Moravský IKEM! Radek Neuwirth řídí nejlepší nemocnici v republice

Radek Neuwirth řídí nejlepší českou nemocnici – na podzim minulého roku získala Nemocnice Podlesí, člen skupiny AGEL, titul nejlepšího zdravotnického zařízení v České republice. Jako absolutní vítěz byla oceněna v kategorii Nejlepší nemocnice 2023 v rámci ankety nezávislého sdružení Health Care Institute (HCI).

„Jsem velice hrdý na všechny své kolegy a zaměstnance nemocnice, kterým patří mé veliké poděkování. A také chci poděkovat s úctou i našim pacientům, protože vše co děláme, děláme kvůli nim. Chceme být lepšími i proto, abychom jim mohli poskytovat tu nejkvalitnější možnou odbornou péči,“ říká hrdě Radek Neuwirth.

Společnost Klárka bojuje se vzácnou nemocí, podpořili ji i hokejisté ALOHA Ligy 05/03/2024

Soutěže se účastní všechny nemocnice?

Jde o celorepublikové srovnání nemocnic, je to neoficiální soutěž. Každé zdravotnické zařízení nemá povinnost se toho zúčastnit. Nicméně my jsme to jako povinnost vnímali a v soutěži jsme zvítězili.

V čem ocenění spočívá? V čem jste nejlepší?

Jsou daná kritéria, která se dají rozdělit do čtyř celků: spokojenost pacienta, spokojenost zaměstnanců, bezpečnost v nemocnici a ekonomická zdatnost, tedy finance.

Co je pro vás osobně v nemocnici z těch zmíněných kritérií nejdůležitější?

Víte, že jsem nad tím nepřemýšlel?

Možná jste to už podvědomě seřadil. Proč je spokojenost pacientů důležité kritérium?

Asi nejdůležitější je uvědomit si smysl celého počínání, neřeknu podnikání, ale aktivity, kterou v nemocnici vytváříme. Je to vlastně služba společnosti a lidem, kteří žijí kolem vás. Za svoji ředitelskou kariéru jsem různě balancoval mezi jednotlivými částmi. Nedá se říct, že jedna věc je úplně ta nejdůležitější. Záměrně jsem finance postavil na poslední místo, ale bez peněz to zase nejde udělat. Musí to jít ruku v ruce. Jakmile podceníte jednu věc, tak se vám to vrátí a pak celek nefunguje dobře.

Před časem hrozila stávka lékařů, byly problémy s přesčasovými hodinami. Obecně se mluví o českém zdravotnictví jako o špičkovém, nicméně taky jako o špatně placeném. Jak se vám daří přesvědčit personál nemocnice, aby se usmíval na lidi kolem sebe. Je na tom Nemocnice AGEL Třinec-Podlesí jinak než ostatní zdravotníci v zemi?

Ano, naši zaměstnanci jsou placeni jinak a lépe.

Když je nemocnice členem skupiny AGEL, tak jí to dává možnost mít pro své zaměstnance jiné podmínky?

Ve společnostech, které řídím, mám kompetenci k tomu, abych mzdovou politiku dělal. A já pokračuji v tom, co dělali mí předchůdci. Snažím se, aby zaměstnanci byli spokojeni, aby si trošku hráli a zároveň aby pracovali efektivně. Za efektivitou dílem samozřejmě stojí i finanční ohodnocení. Já zpravidla nemívám problém s mzdovým ohodnocením svých kolegyň a kolegů.

V českém zdravotnictví je nedostatek některých odborníků – vy díky tomu, že můžete své zaměstnance lépe ohodnotit, u vás tento problém necítíte? Máte dost zaměstnanců na všech pozicích?

Cítili jsme tento problém velmi výrazně před pěti, šesti lety. Museli jsme najít strategii, jakým způsobem to uděláme, protože lékaři na trhu nebyli, i když jste jim nabízel obrovské mzdy. Naše šance, jak z toho vybruslit, byla v náboru nových lékařů, absolventů. Lékaře rozdělujeme do kategorií, takže těm nejmladším říkáme el jedna - a ti se v Podlesí příliš neobjevovali; je to nákladné, musíme spoustu let člověka vést, než z něj uděláte skutečného odborníka. Nedostatek lékařů nás ale vedl k tomu, že jsme svůj přístup změnili a roky nabíráme maximum lidí, co si jen můžeme dovolit. Po několika letech se to začne úročit.

Vlastně jste si nové lékaře vychovali.

Ano. Jiná šance tehdy nebyla. A teď ti mladí lékaři nejsou tak mladí – teda, oni jsou pořád mladí, ale už jsou zkušení a dokážou na sebe vzít spoustu kompetencí.

Stává se vám, že vám kolega, ředitel jiné nemocnice jiného typu řekne, že se vám to šéfuje, když jste pod Agelem, když to máte jinak než on. Je to ten problém? Nebo je to tak, že byste byl schopným ředitelem i jakékoli jiné nemocnice?

Nejsem si jistý, jestli bych byl schopný ředitel v jiné společnosti. Mou obrovskou výhodou je to, že v nemocnici v Podlesí jsem už více než dvacet let. Nemocnici znám, vyrostl jsem v ní. Mé první zkušenosti nebyly v Podlesí, začátek své lékařské kariéry jsem strávil ve dvou krajských nemocnicích, kde to nebylo z mého pohledu úplně ideální pro mou erudici.

Foto: Petr Hrubeš

Proč ne?

Vnímal jsem, že můj mladý potenciál měl být více zatížen odbornými znalostmi a odbornou zkušeností. Teprve v nemocnici Podlesí, kde jsem nastoupil asi po třech letech od té doby, co jsem odpromoval, jsem našel ten správný klíč a možnost nasávat medicínu a začít ji skutečně dělat tak, jak jsem si ji představoval.

A znáte podmínky v jiných typech nemocnic?

Výhodou je to, že mám zkušenost s nemocnicí v Podlesí, že tato nemocnice je hlavně kardiologická nebo v podstatě kardiovaskulární – je to tedy problematika, kterou relativně dobře znám. Každá nemocnice má svá dobrá a špatná místa. Já osobně bych nemocnice podle druhů zařadil do tří skupin.

Do jakých?

Jsou nemocnice, které jsou ve vlastnictví soukromníka, kde primární motiv je, aby generovaly dlouhodobý ekonomický zisk, aby se tam peníze jen nesypaly a neztrácely. Potom jsou nemocnice fakultní, které nejsou tak moc tlačeny do generování peněz, a jedním z důležitých motivů, proč tady jsou, je zastřešení celé specializované péče v daném regionu. Jsou to nemocnice nejkomplexnější, věnují se výchově nejen lékařů, ale i nelékařů a měly by investovat hodně do vědy a výzkumu. Dále existují nemocnice, které jsou téměř státní – jsou ve vlastnictví měst nebo krajů. Jsou to společnosti, které za sebou mají organizaci, která peníze dostává formou daně – je jedno, jestli peníze, které zaplatíme na daních, jdou do státního rozpočtu a pak do zdravotních pojišťoven, nebo do krajských či městských nemocnic. Jak vím, mnohé kraje a města dál zdravotnictví dofinancovávají.

A to je podle vás špatně?

Přirovnal bych to k socialistickému podniku, který není tlačený na výkon a kvalitu. Možná si teď znepřátelím pár svých kolegů… Když takové nemocnice vygenerují záporné ekonomické číslo, tak jim to úplně moc nevadí, protože to zaplatí město nebo kraj. Když tohle ale děláte pět, deset, patnáct let, tak se ta společnost nechová úplně zdravě a ekonomicky. Není tam ustavičný tlak na efektivitu, což se po mnoha letech zúročí. Některá zdravotnická zařízení hospodaří tak, že kromě peněz ze zdravotního pojištění zcela nepokrytě počítají s penězi z jiné strany. To si my nemůžeme dovolit.

Troufl byste si takovou nemocnici řídit?

Určitě. Má to trošku jiné zákonitosti, je tam víc politiky. Ale politika je i ve skupině AGEL.

Jste ředitel a taky kardiolog. Dá se obojí zvládnout?

Nedá. Pracoval jsem tak asi šest let, kdy jsem si stále nechával díl své aktivity jako lékař. A asi před rokem a třemi měsíci jsem medicínu pověsil na hřebík a dominantně se věnuji řízení. Důvodem bylo to, že kromě nemocnice v Podlesí jsem před rokem a třemi měsíci přijal nabídku řídit další společnost ve zdravotnictví. Tou je Kardiologické centrum AGEL v Pardubicích. Je to z pohledu velikosti nemocnice menší zařízení, kolem padesáti, šedesáti zaměstnanců, které provozuje kardiologickou péči v Pardubickém kraji. Řídím tedy dvě společnosti a k tomu ještě dělat medicínu v ambulanci nebo na sále, to už jsem opravdu nebyl schopný.

Vím, že jste i přednášel.

Než jsem se stal ředitelem, tak jsem hodně času věnoval vědě a výzkumu. To mě neuvěřitelně bavilo a baví stále. Když jsem se stal ředitelem, tak jsem postupně musel část svých aktivit opusti. První věcí byla věda a výzkum, některé letité projekty stále dojíždějí a dobíhají, ale jinak už nejsem aktivním aktérem ve vědeckých projektech.

Když na hřebík pověsí fotbalista kopačky, tak je jisté, že se k nim nevrátí, hlavně kvůli věku, fyzičce. U kardiologa to možná není tak definitivní. Můžete to ještě z hřebíku vzít zpátky?

Některé věci v medicíně jsou jako jízda na kole, jiné ne. Medicína se neustále vyvíjí a postupuje dopředu. Na druhou stranu si myslím, že kdybych do toho vplul teď či za rok, za dva, tak bych relativně brzo peleton dohnal a znova bych se snažil udržet. Mou snahou by bylo pohybovat se zase v přední části. Ale jaká bude budoucnost, to málokdo ví.

Takže to nevylučujete.

Nevylučuju to. Nevylučuju ani řízení jiné nemocnice než ve skupině AGEL, rozhodně nevylučuju ani to, že se vrátím zpátky k medicíně a budu se živit jako lékař.

Co vás baví víc – léčit nemocnici, nastavovat systém, který musí fungovat, nebo uzdravovat pacienty?

Když mi bylo pětatřicet nebo čtyřicet, tak pro mě byl největší zážitek vymyslet správnou léčebnou strategii a pozorovat ji, zda u pacienta vede ke kýženému cíli. V období mezi čtyřicátým a padesátým rokem, což je moje stávající dekáda, mě víc zajímá léčit systém. Zajímá mě to, protože má rozhodnutí mohou mít větší dopad. Jako lékař máte schopnost ošetřit pár pacientů a uděláte pro ně hodně, to je extrémně povznášející. Na druhou stranu si uvědomujete, že vedle tohoto dobře léčeného pacienta je celá řada jiných lidí, kteří to štěstí třeba neměli. A to já teď můžu realizovat.

V Podlesí působíte dvacet let. Pokud to jde, zkuste shrnout, jak velkým progresem prošla u vás kardiologie?

Kardiologie v Podlesí začala někdy v polovině devadesátých let minulého století, a to v době, kdy se rozpadl systém zdravotní péče, který byl za socialismu a který byl relativně insuficientní co do přístrojové techniky, moderních farmak.

Takže Podlesí bylo dříve běžným zdravotnickým zařízením?

Bylo to normální zdravotnické zařízení, které se spíš specializovalo na péči pacientů z Třineckých železáren. Nemocnice vznikla někdy na konci devatenáctého století přímo v areálu Třineckých železáren. Poté se začátkem osmdesátých let dvacátého století přestěhovala do stávajících prostor, tedy mimo Třinecké železárny. Až do konce osmdesátých let byla navázána na pacienty, kteří byli z řad zaměstnanců Třineckých železáren. V období devadesátých let bylo pak jasné, že tento model nemocnice je dál neudržitelný. Hledaly se cesty, jak nemocnici dál udržet. Na začátku bylo načrtnuto několik cest. Nakonec se ukázalo, že kardiologie je ta nejzajímavější cesta, a nemocnice se specializovala na kardiovaskulární péči. Ke kardiologii přibyly intervence na cévách, takže intervenční radiologie a angiologie, následně počátkem jednadvacátého století kardiochirurgie. Celá nemocnice se dále rozvíjela kardiovaskulárním směrem.

O Podlesí se říká, že je Moravský IKEM. Vím o mnoha unikátních zákrocích, které zde děláte, o nejrůznějších prvenstvích – která jsou pro vás nejzásadnější?

Těch prvenství buď v republice, Evropě nebo i světě, je v nemocnici Podlesí celá řada. Úplně na začátku to byl akutní koronární program, který nemocnici vyzdvihl ze šedého průměru. Nemocnice začala nabízet péči dvacet čtyři lomeno sedm pro pacienty s akutním infarktem. Tehdy nebylo úplně jasné, zda tato strategie, která byla extrémně náročná na organizaci, na lékaře a jejich kontinuální dostupnost, je tou správnou cestou.

A byla?

Výsledky právě z českého prostředí nakonec ukázaly, že to je ta správná cesta, která zachrání nejvíce lidí, pacientů s akutním srdečním infarktem. Tam to začalo. Pamatuji si spoustu prvenství, co se týče arytmologie, dále obrovské množství prvenství, co se týče nekoronární intervenční péče, tedy nahrazování chlopní nebo uzávěr, řečeno velmi lidově, otvůrků v srdci, které tam nemají být a dělají pacientovi obrovské problémy. V nemocnici Podlesí jsou týmy, které se právě tomuto věnují. Z mého pohledu mají zelenou i právě v těchto raritních případech. Naši kolegové to zúročují tím, že jsou aktivní a velmi často v něčem první. Myslím, že unikátní je celý systém nemocnice v Podlesí, který umožňuje právě to, že unikátností je tam víc a není to jen jedna subspecializace – kardiologie, ale je to celá řada podoborů, v kardiologii, kardiochirurgii a intervenční radiologii.

Jak jsme na tom jako populace s našimi srdci?

Nejsme na tom úplně dobře. Česká populace neumí dobře zvládat civilizační nadbytky, kterými jsou jídlo, alkohol, kouření. Jsme na čelních příčkách, co se týče nadváhy nebo spíše obezity, kouření, ve spotřebě alkoholu. Má to příčinu, ale i možnosti nápravy. Náprava je o tom, že se máme víc věnovat preventivní medicíně. Doposud jsem hovořil o akutní nebo vysoce specializované kardiologii, ale preventivní kardiologie a medicína obecně v České republice z mého pohledu je zatím v plenkách.

Pokud vím, tak nemoci srdce a oběhové soustavy jsou nejčastější příčinou úmrtí v Česku. Je pravda i to, že máte častěji stále mladší pacienty u vás v Podlesí?

Nejsem si úplně jistý, jestli mladší pacienty. Na to bych si musel udělat statistickou analýzu a srovnat data starší, takovou statistiku teď nemám. Vídáváme však to, že pacienti mají kumulaci většího množství chorob. Před dvaceti lety měl pacient jednu či dvě diagnózy, které byly hlavní. Dnes vidíme, že existují i pacienti, kteří mají podstatně více chorob. Léčba je pak o to náročnější. Zaměříte se na jednu věc, a když nevidíte ty ostatní dobře, tak pacient nemusí vždycky z léčby profitovat.

Začátek nového roku bývá obdobím, kdy hodně lidí chce změnit své návyky, začne cvičit, sportovat. Máte jako lékař doporučení, jak změnit své návyky a zároveň to nepřehnat?

Myslím, že člověk do toho musí dozrát. Hlavní změna se musí objevit v hlavě, v mozku člověka a musí opravdu chtít. Proto spousta ledňáčků, kteří se teď vyrojí a začnou sportovat, se v únoru v posilovnách a sportovištích nevyskytuje. Je to o dozrání. V žádném případě nikomu nezazlívám novoroční předsevzetí. Ale člověk si musí uvědomit, že když si taková předsevzetí dává pátým rokem a vydrží mu to měsíc, tak je někde problém a ten problém je pravděpodobně v odhodlání a motivaci.

Foto: Petr Hrubeš

Může to být i problém pro srdíčko? Když někdo pátým rokem za pár měsíců shodí deset kilo, pak je zase nabere a opět si dává předsevzetí?

Myslím si, že to problém je. Ale spíš než kardiální je to problém nastavení vašeho organismu. De facto nutíte tělo s energií neuvěřitelně šetřit a vzápětí ho začnete otravovat přebytkem energie a ono je v šetřícím režimu. To, co jste předtím složitě shodil, o to snadněji to přiberete.

Jak to máte se zdravým životním stylem vy? Řídíte dvě nemocnice, to je asi náročné. Máte recept na to, jak se udržet v pohodě a být zdravý?

Primární je duševní zdraví, snažím se pracovat sám se sebou, se svými vlastními motivacemi a odpočinkem. Na druhou stranu jsem osobnostně nastavený na krátkodobý výkon, takže velmi často se nechám unést svou vlastní osobou a nastavením a jdu za jedním či dvěma velkými blízkými cíli. V podstatě všechno ostatní hodím za hlavu. Mám kolísání, kdy se sám sebe mentálně snažím udržet zdravým. Čas od času se takhle urvu a nevím, kdy mám skončit v pracovním nasazení. A samozřejmě tohle pracovní nasazení a psychické nastavení vede i k tomu, jak přistupuju k fyzické aktivitě, sportování. Kolísám stejně jako většina populace. Snažím se nepodléhat extrémům. I když z téměř padesátileté historie vím, že jsem několikrát do extrémů sklouznul.

Zní to trochu, jako byste v některých svých plánech byl netrpělivý a nekoncepční sám k sobě. Ale vím, že máte koníček, který naopak vyžaduje soustředění, dlouhodobost. Pokud se nepletu, tak jste nadšeným pěstitelem bonsají, je to tak?

Ano. Dělám to asi od svých dvanácti let. Vzniklo to někde na základní škole, kdy mě to chytlo, a od té doby se tomu věnuji. Nebylo období, kdy jsem tento koníček nerealizoval. Byla období, kdy jsem se mu věnoval méně, ale i více. Teď musím říct, že se mu věnuju méně, než bych potřeboval a vnitřně chtěl. Ale stále jsem nadšený bonsajista.

Je to koníček vyžadující každodenní práci?

Na jaře, v létě a začátkem podzimu musíte zabezpečit péči prakticky dennodenně. Když nejsem doma, tak za mě nastupuje rodina nebo přátelé, kteří zalévají. To je ta zahradnická rutina, kterou musíte zabezpečit, aby vám ten živý strom neumřel. Ale paralelně se s tím stromem trochu mazlíte, musíte ho tvarovat, zaštipovat, přesazovat, plánovat, představovat si, co z něho bude. Tohle je ta pravá práce bonsajisty. Bonsajistou se můžete stát teprve tehdy, když zvládnete zahradnickou rutinu.

Letos vám bude padesát. Nahlížíte na život jinak než třeba před deseti, dvaceti lety? Měníte se s věkem?

Měním. Nechci říct, že stárnu, ale mění se mi motivace. Asi největší změnu jsem viděl někdy bezprostředně po mých čtyřicátinách. Zpětně si říkám, že to bylo kolem čtyřiceti dvou let. Začal jsem jinak nahlížet na čas. Do té doby pro mě čas neznamenal nic. Šel jsem do projektů, jen jsem to naskládal, něco posunul, projekty jsem neselektoval a vrhal se do každého. Teď v pátém decenniu, tedy dekádě čtyřicet až padesát let, uvážlivěji přemýšlím, jestli budu mít adekvátní množství času. Naučil jsem se říkat některým projektů, pracím a výzvám ne. Ne vždycky to ale dokážu. A to je právě to, čas od času se nechám unést sám sebou.

Jak to je s tělesnými limity? Kdy myslíte, že člověk začne vnímat změny, že už nedokáže, co dřív, a není tak rychlý a silný? Má to každý nastaveno jinak, předpokládám. Jak by se měl nebo může člověk vyrovnat s tím, když si začne uvědomovat svou konečnost a to, že už není tím, čím byl ve třiceti?

Tak to nevím, jak mám odpovědět.

Jak to máte u sebe?

Myslím, že slovo konečnost bych nepoužil. Myslím si, že možná je život věčný. Není život věčný?

Já nevím, já jsem se nikomu nikdy na rozdíl od vás do srdce nedíval. Vy ano, třeba jste tam viděl něco, co vás opravňuje to říct.

Jsou dvě odlišné věci, když se budeme bavit o duši a o těle. Když se budeme bavit o duši, tak takhle rozmluva není asi úplně ta správná. Pokud se budeme bavit o těle, tak ano. Tělo je konečné. Za celý svůj život jsem nepotkal nikoho a nikdy jsem o nikom nečetl, že by byl nesmrtelný – myslím z pozemšťanů. Tělo je konečné a postupně ztrácí svůj výkon, tak to je.

Vy jste věřící?

Ano, jsem věřící.

Myslíte si, že mezi špičkovými lékaři a odborníky na medicínu je mnoho věřících lidí?

Popravdě nevím, protože se o těchto věcech příliš nebavíme. Běžně se v práci tyto otázky nevytahují. Bavíme se o kvalitě a kvantitě pozemského života, ne vždycky to jde ruku v ruce. Česká medicína a data, která máme o české populaci, hovoří o tom, že se nám prodlužuje střední délka života. Na druhou stranu, délka života, která je v plném zdraví, to znamená bez diagnózy, tak je stále relativně stejná. Nám se prodlužuje věk, ale je to věk s chorobou. Cílem asi není prodlužovat věk do nekonečna a prodlužovat období choroby, ale cílem by mělo být zaměřit se na kvalitu života, prodloužit ten zdravý věk.

O jakém věku se bavíme, pokud mluvíte o věku bez diagnózy?

Teď jste mě zaskočil. Myslím, že to je kolem šedesáti, šedesáti dvou let. Nejsem si úplně jistý, musel bych se podívat do statistik nebo na přednášky kolegů. Je to věk, který se pohybuje okolo odchodu do starobního důchodu. My odejdeme do starobního důchodu, jsme relativně zdraví, a vzápětí něčím onemocníme a v podstatě do konce svého života jsme nemocní. Principem, nebo smyslem medicíny by mělo být, abychom se zaměřili na prodloužení věku zdraví.

Obecně se stále mluví o tom, že se daří prodlužovat věk dožití. Zároveň říkáte, že věk bez diagnózy se moc nemění. Není to tím, že nám někdo nebo něco říká, že to má takhle být?

Když se podíváme na některé jiné státy, tak tam se s prodlužujícím věkem prodlužuje i období, kdy je člověk bez nemoci. V České republice jsme to zcela jistě podcenili. Je čas na to věnovat se primární prevenci tak, abychom adekvátně sportovali ve třiceti, čtyřiceti, padesáti, šedesáti letech. Abychom adekvátně zdravě žili, abychom období, kdy se demaskuje civilizační onemocnění, pokud možno posunuli co nejdál.

Možná to je jen střípek z mozaiky důvodů, ale přece – není jedním z důvodů toho, že se špatně staráme o své zdraví, fakt, že u nás je systém nastaven tak, že mnozí věříme, že si platíme pojištění a v případě potřeby se stát postará, já nemusím dělat nic?

Těžko říct. Jiné než systémové kroky, které by toto změnily, asi nejsou ty správné. Když budete chodit a kázat o zdravém životním stylu, tak oslovíte pokaždé velmi podobnou skupinu lidí, kteří už to pravděpodobně slyšeli a vy jim to budete jen opakovat. Podle mě je to o systémovém nastavení a systémové a systematické motivaci našich občanů.

Mířil jsem právě tam. Pokud se neúměrně přejídám a je mi jedno, jak vypadám, kolik vážím a kolik budu potřebovat náročné a drahé péče, tak jestli bych si neměl třeba připlácet.

To je dobrá otázka, ale je to spíš politické zadání, jakým způsobem toto systematicky ošetřit. Jestli motivaci udělat finanční nebo jinou. Pravděpodobně různých směrů a motivačních kritérií bude muset být podstatně více. Asi se budeme muset zaměřit na část populace, která ještě slyší a je tvárná. Musíme se zaměřit na mladé lidi, na to, jakým způsobem vychováváme žáky a studenty ke sportu. Já sám mám tři děti a zažil jsem v rámci vedení svých dětí situace, kdy trenéři nebo vychovatelé měli ve sportu za cíl, aby dítě vyhrávalo, aby mělo nejlepší výsledky.

To podle vás není dobře?

No, já v tomto byl s tělovýchovnou jednotou ve sporu. Kolik znáte olympijských rekordmanů z České republiky? To asi není cesta, která posune společnost k lepšímu zdraví. Adekvátně ke svému věku sportovat jsme se zatím dle mého nenaučili. Znám spoustu učitelů ze základní školy, kdy kritérium známky bylo, kolik metrů dítě hodí kriketovým míčkem.

Co čeká Podlesí v roce 2024? A co letos čeká vás?

Těším se na další rozvoj nemocnice, nebo možná spíš rozvoj péče a struktury péče. Očekávám, že letošní a následující rok bude dynamický v tlaku společnosti na změnu. Na podzim jsme viděli několikaměsíční aktivitu ze strany lékařů Nebuď Mýval, kteří tlačili na to, aby neměli extrémní přesčasy, které mnozí lékaři mají. Řešení zatím žádné není. Tím, že Všeobecná zdravotní pojišťovna na sebe vzala závazek, že vyplatí lékařům nějaké penzum peněz navíc, a nestala se systematická změna, tak se vlastně nestalo a nestane nic.

Rozumíte tomu požadavku lékařů?

Ano, rozumím tomu.

Je to problém i u vás v Podlesí?

U nás v Podlesí, ani v Kardiologickém centru AGEL, jsme neměli žádného nespokojeného lékaře, který se připojil k té aktivitě. Nicméně ta aktivita není primárně o penězích, ale o čase stráveném v práci. A ten čas strávený v práci odpovídá tomu, jak je nastavený a vytvořený systém zdravotní péče v České republice. A ten systém zdravotní péče je nastavený tak, že potřebuje v tomto okamžiku mnoho tisíc lékařů navíc, než ve skutečnosti máme. Máme následující možnosti: sehnat někde několik tisíc lékařů navíc, což je nereálné; anebo změnit systém, jak zdravotní péči poskytujeme. Proto se těším, protože se bude jednat o změně systému, jedná se o nových modelech, tato změna mě přitahuje a těším se na ni.

Nemocnice AGEL Třinec-Podlesí

Podle ankety nezávislého sdružení Health Care Institute (HCI) je nejlepším zdravotnickým zařízením v České republice.

Projekt Nejlepší nemocnice 2023 probíhal od 1. února do 31. srpna 2023. V rámci porovnávání bylo osloveno 148 nemocnic s akutními lůžky v celé České republice. Respondenti i zaměstnanci hodnotili spokojenost se zařízeními, posuzovala se finanční stabilita i bezpečnost.

Jako první v kraji nabídla pacientům se srdeční arytmií moderní léčbu katetrovou ablací pulsním polem.

Jako první pracoviště v Moravskoslezském kraji zařadila Nemocnice AGEL Třinec-Podlesí do portfolia nabízených výkonů také ablaci pomocí pulsního pole. Jedná se o revoluční léčbu poruch srdečního rytmu, a to především fibrilace síní, která pracuje na zcela jiném principu, než dosud používané termické metody.

Tým zdejších kardiologů přišel se zcela novou metodou léčby bolesti u ischemické choroby srdeční. Jako první na světě lékaři použili k jejímu odstranění ozařování kybernetickým nožem CyberKnife.

Svíravá a silná bolest na hrudi po pouhých pár krocích chůze, to je jeden ze symptomů anginy pectoris, která často nemocné zcela vyřadí z běžného života. Tuto bolest kardiologové z Podlesí spolu s odborníky Kliniky onkologické Fakultní nemocnice Ostrava nově léčí metodou, která nemá na světě u této indikace obdoby.

Kardiologové z Podlesí začali jako první v České republice rutinně využívat k práci technologii 3D tisku. Lékaři si sami vytisknou srdce pacienta a vyzkouší operaci “nanečisto”.

Na precizních modelech si mohou lékaři předem vyzkoušet, jaký typ a velikost okluderu je vhodný pro proceduru zvanou katetrizační uzávěr ouška. Díky tomu je tento zákrok pro pacienta bezpečnější a efektivnější. Nový postup třineckého 3D PrintTeamu zároveň šetří operační náklady.

Lékaři Kardiocentra Třinec-Podlesí jako první v Česku v roce 2019 provedli uzávěr srdečního komorového defektu za pomoci speciálního systému odpoutatelné spirálky.

Oproti tradičnímu operativnímu řešení tato metoda umožňuje rychlejší rekonvalescenci a nabízí nižší riziko komplikací. Zákrok probíhá skrz žílu a tepnu v tříslech. Jimi jsou do těla vpraveny cévky, které jsou zavedeny postupně až do srdce.

Místní kardiologové operují i s pomocí nejmenší srdeční pumpy na světě.

Impella pomáhá zachraňovat životy rizikovým pacientům a těžce nemocným bez velké chirurgické operace. Impella je pumpa poskytující dočasnou mechanickou podporu krevního oběhu.

Telemedicinské centrum v Třinci-Podlesí využívá 3D tisk, virtuální realitu i umělou inteligenci.

Kromě klasického zaměření, tedy distančního sledování pacientů, které provádějí podobně zaměřená specializovaná pracoviště, se zaměřuje třinecké Telemedicínské centrum na využití moderních technologií v klinické praxi. Využívá například 3D tisk, virtuální realitu, oblast strojového čtení a umělé inteligence.

Centrum cévní a miniinvazivní chirurgie je největším cévním centrem v Moravskoslezském regionu jak v počtu operačních výkonů, tak v počtu atestovaných chirurgů.

V Centru cévní a miniinvazivní chirurgie je každoročně operováno na 600 pacientů s varixy dolních končetin, což je vůbec nejvíce v Moravskoslezském kraji a v rámci republiky se tak pracoviště řadí k absolutní špičce.

MUDr. Radek Neuwirth, MBA, LL.M.

Vystudoval Masarykovu univerzitu obor všeobecné lékařství (1993-99).

Je lékařem s atestací I. stupně z interního lékařství a specializovanou atestací z kardiologie.

Od roku 2002 se v rámci kardiologie věnuje problematice léčby poruch srdečního rytmu s celým spektrem invazivní elektrofyziologie v komplexním kardiovaskulárním centru.

Jeho publikační aktivity se zaměřují na léčbu komorových arytmií.

Své vědecké aktivity uplatnil v národních a mezinárodních grantech

(AZV, Horizon 2000).

Je zakladatelem stereotaktické radiochirurgie komorových arytmií ve světovém měřítku.

V posledních letech se věnuje organizaci a řízení kardiovaskulární péče komplexního kardiovaskulárního centra v Nemocnici AGEL Třinec-Podlesí a poskytování kardiovaskulární péče v síti největšího soukromého poskytovatele zdravotní peče ve střední Evropě a zároveň rozvíjí jednodenní kardiologickou péči v České republice.

Je ženatý a má tři děti. Mezi jeho koníčky patří bonsaje, biologie, entomologie a včelařství.