Osvobození den po dni: 5. května. Bojuje se ve Frenštátě, Fulneku, Rožnově

Rudá armáda osvobodila 30. dubna centrum Ostravy. Boje v okolních obcích však zuřily i v dalších dnech.

Na osvobození čekaly obce a města na Novojičínsku a Frýdecko-Místecku. Pojďme tyto boje sledovat spolu s historiky a především kronikáři. Protože nejtěžší a nejkrutější bitva na někdejším československém území, kterou Ostravská operace byla, zcela končí právě dnes 5. května.

Před 75 lety začala ostravsko-opavská operace, největší vojenská operace na území našeho státu, na jejímž konci bylo osvobození města Ostravy. Ačkoliv veřejné oslavy musely být kvůli koronaviru zrušeny, Magazín PATRIOT si společně s městem Ostravou připomíná události roku 1945 speciálním seriálem, kterým chceme vzdát hold tehdejším hrdinům.

V noci ze čtvrtého na pátého května se rozjely rotačky ostravských tiskáren a obyvatelé města si mohli 5. května v trafikách koupit první noviny - Novou svobodu a Nové slovo, předchůdce Svobodného slova.

Ostrava slaví osvobození. Foto: Archiv města Ostravy

První vydání novin informovaly na důležitých místech o pohřbu Miloše Sýkory na vzniklém malém hřbitově padlých před vchodem do Nové radnice. Právě při jeho pohřbu slíbil jeden z členů ostravského národního výboru, že Říšský most ponese jméno tohoto mladého muže, který zemřel při boji o mostu.

Ostravská kina sháněla filmy Křižník Potěmkin, Čapajev či Přísaháme

Ostravské noviny 5. května ráno informovaly o tom, co se dělo v posledních hodinách bojů o centrum Ostravy. Že Němci zapálili a poničili při úprku z Ostravy budovu rozhlasu, kterou celou noc z 30. dubna na 1. května pomáhali hasit civilisté.

V prvních vydáních novin byla znát také touha obyvatel po kultuře. Ostravská kina jako Alfa a Kosmos nasadila od pátého května dvakrát denně projekce sovětských vojenských dokumentů jako například Vítězství na jihu, Na postupu k Varšavě či Pochod zajatých Němců Moskvou. Kina také přes novinovou inzerci sháněla nepoškozené kopie sovětských filmů Křižník Potěmkin, Čapajev či Přísaháme.

Noviny rovněž vyzývaly, aby se dělníci dostavili do práce a aby lidé tvořili pracovní čety, které budou odstraňovat smetí a trosky z ulic města.

Poničená Ostrava. Foto: Archiv

Z lesů se domů vrátili spálovští partyzáni

Zatímco Ostrava už svobodně dýchala a začínala žít, obec Spálov na Vítkovsku teprve v sobotu 5. května opustilo německé četnictvo. Z lesů vylezli a vrátili se domů spalovští partyzáni. Kronikář si k tomuto dni poznamenal:

Část německých příslušníků z Tošovic a Vlkovic zůstala trčet ve změti vozidel všeho druhu na silnici u Lindavy a stala se v sobotních hodinách cílem útoku osmi ruských letadel. Několik zvířat a lidí bylo zabito. Dolekaní a zděšení němečtí obyvatelé se chtěli vrátit domů, ale pro blízkost fronty nemohli. Byli ve Spálově zadrženi a ubytováni s vozy na nádvoří zámku a v některých usedlostech.

Pro Frenštát pod Radhoštěm se 5. května roku 1945 stal posledním dnem nacistické hrůzovlády, zapsal tamní kronikář. Ovšem jen v malém rozsahu bojištěm, podotkl.

Výbuch odpálené munice v kasárnách vytloukl ve Frenštátě spoustu oken

Naštěstí jej minuly všechny hrůzy skutečného bojiště, poněvadž okupanti velmi rychle prchali před vojáky Rudé armády. V ranních hodinách Němci postavili dělostřelecké baterie pod Markem, za nádražím, pod Žuchovem a před Tížovou. Všechny směrem ke Kunčicím. Pálili z nich nepřetržitě přes Rakovec.

Odpoledne stáhli Němci svou ubohou frontu na západní okraj města a ve Frenštátě ponechali pouze menší technické oddíly. Ty měly za úkol zničit v kasárnách bohatou zásobu střeliva a všechny zbývající frenštátské mosty přes jednotlivé řeky, aby tím zpomalili vítězný postup Rudé armády, která Němce vytrvale s úspěchem pronásledovala.

O ničení výbušnin v kasárnách v odpoledních hodinách bylo obyvatelstvo vyrozuměno, a proto se uschovalo ve sklepích. Ohlušující a velmi prudké detonace se ozvaly v kasárnách kolem třetí hodiny odpolední a způsobily v městě na veřejných i soukromých budovách mnoho škod zničením okenních tabulí. Rudá armáda, která se blížila k městu, ostřelovala prchající Němce, čímž padaly granáty na Frenštát. Prvý granát dopadl u Příhudů, na kopečku u silnice k Bordovicím na Aibenkách.

Nacisté vyhodili do povětří mosty přes Lomnou a most přes Lubinu

Z místa, kde granát dopadl, vystoupil veliký dým. Eduard Rypl vyšel ze svého domu a díval se směrem k Bordovicím. Jeho soused hostinský Kubizňák ho vybízel, aby se tam šli podívat, kde ten granát dopadl. Došli však jen k mostu. Ozval se výstřel a Rypl lehl rychle na zem. Kubizňák se jen přikrčil za ním k zemi. Rypl byl však zasažen po jedné straně těla několika střepinami granátu: do hlavy, do boku a dvěma do stehna, odkud mu jednu střepinu příštího dne vyndal lékař. Když však vstal, nevěděl, že je raněn. Teprve při chůzi pocítil krvácení z těla a uvědomil si, co se vlastně stalo.

Střelami byla ve Frenštátě poškozena i budova Dr. Bohuslava Tomíčka na Dráhách, kde granát vletěl oknem do pokoje. Naštěstí se nikomu nic nestalo, poněvadž obyvatelé domu byli všichni do jednoho ve sklepě. Několik granátů zasáhlo Dolní kostel, jeden granát padl před dům Zdeňka Fialky v Dolní ulici a několika střepinami byla zasažena i dívčí škola. Zabit nebyl nikdo.

Večer dokončily technické oddíly nacistického vojska své zhoubné dílo a prchaly pak ve strachu před těmi, kteří se od východu nezadržitelně přibližovali k Frenštátu. Vyhodili do povětří most přes Lomnou u Střelnice, most přes Lomnou na konci Podříčí a most přes Lubinu na Šibenkách. V noci však už byl úplný klid a obyvatelstvo Frenštátu očekávalo ve sklepích svých domků svého osvobození armádou Sovětského svazu.

Večer ustupující tlupy řádily, kradly kola, drůbež a vepře

Dnes 5. května si kronikář Hájova na Novojičínsku do knihy zapsal. Až přišla SOBOTA – nešťastná, a přece tolik očekávaná. Šest let jsme na ni čekali, věděli jsme, že musí přijít. Ale přinese nám život nebo smrt? Od rána se totiž v Hájově střílelo. Rusové kladli na celý terén rušivou palbu. Němci měli nedostatek munice a po každém výstřelu se zvýšilo nebezpečí, neboť vzápětí byli původci střelby hledáni ruským dělostřelectvem z fryčovické stráně. Odpoledne se dělostřelecká činnost stupňovala a kolem čtvrté hodiny byla velmi, velmi živá.

Tou dobou se odehrával boj na silnici Fryčovice-Hukvaldy a mohutný sloup dýmu valil se z hořící střechy rychaltického kostela. Kolem osmé hodiny večerní počalo mírně pršet. Občané zanechali své majetky osudu a byli ve sklepích. Když noc přikryla dědinu pláštěm tmy, nikdo nevěděl, co se děje u souseda. Ve večerních hodinách ustupující tlupy zle řádily, kradly kola, drůbež a vepře.

Den skončil beze ztrát na životech

Českoslovenští tankisté dostali ráno 5. května nový úkol - překročit v obci Horka Odru, přesunout se do Butovic a ve spolupráci s 42. gardovou samostatnou brigádou těžkých tanků postupovat v pásmu 70. gardové střelecké divize přes Fulnek a Odry směrem na Olomouc. Protože brigádě zbýval jediný bojeschopný tank, bylo nutné vyčkat na čtyři opravené stroje, blížící se tou dobou z Ostravy. Tento den skončil bez jakýchkoli ztrát na životech československých vojáků či jejich zranění.

Pátý květen je datem, které historici považují za poslední den Ostravské operace, neboť útočící vojska 4. ukrajinského frontu konečně dosáhla všech cílů, které předpokládal plán. K tomuto datu historik Milan Kopecký končí i popis bojové činnosti 1. československé tankové brigády.

Připomíná, že v závěrečných deseti dnech Ostravské operace zahynulo 16 československých vojáků a důstojníků a přibližně devadesát jich bylo zraněno. Brigáda ztratila také osm tanků T-34/85 a jeden T-34/76, popisuje Milan Kopecký, který loni vydal publikaci Československé vojenské jednotky na východě.

Ta kromě vzniku, vývoje a bojového nasazení čs. jednotek na východě popisuje zejména osudy řady jejich příslušníků – můžu i žen. Někteří z nich se stali legendárními, další jsou téměř neznámí, většina z nich však postupně a z různých důvodů upadla v zapomnění.

V Rožnově brzo hořela další stavení a pak už celá ulice

V Rožnově pod Radhoštěm se 5. května tvrdě bojovalo. Takto střety popisuje Richard Sobotka v publikaci Tenkrát v pětačtyřicátém a kapitolu nazval Tragédie Horní ulice.

Boje po explozi muniční kolony trvaly celé páteční odpoledne a po celou sobotu 5. května. Vzpomíná paní Marie Šabacká: „Ještě než to vypuklo, obsadili náš dům v Zátiší ruští vojáci. Řekli, ať všechny cennější věci schováme a ať se ukryjeme ve sklepě, kde jsme pak prožili následující tři dny. Dcera Svatava měla roční dcerku, mléko jsme jí ohřívaly na svíčce.“

Vzpomíná paní Stanislava Tichá: „Jako první začalo v pátek dopoledne hořet v Horní ulici stavení řezníka Franty Majera. Lidé se nejprve snažili požár uhasit, ale brzy hořela další stavení a pak už celá ulice,“ vzpomíná žena z domu, kde Rusové postavili děla a odstřelovali město.

Stanislava Tichá si pamatuje, že z restaurace Hostýnek vždycky vykoukli Němci, hodili granát a stáhli se. "Jiní Němci stáli v Hážovce s připravenými panzerfausty. Na Láni štěkal německý kulomet. Pak už to byl boj o každý dům. Němci se urputně bránili, pálili po všem, co se hnulo, házeli zápalné granáty,“ vyprávěla žena.

Rusové údajně dávali městu snad jen půl hodiny, jinak že je srovnají se zemí. "Také náš dům hořel. Utíkali jsme do vedlejší chalupy. Němci slyšeli hluk a hodili granát. A zabili maminku. Zůstala ležet na dvoře,“ vzpomínala Stanislava Tichá.

Dvě odvážné vojačky palbou ze samopalů německého vojáka rozstřílely

Emil Pjatkan vzpomínal, že v ulici k Zátiší ležel za kamennou podezdívkou německý voják a těžkým kulometem držel v šachu celou Horní ulici až po Harcovnu. „Dvě odvážné vojačky Rusačky se probrodily Hážovkou a palbou ze samopalů ho doslova rozstřílely,“ líčil pamětník.

Stanislava Tichá popisuje, že to už byla Horní ulice jedna pochodeň. Až na několik domů byla zcela zničena. Domy zapalovaly nejen střely, ale také ustupující Němci, aby pod clonou kouře snadněji vyklidili prostor. U zděných stavení shořely střechy. Z dřevěných domů zůstaly jen zděné části v blízkosti topenišť a komíny.

Marie Šabacká vypráví: „Od našeho domu pálili Rusové z děl také na Meziříčí. Hořelo tam nádraží, domy. Neměli jsme žádné zprávy, jak to tam vypadá, nevěděli jsme co je s manželem od Svatavy, který tam byl právě v ty bouřlivé dny.“

Tragédie Horní ulice: jen nízké domky zázrakem přečkaly

Až v sobotu 5. května večer střelba utichla. Němci se stáhli. V Horní ulici byla zničena budova Kramolišova železářství. Zcela zničena byla zájezdní hospoda Hostýnek. Kousek dál shořel dům barvíře pana Černocha. Na břehu Hážovky zůstaly zbytky domu Rudolfa Majera. Z obytných budov Kantorkova stolařství trčel k obloze jen komín. Za mostkem přes Hážovku byl vypálený domek pana Dominika Táborského, malíře pokojů. Kousek dál zničený dům řezníka pana Majera.

Zatímco většina zděných domů byla zničena, některé nízké dřevěné domky zůstaly válečnou smrští jako zázrakem nepoškozeny. Tak pozvolna končila sobota 5. května 1945.

Osvobození se dočká 5. května i hořící Funek, město Jana Amose Komenského a jeho okolí. Popisuje ho kapucínská kronika, kronika města a vyprávění tehdejších přímých účastníků.

Na obraně města se podíleli vedle německých vojáků také členové maďarské armády. Jejich dělostřelci rozestavili svá dvě těžká děla na začátku nové Lukavské ulice přímo mezi stojící domy a ostřelovalo nepřítele. „To nepředpovídá pro město nic dobrého,“ zapsal si kronikář.

Ukrajinci pronásledovali ustupující Němce, Asiati se chovali velmi zpupně a neeticky

"Členům Volkssturmu se během pátku 4. května podařilo vyhodit do vzduchu mosty, přádelnu a kotelnu Pollakovy továrny. Do toho večera probíhaly boje před Fulnekem a 5. května vpochodovali Rusové do Fulneku. Vnikli do města z prostoru obcí Lukavec a Děrné přes Jelení vrh mezi devátou a desátou hodinou. Postupovali Říční ulicí podél potoka k Jerlochovicím, protože na náměstí dopadaly občas granáty německého dělostřelectva pálícího z návrší Oder.

Rudá armáda dorazila do Fulneku ve třech liniích. První předvoj tvořil průzkumný oddíl složený většinou z Ukrajinců. Měl velmi dobrou bojovou morálku, ničeho si nevšímal a stále pronásledoval ustupující Němce. Ti varovali Fulnečany před příchodem takzvaných asiatů, kteří do Fulneku dorazili vzápětí bez mechaniky a chovali se zde velmi zpupně a neeticky. Posledním sledem byl příchod Rusů."

V seriálu jsme využili texty ostravských, opavských a hlučínských historiků, archivářů, serverů Moderní dějiny, VHÚ, publikací o Ostravě a řady kronik obcí a měst v kraji.