Společnost
02/05/2020 Petr Broulík

Osvobození den po dni: 2. května. V okolí Ostravy se stále tvrdě bojuje

Rudá armáda osvobodila 30. dubna centrum Ostravy. Boje v okolních obcích a ostravských čtvrtích však zuřily i v dalších dnech.

Na osvobození čekaly obce a města na Novojičínsku a Frýdecko-Místecku. Pojďme tyto boje sledovat spolu s historiky a především kronikáři. Protože nejtěžší a nejkrutější bitva na někdejším československém území, kterou Ostravská operace byla, zcela skončí až 5. května.

Před 75 lety začala ostravsko-opavská operace, největší vojenská operace na území našeho státu, na jejímž konci bylo osvobození města Ostravy. Ačkoliv veřejné oslavy musely být kvůli koronaviru zrušeny, Magazín PATRIOT si společně s městem Ostravou připomíná události roku 1945 speciálním seriálem, kterým chceme vzdát hold tehdejším hrdinům.

Bojovníci Rudé armády dokončili 2. května 1945 osvobozování obci, ležících na území dnešní Ostravy. Dobyli Michálkovice, Radvanice a Bartovice. Postup na Michálkovice Němci zpomalili 1. května o jeden den zničením mostu přes Báňskou dráhu na Josefské, druhého dne se však z obce rychle stáhli.

Z Radvanic a Bartovic však rudoarmějci vytlačili Němce až po tuhých bojích za podpory tanků a dělostřelectva. Také v těchto obcích se místní občané aktivně účastnili bojů, takže mezi civilisty bylo 29 padlých, mezi rudoarmějci dvanáct.

V Radvanicích po osvobození. Foto: web městského obvodu

Po těchto bojích zaútočila sovětská vojska 38. armády ve směru na Fulnek a Olomouc, vojska 1. gardové armády ve směru na Místek a Nový Jičín, 18. armáda měla pokračovat ve směru na Čadcu, Velké Karlovice a Rožnov pod Radhoštěm.

Po boji o Krmelín a Světlovsi doplnili tankisté střelivo a dopřáli si večeři

Historik Milan Kopecký zabývající se československými vojáky v Ostravské operaci líčí, že během noci na 2. květen průzkumný oddíl zjistil polohu dalšího nepřátelského postavení na čáře Světlov-Krmelín. Tanky opustily Novou Bělou v osm hodin ráno a postupovaly podél silnice na Starou Ves nad Ondřejnicí. V 9.30 hodin zaútočily na severní okraj Krmelínského lesa, odkud nepřátelská kulometná palba blokovala pohyb sovětských pěšáků 315. střeleckého pluku.

V 11 hodin osvoboditelé dobyli severní část Krmelína a československý tankový prapor pokračoval k jižnímu okraji Světlova, kam vjela jeho vozidla v 16 hodin jako první. Teprve pak dorazila pěchota, jejíž pravé křídlo v lese získalo 70 zajatců.

Osvobození Krmelína a Světlova nebylo vůbec snadné, protože nepřítel dokázal poškodit jeden tank, padl samopalník vojín Albert Markovič a pět dalších utrpělo různá zranění. Němci ztratili asi 30 mužů, jedno dělo, pět kulometů a šest panzerfaustů. Ve 20 hodin museli členové osádek československých tanků opět doplnit už téměř spotřebované střelivo a dopřáli si večeři.

Doprava v Ostravě je ochromena. Nejezdí tramvaje, ale ani vlaky

Už za hodinu tři tanky obnovily pronásledování ustupujícího protivníka ve směru na Starou Ves nad Ondřejnicí. Hodinu před půlnocí dosáhli tankisté i s pěchotou 987. střeleckého pluku východního okraje vesnice a do tří hodin noci zlikvidovali nepřátelský odpor, zaujali obranu a odrazili nepřátelský protiútok v síle roty. Dvě vozidla velitelů vojína Vaňka a svobodníka Sikorského sice po cestě k obci uvázla, ale v průběhu noci se je podařilo vyprostit, popisuje Milan Kopecký.

Vraťme se do osvobozené Ostravy a podívejme se, jek její obyvatelé prožívali první dny svobody a co se dělo v ulicích Ostravy v prvních dnech po příjezdu Rudé armády.

Němečtí zajatci pracují v centru Ostravy. Foto: Archiv města Ostravy

Ač bylo město hodně poškozené boji, průmyslové podniky přečkaly boje o Ostravu bez větších problémů. Přes dvě stě domů na území dnešní Ostravy však při bojích utrpělo tak, že je neminula po osvobození demolice. Poničený válečným bombardováním byl i takzvaný Německý dům, pozoruhodná stavba vedle obchodního domu Textilia v Nádražní ulici. Už 9. května 1945 ostravští radní rozhodnou, že musí z mapy Ostravy zmizet.

Ostrava byla několik dnů po osvobození ochromena. Celý týden, až do sedmého května nejezdily tramvaje, ale ani vlaky na Bohumín, Opavu či Přerov. Kromě Říšského, dnes Sýkorova mostu v Moravské Ostravě, prchající nacisté poničili prakticky všechny mosty.

Na zakopané Němce podnikli sovětští letci za šest hodin patnáct náletů

Ke Studénce na Novoojičínsku se rudoarmějci přiblížili od Ostravy 2. května 1945 přes nejvyšší místo přes Bravantský kopec. Kronikář obce popisuje, že Němci byli zakopáni v několika liniích a hájili kopec úporně. Od 8 do 14 hodin podniklo Rudé letectvo na kopec celkem patnáct leteckých náletů s bombardováním a kulometnou palbou.

Němečtí vojáci se mnohde urputně bránili. Foto: flickr

Němci v šíleném ústupu opustili kopec i vesnici a zastavili se až za řekou Odrou. Rudoarmějci je pronásledovali, radostně vítáni vším občanstvem Studénky. Každý se snažil vojáky uctít pohoštením. Boj po třech dnech se vzdálil a do týdne se hlavní jádro Rudé armády přeskupilo za Odru.

Studénku ale boje dost poškodily. Celková škoda na budovách dosáhla tří a půl milionu předválečných korun. Vypáleno a nad padesát procent poškozeno bylo 21 stavení, z celkového počtu 560 domů bylo na katastru obce poškozeno 298 budov. Ruských hrobů je ve Studénce pětadvacet.

Němci zuřivě bránili křižovatku, přes kterou ustupovala jejich vojska

Badatel Milan Pastrňák popsal osvobození obcí mezi řekami Ostravicí a Lučinou. Připomíná, že poté, co byla 1. května v hlavním směru postupu Rudé armády na Frýdek-Místek osvobozena vesnice Hrabová, pokračovala ruská vojska po levém břehu řeky Ostravice. Postoupila k Paskovu, v němž se německá armáda silně bránila, neboť v paskovském zámku měla své velení.

Když 2. května 1945 ruské jednotky prošly přes Bartovice, narazily v sousedním Šenově na připravenou obranu německé armády. Němci se zakopali na úbočí šenovského kopce, nad údolím potoka Křivce. Jejich obranná linie se táhla od lesa Bartovjaku, přes část obce zvanou Na pískách, až na Vraclav.

Němečtí vojáci bránili pěchotními zbraněmi, granáty a minometnou palbou zejména tomu, aby Rudá armáda postoupila ke křižovatce cest v Šenově. Po té totiž ustupovaly německé jednotky od Petřvaldu, Suché a Šumbarku a pokračovaly dále směrem na Frýdek.

Obyvatelé Šenova hostili rudoarmějce i domácí kořalkou. Hodinky a kola raději ukryli

Ruským vojákům se nedařilo německou obranu v Šenově prorazit. Museli vyčkat až příjezdu tanků. Němci se ukrývali v domech a za nimi bránili dalšímu postupu Rudé armády. Střelbou bylo v Šenově poškozeno 240 domků, 16 budov vyhořelo. Došlo také k několika nešťastným tragickým úmrtím šenovských občanů, kteří nevyčkali a z nedočkavosti a ze zvědavosti opustili své úkryty ve sklepích. Když vyšli ven, byli zasaženi palbou.

Rudoarmějci v Šenově. Foto: Josef Bilan

V jedné z věží šenovského kostela Němci umístili kulometné hnízdo. Jeho ostřelování však ukončila rána ruského kanónu. Hořící věž kostela poté místní uhasili. Ruští vojáci si v osvobozené části Šenova dopřávali odpočinku, někteří se stali hosty v domácnostech místních obyvatel, kteří vytáhli i podomácku vypálenou kořalkou. Ovšem obyvatelé Šenova poznali i veliký zájem ruských vojáků o techniku, hodinky, kola a motocykly. Před osvoboditeli je proto raději ukryli.

Bílovec sčítal velké škody, shořely továrny, ve městě padlo 38 rudoarmějců

Až ve středu 2. května 1945 rudoarmějci odrazili protiútok Němců v Bílovci. Ti se poté hnali ve zběsilém úprku směrem na Fulnek. Bílovec sčítal veliké škody. Už 1. května ve 4 hodiny ráno začala hořet Bárova továrna na nábytek a vyhořela i se skladem řeziva do základů. Shořel i zámek.

Dne 2. května vyhořela při bojích oděvní továrna Silvet a ve čtvrtek dne 3. května lehla popelem spousta domů před kostelem na náměstí. Osvobození z fašistické okupace bylo také draze zaplaceno množstvím krve a životů rudoarmějců. Vždyť jen na území bíloveckého okresu jich padlo 1 455, přímo v bojích o Bílovec 38.

Mobilní rozhlas mluvil jen o násilnostech a nepřátelském chování Rusů

Ve středu 2. května projelo Spálovem německé rozhlasové auto, které potom zastavilo u Růžkova hostince a vysílalo nejprve německý pochod a pak české hlášení: „Občané, pozor! Poslední zprávy z fronty!“ Tak se opakovalo třikrát. Obyvatelé se zběhli v naději, že je konec války a očekávali napjatě zprávy. Byli však zklamáni, neboť z tlampačů se ozývala jen slova o násilnostech a nepřátelském chování rudoarmějců vůči českému obyvatelstvu na Opavsku. A že Benešovi nemá lid věřit.

Obyvatelé Hájova prožili druhého květnového dne několik náletů. V 6 hodin a v 9.45 hodin kroužila letadla nad státní silnicí a ostřelovala ustupující německé vozatajstvo. Zalétávala až nad školu.

Ruští letci řádili strašlivě palubními zbraněmi v ustupujících kolonách

Druhý nálet, a to příšerný, nastal v 11.45 hodin. Dvakrát po devíti letadlech kroužilo kolotočem nad silnicí Příbor-Zámrklí a řádilo strašlivě palubními zbraněmi a bombami v ustupující koloně. Jakou spoušť tato letadla způsobila, lze si představit z vyprávění poddůstojníka, který přijel do školy a žádal okamžitou pomoc. Zděšeně vypravoval o velkých obětech na lidech, koních a vozidlech.

Kolem druhé hodiny odpolední přiletěla další, tentokrát pozorovací letadla. V 15.45 hodin pak překvapilo Němce několik letounů od Místku. Začaly sypat bomby různých ráží, dopadly většinou do zahrad. Tímto náletem vznikly velké škody. Nejhorší to bylo v domě Jana Kubáta, který se vracel v tom osudném okamžiku domů a střepina z miny ho zasáhla do nohy a do ramene. Na zranění dne 9. června 1945 zemřel jako šestá oběť války v Hájově.

Němci hájili tvrdě Krmelín kvůli ústupové cestě po dálnici

Jak vypadal 2. květen v Krmelíně? V noci z 1. na 2. května přijely do Krmelína nové německé oddíly. Přeskupování sil v obci se ale dělo v horečném chvatu a zmatku a někteří vojáci byli už tak vysílení, že padali únavou. Z rána 2. května byla však německá obrana připravena zahájit boj o Krmelín. Obyvatelé se ukrývali ve sklepích, kde se zařizovali, jak se dalo, k přežití několika dalších dní.

Kronikář Krmelína vysvětluje, proč Němci chtěli Krmelín urputně hájit. Německá vojska tudy totiž mohla hladce ustupovati po dálnici Český Těšín – Příbor. Proto tedy německá posádka Krmelína dostala v noci značné posily.

Rusové zahájili útok na Krmelín poměrně malými silami směrem od Staré Bělé a postupovali přes les „Palesek“. Současně ale také od Nové Bělé. Němci měli těžké zbraně na čáře domů od lesa na Světlově ke hřbitovu, v kolonii ke kapli i na Starém Dvoře a mezi domy. Baterie německých děl stály i poblíž cesty mezi Krmelínem a Bušperkem. Němci měli také spoustu minometů, těžké kulomety za novou školou a pozorovatelnu na věži krmelínské kaple. Kulometná hnízda měli ve všech domech od lesa na Světlově počínaje a kaplí konče.

Průzkumníci se ukryli ve sklepě a házeli na Němce z okýnka granáty

Boj o Krmelín začal 2. května okolo šesté hodiny ranní. Ruské tanky objely závoru a protitankový příkop na „Cigánce“ a zaujaly postavení na pozemku Řehoře Balcara u lesa „Paleska“. Ruští vojáci postupovali dvůr od dvora po Starém Dvoře.

V 6.30 hodin ráno se objevili dva ruští vojáci u paní Karoliny Holaňové. Ta jim ukázala, že ve dvoře je plno Němců. Rusové se chtěli vrátit pro posily, ale spustil se boj. Průzkumníci se skryli do jednoho ze sklepů a a začali házet na Němce granáty. Němci se snažili ze všech sil Rusy vypudit ze sklepa a nakonec dům zapálili. Bezúspěšně. Okolo 15. hodiny se však z obklíčení dostali. To už ruské dělostřelectvo a minomety pilně ostřelovaly pole mezi Cigánkou a kolonii, Paleskem a Světlovem a domy na Světlově. Hodně zásahů dostal krmelínský kostel, poněvadž tam byl německý pozorovatel.

Útočící ruští vojáci museli při boji dvakrát ustoupit

Rusové vypudili Němce z lesa a jeho okrajem se dostali až k budovám pánů Jamroze a Matěje, kde před polednem zajali skupinu 17 Němců. Tanky kryly skupinu Rusů, kteří začali od hřbitova dobývat domy v kolonii. Jeden ruský tank střílel do dvorků těchto domků, ruské dělostřelectvo pálilo od Cigánky. Tak dobyli Rusové kolonie v Krmelíně dům od domu až ke kapli.

Boj o Krmelín trval až do večera. Útočící ruští vojáci byli nuceni dvakrát vrátit se zpět, neboť německé vojáky podporovaly dva tanky. Po tříhodinovém boji německá posádka pod pláštíkem šera ustoupila i s tanky a Rusové obsadili Krmelín ve 21 hodin. V osvobozené části Krmelína lidé hostili a vítali své osvoboditele. Ruské hlídky však dávaly bedlivý pozor na nepřítele. Vydatný déšť zaléval čerstvé spáleniště a zabraňoval v šíření dalších požárů. Tuto noc lidé spali opět ve sklepích.

Německý starosta vyzval občany, ať se vystěhují. Češi neuposlechli

O kousek dál, v Petřvaldu na Moravě, kronikář vzpomínal na to, že už 12. března 1945 bylo na všech školách v okrese vyučování přerušeno a v petřvaldské škole se ubytovalo vojsko.

Dunění děl vzrůstalo, na silnicích stoupal pohyb vojska. V domech a stodolách též ubytováno vojsko. Občané dokončovali opevňování krytů, ve sklepích ukrývali potraviny, šatstvo, prádlo i jiný majetek. Odpoledne 30. dubna vyzval německý starosta Scheuter občany, ať se do tří hodin z obce vystěhují. Výzvy neuposlechl nikdo z Čechů. Nacističtí přistěhovalci opustili již den předtím zabrané usedlosti.

Studénka

V blízkosti obce už v ten den dopadaly první granáty. Též několik leteckých bomb bylo shozeno. Občané se zdržují v domech nebo v jejich blízkosti. Na silnici vojska, civilní doprava přestává úplně. Německé dělostřelectvo umisťuje děla v obci v zahradách za domy, plně obsazenými vojskem. Občané se uchylují do svých krytů. Boj o naši obec začíná, ale je dobré, že prší, aspoň do boje nezasáhnou letci, oddychne si petřvaldský kronikář.

Ve středu 2. května 1945 v 16 hodin odpoledne vstupují první vojáci Rudé armády do krajních domů Petřvaldu na jeho dolním konci. Boj je tuhý. K půlnoci dojdou Rusové ke kostelu, ale ustoupí zpět k hostinci u Šeděnky na čísle 94. Ještě tu nemají vyhráno…

Vítali slavné rudoarmějce, ruské bohatýry, slovanské pobratimi

Dne 2. května brzy z rána se čeští obyvatelé Jistebníku nad Odrou u nádraží zvědavě rozhlíželi po okolí. Pozorovali, jak se ruské tanky rozestavují do palebného postavení po celé délce cesty od dolního dvora až po nádraží. Mezi sebou měly vždy asi padesát metrů. Byly to hrubé kolosy, asi 60 tun, ráže 150 mm, opatřené ještě třemi těžkými kulomety a lehkým protiletadlovým dělem ráže 35 mm. Mezitím Košatku osvobodila druhá skupina ruských vojsk.

Kronikář Jistebníku nad Odrou líčí, že kolem osmé hodiny ranní se počaly valit do obce první skupiny rudoarmějců. Čeští obyvatelé je vítali hřímavými pozdravy i objímáním. Jásot nebral konce. „Předešlé generace neměly to štěstí vítat ve svých vesnicích i městech slavné rudoarmějce, ruské bohatýry, slovanské pobratimi, neboť ruská armáda od dob Napoleonových válek nevkročila na půdu naší vlasti.

V osvobozeneckých bojích o Jistebník nad Odrou přišlo o život celkem čtrnáct rudoarmějců, všichni byli pohřbeni na místním hřbitově. Později koncem roku 1945 byli všichni exhumováni, vloženi do rakví a odvezeni do Hlučína, kde byli uloženi do společné mohyly, napsal kronikář.

Z řad civilního obyvatelstva při těchto bojích přišla o život jedna osoba německé národnosti Adéla Knnopová z čísla 28. Těžce zraněna byla Marie Příbylová, Češka, a to do břicha a ustřeleny jí byly tři prsty na pravé ruce. Střelami bylo plně zničeno celkem osm domů, tři stodoly a sedm obytných domů bylo poškozeno jednak bombardováním, jednak dělovými střelami. Také kostelní věž byla velmi poškozena německými střelami z děl, zapsal si jistebnický kronikář.

V seriálu jsme využili texty ostravských, opavských a hlučínských historiků, archivářů, serverů Moderní dějiny, VHÚ, publikací o Ostravě a řady kronik obcí a měst v kraji.

Sdílejte článek