PIVNÍ MAPA
27/10/2016 Tomáš Svoboda

Dokázal, že to jde. Pivovar Koníček ve Vojkovicích vesele „řehtá“ už deset let

Rozvoj minipivovarů v našem regionu pokračuje. Jen za poslední tři roky se jejich počet zdvojnásobil a blíží se k ještě nedávno jen těžko uvěřitelným čtyřem desítkám. Magazín PATRIOT se rozhodl je mapovat prostřednictvím seriálu, který, jak věříme, bude pro čtenáře objevnou cestou za poznáním historické tradice i současnosti pivovarnictví v Moravskoslezském kraji.

Představě, že pokud se nic zvláštního nestane, tak bude po celý svůj profesní život chodit na tři směny do nošovického pivovaru, se před lety rozhodl vzepřít sládek Mojmír Velký. A to způsobem vskutku rázným. V nedalekých Vojkovicích totiž založil v roce 2006 vlastní minipivovar, což v té době byla pořád ještě spíše rarita. Boom malých výrobců přišel až v posledních zhruba třech letech.

„Nechtěl jsem být až do důchodu zavřený v provozu, kde člověk fakticky nemůže ovlivnit receptury a vařit pivo po svém. Dospěl jsem k tomu, že chci zkusit udělat něco pro svůj odborný i životní rozvoj v pivovarnictví,“ vrací se náš průvodce dnešním 21. dílem seriálu „Pivní mapa“ k prvotním pohnutkám, které stály za zrodem pivovaru Koníček.

Začínal jako sládek i údržbář v jednom

To, že je z něj dneska jeden z vůbec nejpopulárnějších minipivovarů na severní Moravě, se však nestalo samo sebou. Jasně, základ znalostí o pivu měl díky práci ve velkém podniku, ale jinak bylo třeba sbírat inspiraci a postupně prošlapávat svoji vlastní cestičku. „Asi jako řada dalších lidí jsem věděl, že už fungují malé pivovárky. V tu dobu byly hlavně v Čechách, ale mě motivoval třeba i ten na Hukvaldech, který vaří od roku 2003,“ zmiňuje sládek jeden z klasických vesnických pivovárků.

Fungování „v malém“ se tedy nezdálo až tak nedostižnou metou a jak Mojmír Velký přiznává, větší ambice v počátcích ani neměl. „Nikdy nevíte, jak to půjde. Máte v hlavě myšlenku, ať vás to uživí a dokážete bývalým kolegům, že jste se nemýlil. I kdybych vytvořil jen jedno pracovní místo, byl by to úspěch, protože jsem si mohl dělat pivo po svém a nebýt na nikom závislý,“ říká majitel nyní už zavedeného pivovaru.

Začátky však byly krušné stejně jako u všeho, co se člověk musí teprve naučit. „Nebylo to tak, že bych uvařil pivo a byl z toho nadšený. Ani zařízení nefungovalo tak, jak mělo, takže jsem byl nejen sládkem, ale i údržbářem pivovaru. Moje pomůcky byly šroubovák, kleště a kombinačky. Tak jsem vařil pivo v počátcích,“ usmívá se nad časy, kdy pro něj byla profesionální technologie jen vysněnou vidinou, k níž se musel propracovat.

Prvními várkami začal vojkovický hostinec U Koníčka ze svého stejnojmenného pivovaru zásobovat od června roku 2006. Navázal tak na rodinnou tradici, kterou na tomtéž místě představoval dřívější grunt pradědy Koníčka. „První várky byly 250 litrové, což byla kapacita, která nás omezovala ve větším vaření. Týdně jsme vařili dvě tři várky, které, i když nebyly podle mých představ, se vypily. Člověk se to učil. Bylo to bojové, ale během zhruba třiceti várek se všechno vychytalo,“ pokračuje Mojmír Velký.

Bez cizího piva tak za 5 let? Kdepak, stačilo půlroku!

Díky „zaučení“ na světlé jedenáctce se pak už nastartovalo tempo, které, s nadsázkou řečeno, nelze dodnes zastavit. Ještě do konce roku si mohli dovolit uvařit tmavé pivo a pak i polotmavé na Vánoce. „Do půlroku jsme byli schopni odstavit z naší restaurace cizí pivo z velkého pivovaru. Původně jsem si přitom myslel, že to zvládneme tak za pět let. Bylo to hodně odvážné, ale povedlo se,“ vzpomíná sládek na jeden z prvních zlomových momentů.

Jeden z dalších vidí v tom, že zůstali věrni „koňskému“ názvu, který umožňoval hrát si se jmény jednotlivých značek piv. Ve Vojkovicích se tak vaří nejen suverénně nejoblíbenější Ryzák, ale taky Grošák, Vraník nebo Klusáček, které později podle hojně vyhledávaného medového piva doplnil Čmelák, Sršeň či Vosa. O všech těchto „zvířatech“ se občas píše v pivovarských novinách, které se jmenují jak jinak než „Koniny“ tu a tam propagující třeba přidruženou stavební divizi „Koňostav“.

Jak je vidět, smysl pro recesi a humor patří ve Vojkovicích k nezbytným součástem všedních dnů, což se promítá i do vztahu k pivu a zákazníkům. „Pokud máte pivo rád, děláte ho tak, aby chutnalo a aby se lidem podalo pozitivně. Zkrátka kvalitní výrobek bez reklamy. Myslím si, že není třeba tlačit na pilu, ale taky není možné některé věci podceňovat,“ podotýká Mojmír Velký, který sice už pivo nevaří sám, ale v provozu se každodenně pohybuje.

„Majitel nemůže být někde zalezlý v kanceláři. Musí běhat po pivovaru. Lidé pak vidí, že to člověk nedělá kvůli penězům, ale hlavně proto, že ho to baví. Nakonec máme i takové heslo, že naše práce je naším koníčkem,“ navazuje zakladatel pivovaru, který letos oslavil deset let existence.

Zvýšili kapacitu a už jsou (zase) na hraně…

S tím, jak každý rok o něco navyšovali výrobní kapacitu, rostl i počet hospod, ve kterých se piva od „Koníčka“ čepují. Aktuálně je jich osmdesát, přičemž centrum odbytu tvoří Havířov a Frýdek-Místek. Domovský hostinec ve Vojkovicích je pak doslova okupován hlavně přes léto, kdy je v provozu zahrádka, na které rádi degustují (nejen) žízniví cyklisté. Pivovar se stal v širokém okolí pojmem, což se přece jenom nečekalo.

„Nemysleli jsme si, že to půjde tak dobře. Za těch deset let se však udělalo hodně práce. Na hosty jsme nemohli čekat, ale šli jim naproti kvalitou piva, což souvisí s modernizací zařízení. Bylo to u nás o permanentních investicích a taky o dobré shodě náhod, kdy jsem potkal lidi, kteří mi pomohli,“ hodnotí vrchní sládek dekádu, pro jejíž pozitivní završení byla mimořádně důležitá modernizace pivovaru v roce 2013.

Prostory, které v areálu U Koníčka měli, se hodily pro postavení pivovarského zázemí s větší kapacitou. Na novém místě a s novou technologií mohli začít vařit tak, aby stačili stále rostoucí poptávce. Varna o objemu 2 000 litrů se tenkrát zdála tak akorát.

„Po třech letech můžu říct, že kapacitně je nový pivovar opět na hraně. Je to prostě málo pro naši potřebu. Pokud budeme mít sílu a chuť do dalšího rozvoje, asi nás nemine další rozšíření,“ naznačuje Mojmír Velký s tím, že už by šlo o stěhování výroby do většího objektu.

Jak ukazuje kapacita varny, pivovar Koníček se brzy přehoupne z kategorie minipivovarů o stupeň výše. Předpoklad je takový, že už letošní výrobní čísla překročí hranici 10 000 hektolitrů a od příštího roku tedy „poskočí“ mezi tzv. malé průmyslové pivovary. Přinese to mimo jiné větší zátěž daňovou i byrokratickou, ale na to jsou připraveni.

Nebojí se inovací, příkladem budiž filtrované pivo

Když si dáme dohromady fakta, pivovar Koníček je aktuálně největším mezi minipivovary v našem kraji, a to díky síti hospod, která sahá i na Slovensko a do Polska. Stabilně dává práci dvanácti lidem a dalším během letní sezóny. Aby se stále držel na špici oboru, bude chtít dál investovat a přicházet na trh s novinkami, jako jsou třeba svrchně kvašená piva z aromatických chmelů.

Velkou letošní inovací je ovšem filtrované pivo, které sice zůstává podobně jako u dalších malých výrobců nepasterizované, ale přece jen je odbočkou od původního principu „poctivě“ zakaleného moku. Jaké jsou ohlasy?

„Zatím očekávání nesplnilo, protože lidé k nám tradičně chodí na pivo nefiltrované. Tak to někdy v životě je, že to nejde, jak si myslíte. Ale hospody, kde filtrovanou desítku a dvanáctku čepují, už máme. Teď je třeba pracovat na tom, aby se lidé nebáli ochutnat. Všechno chce svůj čas,“ zůstává Mojmír Velký věrný svému stylu „netlačit na pilu“.

Zdánlivě volný průběh proto nechává i tomu, zda bude Koníčka za nějaký čas čepovat sto nebo dvě stě hospod. „Chceme se soustředit hlavně na to, abychom byli schopni dál kvalitně pokrývat, co je třeba. Koníček nám zatím stačí, pak už by to byl velký kůň,“ komentuje na závěr náš průvodce, jehož řehtající se Koníček bude chtít dál cválat směrem vpřed s rozvahou a vírou v to, že vydělané peníze je vždy nejlepší investovat zpět.

Milovníci piva to jistě ocení, a o to jde především, ne? Tak „Dej Bůh štěstí!“ a za týden u piva zase na shledanou.

Pivovar Koníček

Místo: Vojkovice 10, Dobrá

Druhy piv: celoročně je v nabídce Ryzák 11° světlý ležák, Vraník 12° tmavý ležák a Grošák 14° polotmavý speciál a také filtrovaná piva Poník 10° světlé výčepní a Vojkovjan 12° světlý ležák, podle sezóny jsou to pak jednotlivé speciály, aktuálně to je americký Ale Pony Pejl 13°, do konce roku to bude např. polotmavý speciál Sametová 17° nebo extra silný vánoční speciál Štědrok 24°

Stáčení a prodej: v pivovarském hostinci čepují čerstvé pivo přímo z tanků, dále stabilně plní KEG sudy o objemu 15, 30 a 50 litrů a také pet lahve o objemu 1,5 litru a skleněné lahve 0,5 litru

Výstav: zhruba 10 000 hektolitrů za rok

V minulých týdnech jste si mohli na webu Magazínu PATRIOT přečíst reportáže o minipivovarech z Frýdku-Místku, Frýdlantu nad Ostravicí, Havířova (1), Ostravy – Zábřehu, Vyšních Lhot, Horní Lomné, Krnova, Rohova, Opavy, Karviné, Opavy – Kylešovic, Ostravice, Bílovce, Hukvald , Ostravy – Martinova, Ostravy – centra, Bohumína a Vratimova, Havířova (2) a Kopřivnice.

Sdílejte článek