijuni v dnešním Chorvatsku v Jaderském moři. To má celkem čtrnáct ostrovů o celkové rozloze sedmi set akrů.

Své další úsilí zaměřil Paul Kupelwieser na zdravotní péči. Na souostroví Brioni vybudoval lázeňskou a odpočinkovou oblast a věhlasné přepychové přímořské rekreační středisko.

Bakteriolog Koch pomohl na Brioni vyhubit komáry s malárií

Už v roce 1900 mu nabídl pomoc už nám známý bakteriolog Robert Koch, který pět let na to získal Nobelovu ceny za fyziologii a lékařství. Tento mikrobiolog a zakladatel bakteriologie věnoval prvnímu významnému řediteli vítkovické závodní nemocnice Maxmilianu Munkovi lahvičku s očkovací tekutinou proti tuberkulóze, tedy TBC.

Slavný Robert Koch pomohl Kupelwieserovi ozdravit Brioni, tehdy oblast zamořenu komáry a malárií. Nutno poznamenat, že i Paul Kupelwieser onemocněl malárií při svých prvních návštěvách Brijunských ostrovů a z této nemocni se léčil v Londýně, i když zpočátku nevěděl, že se nakazil touto tropickou nemocí.

Po vyhubení komárů Kupelwieser zavedl na ostrovy pitnou vodu, vybudoval tam plochy s množstvím zeleně se subtropickými rostlinami, vycházkovými trasami, ZOO a ubytovacími zařízeními.

Vzniklo tak vyhledávané letovisko, které navštěvovali členové císařské rodiny, bohatá vídeňská společnost a umělci. Letovisko prosperovalo až do 1. světové války

Víno, které se na Brioni pěstovalo, odebírali i ostravští restauratéři. Bylo tak dobré, že podle něj dostal název také hotel Brioni ve Stodolní ulici v Ostravě a dodnes toto jméno nese.

Kupelwieserovo Brioni s oblibou využíval Tito

Během první světové války letovisko využívala armáda. Když v roce 1915 zemřela manželka Marie Kupelwieserová, byla pohřbena ve speciálně pro ni postaveném mauzoleu. Paul Kupelwieser zemřel v roce 1919 a je pohřben na vídeňském ústředním hřbitově.

Pokračovatelem na ostrovech se stal syn Karl Kupelwieser, který na Brioni vybudoval kasino a golfové hřiště. Během hospodářské krize se však dostal do finančních potíží a poté, co se v roce 1930 zastřelil, letoviska přestala prosperovat. V roce 1936 přešly ostrovy pod správu Itálie. Po druhé světové válce připadly ostrovy Jugoslávii. Letovisko s oblibou využíval jugoslávský president Josip Broz Tito. V dnešní době jsou Brioni či Brijuni součástí Chorvatska.

Kupelwieser nepřestal být nikdy velkým vizionářem. Historici uvádějí, že po první světové válce vydal politickou studii, která nabádala malé evropské státy k tomu, aby se po vzoru USA spojily a vytvořily jeden společný státní útvar se společným parlamentem a prezidentem.

Kupelwieser proměnil malárií sužované Broni v malý ráj na zemi

Pojďme se projít historií dříve italského Brioni, tedy dnešního chorvatského souostroví Brijuni. Když Rakušan, ale také Vítkovičák Paul Kupelwieser poprvé dorazil na ostrov, v přístavu, do kterého bylo možné vplout pouze za přílivu, stálo jen pár budov, hromady kamení z lomu, pár cypřišů, vavřínů a několik starých olivovníků a moruše.

S pomocí Aloise Zuffara, lesníka z chorvatského Labinu, který byl u Kupelwieserů velmi oblíbený, se Brijunské ostrovy proměnily z přerostlých maquis křovin na skutečný malý ráj na Zemi. O dvacet let později vznikl v přístavu hotelový resort s pěti hotely, bazénem s vyhřívanou mořskou vodou a veškerým dalším vybavením.

Kupelwieser nechal provést sanaci území, na Brijuni vznikly parky, lesy, zoologická zahrada a pštrosí farma. Na ostrově byl také moderní zemědělský podnik produkující mléčné výrobky a víno, které bylo možné zakoupit i ve Vídni.

Brioni se stalo průsečíkem evropské a světové elity

Ostrovy spojilo za éry Paula Kupelwiesera s jadranskými přístavy několik denních lodních linek, noční vlak z Vídně vozil hosty až k molu, kde na ně čekala loď na Brijuni. Souostroví se tak stalo průsečíkem evropské a světové elity a o příjezdech četných hostů, příslušníků šlechtické, kulturní, vědecké, průmyslové a ekonomické elity v letech 1910 až 1914 pravidelně informovaly ostrovní noviny.

Chorvati dodnes připomínají, že „působivé dílo Paula Kupelwiesera zanechalo na Brijunských ostrovech obdivuhodnou, nesmazatelnou stopu“.

A přestože Paul Kupelwieser postavil na Brioni mauzoleum pro celou rodinu, která se nazývá v překladu Kupelwieserův odpočinek, místo věčného odpočinku zde našla pouze matka a syn. Paul Kupelwieser totiž zemřel a je pochován ve Vídni. Na náhrobku pod jeho jménem je pouze nápis se jménem jeho milovaného ostrova.

Titův tmavě zelený Cadillac brázdí stále národní park

Dnes se toto letovisko a národní park chlubí například unikátním Cadillacem, kterým se tu projížděl Josip Broz Tito. A téměř každý z návštěvníků národního parku si v něm přeje svézt se. Cadillac na ostrovy dorazil v roce 1953 jako dárek bývalému prezidentovi Jugoslávie od chorvatských přistěhovalců v Kanadě.

Cadillac má původní tmavě zelenou barvu, originální zachovalé díly a je ve výborném stavu. Vůz je pět a půl metru dlouhý a dva metry široký, jeho motor má objem 5000 kubických centimetrů a má 260 koní a osm válců. Má však poměrně vysokou spotřebu, 25 litrů na 100 kilometrů.

Tito jezdil s tímto vozem po národním parku v letech 1953 až 1979 a najel s ním osmnáct tisíc mil. Nesloužil však jen jemu, jízdu v Titově Cadillacu po Brijuni si užili četní prezidenti a premiéři, stejně jako herci a umělci.

Například egyptský prezident Gamal Abdel Nasser, indický politik Jawaharlal Nehru, indická premiérka Indira Gandhi, princ z Kambodže Sihanouk, nizozemská královna Juliana, kosmonautka Valentina Těreškovová, herečka Sophia Lorenová a její manžel Carlo Ponti, slavná dvojice Elizabeth Taylor a Richard Burton či zpěvačka, tanečnice a herečka Josephine Bakerová. Dnes je Titův Cadillac jednou z nejzajímavějších atrakcí na ostrově a lze si ho pronajmout, čehož využívají často novomanželé.

Na Brijuni si stále vykračuje i Titův papoušek Koki

Významný státník a bývalý prezident bývalé Jugoslávie poprvé navštívil Brijuni v roce 1947 a vila Bijela, tedy Bílá vila, se stala jeho oficiální rezidencí v roce 1953. Josip Broz Tito naposledy pobýval na Brijuni v roce 1979.

Jednou z dalších atrakcí Brijuni je také Titův papoušek Koki, kterého Josip Broz Tito dal své vnučce Aleksandře Broz jako dárek k jejím devátým narozeninám a je mu už padesát let. Koki je jeden ze vzácných exemplářů kakaduů žlutočesých, kteří se dožívají až sta let a stal se legendou ostrovů.

Koki byl na Brijuni nějakou dobu nepřítomen, ale během posledních tří desetiletí se stal kromě slona Lanky nejatraktivnějším obyvatelem ostrovů. Mluví, vykračuje si a občas si chce i podat ruku. Tento papoušek zná podle provozovatelů ostrovů mnohá tajemství Brijuni a téměř všichni slavní návštěvníci ostrovů, například monacká princezna Caroline či herec John Malkovich, se s ním vyfotografovali.