Nejnovější zprávy: Málo známá ostravská tragédie. Pět mladých lidí zvolilo hromadnou sebevraždu V Mošnově dnes začínají Dny NATO. Ještě jsou vstupenky na neděli

Auto

Autotest: Alfa Romeo Stelvio. Amore mio!

Alfa vstoupila do populárního segmentu velkých rodinných vozů a celému světu ukázala, že i plnotučné SUV může opravdu skvěle jezdit.


Autor: Radim Kolibík

Alfa Romeo se vždycky kupovala srdcem. A není se čemu divit. Vždyť už jen návštěva autosalonu AF Centrum na Výstavní zvedne tep každému, komu alespoň trochu chutná benzín. Támhle stojí rudá Giulia, naproti Stelvio bílé jako sníh ve stejnojmenném průsmyku a jeden neví, kam se dřív vrhnout. Ty jejich křivky! Ta vůně jejich jemňoučké kůže! Jo, tyhle italské krásky jsou opravdu nebezpečně svůdné od první chvíle, kdy je poprvé spatříte. A když se s nimi dáte do tance, dostanou se vám pod kůži a svět už nikdy nebude jako dřív. Omotají si vás kolem prstu. Za hlavu hodíte politiku, závazky, hypotéky i deadliny. Zůstane jen čistá vášeň a klukovská radost.

Původně jsem měl slíbenou Guilii, ale než došlo na test, uhranula nějakého jiného sekáče. Ten nebohý gentleman si možná chtěl jen tak nezávazně zaflirtovat, ovšem jen to zkusil, bylo jasné, že nedokáže odolat. Musela být jeho. Hned! Jasně, trochu to zamrzelo, ale přeju mu to!

A tak jsme zvolili Stelvio, baculatější sestru Giulie. Než jsme se potkali, představoval jsem si, že se budeme prohánět po dokonalých sluncem zalitých silnicích a budeme se cítit jako někde v Toskánsku. No, úplně to nevyšlo. Celý náš týdenní románek lilo jako z konve, teplota mířila nechutně blízko k bodu mrazu a na rozkopaných silnicích jsme se cítili spíš jako někde v Nižněkamsku. Ale i s tím si Italka hravě poradila. A ještě u toho byla krásná!

Protože opravdu lilo, Alfu si od Jana Vinického přebírám uvnitř showroomu AF Centrum. A při pohledu na ta vrátka, která byla projektována snad na vekslácký sen Fiat Uno, si uvědomím, jak je Stelvio mohutné. A jak to na první dobrou skvěle maskuje. Je to náš první test, fakt bych chtěl příště zkusit i tu Giulii, proto nechám ego čekat venku na dešti a úzkými vraty vyjede ven pan šéf. Má Stelvio i ta vrátka fakt v oku. Trapná chvilka je za námi, loučíme se a já můžu za volant.

Usedám a hned vím, že tohle bude láska! Jak je vyzývavě tvarovaná zvenčí, tak je prvotřídně stavěná i v uvnitř. Bellisima! Celý interiér dává najevo, že tahle kráska je tady pro toho, kdo jí ovládá. Pro řidiče. Přístrojový štít je dokonale přehledný, všechno mám v dosahu a na vše potřebné mám tlačítko. Ano! Díky! Jen nastavit sklon opěradla je trochu boj. Ta páka je dost k vzteku a my, kteří při hledání polohy za volantem řešíme milimetry, jsme trochu nesví. Po chvíli jsem konečně spokojen. Ale stejně bych chytil Luigiho, který to heblo navrhoval, nechal ho hodinu štelovat opěradlo v Alfě a pak ho posadil nějakého lidového vozu, který k tomu má kolečko s krásně plynulým chodem.

Ještě seřídit zrcátka, napárovat telefon a můžeme vyrazit. Startuju tlačítkem na tom božím volantu, italská krev se nezapře, motor skrze dva výfuky lehce zachraptí a jdeme na to.

Celý sychravý den se potulujeme po Ostravě. Stelvio má stylová devatenáctipalcová kola, přesto si v pohodě poradí se všemi adepty na výmol roku, kterých tu letos máme požehnaně. Už v ulicích černého města se ukazuje, že tohle není jen tak ledajaké SUV. Té mrštnosti a komunikativnosti řízení by si všimla snad i moje babička. Po celý den byla Alfa skvělou společnicí, v Karolině jsme si dokonce vyměnili obdivné pohledy s řízkem, který zrovna vystupoval z fungl nové devětsetjedenáctky. Ale stejně se už těším, až vyrazíme za město a rozdáme si to bez publika!

První dny na mě občas někdo bliknul. Že bych nesvítil? Svítím! Automatika funguje spolehlivě. Neupadlo mi něco? Všechno drží! Tahle Alfa je fakt bytelná. Policajti? Nikde nikdo, ti teď kontrolují děcka v parku, jestli mají roušky na nose. Teprve třetí den mi to došlo. Vždyť my Alfisti se zdravíme! Protože Alfa není auto, Alfa je životní styl!

Každý další den se těším, až skončí pracovní poskakování po městě a já se dostanu na okresky. Tam se Alfa vždycky rozvášní a ukazuje, kdo je tady mezi SUV za královnu. Ta přesnost řízení je nenapodobitelná. Žádné jiné SUV to neumí lépe. Stelvio jede tam, kam zatočím. Ne! Jede tam, kam jen pomyslím, že chci zamířit.

Osmistupňová převodovka ZF pozná, jestli chci tlačit na pilu, nebo vezu děti do školky. K tomu mám ještě DNA přepínač. Vyložím děti, přepnu do Dynamic módu, všechno se přiostří a při odjezdu od školky pozdravím tu mladou krásnou učitelku náznakem sportovního chrapláku z výfuků. No nic, nevšimla si, netykavka, ale mi je to jedno. Sotva se rozjedu, už jsem na ni zapomněl. Řízení v dynamickém módu ztuhlo, zpětná vazba je úžasná, plyn stačí polechtat a otáčky letí vzhůru tak, že když se při výjezdu ze zatáčky, kterou řežu jako Alberto Tomba v nejlepší formě, nechám trochu unést, cítím od zadní nápravy snahu o trochu té žádoucí přetáčivosti. Radost až na kost!

Fotograf Radim potvrdil, že i to espresso Na Kovárně chutná tak nějak ještě lépe než obvykle, když si pro něj na Čeladnou přijedeš v Alfě. A že ho tady mají vždy skvělé!

Stabilizační systém sice nemůžu vypnout, ale zasahuje až opravdu na hraně. Ve chvíli, když už mě stejně krotí přísný hlas mého profesora fyziky, který při ostřejší jízdě pořád tak trochu vnímám.

Když se uprostřed týdne trochu vyčasí a silnice oschnou, je čas na můj oblíbený okruh, nabízející vlásenky s perfektním asfaltem i rozmlácené vracečky plné štěrku. Děti nechávám doma, nechci, aby se v interiéru stala nějaká zbytečná nehoda a celý natěšený vycouvám na ulici. Mohutným pravým pádlem řadím za doprovodu krásného sportovního klapnutí jedničku a vystřelím vpřed. Dneska mi říkejte Kimi. Kimi Räikkönen! S pocity pilota monopostu formule jedna mířím do kopců.

Asfalt opravdu oschnul, ale v lesních úsecích se cesta občas výhrůžně zaleskne. Jako třeba před touhle zatáčkou, do které se řítím hrubě nelegální rychlostí. Jdu tvrdě na brzdy, červené třmeny se zakusují do kotoučů, pevně se zapírám o volant a levým pádlem řadím o tři stupně dolů. Ani náznak nervozity od podvozku! Tahle holka si toho nechá dost líbit! Brzdím dost neurvale, přesto stále vím, co se s autem děje a kola se drží asfaltu jako fotbalový míč nohy božského Diega. Na výjezdu s vytočenou trojkou a přihlouplým úsměvem cítím, jak mě zase podržel výkon na zadní nápravě a mířím k horizontu.

Přeplňovaný čtyřválec se moc rád nechá vytáčet a výkonu má tak akorát, aby to v těchhle chvílích člověka bavilo. Při dálničních rychlostech je v kabině příjemně a Stelvio si počíná suverénně i v levém pruhu. Jenže já vím, že existuje Stelvio Quadrifoglio s dvakrát přeplňovaným šestiválcem. A to je něco, co mě dodnes budí ze snu.

Mám verzi před faceliftem, který se týkal zejména interiéru, infotainmentu a asistentů. A vůbec mi to nevadí. Interiér je v naprostém pořádku. Pevný jak sicilský rodinný klan. Z prvotřídních materiálů a s krásným volantem. Všechno hraje, grafika je slušná a za celou dobu se nic ani jednou nezaseklo. Jasně, dneska už jsou displeje větší a ambientní osvětlení barevnější, ale věřte mi, po průjezdu první zatáčky si na nějaká zbytečná světýlka a deset dotykových displejů ani nevzpomenete.

Alfa má přesně ty asistenty, které v autě chci. Kolizní brzdu, hlídání mrtvého úhlu, hill holder a asistent pro jízdu v pruzích. Ten mi netahá za volant, jen mě upozorní, a to pouze ve chvílích, kdy jej sám zapnu. Není tu žádné varování před únavou, které na mě začne řvát, sotva sundám ruku z volantu a sáhnu spolujezdkyni na kolínko. Ani adaptivní tempomat, který brzdí, když se chci někomu nalepit na zadek a ukázat pravou italskou myšku.

Na předních sedadlech nikdo nebude strádat, poskytují výbornou oporu a jsou tak akorát velká i pro průměrného Středoevropana. Vzadu je to s místem horší, basketbalisti ani basketbalistky si tam moc nepohoví. Hlavně ve verzi s panoramatickou střechou, která ještě ubírá výšku. Ale to je úplně jedno, protože za volant stejně nikdy nikoho nepustíte a zadní řada zůstane dětem.

Tahle Alfa je výborná. Věřte mi. Jasně, kupujte ji srdcem, jinak to nejde, protože tohle není jen auto, tohle je Alfa. Ale v běžném rodinném i manažerském provozu je tak dobrá a praktická, že si ji obhájíte i chladným rozumem.

Chtěl jsem to ututlat, ale nebudu vám lhát. Dělají ji i v naftě. Jenže tohle je přece Alfa! Velká, prostorná, praktická, ale pořád Alfa. Cuore Sportivo. Ta musí vonět benzínem, i když veze děcka a nafukovací plameňáky do Chorvatska. Prostě se stavte do showroomu s italskými vozy, ochutnejte trochu toho benzínového nadšení, a ještě jednou se zamyslete nad tím, jestli vám těch ušetřených pár deci nafty za to zlomené srdce stojí.

Technické údaje

Typ motoru: Řadový zážehový přeplňovaný čtyřválec
Objem válců: 1995 cm3
Nejvyšší výkon: 148 kW
Max. točivý moment: 330 Nm
Zrychlení 0-100 km/h: 7,2 s
Nejvyšší rychlost: 215 km/h

Vnější rozměry

Délka: 4687 mmŠířka: 1903 mm
Výška: 1693 mm
Rozvor: 2818 mm

Zavazadelník: 525 l

Akční cena testovaného modelu: 1.080.000 Kč včetně DPH

Fotogalerie

Autor: Radim Kolibík