​Naše strategie s Evou? Nemít žádnou strategii! StarDance jsme si užili

Pět měsíců dřiny, třináct kilo dolů, tréninky, mediální výstupy, nervy. Tanečník z Ostravy Jakub Mazůch spolu se snowboardistkou Evou Adamczykovou prošel až do finále soutěže StarDance. Přesto, že nakonec skončili druzí, soutěž si neskutečně užili.

„Nejčastěji se mě všichni ptají na mé pocity po skončení soutěže,“ řekl v podcastu Po čuni! Jakub Mazůch.

Tak jaké tedy byly vaše pocity?
Bál jsem se, že tahle otázka přijde. Už se mě na to ptali tolikrát, že se mi myšlenky vlastně utříbily. Jakmile zazněla jména vítězů – Darija Pavlovičová a Dominik Vodička – tak tam nebyl žádný smutek. My jsme měli radost už kvůli tomu, že jsme se dostali do finále. A vůbec celou StarDance jsme si prožili nádherně, byla to brutální sjezdovka s Evou. Bylo to krásné zadostiučinění, když jsme se dostali do finále. Lidi nám psali, že ty emoce, které jsme se snažili tancem vyjádřit, prochází skrze obrazovky až k lidem domů – za to jsme byli velmi rádi. Měl jsem z toho vynikající pocit.

Prošel jste několika soutěžemi jako profesionální tanečník. Předpokládám, že jste několikrát zažil po perfektně provedeném tanci čekání na hodnocení poroty. Nemyslel jste si, že s Evou na to první místo prostě dosáhnete? Podle mého jste směřovali k téměř jasnému vítězství. Zajímalo by mě, jestli jste alespoň trošku očekávali tu zlatou příčku.
My jsme se za tím prvním místem nehnali, takže tam pak nebylo ani zklamání. Můžu říct, že mluvím za sebe i Evu. S Evou jsme se hodně poznali, povídali jsme si, jak to má ona se snowboardem, se soutěžemi. Naposledy v roce 2017 jsem byl na světových hrách v polské Vratislavi, což byl velký úspěch a velká prestiž. Od té doby jsem na žádném profesionálním šampionátu nebo soutěži nebyl. Mám to uzavřené. Získat první místo pro mě nebyl ve StarDance hnací motor, ani pro Evu. Snažili jsme se zbavit pocitů, že to máme jasné, že to vyhrajeme.

Přemýšlel jste, co nakonec diváky přesvědčilo? Napadá mě snaha pomoci slabším – Darija a Dominik nebyli favority soutěže, oni rostli s postupem soutěže.
Myslím, že ten postup a příběh Dariji rozhodl. Musím říct, že jsem dostal fajn materiál – Evu. Ale nikdy jsem neměl takový přístup, že bych kalkuloval, že tento tanec uděláme slabší, abychom se později předvedli. Mně to prostě nedalo. Měli jsme skvělou hudbu, dobře se mi stavěly choreografie – a z toho jsem měl velkou radost. S Evou jsme jeli takovou strategii, že nemáme žádnou strategii. Volně jsme jeli z kopce dolů, přeneseně řečeno. Já sám jsem byl taky v soutěži nováček.

Kdysi jste nabídku do StarDance dostal, ale odmítl jste ji.
Ano, nebyl na to ten správný čas. Nicméně chtěl jsem předvést to nejlepší. Měl jsem na to čas, měli jsme neomezené prostředky. Nemuseli jsme řešit, kolik bude stát kostým a co si učešeme – řekl jsem Evči: pojďme vytvořit něco speciálního, zajímavého. Nikdy jsme nemířili na vítězství.

Řekl jste, že jste dostal výborný matroš – tedy svou taneční partnerku Evu Adamczykovou. Závodí v individuálních závodech na snowboardu. Bylo složité (alespoň z počátku) Evu do choreografie natlačit, být kritický?
Na začátku jsme se oklepávali, říkali jsme si, jací jsme. Já jsem řekl, že mi nejde přes pusu chválení, když nemám za co pochválit, nebo když by pochvala ode mě nebyla upřímná. Při tomhle bych se zakoktal. Říkal jsem, že spíš budu Evě říkat, co dělá špatně, budu kritizovat. A ona řekla, že je na to zvyklá. Eva má kolem sebe tým lidí, kterým věří a musí důvěřovat, aby jí prkno jelo, aby byla připravená. S tím vším počítá. Jakožto sportovec s tímto nastavením mysli věděla, že i tady je to součást hry. Já jsem tam byl pro ni. Když se ona sama v sobě dostávala do krizových situací, kdy už nemohla dál, hledala smysl, tak jí pomohlo říct: Důvěřuj mu, on to dělá pro tebe. To mi Eva vždycky říkala. To bylo pěkné.

Z reportáží z tréninků vypadalo, že je to samá sranda. Objevila se za dobu natáčení situace, která byla jiná než úsměvy a pozitivum? Nebo jste se někdy pohádali?
Takové věci se nenatáčí. StarDance kolem dokola natáčelo zákulisí. My jsme si kamer často ani nevšímali a pak jsme se v přímém přenosu viděli, jak se tam válíme. Nepohádali jsme se, nekřičeli na sebe. Soutěž je dynamická, musí přijít úpadky. Bylo to hlavně kvůli únavě, která s sebou přinese i psychické vyčerpání. To se dostavovalo u všech párů. Eva je sportovec a má povahu neřešit, nehrotit, za což jsem byl velmi rád. S Evou jsme oba ve znamení býka. Ve spoustě věcech v Evě jsem viděl sebe. Ze začátku jsme makali, měli jsme natrénováno. V posledních přenosech to bylo naknap, jeli jsme z týdne na týden.

Jak dlouho ten cirkus trvá od prvního natáčecího dne?
První natáčecí den byl 24. července a poslední 16. prosince. Necelých pět měsíců takto intenzivně, skoro každý den. Já jsem byl nováček, pět jiných tanečníků se už účastnilo minulých řad, takže jsme se bavili o tom, jak to bylo předtím. Podle mě se všech deset párů zasloužilo o sledovanost i o to, že tento ročník byl tak výjimečný. Výjimečně jsme i trénovali a motivovali se navzájem. Na Googlu byla tabulka, čtyři zkušebny a deset tanečních párů. Znali jsme tedy obsazenost zkušeben, navzájem jsme se motivovali. Někdo trénoval i dvakrát denně. Eva měla své vlastní dopolední tréninky (posilovna, atletika), nevynechala ani jeden trénink, jela zodpovědně. Pak hodiny ještě přibývaly. Ke konci jsme měli ve zkušebnách i desetihodinové bloky, které jsme tam celé opravdu strávili.

Odpovědnost na trénincích je vás, že? Nikdo vás nehlídá, kdybyste si řekli, že teď dva dny nebudete trénovat.
Přesně tak, nikdo nás nehlídá. Natáčení medailonků bylo důležité, to jsme tam museli být. Tohle si nikdo nedovolil. Tato řada byla velmi poctivá.

Jak to funguje, když dostanete nabídku do StarDance? Co se všechno na začátku dozvíte?
Víme jen základní termíny. V dubnu byla první tisková konference, pak byl jasný termín poznávání tanečních partnerů, což bylo překvapení pro všechny – bylo to na konci června. Další termíny byly pro výběr hudby, další tisková konference byla v září a následoval začátek natáčení. To bylo všechno, co jsme věděli. V průběhu před tou poznávačkou nám přišel e-mail, jaký bude sled tanců. Byli jsme totiž jako taneční páry rozděleni do tří skupin, a aby se zachovala pestrost.

Kdy jste se dozvěděl, s kým budete tancovat?
To bylo až v červnu na poznávačce. Byl to moment překvapení. Ani Eva to nevěděla. Nebyl to výběr, ani los. Je to připravené produkcí. Jejich velká zásluha je v tom, jak to letos nakombinovali. Nikdo si nestěžoval, všichni byli spokojeni. Odrazilo se to na celém produktu, na tom, co jde skrze televizní obrazovky ven.

Co jste do té doby o Evě Adamczykové věděl?
Nezjišťoval jsem si nic o nikom. Tušil jsem, že Evča je sportovec a snowboardistka. Ale co přesně dělá, to mi řekla až osobně. Byl jsem zahlcený povinnostmi v Ostravě, měl jsem z toho těžkou hlavu. Připravoval jsem se na StarDance. Někdy po Vánocích minulého roku mě oslovili a potvrdili mi, že mě berou, že to klapne. Chtěl jsem to do Nového roku vědět, řekl jsem jim, že pokud zavolají prvního ledna, tak to nevezmu. Věděl jsem totiž, že si to musím připravit. V Ostravě mám skvělý tým a hlavně ženu, která to pak organizovala a delegovala, a já jsem tím pádem měl čistou hlavu a klid věnovat se jen StarDance. Taky díky tomu to dopadlo skvěle. Musel jsem se spolehnout na lidi, nejprve je připravit na to, že tu půl roku nebudu.

Vaše taneční škola bez vás nezkrachovala?
Nezkrachovala. Mám skvělé lektory, trenéry a skvělý vedoucí tým. A rodiče nám taky pomáhali.

Kdyby vám účinkování ve StarDance dnes nabídli, šel byste do toho znova?
Momentálně jsem v procesu, že si vše bilancuju. Ještě jsme neměli se ženou klid zastavit se nad kafíčkem a promluvit si o všem, jaké to bylo. Zatím jsme si neřekli, jestli rozhodně jo, nebo rozhodně ne. Teď momentálně se chci aklimatizovat, pořád dojíždí StarDance. Chci si to nechat doznít. Chceme jet s rodinou na dovolenou, kterou taky ještě nemáme vybranou.

Jak zvládáte vy a vaši taneční kolegové, kamarádi fakt, že je StarDance takový kočkopes? Částečně je pořad soutěží, jsou tam přísní porotci, kteří vytýkají detaily, na druhé straně se tam spousta věcí odpouští, je to především show, v některých chvílích se neřeší technické okolnosti nášlapu a podobně, více charismatický taneční pár dostane více bodů. Jak těžké to je pro profesionálního tanečníka?
Je to tak. Je zajímavé a těžké si to uvědomit – jednak pro diváka, aby se vyznal ve spleti pochval a kritik. Jde taky o chemii mezi tanečním párem. Někteří tanečníci jsou přísnější, mají různé přístupy, ale musí reagovat na druhého v tanečním páru, každý má nějaké limity. Možná i na toto bere porota ohledy. Myslím, že existuje porada poroty; to bývá i na profesionálních soutěžích, kde si řeknou, že toto je mistrovství republiky, dbejte na to pořádně. Jde taky o skladbu porotců. Tanec je pořád subjektivní sport, to se nedá vyloučit. Z velké části je to i umění. A ve StarDance obzvlášť je z velké části složka umění, ne-li dokonce z větší části. Diváci mají rádi obojí, musí se vyhovět co největší škále. Porota to musí vyvážit – je tam Geňa, Zdeněk Chlopčík a Tatiana Drexler a každý je osobnost, popíše to, jak to vidí svýma očima, zároveň s nadhledem. Tanečník si to nesmí připustit, ale zároveň si to musí obhájit. Myslím, že to může pohltit někoho s menšími zkušenostmi.

Říkal jste, že se ve StarDance vytvořila úžasná parta. Bylo to z vysílání patrné, působili jste jednolitě. Byl tam někdo, s kým jste si sedl ještě víc než s ostatními?
Samozřejmě to byl pár Marka Adamczyka a Lenky Nory Návorkové, s těmi jsme se potkávali nejvíce. Hodně jsme se skamarádili. Od začátku jsem tušil, že bude výborný Vavřinec Hradilek. Byl velmi sympatický od začátku, srdcař, chtěl si to užít – podobně jako Eva. Dokonce se znají ze sportovního prostředí. Byly tam velké sympatie. Od začátku jsem si myslel, že dojde hodně daleko, že bude lidem sympatický. Vždycky se usmíval, šla z něj dobrá energie. Takže s Vávrou a taneční partnerkou Kateřinou Bartuněk Hrstkovou jsme se hodně skamarádili. A potom Pepa Maršálek s Adrianou Maškovou byli stejně naladěni – otevření, srdeční. S ostatními tanečníky se samozřejmě známe, ale v těchto případech to bylo jiné.

Pepa Maršálek si vás všechny prý vykrmoval. Jak to opravdu fungovalo?
Vykrmoval tam všechny. Všichni jsme čuměli. V pátek jsme tam byli všichni a už tam Pepa donesl plechy, focaccie, koblihy. V sobotu ráno přines dvě plné velké nákupní tašky s deseti plechy všeho možného. Všichni jsme si dali a na porotu nezbylo.

Hodně se mluví o moderátorech StarDance – panu Ebenovi a paní Kostkové. Jak nás působili tito dva matadoři?
Moc mile a profesionálně. Na generálkách si moderování nechávali pro sebe, abychom pak všichni v přímém přenosu byli překvapení a měli spontánní a věrohodné reakce. Pro příklad na generálce na finále Marek říkal: ,,A teď vám řeknu, proč by měla Darija Pavlovičová vyhrát.“ Řekl to o všech párech. A pak neslyšně otevíral pusu. Nejdřív jsme to nechápali, pak to vysvětlil. Je to velký profík a taky velmi pohotový.

Musí to být obrovský tlak, spousta večerů v přímém přenosu. Stalo se někomu na place, že se něco v živém přenosu nepovedlo?
Asi jste v televizi mohli vidět zapomenutí kroků a podobně. Modlili jsme se, aby se Evči v tangu nesvlékla paruka, což se třeba nepovedlo na generálce. Adriance Maškové spadla paruka taky v tangu na generálce. Od toho jsou všechny zkoušky a generálky, aby živák dopadl co nejlépe. Nestalo se asi nic. Několikrát jsme v zákulisí slyšeli rány, jako by spadl buben, a nevím, jestli to do televize prošlo. Jsou tam snímače zvuku diváků a potlesku, ale ne tak intenzivně. Když jsme tančili paso doble, tak nám diváci dlouho tleskali a stáli a Marek už na mě kýval, že můžu mluvit. A my jsme to třeba neslyšeli, protože se to snímá přímo do televize divákovi u obrazovky. Na to jsem nebyl zvyklý. Okolo byl takový řev, že mi nepřišlo, že bych měl začít mluvit.

V minulých řadách StarDance diváci více házeli plyšáky a hračky na taneční parket. Letos to bylo jen na začátku, dál už jsem to neviděl. Bylo to zakázané?
Ano, zakázali to. Na pozvánkách bylo přímo uvedeno, že platí zákaz házení plyšáků na parket. Důvod mohl být, že to na kamerách nevypadá dobře, když se skláníme a zvedáme plyšáky, běháme po celém parketu. I přes zákaz ale diváci plyšáky házeli. Nikomu samozřejmě neutrhli ruce. Zdržovalo to zbytečně, byl zmatek.

Pro vaši taneční školu to muselo být náročné, když jste tady dlouho nebyl. Co to znamenalo pro Evu Adamczykovou? Vím, že se má v únoru vrátit do soutěží po svém šíleném úrazu. Nebyla nervózní, že by se měla spíše věnovat tréninku na snowboardu? Musí být na ní velký tlak.
Spíše byli nervózní její trenéři. Eva mi vykládala, že hned musela nastoupit na tréninky: pondělí, středa, pátek posilovna a úterý a čtvrtek atletika. Říkala, že dostala vynadáno, co jí čouhá zpod kalhot – hodně zhubla. V jejím sportu se říká: kila jedou.

Ani Pepa Maršálek nepomohl?
Nepomohl. Eva nezhubla tolik jako já. Já jsem zhubnul třináct kilo.

Tak to je dost. A jak to?
V posledních kolech jsem to pociťoval, člověk je rychlejší mrštnější. I Evča se pořád zdokonalovala. Nepřetržitá rutina na sále a nespočet odkrokovaných a odtancovaných hodin se projevilo.

Chcete kila nabrat zpátky, nebo vám to takhle vyhovuje?
Trošku zpátky naberu, jinak je to fajn pocit. Pročistil jsem se.

StarDance jako očišťovací kúra?
Ano, ale zároveň jsem měl dost příjem potravin. O jídlo nebyla nouze. Když jsme měli hlad, zašli jsme si na jídlo. Baštil jsem pravidelně. Ale množství zápřahu zapříčinilo úbytek váhy.

Po svátcích budou opět lidé řešit hubnutí, takže dobrá cesta pro úbytek váhy by mohl být právě tanec. Lidé by třeba mohli přijít do vaší taneční školy, co říkáte?
Ano, určitě.