​Kaczi už není Polonahá ani Nahá. Tvoří Kněhyni

Zpěvačka Kaczi si za nedlouhou dobu, kdy vystupuje, získala srdce mnoha posluchačů. Ty umí zaujmout svým bezprostředním projevem, někdy až ryčnými songy, při nichž se doprovází na akordeon nebo i baladami, při kterých hraje na piano a kytaru.

Pracujete na novém albu, které se bude jmenovat Kněhyně. Které v pořadí to již je?
Je to celkově třetí album. První bylo Polonahá, což je EP, poté přišlo Nahá v roce 2021.

Proč Kněhyně?
Jedná se o magický kopec v Beskydech, který mám ráda. A právě o Kněhyni je titulní píseň celého alba. Je to velmi romantické místo a písničky z tohoto alba vychází právě z chvilek a míst, které nás s partnerem osobně zasáhly. Kněhyně je jedním z nich. Zároveň je píseň výjimečná tím, že text napsal partner - Honza, nikoliv já. Byla to jeho jedna z prvních písní, kterou otextoval, a tím vznikla i naše hudební spolupráce, dá se říct. Předtím, než jsme se poznali, neměl s hudbou nic společného. Postupem času začal hrát na kytaru, a skládat pro mě první písničky.

Bude vám dělat texty ke všem písním?
To ne, pracujeme na tom společně. Něco si píšu sama většinou na základě svých pocitů, zkušeností a něco Honza, ten píše spíše z prožitků. Je to fajn a následně to konzultujeme.

Není to příliš složité, nehádáte se?
To už ne. Moc mě to baví. Dlouho jsem hledala nějakého textaře a našla jsem. Vnímám totiž, že jsem omezena jak textově, a stejně tak se pomalu porozhlížím také po někom, kdo by časem pomohl i po hudební stránce. Na této desce si ale ještě poradíme společně. Texty tedy píše Honza a já, produkci tvoříme s Lukášem Hradilem, který se mnou hraje na kontrabas a s Michalem Sedláčkem v jeho nahrávacím studiu Lakovna v Heřmanicích.

Dá se říct, že to bude zamilovaná deska?
To bych neřekla. Bude to více o životě - příběhy, zážitky, pocity, zklamání v kontrastu s radostí a lehkostí bytí. Najdou se tam srdceryvné a emotivní balady. Emoce a příběh je za mě to, co posluchač i já jako autorka chceme slyšet. Jsou tam ale naopak také veselejší písničky, které vůbec nic neřeší a ukazují štěstí tak, jak ho vnímám já. V přítomném okamžiku a v obyčejnosti dní. Obyčejnost dní je zároveň i jednou z písní na albu.

Kolik písniček je již hotových?
Napsaných je asi dvacet, ze kterých jsme vybrali třináct favoritů, ale stále ještě výběr konzultujeme.

Vznikl klip k písni Port de Soller. Kolik klipů celkem k desce bude?
Než vyjde deska, tak bych jich v ideálním případě chtěla vydat asi šest až osm. Dva už jsou hotové, v září vyjde další. Samozřejmě plány jsou jedna věc a realizace pak druhá. Je to dlouhý proces. Píseň Port de Soller nám včetně napsání zabrala asi rok. Já jsem navíc zastáncem toho, vyzkoušet si, zda má písnička úspěch na koncertech. Chci vědět, jestli se to lidem líbí a jestli má píseň potenciál. Některé skladby, které jsem na koncertech hrála a viděla jsem, že se nechytly, jsem z repertoáru úplně vyškrtla.

Nemůže to být třeba i náladou lidí na koncertě?
Může to být samozřejmě cokoliv. Je to velmi subjektivní záležitost. Navíc jsem vůči sobě docela kritická.

Záleží vám hodně na názoru okolí?
Ano i ne. Ráda přijímám konstruktivní kritiku a často si nechám i poradit. Někdy jsem ale přesvědčena o správnosti svého rozhodnutí a ze svého názoru neuhnu.

Jak se vám daří prosazovat se v médiích, rádiích a dostávat se k posluchačům?
Těžko říct. Bez velkého labelu to není úplně snadné a cesta je trnitá. Měla jsem štěstí, když jsem navázala spolupráci s Českým rozhlasem Ostrava, který mě podpořil už při singlu Málem jsme si zvykli. Skrze Ostravu jsme pak navázali také na Prahu, tedy Radiožurnál a Český rozhlas Dvojku, když jsem se seznámila přímo s ředitelem Českého rozhlasu Reném Zavoralem, který pochází dokonce od nás z Havířova. Loni jsme společně vydali vánoční písničku Čtvrtá svíce, která šla to do vysílání Radiožurnálu a Dvojky. To je velká pomoc, vážím si každého posluchače, dílčího krůčku, úspěchu a takové podpory.