Nejnovější zprávy: Zlatá tretra odhalila hlavní hvězdu. Do Ostravy dorazí létající tyčkař Duplantis Povodí Odry otevře nepřístupná místa, veřejnosti zpřístupní tři přehrady

Ostravská kina

Ostravská kina: na Slezskou se chodilo do Palace, Světozoru i Horníka

Ostrava měla v době největší slávy biografů na čtyřicet kamenných kin a návštěvnost většiny z nich byla vysoká.

Pohled na slezskoostravské Zámostí s kinem Palace ve 30. letech 20. století. (Budova na snímku vlevo). Foto: Archiv města Ostravy

I když se velkou konkurencí kinům stala od padesátých let televize, ještě v osmdesátých letech měla Ostrava kin dost a dost. Zhruba dvacítku. Dnešní moderní doba znamenala i postupný pokles popularity kin.

V Ostravě vznikly dva multiplexy o více sálech a zůstala malá kina pro nadšence a náročné diváky. Z těch velkých je jedinou čestnou výjimkou stále fungující kino Luna v Zábřehu.

Archiv města Ostravy se rozhodl letos všechna ostravská kina připomenout. Připravil profily ostravských kin, které možná leckomu z Ostravanů připomenou jeho mládí, první rande a návštěvy filmových trháků, které v socialistické televizi moc vidět nebyly.

Tentokrát se podíváme na historii kin ve Slezské Ostravě.

Kino Palace mělo fasádu od Alfonse Muchy

Prvním a na dlouhou dobu jediným stálým kinem ve Slezské Ostravě bývalo kino Palace. Bylo v budově s číslem popisným 1061 a vystavěné bylo v roce 1912 na Zámostí v blízkosti řeky Ostravice.

Dnes bychom jej hledali v Bohumínské ulici, vlevo od pěší lávky přes Ostravici z Moravské Ostravy na Gagarinovo náměstí ve Slezské Ostravě. Kino Palace stávalo před bývalou budovou měnírny a staniční budovy Slezských zemských drah, dnes je z ní komerčně využívaný objekt ve vlastnictví Dopravního podniku Ostrava.

Pokus akademického malíře Františka Svobody z Rosic, bytem ve Vídni, zřídit v tomtéž roce takzvané „kinematografické divadlo“ na Zárubku nenalezl u příslušných úřadů kladnou odezvu. Kinematografickou licenci pro kino Palace získal elektrotechnik z Moravské Ostravy Hanuš Dorasil, majitelem na svou dobu moderní budovy s fasádou navrženou Alfonsem Muchou byl Angličan David Small.

Dvakrát týdně doprovázela němé filmy Havlasova kapela

„Skvostná stavba“, jak ji tehdy označoval dobový tisk, měla kapacitu 800 míst a promítalo se americkými stroji na sádrovou stěnu. Dění na plátně doprovázela vždy dvakrát týdně Havlasova kapela a v ostatní dny v týdnu klavíristka paní Ondříčková. Německé titulky němých filmů byly při promítání překládány do češtiny.

Kino Palace se záhy stalo střediskem kulturně společenského života obce, neboť se v jeho budově konaly také populárně vědecké přednášky, koncerty, zábavná představení a slavnosti.

Foto: Archiv města Ostravy

Pozornost zaslouží přednáška ministra zahraničních věcí dr. Edvarda Beneše o československém zahraničním odboji, která se v kině Palace konala 10. června 1923 či hojně navštívená přednáška spisovatele Františka Kožíka, uskutečněná v rámci cyklu „Spisovatelé o sobě“ 10. března 1940.

Zvukové Bílé stíny vyprávěly o vykořisťování a zotročení lovců perel

Od roku 1921 byl majitelem kina Palace spolek Národní divadlo moravskoslezské, který v něm v lednu 1930 poprvé v celé Ostravě uvedl zvukový film. Byl to snímek amerického režiséra Williama van Dyka „Bílé stíny“.

Film vyprávěl o vykořisťování a zotročení lovců perel na ostrově Tahiti bílou civilizací. Byl velmi působivý a v některých scénách přímo strhující. Československá filmová cenzura dokonce film označila za kulturně výchovný a zbavila jej dávky ze zábav.

Po roce 1945, kdy československý stát znárodnil filmový průmysl včetně kin, došlo ke změně názvu kina Palace na kino Oko. V souvislosti s přeměnou hornické kolonie Kamenec na panelové sídliště a rozšiřováním Bohumínské ulice byla již zastaralá budova kina v roce 1974 zbourána.

V kině Květen rušili promítání podnapilí hosté restaurace

V letech 1933 až 1934 se uskutečnila adaptace levé poloviny bývalého Wechsbergova hostince v čísle popisném 917 na Hladnově, na rohu dnešních ulic Lanové a Michálkovické. Vedle nových hostinských místností zde vznikl i divadelní sál s jevištěm, vhodný také k promítání filmů. Ani udělení kinolicence na sebe nenechalo dlouho čekat.

Wechsbergův hostinec na Hladnově s velkým sálem, kde se také promítaly filmy, 1970. Foto: Archiv města Ostravy

Kino s 250 sedadly, které se nazývalo Zentral, provozoval v tomto sále v době 2. světové války František Pfleger. Po znárodnění československé kinematografie v roce 1945 vedla kino přejmenované na Květen Správa státních kin v Ostravě.

Na počátku 50. let se však na zdech sálu začaly objevovat trhliny způsobené poklesem budovy a množily se stížnosti návštěvníků na rušení filmových představení podnapilými hosty restaurace. V roce 1956 navíc dovršil neutěšenou situaci kina požár budovy. Přestože po požáru došlo k adaptaci domu, kritický pokles návštěvnosti kina Květen se nezastavil, což vedlo v roce 1967 k jeho zrušení.

O kino usilovali váleční poškozenci, obec však žádost nedoporučila

V někdejších Malých Kunčicích, dnes Kunčičkách, požádala krátce po 1. světové válce v roce 1920 o přidělení kinematografické koncese místní skupina Družiny válečných poškozenců. Místní správní komise, která v té době spravovala obec, se rozhodla tuto žádost nedoporučit, avšak naopak o kinematografickou licenci požádala sama.

Slibovala si od provozování kina zvýšení obecních příjmů. Zemská vláda slezská v Opavě žádosti obce Malé Kunčice vyhověla a 2. srpna 1921 jí kinematografickou koncesi udělila.

Herci Součkovi se jako správci kina nedařilo

Obec však sama nehodlala každodenní provoz kina řídit a uzavřela smlouvu o pronájmu koncese s válečným invalidou, hercem Národního divadla moravskoslezského Ludvíkem Součkem. Ten se zavázal, že kino svým nákladem zřídí a bude je provozovat.

Tichým společníkem Ludvíka Součka byl kunčický učitel a pozdější starosta Jan Čech, jenž se sám nemohl o vedení kina ucházet, protože nevyhovoval podmínkám uvedeným v koncesi. Herci Součkovi se však jako správci biografu nedařilo a po roce musel být odvolán. Svůj podíl na zařízení kina proto odprodal Janu Čechovi, který vedení biografu převzal.

Do kina v hostinci prorazili dvoje dveře a instalovali dvoje kamna

Pro tento biograf nazvaný Světozor byl adaptován sál v hostinci Anny Borovcové. Aby vyhovoval předpisům, musely být do sálu proraženy dvoje dveře a přistavěna promítací kabina. Podlaha byla vyvýšená, sál nově vymalován, pořízena kasa ve dřevě a dvoje kamna.

Foto: Archiv města Ostravy

Ve druhé polovině 20. let 20. století se však Kunčiček velmi silně dotkla hospodářská stagnace. Horníci pracovali na dvě až tři směny v týdnu, v roce 1926 byl uzavřen Důl Alexandr a většina aktivních horníků byla přeložena na jiné závody.

Hospodářská stagnace snížila návštěvnost Světozoru

Situace dopadla i na kino Světozor. Klesala návštěvnost kina, které hrálo devět až deset měsíců v roce, a příjem obce z provozu kina byl kvůli nevýhodné smlouvě nízký. To vyvolalo spory v obecním zastupitelstvu a stížnosti správních orgánů. V roce 1930 byl provoz kina úředně zastaven, ale po několika měsících byla koncese opět obnovena.

Obec pak vedla biograf ve vlastní režii prostřednictvím takzvaného kino odboru, zařízení obec odkoupila od původního vlastníka. Sál U Svobodů, jak se po změně majitele hostinec jmenoval, však nebyl vyhovující, navíc v něm byl snížen počet sedadel, takže rentabilita kina znovu poklesla.

Za války se Světozor jmenoval kino Viktoria

Kromě toho obyvatelé Kunčiček a Kunčic začali raději chodit na zvukové filmy do Ostravy, Vítkovic a Bartovic. Proto se v roce 1934 ujala v Kunčičkách myšlenka na výstavbu nového kina. To vzniklo přestavbou obecního domu na Holvekově ulici v čísle popisném 245, v němž byla do té doby umístěna mateřská škola.

Za okupace došlo ke změně názvu kina Světozor na kino Viktoria, avšak po osvobození se kino ihned vrátilo k původnímu názvu. V roce 1951 se stalo premiérovým a bylo přejmenováno na kino Horník. Návštěvnost byla velmi dobrá a často byly lístky na všech 294 sedadel vyprodány.

Dnes je na místě kina Horník holá pláň

V kině Horník se hrálo denně kromě pátků, kdy se v kině konaly přednášky či osvětové a politické akce, často spojené s promítáním tematicky vhodných filmů. V roce 1970 byl Horník rekonstruován na promítání širokoúhlých filmů a v 80. letech opraven. Původních dvacet řad sedadel bylo přestavěno kvůli pohodlí diváků na třináct.

Dnes je však na místě kina Horník holá pláň. Kino bylo v roce 1992 pronajato soukromému subjektu pro účely skladování a postupně se dostalo do tak nevyhovujícího stavu, že muselo být kolem roku 2010 zbouráno.

„Když skončilo kino Horník, jako by s ním zemřel kus mého mládí,“ vzpomínal místostarosta Slezské Ostravy Radomír Mandok. „Tehdejší atmosféra měla neopakovatelné kouzlo. Za bouřlivý potlesk během promítání filmu byl promítač ochoten danou scénu i zopakovat.“

Lidé z Kunčic využívali při cestě do kina služeb převozníka

V Kunčicích v období předmnichovské republiky kino nebylo. Proto obyvatelé Kunčic podle vzpomínek kunčického rodáka Josefa Lukáše, který se narodil v červenci roku 1925, navštěvovali nejraději kino Edison v Kozinově, dnes Závodní ulici v Hrabůvce.

Do „Edisonky“ se chodívalo pěšky Přibylovou ulicí a pak přes vrbinu k řece Ostravici. K jejímu překonání se využívala služba převozníka Šajtara, což tehdy stálo asi 60 haléřů tam a zpět.

Jediné kino v Kunčicích promítalo v dělnickém domově NHKG na Lešetínské ulici asi od roku 1954 do roku 1967. Po otevření Domu kultury pracujících NHKG v Ostravě-Zábřehu, dnes Domu kultury AKORD, mohli obyvatelé tehdejšího sídliště Stalingrad od února 1959 navštěvovat kino v tomto kulturním domě. Dalším navštěvovaným biografem v Zábřehu bylo kino Hutník.

Zpracoval Antonín Barcuch, Archiv města Ostravy