Zima století: Doba ledová se vrátila! Uhlí z Ostravy zachraňovalo Vídeň

V našem miniseriálu připomeneme asi nejkrutější zimu, která otřásla Československem. Celou Evropu sužovala od ledna do března roku 1929.

Člověk, domnělý pán přírody, stojí zde opět jednou zcela bezmocný vůči přírodě, kterou se snaží všemi svými silami a všemi prostředky moderní techniky a civilizace ovládnouti. Mrazivá vlna zavalila téměř celou Evropu, krutý mráz sevřel svými pouty hladinu vod i povrch pevniny, spolu se sněžnými vánicemi ochromil železniční dopravu a neobyčejně ztížil životní podmínky.

Společnost Zima století: Děti mrzly při cestě do školy, necitové stříleli zvěř stahující se k lidským obydlím 10/02/2024

Hyne lesní a polní zvěř, hyne ptactvo a hynou lidé. Příroda opět jednou ukazuje, že její moc vyšší, její prostředky účinnější, než všechny prostředky lidského důmyslu. Ovšem nutno uvážiti, že letošní období mrazů je zjev zcela mimořádný, jaký se přihází sotva jednou za století.

Tak psaly ostravské noviny o zimě století, která panovala d ledna do března 1929 v celé Evropě. Ač se ve dnech 18. a 19. února roku 1929 mírně „oteplilo“, na Moravě a na Slovensku nepoklesly v té době nikde teploty pod minus 10 stupňů Celsia.

Náš seriál chce ukázat, jak zimu století viděla tehdejší média, především noviny, protože televize neexistovala. Neexistovaly však dnes běžné zateplené domy, nepřeberné množství vytápění, klimatizace v automobilech a kvalitní zimní oblečení a obuv.

Ostravské uhlí zachraňuje Vídeň

Oteplování, které nastalo v jednotlivých částech republiky, zmírnilo ve značné míře poruchy v železniční dopravě. U jezdících vlaků byl zmenšen počet vozů a že je nyní k disposici i větší množství strojů. Soudí se, že asi do týdne, nenastane-li ovšem nová změna povětrnostní, budou obtíže v železniční dopravě překonány.

Město Vídeň překonalo z největší části katastrofu zaviněnou abnormálními povětrnostními poměry. Mrazy již po několik dnů polevily. Doprava se vrací do normálních kolejí. Dne 18. února před večerem přibyl z Československa transport ostravského uhlí, takže uhelná katastrofa ve Vídni je zažehnána, hlásaly noviny. Další vlaky z Československa byly tehdy na cestě do Vídně a kromě toho i uhelné vlaky z Poruří. Školy však zůstávaly zavřené.

Avšak zprávy z Evropy moc nadějí nepřinesly. ČTK 18. února oznamovala, že v důsledku sněhových vichřic je železniční spojení mezi Německem a Švédskem i Dánskem téměř úplně přerušeno. Také letecká doprava musila býti prozatím zastavena. Rovněž doprava po moři jest úplně nemožná.

Díky mrazům spustily těžbu zastavené britské doly

Ostrov Anhold je úplně zablokován ledem, takže potraviny a pošta musejí býti dopravovány letadlem. Severně od ostrova uvázl v ledu lübecký parník Suchau a kromě toho uchýlilo se na ostrov 15 členů posádky ztroskotaného německého parníku.

Mrazy některým podnikům pomáhaly. Zvýšenou poptávkou po britském uhlí, jak na cizích trzích, tak i na trhu domácím, vzrostla činnost v britských uhelných revírech v netušené míře. Na dolech, na nichž již delší dobu je práce zastavena, bylo obnoveno dolování. Očekává se, že i v ostatním průmyslu nastane tím vzpruha.

A MS deník přinesl poetický fejeton B. Strnadela O smutné a veselé zimě. Jsme právě uprostřed zimy a musíme říci, že je letos pořádná, ba s těmi sibiřskými mrazy, máme jí všichni víc než dost, a byli bychom rádi, aby už jí byl konec. Ale já nechci myslit na ty mrazy, ne, to by byla jiná kapitola, mám v očích ještě lednový nevinný sníh, sníh na horách, a myslím na ty, kteří žili nejvíce v čistém a bezprostředním styku s ním. Totiž na lyžaře.

Lyžaři mají „veselou“ zimu

Těm patří veselá zima. Sotvaže se ukáže sobota či neděle, je jich všude plno. Táhnou od nádraží upjati, s lyžemi na rameni, v celé výzbroji, dychtiví, s nedočkavosti na tvářích. Jestliže vám nemilosrdný osud přisoudil úkol jenom je sledovat, pak jim jistě v duchu závidíte, třebas někdy děláte, jako byste je ignorovali. Máte-li však štěstí býti jedním z nich, karta se obrátí, a pohrdlivě shlížíte na obyčejné plebejce, kteří věčně budou chodit pěšky.

Kdežto vy, vy už za chvíli dostanete křídla, křídla na nohy jako v té řecké báji, a vaše bude vše, co se zaleskne sněhem. Cíl bílý zasněžený leží před vámi a několik božských dní, v nichž najdete kus nové radosti. A v duchu si již představujete, jak to bude krásné, probudit se zítřejšího jitra v příjemné horské útulně, někde ve výšce tisíc metrů, a jak to bude velkolepé, připnout si ta prkýnka a rozjet se. Kam? Což to víte?

Překvapí vás však také některé to zimní jitro na horách. Vyjdete ven a svět je plný mlhy, mrazivé a nevlídné a marně přemýšlíte, kde se přes noc vzala. Ale když k poledni vyjedete na vrchol hory, dostane se vám jakéhosi zadostiučinění. Neboť k veliké radosti shledáte, že mlha je jenom v údolích a v nižších polohách, ale zde nahoře božsky svítí slunce, až oči přecházejí. A chtěli byste složit ódu ke chvále velemoudré přírody, kdybyste dovedli zapomenout, že před několika dny vás tu překvapila vichřice, že jste myslili, že se už odtud nedostanete.

Stříbrná a zlatá tříšť hoří v zasněžených vrcholcích smrků a jedlí

Však je to také pohádka, víc než pohádka, co kolem sebe vidíte. Stříbrná a zlatá tříšť hoří v zasněžených vrcholcích smrků a jedlí a obklopení křehkým, mrazivým tichem máte dojem, že každou chvíli se některý ten zasněžený stromek probudí a promluví z něho nějaká pohádkové bytost…

Před vámi leží bílé a namodralé pruhy, vyjedete lyžemi a bezděčně myslíte na to, jaká je to přece jen vtipná věc, tenhle sníh, že se po něm všude tak lehce dostanete.

Ale dole pod horamı je celý svět až k obzorům jediné, nekonečné moře mlhy, šedivé, a neustále se přelévající a v něm pluji stříbrné hroty hor. A docela v dálce jsou ty štíty tak ostré a výrazné v tom čistém vzduchu a v slunci, jako by vykrystalovaly…

Chtěli byste ty dojmy nějak říci, ale cítíte, že vám chybí slova. Nevím, proč pro ty nejkrásnější city a věci člověk nenalezl výrazu. Řekne se to, pravda, ale slova, to jsou jenom stín, stín, nic více...

Hromada rozmrzlého písku zabila otce dvou malých dítek

MS Poledník však v těchto dnech přinesl zprávu o „tragickém neštěstí v pískových dolech v Zábřehu nad Odrou. Dělník zasypán vrstvou písku a usmrcen, zněl její titulek.

Včera dopoledne událo se v pískových dolech Vítkovického horního a hutního těžířstva v Zábřehu nad Odrou tragické neštěstí, jemuž padl za oběť život ženatého dělníka a otce dvou malých dítek, Františka Šeděnky ze Zábřehu nad Odrou, Masarykova ulice 44.

Šeděnka byl v pískových dolech zaměstnán kopáním písku a nakládáním písku na přistavené železniční vagony, když náhle v 10 hodin 45 minut vrstva zmrzlého písku následkem zmírnění mrazu se uvolnila. Sesouvání písku nezpozoroval žádný z pracujících dělníků, a proto nemohl nikdo upozorniti na nebezpečí.

Celá vrstva asi šest metrů vysoká, tři mětry široká s velkým hlomozem dopadla na nejblíže pracujícího dělníka Šeděnku, kterého srazila k zemi a zasypala. Ostatní dělníci, kteří zůstali úplně nezranění, ihned zahájili záchranné práce, které však už byly bezvýsledné. Po velké námaze byl dělník Šeděnka vytažen v bezvědomí, ale přivolaný lékař vítkovické závodní nemocnice dr. Poter mohl u něho konstatovati již jen smrt zadušením a proražení lebeční kosti. Mrtvola Šěděnkova byla převezena do vítkovické márnice. Podle vyšetření policie nemá na smrti Šeděnkově nikdo viny.

Oběti zimy v Jugoslávii

Sibiřská zima, která dolehla na celou střední a severní Evropu, postihla zvláště těžce také Jugoslávii, která na zimy není vůbec zvyklá. Letošní zima dosáhla rekordu za posledních dvacet let jak množstvím sněhu, tak i mrazy. V Bělehradě byl zaznamenán největší mráz 26 stupňů pod nulou, při čemž však v některých krajích teplota klesla pod 30 stupňů.

Zajímavý je rozdíl temperatury mezi vnitrozemím a přímořím, neboť zároveň s třicetistupňovým mrazem byla v Kotoru zaznamenána teplota 5 stupňů nad nulou. Husté sněhové vánice způsobily, že mnoho obcí bylo řadu dní doslova odříznuto od světa, nejvíce v Hercegovině a Bosně.

Smutného rekordu dosáhla v tomto ohledu hercegovinská obec Gacko, která teprve po dvacetidenním zajetí ve sněhu dosáhla prvního spojení se světem telefonem. A v prvním rozhovoru se sarajevskými úřady dožadoval se starosta pomoci: potravin a paliva.

Obyvatelstvo celé obce totiž bylo blízko vyhladovění a zmrznutí. Bylo třeba vyslati vojenské oddíly, aby proházely cestu do vesnice a teprve po několikadenní obětavé námaze podařilo se do obce dopraviti potraviny a dříví. Podobný osud potkal ještě mnoho jiných chudých obcí v horských krajích.

Velké závěje zastavily rozvoz mléka do vesnic

„Dopravní obtíže způsobují v horských krajinách takový nedostatek mouky, že sedláci melou si obili na primitivních ručních mlýncích, které si sami zhotovili. Obtíže tyto projevily se v prvních dnech sněhové vánice i v bezprostředním okolí Bělehradu, kam pro velké závěje nemohlo býti ani z nejbližších vesnic dováženo mléko, jehož kromě toho byl nedostatek.

Ještě četnější jsou dopravní obtíže na železnicích. Nejen, že na několika místních tratích musela být i několik dní přerušena veškerá doprava, ale několik vlaků uvázlo ve sněhu a několik dní se o nich nevědělo. Na několika místech popraskaly také mrazem kolejnice.

Také telegrafní a telefonické spojení velmi utrpělo. Dlouhotrvající mrazy způsobily všeobecně dosti citelný nedostatek paliva, jenž projevil se nejvíce ve velkých městech. V Bělehradě omezily pouliční dráhy pro nedostatek uhlí provoz, v Lublani a v Záhřebu byl nedostatek paliva, ceny dříví za několik dní stouply o 10 až 20 procent, neboť zvýšené poptávce nevyhovovala nabídka.

Mnoho lidí umrzlo, v hlavních ulicích jsou vlci

Mnoho osob v Jugoslávii tehdy zmrzlo. Denně oznamují noviny případy, že jednotlivci ve sněhu nebo v temnotě ztratili cestu a zmrzli. V několika obcích byli v hlavních ulicích města spatřeni vlci. Pořádají se sice velké hony na vlky, ale bez velkých výsledků.

Dne 20. února už noviny opět psaly, že ve východním Německu dosud mrazy trvají. V Královci by dnes ráno minus 20 stupňů a v Berlíně minus 11 stupně. Soudí se, že v severním a východním Německu nastane další zesílení mrazů. Také ve Francii mráz dnes v noci zesílil. Následkem tuhých mrazů v minulém týdnu nastaly četné poruchy v síti berlínského vodovodu. Na tři tisíce domů jest odříznuto od zásobování vodou z městského vodovodu, takže voda musí jim býti dovážena voznicemi.

Agentura Reuter hlásila z Káhiry, že vlna mrazů zasáhla nyní Lybickou poušť. Okolí oasy Siva (asi 550 km jihozápadně od Káhiry pokryl lede, protože nedávno v těchto končinách vydatně pršelo.

Sáňkaři povalili otce a dětský kočárek s dítětem

A MS poledník přinesl 20. února 1929 zprávu o „tragických“ následcích sáňkování na Slezské Ostravě. „Včera večer došlo při sáňkování na Slezské Ostravě v Jaklovecké ulici k vážné nehodě. Asi o 19. hodině jeli od Hladnova Jakloveckou ulici směrem k hostinci Herlingerovu na sáňkách dělníci Ladislav Němec ze Slezské Ostravy, Jan Křešovják, František Konvička a Klement Strojna z Muglinova a Cecilie Křešovjáková ze Slezské Ostravy.

V plné jízdě narazili sáňkami před prodejnou Budoucnosti v Jaklovecké ulici do dětského kočárku, s kterým jel Josef Fals ze Sl. Ostravy a v němž vezl svého dvouletého chlapce Miroslava. Náraz byl tak prudký, že kočárek i s dítětem a i otec Josef Fals byli povaleni. Dítě bylo z kočárku vyhozeno na silnici a poraněno na hlavě. Pravděpodobně utrpělo též vnitřní zranění na hlavičce, protože silně krvácelo z pravého ucha. Jeho otec, Josef Fals, utrpěl rovněž zranění na hlavě a na pravé noze. Kočárek byl úplně rozbit. Poraněný otec s dítětem byli policejní stráží dopraveni domů a přivolán k nim lékař. Jak se dovídáme, je sáňkování na uvedených místech úředně povoleno.

Uhynula spousta zvěře, včelařům promrzly úly

MS poledník také informoval o katastrofální pohromě, která postihla beskydské lesy. „Velkou pohromu letošní zima způsobila na ptactvu a zvěři. Podle informací u lesních správ okolo Frenštátu zahynulo dosud mrazem 70 procent zvěře a do jara prý dosáhne výše 90 procent, poněvadž se dostaví nemoci. Lesní správy činily, co bylo možno, krmily senem a kukuřicí, ale příroda byla silnější. Včelaři očekávají katastrofu na včelínech. Úly promrzly úplně a včely již skoro čtyři měsíce neměly příležitosti se vyprášiti,“ psal poledník.

A přinesl i pozoruhodné shrnutí o krutých zimách v historii českých zemí. „Snad jen ve starých kronikách čítávali jsme o podobných mrazech, jaké dnes sužují naše kraje, podobných pohromách, jaké přichystala lidem zimní příroda. Takové mrazy, jaké vtrhly do našich krajů v posledních dnech, vyskytly se naposledy před půldruhým stoletím, a zimy tak kruté jako je letošní, vyskytují se poměrně zřídka v dějinách po dobu paměti lidské,“ psal poledník.

Zima jako v roce 1929 nepanovala sto padesát let

V 15. století bylo celkem zaznamenáno osm podobně krutých zim, v 16. století bylo zaznamenáno také. V 17. století pouze šest zvláště mrazivých zim: 1599-1600, 1607-8, 1659-60 1683-84. 1684-85. 1694-95. V 18. století uhodily sedmkrát velké mrazy, ale 19. století bylo poněkud mírnější, neboť vykazuje pouze čtyři kruté zimy: 1829 až 1830, 1879 až 1880, 1890 až 1891 a 1894 až 1895.

To byly vesměs zimy obdobné nynějším, ačkoli přece ve střední Evropě tak nízká teplota, jako letos, nebyla již zaznamenána po 150 let. Často však sníh a mráz zasáhl podobně jako letos slunnou Itálii a teplé pobřeží Jaderského moře, častěji již zamrzly benátské laguny a dalmatské zálivy. Zdá se však, že letošní zima dosahuje svými mrazy smutného rekordu, neboť to, co právě prožíváme, nelze nazvati jinak, než skutečnou přírodní katastrofou.

Dočasný návrat doby ledové

Vzhledem k tomuto dočasnému návratu doby ledové, která, doufejme, nepotrvá již dlouho, naskytuje se sama sebou otázka, jak veliké zimy může člověk, zejména Evropan, snésti. Nynější mrazy dají se snésti bez úhony zdraví, jsme-li pečlivě oblečeni, máme-li zejména uši a obličej dobře chráněny. Daleko nebezpečnější jsou mrazy v území polárním, kde skutečně běží o život.

Obyvatelé polárních krajů, Eskymáci, jsou proti zimě velmi odolní a dovedou beze škody snésti neuvěřitelně nízké teploty; hůře jest s Evropany. kteří na svých objevitelských cestách vnikají do krajů věčného ledu. Již první polární cestovatelé, Holanďan Barents a jeho průvodci, kteří prožili v arktickou zimu na sklonku 16. století, vyprávěli, že před zmrznutím zachránili se jen ohněm, kterým se opékávali až na kůži, a že horká voda okamžitě mrzla, jakmile byla vzata s ohně.

O mrazech v Grónsku vypravuje se ve zprávě z roku 1631, že při vystoupení na volný vzduch měli lidé pocit, jako kdyby byli bičování metlami. Při tom trhaly se skály a kameny s hlasitým praskotem, ledem pokryté moře bylo zahaleno mraky par. Přes nejteplejší oděv působil mráz na kůži velké puchýře.

Víčka na očích jsou tak zmrzlá, že se jimi nedá pohybovat

Různí polární badatelé popsali účinky, jaké vyvolávají takové mrazy ve vytopené místnosti. Jakmile totiž studený vzduch získá přístup do místnosti, vytvoří se husté mraky páry, které zanechají na stěnách silnou ledovou vrstvu. Maso, chléb a jiné potraviny proměňují se v pevnou masu, o kterou se tříští i pily a sekery.

Účinek šedesátistupňového mrazu na lidské tělo popsal polární cestovatel Julius Payer: Tep bije volněji, člověk ztrácí cit a tuhne, sil ubývá, víčka na očích jsou tak zmrzlá, že se jimi nedá pohybovati, nohy bolí. Přitom vystupuje z těla pára, vous se mění v ledový rampouch, ukazuje se nervová slabost, ospalost a někdy dokonce duševní porucha.

Mnozí cestovatelé k severní točně tak prožili obrovské mrazy. Teprve po mnohých útrapách a katastrofách se poznalo, že Evropan může se udržeti s největší námahou na živu v takovém podnebí jen tehdy, přizpůsobí-li se úplně způsobu eskymáckého života.

V roce 1929 však naopak přicházely zprávy, že Eskymáci trpí „přílišným teplem. „Nejsevernější břeh Norska byl postižen „tepelnou vlnou“ tou měrou, že Eskymáci při 46 stupních Fahrenheita jsou nuceni odkládati své těžké kožišinové obleky. Nezmění-li se povětrnostní poměry, jsou obavy, že v těchto krajích vypukne hlad. Sníh všude zmizel a obyvatelstvo, odkázané na dopravu saňovou, jest odříznuto od zásobovacích stanic a nemůže ani obhájiti obživu lovem,“ zněla neuvěřitelný zpráva v MS poledníku 20. února roku 1929.