Autotest: KIA ProCeed GT. Šelma z Žiliny
Když jsme téměř před rokem začali spolupráci s AUTOBONDEM, sepsal jsem seznam vozů, které bychom z jejich širokého portfolia chtěli otestovat. ProCeed byl v seznamu hodně vysoko. Pro karoserie typu shooting brake mám totiž slabost a byl jsem moc zvědavý, jak se s tím popasovali v Žilině. Nebudu chodit kolem horké kaše, oni totiž vážně udělali moc dobré a zajímavé auto!
Tradičně jdu pozdě, takže Tomáš Horvát už čeká před showroomem v Hrabové. Jen se usměje pod respirátorem a poznamená, že si je jistý, že tohle auto mě bude bavit. Koukám na to a nemám důvod mu nevěřit. Tmavě šedý lak karoserie oživují červené doplňky, charakteristické pro nejvyšší výbavu GT, velká kola a mohutné koncovky výfuku. Jestli tohle auto jezdí tak, jak vypadá, bude to opravdu zábava!
ProCeed je kombík, ale vlastně to kombík není. Je to Ceed, ale vlastně taky ne. Další dny ukážou, že s prostorem nemá problém, zároveň je překvapivě agilní a skoro jakoby prémiový. Fakt to není jen dělník pro obchoďáky.
Když jezdím po Ostravě, často v něm potkám kluky z HC Vítkovice. Po společném týdnu už vím proč. Jo, i hokejovou výstroj to uveze. Nejen jednu. A klidně i pro gólmana.
Loučím se s Tomášem a sedám za volant. První dojem je vážně prémiový! Sedačky Recaro vypadají skvěle a jsou přesně tak tvrdé, jak mám rád. Po celém testu k nim mám jen jednu drobnou výtku. Vůbec bych se nezlobil, kdyby se dala sedačka řidiče spustit ještě o centimetr dva níže. Ne, že bych měl nad hlavou málo místa, ale prostě rád sedím co nejblíže podlaze. U aut se sportovním duchem tím tuplem.
Na olizování a očuchávání plastů bude čas, až bude Radim během focení dlouhé minuty ladit dron, ale už teď musím ocenit, že KIA odvedla skvělou práci. Ergonomie je příkladná, všechny základní funkce mají své tlačítko, nikde nic nepovrzává a interiér je příjemný nejen na pohled, ale i na omak. Při zabydlování se si všímám tlačítka SPORT. Trochu skepticky od toho čekám jen obligátní změnu grafiky digitálního přístrojového štítu, ale později se ukáže, že jsem KIU opět podcenil.
Startuju a zezadu se ozve slibné zamručení. Ohlédnu se, jestli náhodou Tomáš na zadní sedačce nezapomněl rysa nebo tygra, ale žádná šelma tam není. Vystupuju z auta a koukám na koncovky výfuku, ze kterých se ten zvuk line. Tady nejsou žádné falešné rádoby chromované plastové rámečky, ale dva opravdové výfuky! Z jednoho se kouří trochu víc než z druhého, asi to bude tím, jak jsou jejich roury pod autem namotané, ale i tak je to prostě paráda!
Zpátky za volant. Telefon odkládám do chytře vymyšlené přihrádky, hned se tam začne bezdrátově nabíjet a mohu jej spárovat se systémem. Je to otázka chvilky, vše jde jak po drátkách, tady vlastně po bezdrátkách, bez zamrzání displeje či neochoty reagovat, kterou můžeme občas pozorovat u konkurentů zvučných značek. Audio pro KIU dodalo tradičně JBL, mezi mládeží populární výrobce reproduktorů všech typů a výkonu. Je to trochu cítit, basy jsou výraznější a to se mi líbí. I když mezi mládež se už dávno počítat nemůžu a teoreticky bych měl více ocenit digitální příjem rádia s rozšířenými zpravodajskými informacemi přímo na displeji. Jenže pak se rozjedu a displeje mi začnou být úplně ukradené.
Sedmistupňová dvouspojková převodovka řadí plynule, rozjezd je bez cukání a motor má dostatek síly, takže i ve městě brzy řadí vyšší stupně, aniž by to bylo nepříjemné. Z auta je dobrý výhled všemi směry. Krom toho zadního. Zpětným zrcátkem přes okno pátých dveří toho moc nevidím. Nepomůže ani když se s rukou přes opěradlo spolujezdce otočím dozadu jak Belmondo. Zločince budu teda raději honit jen popředu. A to bych docela šanci měl! Přeplňovaná šestnáctistovka má přes dvě stě koní a dynamika auta je velmi slušná. Těším se na testovací okruh po oblíbených okreskách.
Jakmile se motor zahřeje, neodolám, a ačkoliv stále v Ostravě, na křižovatce zmáčknu to tlačítko SPORT. Grafika přístrojů se změní a něco se stane i ve výfuku, protože ten tygr, kterého vezu vzadu, začne mručet ještě výhružněji. Lehce přehnané, možná trochu pubertální, ale líbí se mi to! Blikne oranžová a já vím, že tenhle sprint neprohraju. Odezva na plyn se zrychlila, řízení ztuhlo, převodovka nechá motor pěkně vytočit, a ačkoliv nemám launch control, vystřelím vpřed fakt svižně. Díky zvuku výfuků si toho mého vítězství rozhodně všimli i cestující na blízké tramvajové zastávce.
Přiblblý úsměv, který mám na tváři, mi tohle auto s kouzelným tlačítkem za ten týden vyloudí ještě mnohokrát, ale teď je čas vrátit se zpátky do role seriózního redaktora prestižního magazínu. Přepínám zpátky do běžného módu a pokusím se nepřijít o papíry hned první den.
Odpoledne musím do chrámu konzumu. Je čas na tradiční čtrnáctidenní lockdown nákup. Parkoviště je narvané, očividně se pro zásoby vypravila půlka Prajzské, ale můj ProCeed je tu jediný. Aspoň ho pak snadno najdu.
Po dlouhém boji se s narvaným vozíkem vracím k autu. Dálkově otevírám kufr, který všechno spolkne. Sice nemá moc simply clever háčky na tašky, ale mezipodlaha je perfektně rozdělena přihrádkami a nákup tak nebude cestovat, ani kdyby na mě zase přišla pubertální chvilka. Jen ta roletka, které chybí vodící kolejnice, umí občas být trochu k vzteku.
Při odjezdu z parkoviště si znovu neodpustím sportovní režim. Ať Prajzáci vidí a slyší, že i my jsme taky něco extra.
Další den se konečně trochu vyčasilo, rozuměj v březnu přestalo na chvíli sněžit, provoz během lockdownu je mírný, takže je čas na testovací okruh. Ovšem nedošlo mi, že protíná dva okresy. Naštěstí ti chudáci promrzlí kluci na checkpointu měli pochopení a kulce za úsvitu jsem se tak nakonec vyhnul. Chtěl jsem jim dát alespoň pár výtisků našeho magazínu, ale odmítli, že prý mají zakázáno rozdělávat oheň. Tak nevím.
ProCeed je pořád na zimních gumách, ale i tak pro to blbnutí na oblíbené okresce nemám lepší slova než překvapivá jistota. Režim SPORT je dávno kámoš, k tomu se přidá řazení pod volantem a jdeme hledat limity. Netrvá to dlouho a nacházíme je. Ty moje, očividně. Svírám ten krásný volant, před zatáčkou jdu tvrdě na brzdy, zadek se trochu zhoupne, jen aby připomněl, že mám jeden pár dveří a zavazadlový prostor navíc, a to je vše. Průjezd je čistý, rychlý a je zřejmé, že nebýt omezených schopností řidiče, byl by ProCeed ještě o nějakou tu vteřinku rychlejší.
Jako všichni na mém okruhu dostala KIA pořádně do těla. A zvládla to vážně dobře. Jasně, když jedeš fakt pilu, převodovka občas mírně škobrtne, ale přesně proto jsou tady pádla pod volantem. Brzdy jsou účinné, nemají tendenci k vadnutí, a i když je to klišé, podvozek tohohle auta je vážně rychlejší než motor. Nechat mi auto ještě tak týden, už píšu do Žiliny nebo klidně až prezidentovi Jižní Koreje, aby ProCeed taky dostal přeplňovaný dvoulitr, jako jeho bratranec z koncernové divize N.
Týden s ProCeedem mě vážně bavil. Vůbec se mi nechtělo jej vrátit.
Shooting Brake nabízí dostatek prostoru i pro rodinné použití, osobně se mi líbí i jeho design a kvalita zpracování. Nejsilnějším argumentem, proč byste měli tohle auto chtít, je to, jak výborně má naladěný podvozek. Není přehnaně tvrdý a zároveň oplývá jistotou. Každý den, v každé situaci. No a pak je tady ten režim SPORT s pubertálním naladěním výfuku. Možná trochu zbytečným a jen na efekt, ale každý občas máme chuť na trochu toho blbnutí a pozérství.
Technické údaje
Typ motoru: Řadový zážehový přeplňovaný čtyřválec
Nejvyšší výkon: 150 kW
Celkový točivý moment: 265 Nm
Nejvyšší rychlost: 225 km/h
Kombinovaná spotřeba: 6,8 l/100 km
Zavazadelník: 594 l
Vnější rozměry
Délka: 4605 mm
Šířka: 1800 mm
Výška: 1422 mm
Rozvor: 2650 mm
Cena testovaného vozu: 789.980 Kč včetně DPH