Jednu Tatru 603 dostala za maturitu, druhou jí ukradli. Tatra je láska na celý život, říká Alena Čípová

​Tatra nezná bratra či Každé auto jednou zchátrá, navěky vydrží jen značka Tatra. Takové a další slogany a hesla vyznávají členové Tatra Veteran Car Clubu Kopřivnice.

Přestože se k značce první automobilky hlásí více veteránských klubů po celé republice, tento klub je jediným, jehož členové jezdí na srazy výhradně vozy Tatra. A co je na tomto klubu ještě elegantní? Jeho prezidentem je žena, Alena Čípová z Kojetína u Nového Jičína.

Tatra Veteran Car Club Kopřivnice dnes sdružuje na šedesát členů vyznávajících vozy značky Tatra a to z celé České republiky. Každoročně se majitelé vozů Tatra sjíždějí do města, kde automobilka vznikla a působí, a pořádají velkou Rallye Beskydy. Ani letos tomu počátkem září nebude jinak. Ovšem tentokrát její letošní, už 53. ročník, věnují svému velkému a věrnému členovi – Karlu Lopraisovi.

Klub má několik svých vozů, například „kolačak“

Tatra Veteran Car Club Kopřivnice vznikl už v roce 1969 a tehdy bylo jeho součástí i několik poboček, například v Ostravě. Časem se však tyto kluby od kopřivnického oddělily, ten ostravský například už v roce 1971.

Značka Tatra je doslova chloubou všech členů veterán kopřivnického klubu. Kromě vozů jednotlivých členů sám klub provozuje několik reprezentativních historických vozidel. Například Tatru 17 z roku 1926, což byla jedna z nejluxusnějších limuzín kopřivnické automobilky.

Klub také vlastní hasičský vůz Tatra 70 a osobní velkou Tatru 30/52 z roku 1929, což je otevřené auto, kde se na lavice vejde celkem deset lidí. Tento automobil pochází z nedalekých Závišic, a když dosloužil, tak ho koupil někdejší Svazarm a v obci ho používali k rozvozu koláčů, které tam každoročně pekli. Proto se ten automobil jmenuje „kolačak“. „O každé to autíčko se stará někdo z klubu. A to tak dobře, že nám tato auta už nasbírala na soutěžích pár pohárů,“ říká Alena Čípová.

Rallye na počest Lopraise pojedou i nové nákladní vozy

Letošní Rallye Beskydy pořádaná kopřivnickým Tatra Veteran Car Clubem se koná 2. až 4. září. Loni se jí zúčastnilo na sto padesát historických vozidel a poprvé i nejvíce, rovných dvacet nákladních vozů Tatra. „Jela s námi i rekonstruovaná poslední podoba šestsettřináctky Prezident, kterou nám na sraz poslal generální ředitel Tatry Pavel Lazar. Musíme dávat pozor na parametry trati rallye, aby ji mohly absolvovat bez problémů i ty náklaďáky. Letos bychom na Rallye Beskydy měli mít i pět nových posledních typů nákladních vozů Tatra,“ popisuje Alena Čípová.

Především však letošní Rallye Beskydy Tatra Veteran Car Club Kopřivnice a s ní spojený Memoriál Josefa Veřmiřovského vzdá hold loni 30. prosince zesnulému Karlu Lopraisovi. Monsieur Dakar byl totiž členem kopřivnického klubu a účastnil se všech klubových akcí.

Loprais jezdil každou rallye, účastní se jí i jeho synové

„To, že nám Karel v prosinci odešel, je pro nás moc těžké. Karel Loprais byl naší ikonou, účastnil se každé naší akce a každé naší rallye. Jeho synové Tomáš a Leo také jezdí na každou naši akci, vždy se svým autíčkem, ať už osobním nebo nákladním. Také Karlova manželka Danka se letos zúčastní naší Rallye Beskydy,“ říká prezidentka Tatra Veteran Car Clubu Kopřivnice Alena Čípová.

Dodává, že Karel Loprais jezdil vždy na klubových rallye s nákladní Tatrou „dakarkou“, s níž vyhrál rallye Paříž-Dakar, což byl velký tahák pro diváky. Lopraisovi však vlastnili i osobní veterány, a to Tatru 57, šestsettrojku a šestsettřináctku, které na rallye vždy šoférují jeho synové.

Aby těch ztrát pro členy veterán klubu v Kopřivnici nebylo málo, letos v březnu zemřel jeho další vzácný a vážený čestný člen a Lopraisův kamarád Peter Baliga z Bratislavy. Ten prý dával kopřivnické Rallye Beskydy jiskru. „Přijeli vždy ze Slovenska, dovezli kotle, navařili halušky, nebo kukuřici. Tyto lidi nikdo nenahradí. Byli s Karlem Lopraisem velcí kamarádi, Peter Baliga s ním jezdil i Dakar. Teď už jsou s Karlem spolu nahoře a brázdí tam nebesa,“ říká prezidentka Alena Čípová.

Účastníci rallye pro Lopraise budou mít i zázemí v podniku

Vzpomíná ráda i na čestného člena klubu Jiřího Hlacha z Českých Budějovic, který vytvořil unikátní sbírku nákladních vozů Tatra, která je dnes jádrem Muzea nákladních vozů. „Byl to dealer značky Tatra a také se účastnil každé naší akce. Bohužel už se nedočkal otevření muzea, které bylo otevřeno rok po jeho úmrtí loni 17. listopadu,“ říká Alena Čípová.

Generální ředitel společnosti Tatra Pavel Lazar umožní letos účastníkům veterán rallye parkovat přímo v podniku Tatra Truck a podnik zajistí jezdcům rallye i oběd.

„Účastníci se mohou podívat do muzeí automobilky Tatra, třetího září tam bude v muzeu nákladních automobilů i den otevřených dveří. Je moc hezké, obě ta muzea jsou hodně přes léto navštěvovaná,“ podotýká Alena Čípová.

Klub nemá nouzi o mladé fanoušky veteránů

Dnes má kopřivnický veterán klub do šedesáti členů, i když jeho prezidentka říká, že někteří majitelé tatrovek jsou členové jen určitou dobu, dokud nezískají pro své veterány testaci.

„Pak už přestanou platit členské příspěvky. Zrovna teď řešíme, jak v těchto případech reagovat. Musíme sestavit nějaký předpis, který by tomu zamezil. Mívali jsme však až devadesát členů, bohužel nám spousta starých věrných členů a přátel značky Tatra odchází. Ale na druhé straně nemáme nouzi o mladé členy, kteří koupí veterána tatrovku a přidají se k nám. Vždyť co dnes takový historický vůz stojí,“ říká prezidentka klubu fanoušků tatrovek.

Také Alena Čípová je členkou jednoho z nejstarších veterán klubů u nás už od svých mladých let. Auta značky Tatra jí totiž učarovala už dávno.

„Dnes vyznávají tatrovky i všichni z naší nejbližší rodiny. Sestra, její rodina, do klubu jsme zavlekli další členy rodiny ze Znojma. Všichni si pořídili autíčka značka Tatra a jezdí s námi na srazy a veteránské akce,“ říká Alena Čípová ve svém domě nad Čerťákem nad Novým Jičínem. A tak je v její rodině dnes už několik šestsettrojek, a třeba i historické osobní vozy Tatra 52 a Tatra 57.

„Vždycky to u naší rodiny začne, že si někdo mladší pořídí spíše novější osobák Tatra, tím se naladí na naši veteránskou notu a na našich srazech zjistí, že nejen novější tatry jsou krásné. A pořídí si nějakou klasickou osobní tatrovku,“ říká prezidentka Tatra Veteran Car Clubu Kopřivnice.

Má už půl století stříbrnou šestsettrojku

Sama Alena Čípová jezdí na srazy veteránů stříbrnou Tatrou 603, která příští rok oslaví padesátku! A považte, tento tatrovácký ikonický automobil jí džentlmensky daroval před devětačtyřiceti lety její tehdy nastávající manžel Vojtěch Číp k maturitě.

„Pamatuji si to jako dnes. Maturovala jsem 7. června roku 1973 a odpoledne za mnou můj budoucí manžel přijel a předal mi klíčky od mojí tatřičky,“ usměje se a na otázku, zda jsou takové dárky k maturitě obvyklé, dodává: „Měla jsem manžela, který byl nenahraditelný, bohužel už není. A to moc bolí,“ říká Alena Čípová.

Alena Čípová se svým Pepčou. Foto: Petr Broulík

A dodává, že její muž se poté léta o jejich „tatřičku“ skvěle staral. „Od jeho úmrtí jsem s tou šestsettrojkou byla na třech kontrolách a nikdy jsem s ní neměla sebemenší problém,“ dodává žena. A s nadšením vzpomíná, že se se svou šestsettrojkou, kterou pojmenovala Pepča, zúčastnila před dvěma lety akce na počest zkušebního a závodního řidiče Tatry, pana Jaroslava Pavelky. „Tak tam jsme měli jednadvacet šestsetrojek. To byla nádhera,“ říká.

Stříbrný vůz vozí i „zasloužilé“ tatrováky na svatby či oslavy narozenin

Její stříbrný vůz je občas chloubou svatebních automobilových konvojů nebo oslav narozenin. „Jezdím s ní často na svatbách, ale občas se mi ozvou lidé, jejichž tatínek slaví třeba osmdesát let a vzpomíná, že jezdíval šestsettrojkou nebo ji u něj měli jako služební vůz v podniku. A tak na to přání často kývneme a odvezeme jejich tatínka na oslavu šestsettrojkou,“ říká Alena Čípová, ale prozrazuje, že původně měla její šestsettrojka klasickou černou barvu. Tu stříbrnou dostala až při renovaci v roce 1975.

Se svým stříbrným vozem se samozřejmě účastní pořádaných rallye. „Hlavně té naší. Jezdím s ní ale opatrně. Naštěstí naše rallye nejsou žádné rychlostní závody, spíše se zabýváme historií aut, než abychom si dokazovali, kolik kilometrů za hodinu jsou naše historické automobily schopné ujet. Jezdíme třeba jízdu zručnosti,“ říká Alena Čípová.

K „tatřičkám“ se dostala díky tatínkovi. A propadla jim

Alena Čípová se dostala k „tatřičkám“ tak, že jako mladá dívka bydlela v Kopřivnici a její maminka i tatínek pracovali v automobilce Tatra.

„Taťka dělal šéfa autoopraven Tatra. A protože neměl syna, tak mě bral na veškeré akce, které podnik pořádal. Takže jsem nejprve začala jezdit tatraplánem, což byl takový malý tank. Byl to úžasný vůz, a protože každé moje auto mělo vždycky jméno, začala jsem mu říkat Pepíček,“ vzpomíná.

Tak se už od malička dostala mezi tatrovky. Když poté v roce 1969 vznikl veterán klub značky Tatra, tak přestože bydlela tehdy v Ostravě, roku 1971 se stala členkou kopřivnického klubu. "Mezitím jsem si vybrečela sestřičku, a spolu jsme se staly obě nadšenými fanynkami tatrovek. Také jsme spolu začaly jezdit veteránské rallye. A docela úspěšně,“ usmívá se.

Dodává, že v klubu vznikla skvělá parta. „A třeba jízdy zručnosti byly naše, moje i sestry. Trochu jsme si tak měřili síly s chlapama. A někdy jsme nad nimi i vyhrávaly,“ říká s úsměvem Alena Čípová.

Kromě veteránů ji baví i myslivost, má dům plný trofejí

Když dostala od svého budoucího manžela k úspěšnému složení maturity stříbrnou šestsettrojku, tak se do klubu tatrováků přihlásil i její manžel.

„A měli jsme co dělat přes celý rok. Na jaře a v létě jsme jezdili s tatrovkami na srazy a na podzim a v zimě jsme se věnovali myslivosti. Je nás totiž v nejbližší rodině hned pět myslivců,“ říká žena, která s mužem chovala i bažanty a vypouštěli je do volné přírody. Bydlí v krásné přírodě na samotě, takže tady nad Novým Jičínem není nouze o zvěř.

„Když tady však začnete chovat slepice, do čtyř let vám váš chov zlikvidují kuny. S bažanty jsme také nakonec přestali, protože jsme měli velký úhyn,“ vysvětluje Alena Čípová, která při cestě ze schodů uvnitř rodinného domu ukazuje své myslivecké trofeje.

Na šestsettřináctce se hodně nadřeli, pak jim ji ukradli

Alena Čípová přitakává, že láska k automobilovým veteránům i myslivost jsou spíše mužskými zálibami. „Když jsem šla jako školačka z devítky na střední školu, tak jsem se dostala na dětskou zdravotní sestru. Ale jako druhý obor v pořadí jsem se hlásila na pětiletý obor automechanička. Nakonec jsme však pracovala celý život ve zdravotnictví. Mám však k autům stále docela blízko, ale i naše dcera. Když jsme s manželem skládali tatru šestsettřináctku, tak nám hodně pomáhala,“ vzpomíná Alena Čípová.

Skládání šestsettřináctky, která měla opět netypickou bleděmodrou barvu, stálo její rodinu tehdy v roce 1992 spoustu volného času. „A pak nám ji za tři měsíce ukradli. V Kopřivnici u baráku, manžel s ní byl dokonce ještě ráno na technické. Takže jsme si ji ani pořádně neužili, jezdili jsme s ní hrozně málo. To bylo moc smutné, protože jsme si na ní fakt dali záležet,“ posteskne si prezidentka kopřivnického veterán klubu.

Dodává, že po deseti letech někdo z přátel jejich šestsettrojku poznal v Ostravě. A když její známý, který rodině pomáhal vůz hledat, požádal majitele, zda by mohl vidět její označený motor, že se mu to auto moc líbí, tak ten pán prý sedl do auta a zmizel.

„Nakonec jsme zjistili, že ta šestsettřináctka jezdila pod espézetkou z wartburgu. Takže asi někde pořád je, ale pro nás už není. Měla jsem zmapovanou celou republiku, věděla jsem, kde jezdí bleděmodrá šestsettřináctka. Všechny jsem měla pod kontrolou, koho ta auta jsou a jaká jsou, ale bohužel...,“ říká milovnice tatrovek.

Jednou za deset let jedou do Vídně oslavit vznik Präsidenta

Akcí jako je tradiční Rallye Beskydy pořádá Tatra Veteran Car Club Kopřivnice více. Sezónu otevírá vaječinou pro členy klubu, kdy se v kotli nad ohněm usmaží i tři sta vajec, a končí takzvanou Mikulášskou. Ovšem možná vůbec nevětší a nejvýznamnější akcí klubu je rallye, kterou kopřivnický klub pořádá vždy jen jednou za deset let.

Je to vzpomínková jízda, na kterou členové klubů vyrážejí z Kopřivnice do Vídně a zpět, aby si připomenuli výročí zkonstruování kopřivnického prvního automobilu Präsident. „Ten vyjel na trasu Kopřivnice – Vídeň v roce 1897. Naposledy jsme tu trasu jeli v roce 2017. Už se to opět blíží, další tato jízda se odbude za pět let. Míváme tak sto padesát posádek, tak toho musíme vždy hodně zařídit.“

Při velké jízdě z Vídně jim pomohli policisté z Brna

S organizací a průběhem této desetileté mezinárodní jízdy historických vozidel však má Alena Čípová velmi dobré zkušenosti.

„Při poslední této jízdě v roce 2017 jsme spali v Brně a ještě jsem nezažila tak skvělou spolupráci s policisty. Brněnská policie nám poskytla deset motocyklů s lidmi a ti skvěle zařídili úplně bezproblémový odjezd sto čtyřiceti našich vozů z centra Brna. Moc jsme jim potom děkovali, protože určitě mnoho řidičů ví, jak složitě se po Brně jezdí,“ krčí rameny.

Dodává, že na start vzpomínkové jízdy z Vídně se chodí dívat řada Vídeňáků. „Bylo mezi nimi i hodně tatrováků, ale také odcházejí. Jsme rádi, že se nám podařilo před třemi lety jmenovat čestným občanem města Kopřivnice slavného tatrováckého konstruktéra Hanse Ledwinku, který po odchodu z Kopřivnice dožil v Rakousku, kde žijí dodnes jeho potomci,“ řekla Alena Čípová.

Tatra má fandy všude a klub má spoustu čestných členů

Alena Čípová se však ráda setkává se všemi dalšími majiteli tatrovek a fanoušky této hrdé značky po celé zemi. „Hodně přátel máme například v Bystřici pod Pernštejnem, kde jsme byli před pár dny na setkání. Tam to je vždy neuvěřitelné, je tam sraz všeho, co má kola, kromě osobních aut tam jsou historické traktory, sjedou se tam gazíky, a všechny typy vozů se značkou Tatra. Tam jenom chodíte a koukáte na tu krásu,“ říká Alena Čípová.

Mezi členy veterán klubu jsou i zaměstnanci společnosti Tatra Trucks, zasloužilým členem klubu je pan Karel Rozenkranz s manželkou, bývalý dlouhodobý ředitel technického muzea Tatra v kopřivnickém Regionálním muzeu. Tento historik zaměřující se na bádání v historii podniku Tatra Kopřivnice se významně zasloužil o návrat nevyužívaného kabrioletu Tatra 600 Tatraplan ze Sovětského svazu zpět do Československa. Tento vůz byl původně automobilkou darován sovětskému vůdci Stalinovi v roce 1949 k jeho narozeninám.

Členy kopřivnického Tatra veterán klubu jsou například i kurátor nového úspěšného Muzea nákladních vozů či šéf ostrahy podniku Tatra Trucks.

Tatra už nevyrábí osobní auta. Ale nikdy neříkej nikdy

Prezidentce Tatra Veteran Car Clubu v Kopřivnici Aleně Čípové je jen trochu líto, že automobilka Tatra dnes už nevyrábí osobní auta, ale pouze nákladní automobily.

„Je to škoda. Ale nikdy neříkej nikdy. Ty poslední šestsettřináctky sedmistovky už bylo každé auto originál. Už to nebyla pásová výroba. Vzniklo jich jen pár desítek. A pak už osobní vozy Tatře nedovolili vyrábět. Takže výroba skončila jediným prototypem vozu Prezident. Ten je jenom jeden a je u nás v Kopřivnici v muzeu. A občas s námi vyjede na akci, což je pro nás vždy velká čest. Ale musí ho řídit pracovníci muzea, nikomu ho nedají do rukou,“ usmívá se Alena Čípová.