V Rýmařově vaří pivo Morous s dobrým srdcem
Jsou to zhruba tři měsíce, co v Rýmařově zahájil provoz nový minipivovar s názvem Morous. Zázemí našel v rodinném hotelu Slunce a jeho tváří se stal mračící se sládek Karel Polišenský.
Sládkova nepřístupnost byla naštěstí jen zdánlivá, protože naše setkání v nejzápadnějším městě Moravskoslezského kraje bylo přívětivé a milé.
A to byl dobrý základ pro vznik dalšího dílu seriálu Pivní mapa, který volně pokračuje již od roku 2016. Do Rýmařova, kam jsme zavítali celkově podruhé, nás přilákal příběh o rodinném podnikání i svéráznosti bývalých Sudet.
Nový pivovárek se nachází nedaleko centra města a je součástí menšího hotelového komplexu, který se v minulých letech postupně rozrůstal o další objekty i rekreační aktivity.
„Jsme rodinný hotel, který je manželčiných rodičů a během dvaceti let se u nás pořád buduje. Začínalo se rekonstrukcí starého domu, který se změnil na hotel s restaurací, pak přibylo aquacentrum s ubytováním či bowlingová dráha,“ říká Karel Polišenský.
Když na pozemku zbývalo poslední volné místo k zastavění, bylo třeba opět vymyslet něco nového. „Tchán řekl, že bychom mohli postavit pivovar a já že budu sládkem. Nejprve jsem se toho docela lekl, ale pak jsem se rozhodl, že se to zkusím naučit,“ pokračuje.
Abyste rozuměli, na sládka se musel přeškolit z úplně jiného oboru, věnoval se totiž kamenosochařství. Rekvalifikaci na sladovnické a pivovarnické práce ovšem zvládl úspěšně, což byl jeden z hlavních předpokladů pro spuštění minipivovaru.
Stavět jej začali v roce 2017, loni na podzim instalovali technologii a letos v lednu mohli uvařit první várku.
„Naše varna má 250 litrů, ale spilky a ležácké tanky mají dvojnásobný objem, takže vaříme vždy dva dny po sobě. Není to problém. První várka se zakvasí a na druhý den se může ještě doplnit,“ vysvětluje Karel Polišenský.
Navenek drsný, uvnitř citlivý
Rodinný pivovárek plánovali přesně na míru do hotelových prostor, které jsou využity na kapacitní maximum. V plánu je už pouze dostavba jedné chladicí místnosti.
„Naším cílem je veškeré pivo prodat u nás v restauraci, ať už čepované nebo lahvové,“ navazuje sládek, který se stal tváří minipivovaru i přesto, že je introvert a společnost moc nevyhledává.
Morous se ale nakonec ukázal jako nejlepší název, a to nejen proto, že mu tak občas říká manželka. Důležité bylo, že zaujal i zástupce agentury, která rodině pomáhala s vytvořením značky.
Tvářit se jako morous znamená být navenek drsný, nesmíme však zapomínat, že i zamračený člověk může být uvnitř citlivý a dobrosrdečný. Takový je nejen Karel Polišenský, ale taky Rýmařov a celý kraj Jeseníků a Sudet.
Jsou podobná i piva, která Morous vaří? „Vaříme piva, která mají u nás tradici, takže jsou to ležáky plzeňského typu. Stabilně chceme vařit dva druhy, a to světlou jedenáctku a polotmavou třináctku,“ odpovídá sládek.
Vaření si nedávno zpestřil například zlatavou dvanáctkou, jejíž receptura je založena na použití bavorského sladu a na speciální odrůdě novozélandského chmele.
Na pivo do rodinného pivovárku chodí především turisté, kteří se ubytují v hotelu. Cestu si však najdou i místní. „Turistů jezdí hodně. O víkendech a svátcích máme většinou plno. Přes týden je to o něco slabší, ale nestěžujeme si. Funguje to bezvadně,“ zdůrazňuje Karel Polišenský.
Tak „Dej Bůh štěstí!“ a u piva zase někdy na viděnou.