Perun. Veslaři v průmyslové Ostravě si dali do názvu jméno slovanského boha hromu, bouře a deště

Ostrava je městem, které bylo v minulosti známé především průmyslem a znečištěným ovzduším. Vodu a život v řekách Ostravici a Odře, které městem protékají, právě průmyslová revoluce značně ničila, v některých obdobích se například z Ostravice stala doslova stoka, do které průmyslové závody vypouštěly jedovatý odpad.

Přesto už v 19. století se tyto řeky staly domovem pro veslaře a kajakáře, kteří je sjížděli na svých lodích. Většinou se jednalo o německé kluby nebo národnostně smíšené spolky, ovšem na řece Odře vznikl i ryze český veslařský klub Perun. Jeho vznik 1. května 1893 svědčí o tehdejším rozvolňování poměrů v Rakousko-Uhersku, ale také o urbanizaci Ostravy spojené s těžbou uhlí v tomto regionu.

Vítkovická nemocnice: Normalizace znamenala velké rekonstrukce, vznikla i poliklinika 02/03/2024

Po historii českého veslařského klubu rozhodla loni pátrat osmnáctiletá studentka Gymnázia v Ostravě-Hrabůvce Kateřina Michálková. Se svou pozoruhodnou badatelskou gymnazijní prací se nakonec umístila na sedmém místě v celostátním kole Středoškolské odborné činnosti a na pátém místě v soutěži Eustory.

Nabídla svou sondu do historie klubu v letech 1893 až 1953 také naší redakci a tak se také naši čtenáři mohou seznámit s veslaři, kteří brázdili v minulosti především řeku Odru v Přívoze v průmyslové Ostravě. Nedávno tento stále existující veslařský klub oslavil 130. výročí trvání.

Veslování na Odře holdoval už její pradědeček

Proč se studentka Gymnázia v Hrabůvce zabývala celý rok historií ostravského veslařského klubu? „Protože veslování a Veslařský klub Perun Ostrava patří k mým srdečním záležitostem. Působení v klubu se v naší rodině předává z generace na generaci,“ říká mladá studentka.

Už její pradědeček Milan Madyda v klubu působil a zmínky o jeho osobě lze najít v mnoha záznamech a spisech, například v Archivu města Ostravy. „Stejně tak patnáct let působil v klubu můj dědeček Milan Madyda, který držel Perun dlouhá léta v chodu. Tento sport „předal“ mojí matce Zuzaně Michálkové, která se během své veslařské kariéry významně zapsala do historie spolku. Já sama jsem v tomto klubu se svou sestrou Adélou Michálkovou odrostla,“ říká Kateřina Michálková.

Kateřina Michálková. Foto: Petr Broulík

V posledních letech vnímá pokles zájmu o veslování mezi ostravskou mládeží, což podle ní vede k pozvolnému úpadku tohoto neobyčejného sportu. „Ráda bych, aby má práce pomohla rozšířit povědomí o tomto klubu a pomohla také přitáhnout mladé lidi do tohoto klubu,“ přeje si studentka.

Plavecký a veslařský spolek byl reakcí na germanizaci Ostravy

Přestože Plavecký a veslařský klub Perun oslavil loni v květnu 130. výročí založení, počátky samotného veslování na ostravských řekách sahají až do doby před 140 lety. A hypoteticky možná ještě dále. A to do roku 1829, kdy František Riepl navrhl největší stavbu Rakousko-uherské monarchie, tedy Severní dráhu císaře Ferdinanda do té doby nevídané délky.

Tato budoucí slavná dráha se totiž měla stát hlavním spojením mezi Vídní a Haličí, a mezistanicí se stala také dnešní Ostrava. Postupným rozšiřováním hutnictví a zakládáním nových dolů na těžbu černého uhlí počala urbanizace Ostravy.

Dne 1. května 1847 přijel první vlak do stanice tehdy nově postaveného nádraží v Ostravě-Přívoze. Připojením Přívozu, této dříve malé vesničky, k železnici se postupně v této oblasti začaly zakládat dvě továrny a různé průmyslové podniky. Roku 1849 založili bratři Kleinové i důl František, který přispěl k rozmachu Přívozu, jenž se v budoucnu stal součástí města Ostravy.

Také Přívozu se tedy nevyhnul příchod nové pracovní síly a následné promíchávání obyvatel mnohých národností, jako byli Maďaři, Němci, Poláci či Slováci. Germanizace českých zemí, která má počátek v osvícenských reformách Marie Terezie a Josefa II., se projevovala také na Ostravsku, například nedostatkem českých škol. Nenásilnou reakcí na tento útlak začaly vznikat v 19. století i první české spolky. Patřil k nim i Plavecký a veslařský spolek Perun.

První začali veslovat vysokoškoláci vracející se z Prahy

Kateřina Michálková nalezla z počátků a založení veslařského spolku Perun jediný dokument a tím je opis stanov odeslaný 11. dubna 1893 na C. K. okresní hejtmanství v Místku. „Účelem Perunu, jehož sídlo je v Přívoze, jest pěstovati veslování a plavbu vůbec společným cvičením, výlety, závody a zábavami vodními. K potřebnému sesílení těla sloužiž dále plování a tělocvik a šerm jakožto teoretické pomůcky přednášky o veslařství a plavbě, vyobrazení a knihovna k tomu se vztahující.“.

Z tohoto znění můžeme usuzovat, že již od počátků fungování Perunu byla prioritou vedle zábavy hlavně veslařská činnost, která se v klubu zachovala až do současnosti.

Prvopočátky Plaveckého a veslařského spolku Perun spadají do 80. let 19. století, kdy se ostravští vysokoškoláci vraceli ze studií v Praze zpět do Ostravy a inspirováni prvními pražskými sportovními spolky začali také na Ostravsku rekreačně veslovat.

Povodně v roce 1880 zničily lodě nadšenců

Činnost studentů měla charakter pouze rekreační a zdravotní, tedy udržování kondice po vzoru Sokola. A bohužel nevydržela příliš dlouho. Velké povodně kolem roku 1880 totiž zničily lodě a lodní vybavení těchto nadšenců.

Čeští obyvatelé Ostravy tak veslovat přestali a řeky na Ostravsku patřily spíše německy mluvícím veslařským spolkům. Právě ty byly po asi deseti letech inspirací pro dvanáct českých vlastenců, kteří založili Plavecký a veslařský spolek Perun. Vůbec první ustanovující schůze dodnes fungujícího spolku Perun se 1. května 1893 v 19 hodin konala v restauraci U Dlouhých v Přívoze, která také stále funguje.

Plavecký a veslařský spolek Perun se nezaměřoval pouze na veslařskou činnost. Členové klubu se účastnili také šachových turnajů, míčových her, pořádali různé veřejné zábavy a akce. Specializace na samotnou veslařskou činnost se začala projevovat až v pozdějších letech.

Podmínkou pro přijetí členů do klubu bylo dosažení plnoletosti. Později se tato podmínka zrušila a spolek se tak stal převážně dětskou, juniorskou a mládežnickou organizací. Perun je a byl již při založení českým spolkem, to dokládá věta z dokumentu: „Jednací řeč je česká.“

Do názvu si dali jméno slovanského boha hromu, bouře a deště

S myšlenkou pojmenovat tento plavecko-veslařský oddíl „Perun“ přišel učitel P. V. Bebár. Perun, jakožto slovanský bůh hromu, blesku, bouře a deště měl dle mého odrážet budoucí sílu, vytrvalost a údernost spolku. Z názvu může být patrná symbolika jeho národnostního cítění, která se nenápadně skrývá v několika málo písmenech tohoto pojmenování.

První legitimace spolku měly na titulní straně obraz J. A. Komenského, což by se v tehdejší době dalo pokládat i za provokaci rakousko-uherských úřadů.

Hlavní myšlenka založení tohoto oddílu spočívala v záchranářské činnosti. Čtvrť Přívoz leží na povodí řek Odry a Ostravice. Hasičské spolky teprve tehdy začínaly fungovat, a proto se nemůžeme divit, že jejich vybavení a výcvik byly nedostatečné. Nově založený spolek měl proto sloužit také jako pomoc obyvatelům při povodních.

Ve znaku klubu se vyskytovalo písmeno P a kotva, tento znak klub ostatně používá dodnes. Ve vlastnictví klubu byly zprvu pouze dvě takzvané gigové lodě, později s příchodem nových členů lodě přibývaly, některé spolku darovaly jiné kluby, některé noví členové.

Ostravské vody ovládaly spíše německé veslařské spolky

Spolek Perun si po roce existence pro svou činnost pronajal pozemek manželů Pavlíkových, a to na deset let za pět zlatých ročně. Členové na pozemku přistavili loděnici a později kvůli záplavám v roce 1907 upravili okolní břeh Odry. Kolem břehu nasadili stromy a zřídili přístaviště, čímž pravděpodobnost vzniku škod po povodních zmenšili.

Perun nebyl jediný, ani první legitimní vodácký útvar na Ostravsku. Vůbec prvním založeným klubem na území města Ostravy se stal Mährisch Ostrauer Ruder Club, který vznikl v roce 1880. Později se přejmenoval na Deutscher Turnverein in Mährisch Ostrau. Na tento spolek navázal za první republiky takzvaný Sportovní klub Lučina ve Slezské Ostravě, který však zanikl v roce 1948.

V blízkosti Ostravy vznikl taktéž Ruder Club „Oderhort“ in Hruschau, který fungoval od roku 1885 do roku 1938. V pozdějších dobách se na Ostravsku začínaly zakládat i další české vodácké spolky. Mezi ně patřil Veslařský klub Odra se sídlem v Hrušově, ten vznikl 1921 a zanikl 1950 po sjednocení tělovýchovných, sportovních a turistických organizací.

Poblíž Ostravy existoval Slezský veslařský klub Bezruč, Bohumín-Pudlov, který fungoval od roku 1918 do roku 1954. V 60. letech však byla řeka Odra zregulována, čímž veslařská činnost na Ostravsku prakticky zanikla.

Špatně uložené dokumenty o klubu zničila povodeň v roce 1997

Perun začínal pomalu rozvíjet svou činnost. Mnoho dokumentů z prvního období činnosti klubu se nedochovalo, způsobila to nedbalost. Archiválie nebyly uloženy do archivu, ale členové klubu je uskladňovali v naprosto nevyhovujících podmínkách. V 60. letech minulého století, kdy byla činnost Perunu pozastavena, se navíc zřejmě mnohé archiválie ztratily. Konečnou tečkou za těmito trampotami byla povodeň v roce 1997, kdy velká voda archiválie v nezakonzervovaném prostředí zcela zničila. Část dochovaných archiválií je dnes uložena v Archivu města Ostravy.

Vk Perun Ostrava. Foto: Archiv města Ostravy

Perun zprvu pořádal hodně společenských akcí, jako byly například plesy, bály či vodní slavnosti. Z těch totiž získával nejvíce financí pro fungování spolku. Když však v roce 1908 přišel do klubu první profesionální trenér Alois Penz, vstoupil Perun do Svazu českých veslařských klubů, který měl základnu v Praze. Přestože nepřestal pořádat společenské akce, jeho činnost se daleko více profesionalizovala a směřovala k závodnímu a sportovnímu veslařství.

Závodníci se díky profesionálnímu trenérovi a získanému modernějšímu lodnímu vybavení den ode dne zlepšovali. Vyhrávali veslařské závody a to například i na Vltavě v Praze, v Hodoníně či dokonce v polské Varšavě. Mnozí z perunských závodníků získali i mistrovský titul z přeboru Moravy, který se konal v prvních letech 20. století v Uherském Hradišti.

Předseda veslařského klubu padl v 1. světové válce

Roku 1910 prodal pan Charvát pozemek, na kterém dosud stála loděnice, manželům Neuwirthovým. Klub se s novými vlastníky domluvil a nadále si od nich pronajímal stejný pozemek s ročním nájemným 20 Kč na dobu deseti let. K loděnici si veslaři nechali vybudovat štěrkovou cestu.

V létě 1914 začala první světová válka. Perunští závodníci se právě chystali na veslařskou regatu na Vltavě, ta se však již kvůli vyhlášení války Srbsku nekonala.

Na jednom z jejich bojišť v roce 1915 padl i velmi aktivní předseda Perunu Karel Birgus, členové veslařského klubu však tuto jedinečnou organizaci nenechali padnout. Navzdory veškerým útrapám, kterými si Perun v tomto temném období prošel, všechny zkoušky vydržel a fungoval dále.

S koncem „velké“ války a vznikem Československa nastal radikální převrat. Klub veslařů se zbavil předešlých dluhů a nakoupil nový plavební materiál. Do svého „portfolia“ zahrnul i další sporty, vznikly v něm lyžařský odbor, atletický odbor, šachový odbor, rybolov nebo odbor lehké atletiky. Otevřel také odbor ženského veslování.

Strhli jez na Odře a z mohutného toku Odry se stal potůček

Veslařský klub Perun si také zvolil vlastní klubový úbor, který se skládal z bílé košile s klubovým znakem a bílých nadkolenních kraťasů. Zámožnější a výše postavení členové klubu si mohli pořídit kroj podobný námořnické uniformě s brigadýrkou. Vznikl i jízdní, výcvikový a lodní řád.

Ovšem v období let 1927 až 1930 veslařskou činnost neprovozoval. Způsobilo to stržení jezu na řece Odře mezi Koblovem a Hrušovem. Toto opatření zavinilo zmenšení toku na minimum. Ze starých dobových fotografií můžeme vidět na kdysi poměrně mohutném toku řeky Odry pouhý, dalo by se říci „potůček“. Lidé na fotografiích mají uprostřed Odry vodu pouze pod kolena.

„Při takových podmínkách není možné veslování provozovat. Mnoho členů z klubu proto tehdy odešlo a našlo si volnočasovou aktivitu v jiných sportovních spolcích. V tomto meziobdobí se ukázala síla mezi spoluprací s ČVK Hrušovem. Sportovní činnost klubu se udržovala pouze pomocí běhů či občasného veslování na vodách jiných klubů,“ uvádí Kateřina Michálková.

Prvorepubliková mládež holdovala i zdravému veslování a klub rostl

Po roce 1930 se však průtok na Odře obnovil a Perun tak získal zpět své místo prestižního klubu. Počet členů opět rapidně rostl. Roku 1931 se klub mohl pyšnit 165 členy. Mnozí z nich patřili mezi majetnější obyvatele Ostravska. Ostatně například fotografie plakátu jubilejního výboru z roku 1933 dává jasný signál o velikosti klubu. A to i ve srovnání s dneškem, neboť dnes má výbor klubu sedm členů, ovšem tehdy měl 23 členů.

Perun se tak za první republiky stal velmi vyhledávaným volnočasovým spolkem mezi bohatší vrstvou obyvatel Ostravy. „Bohužel kvůli nedostatku dobových, či literárních zdrojů z období první světové války nemohu najít důvod tohoto náhlého rozkvětu. Usuzuji, že to mohl způsobit nový zájem o zdravější životní styl spojený se sportem a tehdejší prvorepublikovou popularitou právě českých spolků,“ uvádí Kateřina Michálková.

Současný areál loděnice. Foto: Vk Perun Ostrava

V té době také došlo k pozvolnému ústupu německých spolků a zrušení či „počeštění“ mnoha jiných spolků. „Dalo by se říct, že sportovní činnost se stala v tehdejší době velmi populární, propagovanou a podporovanou a tímto mohla velmi pozitivně přispět k tehdejšímu rychlému růstu Perunu,“ míní.

Klub platil svým členům i zdravotní prohlídky

Už jenom klubovna a zázemí „Peruňáků“ odpovídaly prestiži klubu. Perun se již zabydlel v novém resortu loděnice, který leží přímo naproti dnes známému Landek Parku. V areálu bylo možno najít nejen hangár s loděnicí, ale také kuželnu, taneční parket, kanceláře či hostinec se zasklenou verandou. Nejstarší budova v dnešním areálu stojí zhruba od 20. let 20. století.

Na druhou stranu nemůžeme opominout ve výdajích klubu vyšší částky než například dnes. Zahrnovaly cestovní výdaje na závody a regaty v jiných městech, nákupy a údržbu materiálů, úhrady stipendií nemajetným členům. „Velmi mě zaujala zmínka o proplácení pojištění a lékařských prohlídek klubem svým členům,“ uvádí Kateřina Michálková.

Z různých dochovaných pozvánek a novinových článků dnes víme, že se na území Ostravska konaly každoročně veslařské regaty mezi jednotlivými kluby na řece Odře. Perun spolupracoval také se „sousedním“ Českým veslařským klubem Odra v Hrušově. Spolupráci spolků dokazuje společné pořádání regat, či vzájemná výpomoc při povodních. Neoficiální partnerství fungovalo tehdy ovšem i se členy německého spolku Oderhort.

Perun získával peníze na činnost i od důlních společností

Prostor kolem loděnice klubu Perun je dlouhodobě oblíbeným cílem výletů mnoha Ostravanů. Proto už tehdy mělo mnoho živnostníků zájem o pronájem prostor „klubového“ hostince, z jeho návštěvnosti klub profitoval a vydělával značný obnos peněz.

Takže se i po finanční stránce klubu za první republiky velmi dařilo. Finance si zajišťoval díky nájemnému, příspěvkům a sponzorským darům členů. Perun měl sponzory z řad ostravských firem, kupříkladu Vítkovické horní a hutní těžířstvo.

Přívozská část Odry 1927. Foto: se souhlasem Vk Perun Ostrava)

Příjmy klub dokonce získával i z kompenzací za důlní škody vlivem poddolování, které platily doly. V dokumentech je například zapsáno, že roku 1932 tato kompenzace činila celých sedm tisíc korun. Na místě dnešního Landek Parku totiž působily Vítkovické kamenouhelné doly. A v této oblasti tedy hrozila díky těžbě různá důlní zemětřesení, propady šachet a další problémy spojené s důlní těžbou.

Obliba veslování roste, na Ostravsku však zatím moc ne

Autorka badatelské středoškolské práce o historii ostravského veslařského klubu Perun Kateřina Michálková je sama už od dětských let členkou tohoto klubu. Ví tedy, že veslařství sice není v České republice tolik známý a podporovaný sport, přesto má bohatou historii a celou řadu úspěšných sportovců a nezapomenutelných jmen.

„Veslování je sport s bohatou historií a tradicí. Přestože se stává velice populárním, na Ostravsku se zatím takové slávy a oblibě netěší. To byl i jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla historii Perunu zpracovat. Moje sestra Adéla Michálková a maminka Zuzana Michálková, rozená Madydová mi byly inspirací. Stejně tak můj dědeček Milan Madyda, který patří v současné době mezi čestné členy klubu,“ říká Kateřina Michálková.

A dodává, že její dědeček Milan Madyda v několika nejhorších časech držel tento spolek „nad vodou“ a zasloužil se o mnohá vítězství, ať svá, svých svěřenců, či vlastních dětí a vnoučat. „Včetně mě,“ usmívá se studentka, která se na Mistrovství ČR družstev v roce 2021 umístila na 3. místě v kategorii nepárové čtyřky bez kormidelníka. Její maminka Zuzana Michálková se dostala do reprezentace a v roce 1997 se umístila na 4. místě v kategorii osmiveslic na mistrovství Evropy juniorů.