Osvobození ​den po dni: 4. května. Němci v hrůze prchají, umírají civilisté

Rudá armáda osvobodila 30. dubna centrum Ostravy. Boje v okolních obcích však zuřily i v dalších dnech. Na osvobození čekaly obce a města na Novojičínsku a Frýdecko-Místecku.

Pojďme tyto boje sledovat spolu s historiky a především kronikáři. Protože nejtěžší a nejkrutější bitva na někdejším československém území, kterou Ostravská operace byla, zcela skončí až 5. května.

Před 75 lety začala ostravsko-opavská operace, největší vojenská operace na území našeho státu, na jejímž konci bylo osvobození města Ostravy. Ačkoliv veřejné oslavy musely být kvůli koronaviru zrušeny, Magazín PATRIOT si společně s městem Ostravou připomíná události roku 1945 speciálním seriálem, kterým chceme vzdát hold tehdejším hrdinům.

Ostrava je osvobozena, ale sovětské velení nezapomnělo, že řada ostravských průmyslových podniků vyrábělo pro německou Říši. Psal se rok 1942 a Vítkovické železárny rozšířily své výrobní prostory o takzvaný Jižní závod v Kunčicích.

V této době patřily železárny pod říšskoněmecký koncern koncern Hermann Göring Werke, a jeho vedení rozhodlo, že místo hutních provozů vybuduje muniční závod. Ten začal fungovat rok poté, i když s minimálním objemem výroby. Jeho výrobu totiž narušovaly neustálé přelety spojeneckých letadel a potýkal se časem také s vysokou absencí zaměstnanců. Ke konci dubna 1945 chodila do práce asi jen polovina zaměstnanců.

Při bojích o Ostravu měla vojska spojenců výhodu, protože někteří českoslovenští vojáci dobře Ostravu znali. A díky tomu se jim podařilo Němce zaskočit. To byl i důvod, proč Němci nemohli uskutečnit plánované destrukce průmyslových objektů a už 30. dubna z Kunčic odjeli.

Dne 4. května 1945 však převzala Jižní závod pod svou správu sovětská vojenská stráž jako válečnou kořist. Právě proto, že Němci závod vybudovali pro výrobu munice. A tak Rusové v létě 27. srpna 1945 začali demontovat stroje a zařízení závodu a odváželi ho do Sovětského svazu.

Dílna muničního závodu, ruská válečná kořist. Foto: Archiv Liberty

Nakonec zůstalo v Kunčicích asi jen třináct procent jeho původního vybavení. Poslední jednotky Rudé armády opustily závod před Vánocemi roku 1945 a bývalý muniční závod získal „mírumilovnější“ účel. Z dílen Jižního závodu vznikla strojírna a rourovna.

Hořící domy václavovského statku osvětlovaly potupný útěk Němců

Po ukončení úporných bojů v Šenově poblíž Ostravy byly 4. května 1945 osvobozeny Václavovice a sousední Dolní Datyně. Naštěstí bez boje. Badatel Milan Pastrňák na svém webu píše, že nejkritičtější a pro obyvatelstvo nejobávanější byla noc z 3. na 4. května 1945.

Němečtí vojáci ustupovali od Šenova přes Václavovice k Sedlištím. Němci při ústupu zapálili obytné budovy ve václavovickém dvoře, které jako veliké pochodně ozařovaly jejich potupný odchod.

Ráno ale už václavovičtí občané s neskrývanou radostí upřímně vítali sovětské vojáky. Zajímavostí jistě je, že zatímco ruská bojová technika, tanky, samohybná děla či terénní vozidla velitelů byla na vysoké technické úrovni, ostatní přesun vojáků zajišťovaly převážně povozy tažené koňmi. Museli s nimi i někteří místní sedláci se svými zvířaty. V prvních dnech po osvobození Šenova a Václavovic se na šenovských loukách páslo a odpočívalo mnoho ruských vojenských koní.

Vzteklí Němci zastřelili v Sedlištích řídícího učitele, když jim doporučil se vzdát

Z Václavovic pokračovali rudoarmějci bez větších bojových střetů ke Kaňovicím, Sedlištím a k Frýdku. O město Frýdek Místek se bojovalo až do 4. května. U Frýdeckého lesa dokonce německé oddíly postupující od Sedlišť přešly do protiútoku proti ruským jednotkám ve Frýdku a Lískovci. Jejich zoufalý útok však byl neúspěšný.

Nervozita mezi německými vojáky byla veliká. Nelítostně se vypořádávali s jakýmkoli náznakem odporu místního obyvatelstva. Zabili několik odbojářů v Sedlištích a v Pazderné. Dne 2. května zastřelili v Sedlištích řídícího učitele místní školy, Karla Janoška, který před německými vojáky veřejně zapochyboval o jejich dalších bojových úspěších a doporučil jim, aby se vzdali, píše Milan Pastrňák.

Ze Sedlišť německá vojska odtáhla směrem na vesnice Bruzovice a Pazdernou. Po obsazení Frýdku to byl jediný možný směr úniku - přes Pazdernou nebo Panské nové dvory na sousední Dobrou a další vesnice Vyšní Lhoty, Skalici, Raškovice, Bašku. Tímto způsobem bylo možné Frýdek a Místek obejít a dále přes Palkovice postupovat směrem na Frenštát či k městu Příboru. Avšak pouze do 5. května, kdy do těchto vsí po celkovém dobytí Frýdku-Místku rovněž vstoupila Rudá armáda.

Němci, kteří dezertovali, padli většinou do ruského zajetí. A skončili na Sibiři

Jednotky německé armády se po ústupu od Šenova ocitly v jakémsi kotli a neúplném obklíčení. Pro německé vojáky, kteří se ještě nacházeli v prostoru mezi Vratimovem, Frýdkem, Bruzovicemi a Šenovem, zbývala jediná cesta, přes Dobrou a okolo Frýdku, avšak rovněž časově omezená.

Německým jednotkám se však nedostávalo střeliva. V Šenově, v lese „Babčok“, údajně sovětští vojáci zajali několik desítek německých vojáků, kteří se zde ukrývali a nemohli klást odpor právě proto, že zůstali zcela bez munice. To německé vojáky deprimovalo. Mnoho z nich bylo původem ze Sudet, nebo z Německem okupovaného Opavského a Těšínského Slezska, a proto dezertovali.

Zahazovali zbraně, převlékali se do nalezených či jiným způsobem získaných civilních oděvů a snažili se zmizet v lesích a v nich přečkat průchod fronty. Většinou je však ruští vojáci zajali. Čekala je obnova ruských a ukrajinských měst, které při tažení na východ pomáhali zničit. A na mnohé také pověstné zajatecké tábory na Sibiři, kterých se tak hodně obávali.

V Sedlnicích se dokonce podařilo Němcům přejít do protiútoku

Ustupující a často vztekle se bránící nacisté však nedali vojákům Rudé armády některé obce zadarmo. Například boje o ves Sedlnice na Novojičínsku zdaleka neskončily ani dopoledne 4. května. Části Němců se totiž podařilo zachytit v budovách jižně od kostela a nadále vedli na rudoarmějce nepříjemnou palbu z kulometů a minometů. Ve 14 hodin dokonce nacisté zahájili protiútok. Zastavily je až tanky, jejich střelci umlčeli pět německých kulometů a tři odstřelovače. Samopalníci tři protivníky zajali.

Družstvo ženistů zatím vybudovalo brod přes potok Sedlnice, který byl asi 700 metrů severně od kostela. Při brodění se jednomu bojovému vozidlu podařilo přejet, druhý tank však postihla porucha a třetí uvázlo v korytě, takže čtvrtý tank vůbec nepřejížděl a pojízdná dílna doprovázející tanky najela na minu, naštěstí menší ráže. Mechanici brzy uvedli svůj automobil do pojízdného stavu, avšak uvízlý tank musel vyprošťovat tahač rotného Falese a další „téčko“.

V boji o Sedlnice zaznamenal prapor samopalníků jednoho zraněného, vojína Štefana Laurana. Večer zastihl československé vojáky už na jižním okraji Bartošovic.

Němečtí polní četníci řádili v domě učitele, brali ze sklepa brambory a stříleli z oken

V Hájově na Novojičínsku opouštěli v pátek 4. května o sedmé hodině ranní všichni Němci vesnici a zanechali v otevřené škole jen hlídku. Noc předtím vykázali polní četníci řídícího učitele i s jeho rodinou z bytu a odebrali mu klíč. Všechno bylo jejich, kabinet i skříně násilím otevřeli, pomůcky vybrali, hráli si s nimi, pak je poházeli, brali si ze sklepa brambory a ve třídách je vařili.

Měli otevřená okna, z nichž stříleli směrem ke stráni Sklenovského kopce. Němečtí dělostřelci zatím zaujímali palebná postavení na Odřeném, Pořadí, Skůrce, v lese u silnice, kde nařezávali po obou stranách cesty řadu dubů pro případ potřeby rychlého zatarasení silnice.

Odpoledne už dopadaly jednotlivé granáty na katastr obce. Dědina byla jako po vymření. Kolem osmé hodiny večer ruch ustal. Nebylo vojáků, nebylo civilů. Každý ve sklepě zamýšlel, jak si ještě zlepšiti situaci a co ještě zaříditi. Noc minula celkem klidně.

Silnice zežloutla blátem, všude tábořili rudoarmějci, v zahradách se pásli koně, hrály harmoniky

V Krmelíně byl 4. května úplný klid, Němci totiž vyklidili Brušperk a Fryčovice bez výstřelu. Pro Rudou armádu přijel dne 4. května jeden brušperský občan na kole do Krmelína. Tím se pohnula fronta dále od Krmelína a obec byla svědkem, jak se Rudá armáda valí jako lavina za svým nepřítelem. Tak pestrou směsici vojska naše oči už asi nikdy neuvidí. Asfaltová silnice zežloutla pod tlustou vrstvou bláta. Kdejaký dům, zahrada, dvůr, všude tábořila Rudá armáda. Jedni odjížděli, druzí přijížděli, po zahradách se pásli koně, vojáci hráli na harmoniky, zkrátka všude panoval veliký shon a ruch.

Kronikář vyčíslil také, jaké hospodářské a jiné škody utrpělo obyvatelstvo Krmelína. Je zajímavé, že obyvatelstvo neutrpělo v bojích o Krmelín žádných ztrát na lidských životech. Jen o vlas však unikli smrti Václav Hranický a jeho syn Václav. Když druhého května vítali v domě příslušníky Rudé armády, byl dům zasažen dělostřelbou a střepiny zranily těžce v obličeji hospodáře i syna. Jako zázrakem přítomným rudoarmějcům se nic nestalo.

Rudoarmějka postřílela automatem pod senem ve stodole ukryté Němce

V tomto domě stala ještě jedna zajímavá příhoda. Dne 3. května, kdy tu Rudá armáda tábořila druhý den, šel čeledín do stodoly pro slámu a zjistil, že pod slámou jsou ukryti Němci. Spěchal to oznámit do domu Františka Ondráka, kde byly ubytovány tři rudoarmějky. Jedna z nich ozbrojena automatem seběhla jako vichr po schodech dolů a za chvíli už bylo slyšet rány.

Když se vrátila, vyprávěla, že zastřelila tři Němce a ostatní vzala do zajetí. Na vojnu se dala proto, aby se Němcům pomstila, protože ti vyvraždili celou její rodinu. Jinak se obyvatelstvo bojů neúčastnilo, protože bylo zastrašeno zlými zprávami z míst, která sovětská vojska dobyla a pak z nich zase z nějakých důvodů ustoupila. Lidé proto raději ani nevycházeli ze sklepů, aby se na nich Němci nemohli mstít.

Němci v Krmelíně odvlekli nebo zabili 23 koní, 19 krav a jalovic, 28 vykrmených vepřů

Kronikář Krmelína R. Velička vyčíslil, že za bojů v Krmelíně shořelo nebo bylo zcizeno také 24 vozů, 4 mlátičky, 4 fukary, 5 sečkovic, 27 koňských postrojů, 10 kravských postrojů, 3 kočáry, žací stroje, bylo odvlečeno nebo zabito 23 koní, 19 krav a jalovic, 28 vykrmených vepřů. 3. května podařilo se jen stěží vyprostiti z vesnice 6 povozů k odvezení všelijakých potřeb Rudé armády.

Ztráty Rudé armády v bojích o Krmelín však byly značné. Padlo 27 vojáků, někteří byli původně pochováni tam, kde padli. Později však byli vykopáni a pohřbeni na místním hřbitově. Vděční obyvatelé jim vyzdobili jejich hroby věnci a pomníčky. Obyvatelstvem a četnickou stanicí bylo po osvobození obce sesbíráno 114 pušek, 12 těžkých kulometů, 8 lehkých kulometů, 6 samopalů, velké množství nábojů a 4 nákladní auta. Na různých místech, stodolách a kůlnách nacházeli obyvatelé po delší čas různé náboje i granáty.

Poražení Němci zanechali na bojišti v Krmelíně 67 mužů. Ovšem ztráty na německé straně byly větší, Němci totiž zpočátku své mrtvé druhy odváželi. V obci si sami také vykopali hrob, obyvatel zabité Němce zakopali v jejich širokých protitankových příkopech. Větší část na území starobělském, menší na hranici na území Staroveském.

Z Jistebníku poslali Ostravě třicet metráků potravin, městu hrozil hlad

V Jistebníku nad Odrou se 4. května 1945 sešli všichni čeští občané, aby se poradili, co by se mělo narychlo po osvobození obce podniknout. Usneseno bylo v prvním okamžiku zachytit a podchytit veškeré zásoby obilí a mouky, též různé potraviny a uskladnit všechno na sýpce v dolním dvoře. Četa, která prováděla sběr obilí, mouky a různých jiných potravin, svezla do dolního dvora asi 200 metráků. Z toho bylo Ostravě odesláno 30 metráků, neb městu hrozil hlad. Za to vypomohla Ostrava pro zdejší školy několika vagony uhlí.

Nové vedení obce také vytvořilo z mladších občanů milici. Ta měla pravidelné hlídky po vesnici ve dne v noci, aby chránila majetky ve vesnici, neb občané z okolních vesnic by bývali odnesli a odvezli všechno, co se dalo a co se komu zlíbilo. Odváželi vozy, peřiny, matrace, otomany, rádia a různé hospodářské stroje.

Ve vsi zůstali jen tři koně, jeden vůl a 13 krav. Ostatní zabavili Rusové jako válečnou kořist

Kolik dobytka se válečnými událostmi v Jistebníku zničilo, vidno z následujících čísel: koncem roku 1944 bylo při sčítání zvířat v Jistebníku nad Odrou 129 koní, 845 krav a jalovic, 626 ovcí, 356 vepřů, 297 koz, 3043 slepice, 795 husí, 186 kačen. V květnu 1945 zůstaly zde pouze 3 koně, 1 vůl, 13 krav a něco husí a kačen. Ostatní zvířectvo zabavili Rusové jako válečnou kořist.

Počátkem srpna 1945 počali se houfně vracet do svých domovů evakuovaní němečtí obyvatelé. Jejich domky a usedlosti však byly vesměs osídleny českými rodinami a museli se spokojit již jenom s podružím. Noví správcové se ujali s velikou chutí hospodaření, neboť byl k tomu nejvyšší čas. Bylo třeba v prvé řadě podchytit dozrávající úrodu, která byla tohoto roku velmi bohatá.

Zkáza a zkáza na všech stranách. Apokalyptičtí jezdci Válka a Smrt se prohnali vsí

Ve Staré Vsi nad Ondřejnicí rudoarmějci teprve 4. května ráno postoupili dále na Brušperk a také k Petřvaldu. A ruská děla znovu pálila oběma těmito směry. Na dolních loukách postavila i pověstné „kaťuše“ či „Stalinovy varhany“. Při těchto bojích byly vypáleny statky Jaromíra Bezecného a Ludmily Grossmannové, jakož i statek Felixe Lednického a hospodářská budova u mlýna.

A pak už Starou Vsí nad Ondřejnicí proudily nekonečné houfy vítězné sovětské armády směrem k Petřvaldu. Od Krmelína i od Proskovic se slévaly v jeden proud u zničeného mostu. Přejezd po něm však umožnilo jeho narychlo vytvořené zpevnění kládami a hlínou. Starou Ves, hlavně její dolní část, zaplavily ruské jednotky.

Všude bylo vidět pozůstatky těžkých bojů. Půdu celého katastru, hlavně na Zákostelí u kaple a v dolní části obce rozryly tanky, granátové a pumové krátery. Budovy v okolí mostu, v obci až k Paličkům, pak u kaple byly těžce poškozeny. Zničena byla věž zámku, těžce byla poškozena škola, kostel i fara. U cest leželi mrtví koně, zabití Němci i padlí ruští vojáci. A spousta zbraní.

Zkáza a zkáza na všech stranách. Neboť zatím dva apokalyptičtí jezdci – Válka a smrt – se šíleně prohnali naším krajem i naši rodinou a domovskou obcí, zapsal si kronikář Staré Vsi nad Ondřejnicí.

Několik dní leželi mrtví Němci tam, kde je smrt právě zastihla

Už 4. května obec Stará Ves nad Ondřejnicí vytvořila místní ochranné čety, které byly ku pomoci místnímu četnictvu. Poněvadž nejrůznější lidé různých národů procházeli obcí různými směry. Bylo možno vidět osvobozené zajatce, vracející se uprchlíky před frontou i přestrojené Němce. Padlí ruští hrdinové byli ihned po bitvě pochováni na místech, kde zahynuli. Bylo jich šestatřicet.

Padlí Němci leželi několik dní tam, kde je právě smrt zastihla. Teprve po projití fronty obec utvořila pohřbívací brigády, které německé mrtvoly zakopávaly. Někde do čerstvě vyhrabaných hrobů, jinde do zákopových příkopů či do pumových kráterů. Přesný počet mrtvých Němců zjištěn nebyl, ale letopisná komise ho odhadla na 150 vojáků. Mrtví koně skončili v pumových kráterech také.

Zemřelo několik obyvatel Staré Vsi nad Ondřejnicí. Dne 3. května 1945 padl při drenážní práci na poli Josef Kotlař, drenážní dělník, který se ve zdejší obci po mnoho let zdržoval. Dne 4. května 1945 zahynul od německé pancéřové pěsti Leonard Hrabovský z čísla 99. Krom nich byl těžce raněn úředník Libor Kelner a Josef Filip, řídící učitel a první kronikář obce Staré Vsi.

Z Frenštátu vyjel destrukční vlak s pluhem na trhání pražců

Přesuňme se nyní ve sledování osudů některých obcí v prvních květnových dnech do Beskyd. Ve Frenštátě pod Radhoštěm se 4. května ozývalo stále zřetelněji hřmění ruských děl od Ostravice. Okupanti si byli podle místního kronikáře svého tragického osudu plně vědomi, ale pro svou záchranu už nemohli nic udělat. Proto se jen bezohledným ničením dopravních prostředků aspoň částečně snažili zpomalit postup vítězné Rudé armády.

Týž den vypravili z frenštátského nádraží destrukční vlak, který jel směrem na Frýdlant nad Ostravicí. Byl opatřen zvláštním pluhem na trhání železničních pražců pod kolejnicemi a táhly ho tři lokomotivy. Hodiny pobytu okupantů ve Frenštátě byly sečteny, proto tak zuřivě všechno ničili. Silně poškodili trať mezi Frenštátem a Frýdlantem a ve večerních hodinách zničili železniční most nad Lomnou.

Němci zničili napájecí pumpy, podřezali všechny telegrafní tyče

Aby škoda byla co největší a aby se oprava nedala brzy provést, přisunuli nejprve na most lokomotivu a potom ji odpálili. Most byl pak v polovici rozlomen nejen výbuchem, ale i tíhou přisunuté lokomotivy, která zůstala viset v konstrukci mostu. V nočních hodinách řádily technické oddíly na frenštátském nádraží. Zničily napájecí pumpy a neušetřily ani jediného železničního vozu.

Všechny telegrafní tyče byly podřezány a veškeré nádražní zařízení demolováno. Po celou noc bylo slyšet detonace výbuchů. Ve čtyři hodiny ráno, tedy vlastně už 5. května 1945, vybuchly miny na druhém železničním mostě pod Horečkami. Most byl však nalomen pouze na jedné straně a nezřítil se.

Richard Sobotka ve své publikaci Tenkrát v pětačtyřicátém soustředil vzpomínky pamětníků na osvobozování Rožnova pod Radhoštěm ve dnech 4. až 6. května 1945. V kapitole Úder popisuje, že obyvatelé města dopoledne 4. května očekávali, že Němci město vyklidí a vzápětí napochodují mezi domy a na náměstí vojska osvoboditelů. Rusové byli blízko, kde přesně, to však nikdo nevěděl. Město se však zažilo vekou explozi Rusy zasažené kolony s municí.

Ruský průzkumník Němce tak překvapil, že po něm ani nestihli vystřelit

Olga Friedrichová vzpomíná, že před polednem se ozvalo bušení koňských kopyt. „Otec vyběhl ven, co se to děje. Nádražní ulicí doslova letěl na koni ruský průzkumník. Pelerína za ním vlála. Na dolním mostě se vytočil a tryskem ujížděl zpět přes náměstí. Němečtí vojáci byli překvapeni tak, že po něm ani nestačili vystřelit,“ vzpomínala žena.

Horní ulice v Rožnově byla téměř celá zničena. Foto: Archiv

Rusové už měli tou dobou na Hutisku připravena děla v palebném postavení. Po průzkumníkově hlášení je zaměřili. Prvý výstřel zahřměl v 11.30 hodin. „Hned první výstřel zasáhl vozy s municí a vojáky ve Stodolové ulici a v dolním parku. Všechno bylo naráz v ohni,“ říká Olga Friedrichová.

Šel s aktovkou plnou peněz do spořitelny, zemřel a peníze se nikdy nenašly

Jeden granát dopadl do prostoru textilní továrny, další před místní hřbitov, jeden na střechu místního kostela. Granátem byl také zasažen hotel Radhošť na náměstí, který pak zcela vyhořel. Poškozena byla Fassmannova papírna. Další granát explodoval před Lázeňským domem a jiný na nedaleké křižovatce a další na povozy s municí ve Stodolové ulici.

„Když vystřelili Rusové z Hutiska první salvu z děl, seděla zvědavá pětiletá Růženka z našeho sousedství na plotě dvorku. Granát vybuchl na poli, střepina se jí dostala do úst a roztrhala jí tkáň až ke kořenu nosu. MUDr. Frydrych jí ránu sešil tak dobře, že to po zahojení nebylo vůbec poznat,“ vzpomínala obyvatelka Rožnova Jindřiška Deáková.

Palbou zasažená přepravovaná německá munice ve Stodolové ulici okamžitě explodovala. „Tou dobou tatínek štípal na dvoře dřevo a náš nájemník pan O. Zahradník šel s aktovkou do spořitelny. Měl v ní osmdesát tisíc a běžel Čechovou ulicí. Před domem Rozkových vybuchl granát. Šrapnel utrhl panu Zahradníkovi hlavu. Pak nikdo nevěděl, kdo to je, až náš tatínek ho poznal podle oblečení. Aktovka s penězi se nenašla, snad ji hodil do strouhy a voda ji odnesla, nebo ji někdo vzal, to už se nikdy nedozvíme,“ vzpomínala paní Jindřiška Deáková.

Maďarský voják zasažený střelbou naříkal: „Joj, mama…“

Olga Friedrichová pamatuje, že žár z hořící munice byl obrovský. „Lípa na okraji parku hořela od vrcholu koruny a nebylo možné ji uhasit. Všude leželi mrtví vojáci. Jeden maďarský voják, ještě mladý chlapec zasažený střelou, možná i hořel, přiběhl k našemu domu, zavěsil se do okna loktem přes rozbité sklo na příčku, naříkal: Joj, mama... Bylo to strašné. Leželi jsme na podlaze. Pořád jsme ho slyšeli. Až konečně přestal naříkat,“ vzpomíná obyvatelka Rožnova pod Radhoštěm.

Stanislava Tichá vzpomíná, že granáty ze zasažené muniční kolony dopadaly na různá místa města, vybuchovaly a zabíjely. „Pan Stříž se slečnou Drážou Bradáčovou chtěli na poslední chvíli stěhovat na platoňáčku psací stroje a zařízení kanceláře Lázeňského domu. O tom, jak málo se nadáli nějakého neštěstí, svědčí i to, že na vozík posadili zahradníkovu tříletou dcerku Věrušku. Tam před vchodem do Lázeňského domu je zastihla smrt,“ vzpomínala.

„To byli tři mrtví. Jiní, tajemník města spolu s dalšími muži, zemřeli nedaleko na křižovatce, kde spolu právě rokovali o poválečném uspořádání města. Pan Zahradník padl v Čechově ulici cestou do své pletárny. Mladý Trčka zahynul, když zrovna na náměstí bednil u Kristků výlohu obchodu.“

Dělostřelba a explodující munice, to byla 4. května 1945 prvá fáze boje o Rožnov.

Němci hnali Spálovem patnáct set kusů dobytka na Potštát

Podívejme se s kronikářem i do Spálova na Vítkovsku. Tímto krajem totiž prchali Němci na západ, mnozí doufali, zejména němečtí vojáci snili o americkém „civilizovaném“ zajetí.

Ve dnech 3. a 4. května projíždělo novou silnicí ve Spálově k Potštátu sta a sta civilních vozů Němců z Kravařska. Doufali, že německé vojsko „rudou záplavu“ zastaví a oni se dostanou zpět domů do Německa. Proto naložili vozy vším možným a také dobytek přivázali k vozům. Toho dne bylo hnáno Spálovem „Volkssturmem“ přes 1 500 kusů hovězího dobytka z německých dědin, všechno ve směru na Potštát. 3. květen byl dnem velmi studeným, sněžilo a na večer napadlo mnoho sněhu, takže bylo všude bílo, popisuje kronikář obce Spálov.

V zahradě Němci zastřelili sedm svých důstojníků. Odepřeli dál bojovat

V pátek 4. května Němci v horní panské zahradě zastřelili sedm svých důstojníků. Dva ráno v 6 hodin, zbylé čtyři mezi čtvrtou a pátou hodinou odpolední. Byli to zběhové a ti, kteří odepřeli dále bojovat. Odsouzeni byli pravděpodobně v pátek v noci vojenským soudem při generálním štábu, který byl ubytován na zámku. Podle výpovědí velitelem štábu v zámku byl generál Tschörner.

Téhož dne Rudá armáda po dobytí Vítkova obsadila skoro bez boje okolo desáté hodiny dopoledne Velký Klokočov. Ve Spálově bylo shromaždiště motorových částí německého vojska. Na krytých vyvýšeninách byly postaveny dělostřelecké baterie, které pálily od 11. hodiny dopolední na náhorní planinu v okolí Kaménky, Vésky a na druhou stranu řeky Odry na Klokočovsko.

V téže době byl spatřen velký požár v Kaménce. K večeru přijeli na náměstí maďarští dělostřelci, z nichž většina uměla slovensky. Dlouho se nezdrželi, obrátili a ujížděli zpátky. Kolem 20. hodiny nastal překotný ústup německého vojska ze Spálova k Potštátu. Vyklizování trvalo celou noc, ráno zbylo v obci jen uzávěrové frontové vojsko.

V seriálu jsme využili texty ostravských, opavských a hlučínských historiků, archivářů, serverů Moderní dějiny, VHÚ, publikací o Ostravě a řady kronik obcí a měst v kraji.