Autotest vozu Hyundai Ioniq 6. Cyberpunk is not dead

Foto: Marek Dušek

O tom, jak je tohle auto uhrančivé, nejlépe svědčí to, že jsem měl toho futuristického krasavce sotva dvacet minut a už jsem na parkovišti odpovídal na zvídavé dotazy kolemjdoucích a předváděl jim sněhobílý interiér, který si v ničem nezadá s vystajlovaným cyberpunkovým exteriérem.

V ostravském showroomu Hyundai Autolaros šéfuje prodeji nových vozů Petr Lebeda, sám velký fanda elektromobility. Nikoho povolanějšího jsem si pro první setkání s vlajkovou lodí elektrifikované flotily Hyundai nemohl přát.

Auto Autotest vozu Volkswagen ID.7 Pro. Zpátky ve hře! 30/03/2024

Než mi pan vedoucí stihne vysvětlit základní funkce toho uhrančivého elegána, zjistím, že sám spokojeně jezdí Ioniq 5.

Mimochodem, barva karoserie se jmenuje Biophilic Blue Pearl a vypadá přesně tak, jak zní. Úžasně!

Od pana Lebedy vím, že auto je výbavou napěchované až po střechu, takže má samozřejmě všechny asistenční systémy. Hlídá mrtvé úhly, nedovolí mi vyjet z parkovacího místa, když hrozí kolize třeba s kočárkem, vede mě v jízdních pruzích a umí toho ještě mnohem více. Včetně onoho nenáviděného povinného čtení značek. Tady to ovšem Hyundai zvládá skvěle. Když překročím rychlost, značka mi na head-up displeji zabliká, pak to párkrát, doslova párkrát, pípne a dál už nic. Auto zjistí, že jsem se z nějakého důvodu rozhodl rychlostní omezení ignorovat a už mi do toho nemluví. Úkol splněn, řidič má klid a horlivý úředníček si může udělat další čárku. To se mi líbí!

Ve výbavě se nezapomnělo ani na střešní okno. Světlý interiér tak získá úplně novou dimenzi. Protože já mám opěradlo hodně kolmo a sedím i se svými 184 centimetry dost blízko volantu, jak jsem viděl na YouTube u rallye jezdců, občas si vlasy štrejchnu o mohutný tapecírunk před střešním oknem. To jen potvrzuje, že i když punk nezemřel, já už jsem na číro asi trochu starý a že nutně potřebuju ostříhat.

Na zadních sedačkách je to nad hlavou lehce stísněnější, aerodynamický tvar karoserie prostě neokecáš. Není to nic hrozného, děti si v sedačkách libovaly, a i já jsem se v rámci testovacího procesu na zadní sedačku vešel docela pohodlně. Na druhou stranu, nepamatuji si, kdy jsem naposledy jel autem plně obsazeným dospělými pasažéry.

Foto: Marek Dušek

Ionic je totiž hlavně manažerský sedan, priority jsou jinde než v převážení zbytečného množství vzduchu nad hlavou nebo v kufru. Kufr tady samozřejmě je. Dokonce jsou tu dva. Ten klasický zadní určitě nepřeveze lednici, ale zavazadla na delší služební cestu zvládne s přehledem. A ten přední, říká se mu frunk, ten je jako stvořený na kabely, vodu do ostřikovačů a pár dalších drobností.

Že je pro moderní elektromobily efektivita nade vše, to už všichni víme. A jak si pamatuju z hodin fyziky, aerodynamický odpor vzduchu, který auto rozráží, a který tak zvyšuje spotřebu, roste s druhou mocninou rychlosti. Rychle my manažeři chceme jezdit všichni, tak nezbývá než být aerodynamičtější. Třeba po vzoru legendárního Tatraplanu. Důkazy pro to samozřejmě nemám, ale já tam hezky regionálně patrioticky tu inspiraci tatrováckou legendou prostě vidím. A to se mi líbí!

Hyundai je ve snaze o efektivitu mimořádně pečlivý. V zadní části karoserie jsou dva spojlery, které zlepšují obtékání vzduchu, přední nárazník ze stejného důvodu lehce překrývá podběh kola a Ioniq6 volitelně nabízí také digitální zpětná zrcátka.

Ten můj je naštěstí nemá. Vlastně má, při odbočování se zpětný pohled zobrazuje na přístrojovém štítu, což je skvělé a návykové, ale ze zkušenosti vím, že stará dobrá skleněná zrcátka při couvání nenahradí ani tisíc kamer.

Aby byla efektivní nejen jízda, ale také dobíjení, umí Ioniq předehřát akumulátory a je vybaven tepelným čerpadlem, které je klíčové pro účinnost vyhřívání i chlazení interiéru. V boji o každý kilometr dojezdu se díky čerpadlu nemusím vůbec žinýrovat a nikdo v autě netrpí zimou či horkem, jak často a rádi po třetím pivu říkají milovníci starých automobilových pořádků.

Hyundai nadělil své vlajkové lodi 800V architekturu, která umožňuje opravdu rychlé dobíjení. Konkrétně až 350 kW nabíječkou. To musí být hukot!

Ani jsme se nerozkoukali a už jsme u jádra pudla. Rychlost nabíjení nebo dojezd elektromobilů dneska nelimituje samo auto, protože třeba Ioniq6 zvládne, na rozdíl ode mě, v pohodě přes 400 kilometrů, ale pomalu se rozvíjející síť výkonných nabíječek. I tady se snad konečně blýská na lepší časy a u ostravského Avionu nám už budují plnotučné rychlonabíječky. Ještě tak vedle nich postavit stáneček s výběrovou kávou a bude to dokonalé.

Sedačky, krom toho, že jsou krásné a pohodlné, jsou samozřejmě vyhřívané i ventilované, jak se sluší na vůz na úrovni. Během aprílového víkendu, který tentokrát přišel už začátkem března, jsem měl šanci zkusit obě funkce a nemohl jsem si na nic stěžovat. Kůží potažený a vyhřívaný volant je tlustý tak akorát a skvěle se drží. Klasická mechanická tlačítka pro multimédia, tempomat a asistenční systémy jsou na něm umístěna v perfektním dosahu a já v kombinaci s head-up displejem nemusím pohledem nikam bloudit. Což rozhodně oceňuje i přítomný asistent sledování únavy řidiče a zbytečně mě nevyzývá k přestávkám, když má pocit, že koukám, kam nemám, nebo spíš nekoukám, kam mám, protože šátrám někde po displeji.

Trochu lituju, že březnový apríl nepřinesl sníh. Elektroauta s pohonem čtyř kol a preferencí zadní nápravy jsou totiž k driftování jako stvořená, elektrický výkon se dávkuje přesně a okamžitě, takže je jedno, že mají skoro dvě tuny a za volantem sedí neumětel, jako jsem pro potřeby testování vozů v našem prestižním magazínu já.

Patrně díky nízko položenému těžišti Ioniq 6 svou hmotnost dlouho a zdárně maskuje, v dálničních rychlostech je klidný, tichý a stabilní. Sice nemá absurdní marketingové zrychlení jako americká konkurence, ale dynamiky má na rozdávání a vlásenkami na okreskách se proplétá s nečekanou mrštností.

Jen adaptivní tempomat je i v nejbenevolentnějším nastavení až příliš opatrný a občas mi zabrzdil auto přesně ve chvíli, kdy jsem dával levý blinkr, abych objel pomalejší vozidlo. Rozhodně by stačilo ještě pár set kilometrů a zvykli bychom si na sebe. Jedinou pihou na kráse by tak zůstalo, že zatím nemohu využívat bezdrátové Apple CarPlay. Což trochu zamrzí, hlavně v situaci, kdy je v odkládací schránce perfektně fungující bezdrátová nabíječka mobilu. Jak ale znám Hyundai, při příští aktualizaci software už i toto bude vyřešeno a šťouralové si budou muset najít něco jiného.

Já si toho během aprílového testu našel hodně pozitivního. Baví mě ten designový cyberpunk, který vyvolává pozornost okolí, nikdy se nenabažím dynamiky a okamžitého nástupu výkonu elektromotoru spolu s příkladnou trakcí čtyřkolky.

Na dlouhých cestách jsem ocenil dokonalé odhlučnění kabiny, kvalitní audio a pohodlné přední sedačky. Bylo to tentokrát mimořádně těžké loučení, když nadešel konec testu a já musel auto vrátit Petru Lebedovi do showroomu v Ostravě–Hrabové.

Technické údaje

Hyundai Ioniq 6 Style Premium Power AWD

Pohon: elektro

Výkon: 239 kW

Točivý moment: 605 Nm

Zrychlení z 0 na 100 km/h: 5,1 s

Nejvyšší rychlost: 185 km/h

Kapacita akumulátoru: 77,4 kWh

Spotřeba /WLTP/: 14,9 kWh/100 km

Dojezd /WLTP/: 519 km

Vnější rozměry

Rozvor: 2950 mm