Nejnovější zprávy: Dejte mi chvilku, taky budu krásný! V Ostravě se vylíhli plameňáci Nejpohádkovější v zemi. Disney zámek v Hradci nad Moravicí ukrývá i Beethovenův klavír

PŘÍBĚHY STARÉ OSTRAVY

Příběhy staré Ostravy. Bestiální vražda? Devět let vězení a jednou měsíčně půst

Před 120 lety rozrušila Ostravu zpráva o bestiální vraždě, která se udála v prostoru oblíž dnešního Náměstí republiky. O mordu se rozepsal český denní tisk (co vycházel dvakrát za týden) tentokrát velmi podrobně, protože případ byl více než děsivý.

Ostrava v roce 1902. Foto: archiv

V domě č. 789 bydlela rodina Šustkova. Martin Šustek byl kočí v českém akciovém pivovaru (bývalý Strassmanův pivovar) a ona byla hokynářka a roznášečka novin.

Měli spolu sedmiměsíčního syna. Netrpěli nouzi, přesto jejich manželství nebylo šťastné. On měl za svobodna dvě nemanželské děti s různými ženami, na které musel platit, což prý bylo příčinou každodenního sváru.

V neděli odpoledne 18. května 1902 se tak pohádali, že žena odešla z domu k sousedovi, kde se před svým zuřícím manželem schovala pod postel, aby ji už netýral. Šustek řekl, že jde krmit do pivovaru koně a péči o malého synáčka přenechal dvěma děvčatům Krömerovým, které byly právě u nich na návštěvě.

Když tedy odešel z domu, paní Šustková se do svého bytu vrátila, aby se mohla věnovat malému synovi. Jenže Šustek se vrátil a v hádce se pokračovalo s velkým kraválem.

Po krátké době vyběhla z bytu obě děvčata a také paní Šustková volající o pomoc a za nimi rozzuřený Šustek. Manželku dostihl ještě na chodbě, chytil ji za vlasy a vlekl ji po zemi zpět. Zavřel za sebou dveře.

Co se tam pak dělo, to nikdo neví. Sousedé jen slyšeli srdcervoucí výkřik. Bušili na jejich dveře, ale ozval se jen Šustkův hlas: „táhněte, nebo vám rozbiju sekeru hlavy“. Když řekli, že nechají dveře vypáčit, otevřel Šustek v zakrvácené košili a bodnou ránou v břiše se slovy: „tu ji máte, chtěla mne probodnout, ale se jí to nepodařilo, zato já jsem ji hlavu usekl. Podívejte se na ňu, tam hen leží“.

V koutě pod oknem mezi šatníkem a dětskou postýlkou ležela v tratolišti krve jeho žena s téměř odseknutou hlavou. Vedle ní zakrvácená sekera a krví potřísněný kuchyňský nůž. Šustek pak zase zamkl. Přivolaným policajtům se také zdráhal otevřít, ale když tak učinil, stál tam celý od krve a v náručí držel malého chlapečka, svého syna, kterého utěšoval.

Byt byl policejně uzamčen, Šustek zatčen a odveden do blízké nemocnice k ošetření, kde lékař konstatoval, že zranění břicha je lehčího rázu a tak na policii byl ihned podroben výslechu, kde uvedl, že žena ho při hádce bodla dvakrát do břicha a on ji pak třikrát ťal sekerou do týla. Okamžitě byla na něj uvalena vazba.

Už v polovině června 1902 projednával c.k. soud v Novém Jičíně popisovanou rodinnou tragédii, která pořád ještě zaměstnávala mysl Ostravanů. Martin Šustek se před porotou přiznal, že zavraždil svou manželku a tak byl jednomyslně odsouzen k smrti provazem.

Rozsudek vyslechl prý klidně a lhostejně. Jeho advokát podal zmateční stížnost a posléze kasační soud rozsudek zrušil a nařídil nové projednání, protože Šustek tvrdil, že nechtěl svou ženu zabít.

Porotcům byly po skončení nového průvodního líčení položeny dvě otázky. Otázka na zločin vraždy a otázka na zločin zabití. Porotci na první otázku odpověděli sedmi hlasy ano a pěti hlasy ne. Na druhou otázku vyznělo hlasování dvanáctkrát ano.

Soudní dvůr tedy vynesl rozsudek, že Martin Šustek je vinen zločinem zabití a odsuzuje se na devět roků do těžkého žaláře s půstem jedenkrát za měsíc.