Hudba má blahodárné účinky na naši psychiku i zdraví, říká učitel klasické kytary z Hlučína

Studoval klasickou kytaru v Rakousku i Uruguayi, nyní učí žáky v Hlučíně.

Jako osmnáctiletý mladík v roce 1994 vyhrál soutěž klasických kytaristů v Kutné Hoře. Mohl se vydat na cestu koncertního virtuosa, ale místo toho se usadil v Rakousku, učil děti v tamních uměleckých školách, hrál ve skupině Made in Austria. Nakonec se vrátil domů a působí na Základní umělecké škole Pavla Josefa Vejvanovského v Hlučíně.

Děti v Rakousku i Česku jsou podle Antonína Viliše v přístupu ke cvičení velmi podobné, záleží na vnitřní motivaci. Rozdílné jsou samozřejmě platy, které jsou u jižních sousedů dvakrát až třikrát vyšší.

Do Rakouska ho původně přivedlo studium u slavného českého kytaristy Martina Myslivečka v Grazu. Pobýval v Klagenfurtu a dlouhá léta učil ve Vídni. V roce 2010 se s Petrem Špatinou, hráčem na skleněnou harfu, tedy skleničky od vína, dostal do finále soutěže Talentmania Televize Nova.

S Petrem Špatinou potom vystupovali po celém světě, v Benátkách i v Americe. Vydělávali si buď na soukromých večírcích nebo na ulici. Antonín Viliš však nezanevřel ani na klasickou koncertní kytaru a neustále pracoval na zdokonalování své techniky. Všiml si, že i když cvičí třeba pět šest hodin denně, stejně je schopen na pódiu udělat chybu.

Vymyslel tedy pro sebe tzv. „cílovou metodu“, techniku cvičení, kdy se novou skladbu od začátku učí správně a bez chyb, třeba velmi pomalu, po taktech, ale takovým způsobem, aby nakonec tělo neznalo jinou možnost, než tu „cílovou“.

Kdybych se třeba učil hrát šipky, vysvětluje, protože právě sedíme v hospodě, postavil bych se přímo před terč a šipku zabodl doprostřed, a pak bych se posunul o deset centimetrů dál a takto pomalu bych postupoval směrem dozadu, podle mých reálných možností a schopnosti se učit.

V Německu se díky stipendiu zúčastnil kurzu slavného kytaristy Abela Carlevara, který ho potom pozval i do Uruguaye. Abel Carlevero, žák Hectora Villa-Lobose a Andrése Segovii, zcela přehodnotil základní principy, jak přistupovat ke klasické kytaře, jak se správně posadit, jak položit ruce. V tomto ohledu má hlučínský učitel neuvěřitelné know-how, které může dále předávat dětem z našeho regionu.

Zabývat se hudbou je velmi prospěšná věc, která má blahodárné účinky na psychiku i zdraví, protože propojuje naše smysly, říká. Hudba na náš organismus působí i fyzicky, tělo hudbou nutíme k reakci, v prstech máme pro změnu akupunkturní body, takže když cvičíme, děláme svého druhu i fitness nebo meditaci, říká.

Dělat hudbu má smysl v každém věku a na každé úrovni, protože hudba naplňuje člověka klidem, očišťuje ho, je to velmi příjemná vibrace. Dobrou zprávou pro děti z Hlučínska je, že základní umělecká škola má v plánu otevřít také obor kytarové improvizace a elektrické kytary.