Osvobození ​den po dni: 3. května. Kdo vystřelí na německého vojáka, bude zavražděn!

Rudá armáda osvobodila 30. dubna centrum Ostravy. Boje v okolních obcích a ostravských čtvrtích však zuřily i v dalších dnech.

Na osvobození čekaly obce a města na Novojičínsku a Frýdecko-Místecku. Pojďme tyto boje sledovat spolu s historiky a především kronikáři. Protože nejtěžší a nejkrutější bitva na někdejším československém území, kterou Ostravská operace byla, zcela skončí až 5. května.

Před 75 lety začala ostravsko-opavská operace, největší vojenská operace na území našeho státu, na jejímž konci bylo osvobození města Ostravy. Ačkoliv veřejné oslavy musely být kvůli koronaviru zrušeny, Magazín PATRIOT si společně s městem Ostravou připomíná události roku 1945 speciálním seriálem, kterým chceme vzdát hold tehdejším hrdinům.

Dne 3. května sovětská armáda osvobodila Těšín, Karvinou, Třinec a Místek. Vojska pokračovala dále směrem na střední a severozápadní Moravu a Slezsko.

Právě v tomto období byly vydány první rozkazy k takzvané Pražské operaci a vznikla armádní úderná skupina, jejíž součástí byly i československé tanky, které bojovaly o Ostravu. Skupina vojsk postupovala z prostoru Libavá směrem na Moravskou Třebovou, Svitavy, Čáslav, Kutnou Horu a přijela do Prahy dne 10. května 1945.

Podívejme se ještě, jak si vedli českoslovenští tankisté 3. května 1945 na území dnešního Moravskoslezského kraje. Historik Milan Kopecký zabývající se našimi vojáky, popisuje, že nepřítel, s kterým se Rudá armáda střetla na Opavsku a Ostravsku, ustupoval po celý tento den k Novému Jičínu.

Tři bojeschopné československé tanky se 3. května v 8.30 hodin přemístily ze Staré Vsi do Petřvaldu na Novojičínsku a v 11 hodin dostaly samostatný bojový úkol - vyčistit ve spolupráci se samopalníky kótu 267 od německých kulometů a odstřelovačů, aby sovětská pěchota mohla bez ohrožení postupovat zleva na Mošnov.

Menší, ale bolestné ztráty českých samopalníků

Odpoledne společně se sovětskou 42. gardovou brigádou těžkých tanků a 383. střeleckým plukem vyrazily čtyři československé „třicetčtyřky“ od Petřvaldu na obec Dvorek a dál na Mošnov. Odtud pokračovaly k Sedlnicím, kde Němci urputně bránili železniční stanici, vysunutou asi kilometr na severozápad. Do prostoru nádraží naše tanky se samopalníky i sovětskými vojáky vnikly asi 30 minut před půlnocí a krátce nato vstoupily od severu a východu do severní části samotné obce.

Při tomto bojovém manévru zahynuly tři desítky Němců a ostatní z místa uprchli. Rudoarmějci ukořistili asi padesát kusů pěchotních zbraní, zejména pušek a kulometů.

Tento "Hakl" patřil původně 97. Jäger Division, ale podle hvězdy na čelním pancíři byl později ukořistěn a používán vojáky Rudé armády. Nejasnost je ale kolem lokality, kde vznikly fotografie. Někdo hovoří o Kobeřicích, ale fotografie pana Václava Bílovského je spíše z Hrabyně

Síly 1. československé tankové brigády utrpěly sice malé, ale o to bolestnější ztráty. Na brigádní ošetřovné totiž zemřel zraněný příslušník praporu samopalníků vojín Vasil Babič a dva další samopalníci: vojín Ján Tužák a vojín Juraj Alexej, byli v boji zraněni.

Podívejme se opět do už třetí den osvobozené Ostravy. Oprava Němci zničeného mostu na rozhraní Slezské Ostravy a Michálkovic trvala právě tyto tři dny. Ženisté ho postavili takto rychle s pomocí horníků šachty Michal a s železničáři.

„Nedebatovali, nevysílali četné komise, ale stavěli,“ napsaly ostravské noviny, ale až 5. května. Do té doby totiž noviny na Ostravsku nevycházely, lidé neměli žádné místní informace. Ostatně život jako by se v tomto průmyslovém městě v první dny po osvobození zastavil. Podniky nevyráběly, mnoho obchodů bylo zavřených.

Šenovské louky a rozvodněná Lučina ztěžovaly postup Rusů

Podívejme se opět do Šenova, kousek za Ostravu. Němečtí vojáci se pod rouškou tmy v noci na 3. května stáhli v Šenově za řeku Lučinu do místních částí obce Skrbeň a na Šimšku, kam již den před tím přemístili rovněž děla.

Na Skrbni využili náspu železniční tratě jako obranného valu. Kontrolovali tak průchod přes řeku a šenovské louky. Ruský tank, který se vydal po silnici směrem na Frýdek, byl po průjezdu mostu přes řeku Lucinu zasažen a začal hořet. Jeho osádka a oddíl sovětských vojáků, kteří šli za tankem, padli.

Šenovské louky a řeka, po silných deštích značně rozvodněná, přestavovaly pro postup sovětské armády velikou překážku. Německým vojákům však počala docházet munice a nezbylo jim nežli své pozice opustit. V noci museli opět ustoupit směrem k Václavovicím a dále k Frýdku.

Dne 3. května byl Šenov osvobozen celý. Během bojů v Šenově zahynulo 15 ruských vojáků a 26 vojáků německých, všichni byli nejprve pohřbeni v místě, až následně převezeni na hromadné hřbitovy svých armád. Během II. světové války zahynulo 32 šenovských občanů, z toho 16 při vlastním osvobozování Šenova. Způsobené škody v Šenově byly odhadovány na 11,5 miliónů korun, nepočítaje Němci do povětří vyhozený most přes řeku Lucinu na silnici do Horních Datyň a Dolních Bartovic, popisuje badatel Milan Pastrňák na webu Obrazy z kroniky.

A dodává, že vesnice Horní Datyně byla osvobozena dne 3. května 1945. Rudoarmějci rovněž toho dne dobyl Paskov, ale až po tuhých bojích, do kterých se zapojilo i ruské letectvo.

Nacisté zapálili ve škole slámu, učitel a sousedé ale požár zdolali

Osvobozovací boje v Petřvaldě na Moravě na Novojičínsku trvaly ještě 3. května 1945. Místní kronikář zapsal, že ve čtvrtek po páté hodině ranní byli nacisté nuceni ustoupit ze školní budovy. Před odchodem zapalují v přízemní třídě slámu, která tam byla pro ubytování vojska.

Včasným zásahem řídícího učitele Aloise Juráka a několika sousedů je však požár zdolán. V téže době hoří v sousedství obytná budova na fojtství a stodola naproti škole. Boje v obci končí po 13. hodině odpoledne ve čtvrtek 3. května 1945 a přenášejí se do osady Dvorek.

"Náš lid uvítal příslušníky hrdinské osvoboditelské armády. Z tajných úkrytů vynášeli občané vlajky a sotva poněkud ustala střelba, zavlály opět prapory červenomodrobílé spolu s rudými prapory našeho velikého osvoboditele Sovětského svazu. Naše tužby se splnily, jsme volní a svobodní," napsal v duchu té doby petřvaldský kronikář.

"Boj v naší neveliké obci byl prudký a úmorný a trval přes dvacet hodin. Padlo v něm na třicet ruských vojínů a čtyři byli zraněni. Po těžkých poraněních zemřeli čtyři občané Petřvaldu. Čtyři obytné budovy a pět stodol shořelo. Kostelní věž těžce poškodily dělové výstřely a krom ní i 20 popisných čísel. Telefonní vedení i elektrická osvětlovací síť – vše přetrháno. Betonový most přes řeku Lubinu ustupující nacisté zničili. Občané se opět objevují na silnici a začíná práce. Lidé pohřbívají padlé ruské hrdiny, zakopávají padlé nepřátele a dobytek, sbírají střelivo, opravují most, upravují silnici a odklízejí trosky."

Němci vyhlásili ve Frenštátě stanné právo. Městem prchají kolony

Kronikář Frenštátu pod Radhoštěm zapsal, že 3. května 1945 pršelo a částečně padal i sníh. Městem se hnaly další transporty dobytka a vojska. Ze strachu před místními lidmi Němci vzali do vazby jako rukojmí doktora Karla Lorence, Severina Kaděrku, Františka Dobeše, Antonína Obručníka, Jana Vašendu a Tomáše Ševčíka. Současně vyhlásili ve městě stanné právo.

Od 20.30 hodin do páté hodiny ranní nesmí nikdo vyjít ze svého bytu. Jinak mu vyhláška hrozí zastřelením. Kromě toho hrozilo každému, kdo by vystřelil proti německému vojákovi, že bude zastřelen, jeho dům spálen a veškeré obyvatelstvo domu, v kterém bydlí, bude povražděno.

Kolony směřující z obce Tichá se srážely při náhlém útěku s proudy vojska od Kunčic pod Ondřejníkem. Poraženým německým oddílům zůstala jen jedna úniková cesta: na Valašské Meziříčí. Prchající vojska rekvírují v okolí i selské potahy a žebřiňáky. Některé z nich se majitelům později vrátí. Němci s nimi došli při útěku až do Pardubic.

Zubožené maďarské a italské vojáky nechají Němci napospas osudu

Frenštátem prošlo 3. května nejen mnoho maďarských vojáků, ale také asi na 2 000 krajně zubožených italských vojáků, takzvaných badagliovců, z nichž si Němci udělali po kapitulaci Itálie na Balkáně jako ze svých zajatců pracovní oddíly. Později je však ponechali napospas osudu.

Německé oddíly, které dorazily od Kunčic pod Ondřejníkem, strávily noc ve městě mezi civilisty. Ti je však odmítali a úplně ignorovali. Na frenštátských ulicích se kouřilo z polních kuchyní a porážel se dobytek.

Němci zničený most ve Staré Vsi nad Ondřejnicí

"Večer se počasí zhoršilo. Pršelo ještě více, chvílemi padal sníh, obloha byla zastřena hustou mlhou. To bylo štěstí pro Frenštát! Jinak, kdyby byla lepší viditelnost, byl by určitě bombardován, když tu nocovalo tolik nepřátelského vojska a ruské síly byly na dosah ruky," napsal kronikář.

Němci pořádali na beskydské partyzány „honičky“

Kronika nedalekých Trojanovic popisuje, jak se Němci báli partyzánů. "Svědčí o tom četné „honičky na partyzány“, jejichž svědkem byli občané naší obce během války několikrát. V řadách našich občanů byla řada těch, kteří s partyzány spolupracovali, pomáhali jim se sháněním potravy nebo s noclehy, přestože věděli, že každé prozrazení takové činnosti by znamenalo smrt pro celou rodinu.

Těchto pěkných případů bylo mnohem více než případů udavačství a národní zrady. Ale i ty se bohužel v naší obci vyskytly. Například u pasekáře Antonína Petra a jeho syna Františka z čísla 178, Karla Janáka a učitele Adamíka. Všichni byli po osvobození předání soudu ke spravedlivému potrestání," upozorňuje kronikář Trojanovic.

Kronikář Trojanovic si zapsal, že v noci z 2. na 3. května přišli první němečtí vojáci, ústupová armáda. Každý dům měl přidělen určitý počet mužů. Byla na nich již zřejmá únava, neboť rudoarmějci jim nedopřáli oddychu. Zdrželi se jen krátkou dobu, dostali rozkaz k rychlému ústupu.

V Krmelíně se bojovalo ve vsi, pak ruské tanky vytlačily Němce do polí

V Krmelíně pokračovaly tvrdé boje. Ráno 3. května měli Němci své hlídky posunuté až k samotnému Krmelínu, ke gruntům Isidora Folty a Františka Hranického. Němci se ukrývali i v obsazené vesnici.

Ráno začal boj tak, že jeden z ruských vojáků, ukrytých ve vsi, vyšel ze stavení Františka Šindla před dveře a padl zasažen nepřítelovým výstřelem. Druhý, který vyběhl zjistit, co se děje, byl také zastřelen a padl vedle svého druha. Němci byli totiž ukryti asi čtyřicet metrů odtud v sušárně Isidora Folty. Rusové zavolali posilu, která postavila hned za domem Františka Šindla minomety.

Němci zahájili zuřivou palbu a zasáhli tři ruské vojáky, kteří byli ihned mrtví. Nakonec přijely ruské tanky a Němce vypudily až do polí a lesů mezi Krmelínem a Brušperkem, Starou Vsí a Novým Světem, kde boj trval až do samého večera.

Mnoho civilních občanů zvědavě boji přihlíželo, aniž si uvědomovali nebezpečí, jež jim hrozí od náhodných střel a slabé německé dělostřelby. Touto dělostřelbou bylo také poškozeno několik domů. Dne 3. května 1945 dospěli Rusové za stálých bojů také na horní konec nedaleké Staré Vsi nad Ondřejnicí.

Jako kluk sledoval v Ostravě natáčení filmu Tanková brigáda

Připomeňme si v tomto díle natáčení barevného velkofilmu Tanková brigáda. Filmaři při něm po devíti letech, tedy v roce 1954, Ostravanům připomněli, jak v rozhodující den někdejší Říšský most a jeho okolí 30. dubna vypadaly.

Momentka z filmu Tanková brigáda

Vzpomeňme přitom na filmového fandu, pana Bohumíra Sládka, který měl 30. dubna 1945 dvanáct let a bydlel v jednom z domů centra města nad dnešní restaurací U Zvonu. Po letech vzpomínal na natáčení filmu, při němž dokonce zkazil záběr boje o most.

Otec Bohumíra Sládka ve válce padl a malý Bohumír chodil se svými dvěma kamarády pravidelně okukovat veliký humbuk kolem natáčení scén záchrany Říšského, dnes mostu Miloše Sýkory.

„Všude kolem bývalého obchodního domu ASO byl znovu po letech binec, podobný tomu na konci války. Filmaři tam namalovali na skla obchoďáku praskliny, navršili hořící hromady smetí, převrátili tramvaj, která tehdy ještě po dlažbě a kolejích jezdila od Sýkoráku přes dnešní Masarykovo náměstí," vzpomínal Bohumír Sládek, kterého si možná obyvatelé centra Ostravy pamatují jako postavičku v šusťákách, která venčila naráz na hlavním ostravském náměstí několik malých psíků.

Zkazili záběr, režisér řval, ale „vydělali“ na tom. Dostali šuměnky

Tehdy dvanáctiletý Bohumír sledoval se dvěma kamarády natáčení filmu od jednoho z blízkých domů. „Viděli jsme, jak ze Sokolské ulice vyrazil džíp s ruským kulometčíkem. Ten pálil a pak dostal zásah od bránících se Němců. A pak někde od kamery režisér začal řvát stóóóp! A ukazoval na nás tři,“ líčil muž moment, kdy s kamarády zkazil zřejmě dost drahý akční záběr.

„Co tam dělají ta děcka? Vyhoďte je, ať tam nestraší!,“ hulákal prý režisér Ivo Toman. Bohumíra a jeho kamarády hned polapili vojáci, kteří při natáčení ztvárňovali své předchůdce z roku 1945. A záběr se musel opakovat.

Chlapci na tom prý „vydělali“. Vojáci je zatáhli do vojenského ležení, které vzniklo pro filmaře na břehu Ostravice. „Tam nám nacpali kapsy šuměnkami, které měly tehdy podobu kostek, a dali nám najíst. Hlavně nás ale hlídali, abychom už ten den nelezli do záběru,“ vzpomínal s úsměvem Bohumír Sládek, který možná ještě tehdy netušil, že bude jednou u filmu i jako nadšenec pracovat a že budou právě české válečné filmy jeho koníčkem.

Maminka přišla z města a ptala se: To se snad vrátili Němci?

Na den, kdy zkazil záběr, nikdy nezapomene. „Sledovali jsme natáčení až do večera a doma jsem pak dostal o mámy výprask. Tu totiž velké filmování v Ostravě i vystrašilo. Jednou se vrátila z města a říkala: To se snad vrátili Němci?“ vzpomínal muž na den, kdy jeho maminka poprvé potkala v centru Ostravy herce v uniformách nacistů.

Film Tanková brigáda Ivo Tomana, na kterém pracoval jako pomocný režisér také tehdy začínající František Vláčil, měl na svou dobu značný finanční rozpočet, účinkovaly v něm tři tisíce vojáků a tehdy populární čeští a slovenští herci, třeba Otomar Krejča, Bedřich Prokoš, Martin Růžek, Jana Dítětová, mladý Jiří Sovák, či slovenský herec Július Pántik.

Roli Miloše Sýkory si zahrál herec Jiří Vala a film končí právě jeho dnes stále diskutovanou záchranou mostu přes Ostravici. O osvobozování Ostravy pojednává také film Jiřího Weisse Poslední výstřel, či unikátní dokument Václava Peši Osvobození Moravy a Slezska v roce 1945 z roku 1969.

V seriálu jsme využili texty ostravských, opavských a hlučínských historiků, archivářů, serverů Moderní dějiny, VHÚ, publikací o Ostravě a řady kronik obcí a měst v kraji.