Zvolňuju, přiznal v exkluzivním rozhovoru Štěpán Kozub. Které nabídky odmítá?

Komik a herec Štěpán Kozub si na nedostatek práce rozhodně nemůže stěžovat. Dosud točil až tři filmy ročně, k tomu hrál divadlo, koncertoval, psal scénáře a občas si zrežíroval středometrážní hraný film. I v blízké budoucnosti bude součástí několika zajímavých projektů a v mnoha případech i jejich tažnou silou.

Na příští rok se chystá natáčení filmu Hašek, ve kterém se sedmadvacetiletý Kozub objeví v titulní roli. ‚‚Několikrát potkali s panem režisérem, mluvili o nějaké vizi, představě, ale scénář jako takový ještě hotový není. Z toho, co vím, by chtěl pan režisér mapovat spíše tu aktivnější část Haškova života," řekl populární herec v rozhovoru pro Magazín PATRIOT.

To je v podstatě celý život. Nebo ne?

To určitě ne. Podle informací které máme, těch posledních pár let jeho života nebylo až tak produktivních, protože byl dost nemocný. Švejka ani nedopsal, diktoval ho z postele. Čili to už se nedá považovat za nejaktivnější část života. Pan režisér chce mapovat spíš jeho mládí, zemřel v devětatřiceti, takže se bavíme o nějakých dvaceti letech. Když začínal, když byl ve válce. Z toho, co vím, by chtěl ukázat prvopočátky jeho tvorby i nějakého produktivního stavu. Ale samozřejmě budeme muset, a to už fabuluju, ukázat nějakou jeho tečku. Ale myslím si, že chce udělat takový Haškův životní trip. Poodkrýt jeho nitro.

V posledním období života byl Hašek oplácaný a kvůli nemoci i oteklý. Nabízí se otázka, zda za účelem autenticity přiberete metodou Roberta De Nira třicet kilo, nebo přijdou na řadu maskérské efekty?

Točíme až příští rok a od pana režiséra padl i návrh, jestli bych byl ochoten přibrat.

Nejdřív byste přibral a pak shodil, nebo naopak nejprve natočil hubenou část snímku a pak zmohutněl?

Právě, ten film bychom točili asi tři roky. A hlavně v našich podmínkách to nelze. Hollywood má pro tohle prostředky. Představa, že nabírám, hraju divadlo, jezdím zájezdy a dělám koncerty, je vlastně nemožná. Takže budeme pracovat s maskou.

Kultura BUMBUM Comedy! Víme, kde v Ostravě bude klub Štěpána Kozuba. Kdy otevře? 08/09/2023

Plakát k Haškovi, který se objevil v médiích, je maska nebo počítačová animace?

To bylo tak, že kluci vyfotili mě a použili jednoho pána, který je mi podobný a vypadá, jako kdybych já měl o třicet kilo víc. A nějak nás propojili. Maskérské efekty jsme zatím nedělali, zabralo by to moc času a peněz.

Co vaše nové filmy? Pokračování snímku o psu Gumpovi s názvem Gump – jsme dvojka, má premiéru příští rok v březnu. V jaké roli vás tam uvidíme?

Hraju tam ne zrovna kladnou postavu v rámci komediálně pohádkového světa, protože Gump je taková trošku pohádka, vlastně padoucha, zlouna, který se snaží tomu psímu světu uškodit. Protože je to zároveň komedie, ta postava je ve své negaci komická. Už jen ten vzhled, se kterým přišli, jsem velmi kvitoval. Je to karikatura, ale zároveň má v sobě určité zlo, aby byla trošku temná, zároveň i trošku komická, protože je to nešika.

O čem bude váš další film s názvem Zahradník?

To už je taky dotočeno, hraju tam sekuriťáka. Neobjevuje se tam moc postav, hlavní roli hraje Oldřich Kaiser, a co je na tom filmu z mého pohledu úžasné, je to, že v celém filmu neřekne ani slovo, přestože je tam pořád. A já jsem opět negativní postava, opět záporák a snažím se trošičku bránit tomu zahradníkovi v jeho životním klidu, který on se snaží si dopřát. Nemůžu moc prozrazovat, to mám zakázáno, ale můžu říct alespoň toto. Hraju tam ne úplně sympatickou postavu a myslím, že když bude divák odcházet z kina s tím, že jsem ho štval, tak je to dobrý.

Co animovaný film Hovnays, kde máte namluvit jednu z postav?

To je projekt, který v tuto chvíli úplně neběží. Je to věc, která se tuším nějak před dvěma lety rozběhla, už jsme se tím zabývali, začali jsme i něco namlouvat, ale pak to bylo pozastaveno kvůli financím. Teď je to v nějakém neutrálním bodu, kdy čekáme, co bude dál.

Budou nějaká pokračování úspěšných filmů s vámi? Shoky & Morthy 2, další Tři tygři ve filmu: Jackpot, nebo nový horror s režisérem Emilem Křižkou?

Nemám informace o tom, že by Shoky & Morthy měli mít dvojku. S Emilem společně na žádném novém filmu nepracujeme, samozřejmě jsme neustále v kontaktu, bavíme se o spoustě nápadů, vizích, ale všechno jsou to zatím věci jen v našich hlavách. Nebo minimálně v mé. Jestli Emil už něco píše a pak se mi ozve, to netuším, ale v tuhle chvíli nejsme domluvení na žádném budoucím projektu. O Jackpotu dvojce se s klukama bavíme, ale snažíme se dopřát si čas, aby ten scénář byl ještě o chlup lepší a zábavnější. Takže jsme v nějakých fázích preprodukčních.

Takže se s ním počítá?

Chtěli bychom, děláme všechno pro to, aby to tak bylo. Sháníme prostředky – pokud chcete dělat něčemu pokračování, nebo dvojku, byť to na sebe nebude přímo navazovat, tak musíte mít jednou tolik peněz.

Středometrážní komediální snímek Kumštýři: Ostruhy nekonečna (2021) se vám coby režisérovi povedl. Uvažoval jste, že byste Tři tygry ve filmu 2 i režíroval?

Kumštýře jsem napsal za tři večery. Dali jsme si takovou výzvu s klukama z divadla a bylo mi zadáno, jestli bych byl schopen za tři večery napsat nějaký scénář ke středometrážnímu filmu. Ještě nikdy jsem tahle rychle nic nenapsal a strašně jsem se u toho psaní bavil. A ta režie pro mě byla spíš přidaná hodnota, protože já nemám až tak úplně velkou ambici režírovat. Respektive ano, ale jen své věci. Samozřejmě se bavíme o tom, že tentokrát bychom se ujali režie my, to znamená přímo Tygři, asi spíš já a Albert, protože k tomu nejvíc inklinujeme. Albert spíš technicky a já kreativně, takže ano, v tuto chvíli, když se o tom bavíme, se o tom bavíme s vidinou, že to režírujeme my.

Hrajete často padouchy a záporáky, vyšinuté osobnosti. Budete mít i roli nějakého klaďase?

Občas mi někdo řekne, vy hrajete pořád ty blbce a dementy, ale takhle to není. Já takhle neuvažuju, nemám ambice ve smyslu, teď bych si zahrál klaďase, ať to mám vyvážené. Je jedno, jaká ta postava je, musí mě oslovit, musí být zábavná, něčím třeba i tajemná, v něčem i náročná a musí být co nejdál od toho, jaký jsem já.

V dnešní hyperkorektní době se řeší každý ostřejší vtip, čímž mířím na vášnivou diskuzi kolem vašeho fóru o Romech na zájezdu do ghetta. Na druhou stranu, je v takovém prostředí pro vás jako komika i nějaké pozitivum? Nemají díky němu ty vtipy větší sílu?

Určitě, ta hyperkorektní doba komikům v mnoha ohledech nahrává a v mnoha taky ne. V tomhle smyslu si vždycky říkám, díky bohu za to, kde žijeme. Tedy zatím.

Jak to myslíte?

No když se podíváte kousek dál, do Británie, tak to, co jsem udělal tady, je tam nemožné, nebo téměř nemožné. Docela sleduji zahraniční scénu komiků a s nadsázkou o tom mluvím v rámci svého stand upu. Ale v zahraničí se děje úplně běžně, že komik řekne fór a jde k soudu. Což se díky bohu nedá tady právně podchytit a byl by to podle mě úplný nesmysl. Takže ano, na jednu stranu je to dobře, pro nás je to podhoubí jakési inspirace. Zároveň ale nechci komedií bojovat proti světu.

A co tedy chcete?

Můj vnitřní úkol, tak jak ho cítím, není bojovat, já chci nastavovat nějaké zrcadlo v rámci komedie a jestli ho tam někdo uvidí, tak fajn. Dělám to záměrně skrze humor primitivní a někdy humor brutální, rád se vysmívám stereotypům. Tím, že se stylizuju v komedii do role primitiva, ho ukazuju a zhmotňuju a tím se mu vysmívám. Někdo si myslí že jsem primitiv, když dělám tenhle humor, ale to je o tom, že to není schopen rozklíčovat a není to vlastně moje věc. Takže když říkám tenhle fór, tak vlastně říkám: pojďme se smát čemukoliv, neberme se tak vážně, není to důležité, stejně všichni umřeme.

Tedy ti, co křičí, vás nepochopili?

Samozřejmě. Já jsem v té O2 aréně stál a když jsem tenhle fór a nejen tenhle, vyprávěl, tak těch patnáct tisíc lidí se davově smálo. Čili, ten článek o tom vtipu, který potom vyšel, napsal nejmenovaný novinář, který v té aréně ani nebyl a viděl jen nějaké video. Což mi přijde pokrytecké a extrémně neprofesionální. Já jsem se rozhodl, že se k tomu nebudu vyjadřovat, všude chtěli abych se vyjadřoval, abych se veřejně omluvil, ale přišlo by mi absurdní se omlouvat. V životě bych to neudělal.

Máte nějaké vzory mezi stand up komiky?

Vzory úplně ne, ale jsou komici, kteří mě inspirují, nebo mě baví a mám pocit, že rozumím jejich práci. Mezi ně v posledních pěti letech bezpochyby patří Ricky Gervais, britský komik, ale i scénárista, režisér a výborný herec. Taky Kevin Hart, což je afroamerický komik, u něj mě fascinuje jeho životní cesta, která je neuvěřitelná. Viděl jsem o něm dokument a načetl spoustu věcí. Baví mě zrzek Bill Burr, ten je strašně vtipný. Z té starší generace, kdybych se podíval tady do Čech, tak první stand up komik, kterého jsme tu měli, byl Vladimír Menšík. Jen se o tom tenkrát nemluvilo jako o stand upu, ale ti lidi to dělali. Vladimíra Menšíka doteď obdivuju, miluju a mám pocit, že ho znám. A ještě Dave Chapelle, taky afroamerický komik, který je velmi satirický, kritický, strašně chytrý a rafinovaný. U něj mě baví ten přesah.

Setkal jste se při své práci s nějakým druhem cenzury? Už vás, třeba právě skrze výše zmíněný vtip, někde odmítli?

Ne. Je to paradoxní, protože pokud tam nejsou kamery a není to na nějakém veřejném místě, tak většinou, když mě někdo oslovuje na práci, chce právě tenhle typ humoru. A pak třeba couvají, když se to potká s nějakou odezvou lidí. Ale já si nemyslím, že můj humor je až tak brutální. Jsou ve světě komici, kteří jsou tvrdší, mnohem tvrdší než já. V devadesátých letech tady byla Česká soda a dneska by asi neprošlo, kdybych řekl „prací prášek Áriec, perte na 1945“. Ve srovnání s tím jsem úplně slabý čaj. Akorát to něco vypovídá o době, ve které žijeme, o společnosti, jak je podrážděná, jak jsme extrémně vztahovační, jak jsme přecitlivělí. Být citlivý je v pořádku, ale přecitlivělý už je trošku diagnóza. A mně jako komediantovi nezbývá nic víc, než se tomu vysmívat. Tím se proti tomu můžu bránit. Neútočit, jenom se smát.

Všiml jsem si, že nejste v programech vysílání našich největších televizí. Nenabízejí vám účinkování ve svých pořadech?

Já se tomu vyhýbám, spoustu pořadů a show odmítám. Zvali mě do zábavných pořadů na různých stanicích, abych buď moderoval pořad, který už dávno běží a moderuje ho někdo jiný, nebo do takových jako je Tvoje tvář má známý hlas. Tam jsem dostal už asi dvakrát nabídku jako účinkující.

A co vy na to?

Vždycky říkám, že se omlouvám, ale že bych jim to kazil. Tam máte nějakou nepsanou dohodu, co můžete říkat a co ne, takže to odmítám z podstaty. Stejně odmítám i nekonečné seriály. Chci být svobodný v rozhodování. Když člověk vezme nějaký film, tak ví, že má ohraničený čas, kdy ho bude dělat. Strašně dobrou zkušenost mám s Netflixem, kde už jsou tři, nebo čtyři filmy, ve kterých hraju a teď jsme prodali záznam stand upu z O2 arény na Voyo. Děláme si to sami, já a můj úzký tým lidí, který mi pomáhá. A to je pro mě nejkomfortnější, že nikomu nic nedlužíte, nebo se nevážete nějakou dohodou, která vás nějak omezuje a vlastně je mi příjemně tady v tom pohodlí. Tedy pohodlí v uvozovkách, čím víc se dneska snaží být člověk svobodný, tím víc práce má.

Prý jste se rozhodl zvolnit. Co přesně to znamená?

Ano, to je pravda a já skutečně zvolňuju. Znamená to, že už netočím tři filmy najednou, což se dělo třeba ještě předloni. Točil jsem Jackpot, Grand Prix a Spolu v podstatě zároveň. A to byly žánrové naprosto odlišné věci. Jackpot je parodie, záměrná trapnokomedie, Grand Prix má přesah i jako road movie a Spolu je psychologické sociální drama.

Za ten posledně jmenovaný jste dostal cenu.

Ano, v Británii na filmovém festivalu mě ocenili hlavní cenou za nejlepší mužský herecký výkon. Takže jsem dělal tři věci takhle najednou, do toho ještě divadlo, a to byly ty momenty, kdy jsem si říkal: potřebuju zvolnit. Respektive lépe si to zorganizovat, abych nedělal několik věci najednou, což sice zvládnu, ale je to strašně nekomfortní a vždycky něco utrpí. To se mi už mockrát potvrdilo. A většinou to odnesu zdravím, nebo odpadnu a třeba měsíc jsem nepoužitelný. Tak to už nechci zažívat a zvolňuju ve smyslu, že tady stavíme Comedy Club, což znamená, že se tu ukotvuju, zakotvuju, razítkuju sám sobě, že tady budu v té Ostravě, protože chci. A proto bude klub tady. Mohl být kdekoliv jinde, v jiném městě, ale já ho chci mít tady, protože se tu cítím být doma. A teď jsem v takovém módu nastavení, že jsem si říkal, že jeden až dva filmy ročně úplně stačí. Takže mě teď čeká jen Hašek a drtivou většinu filmových věcí odmítám.

Chcete na závěr něco vzkázat čtenářům Magazínu PATRIOT?

Ať se mají fajně a ať se hodně smějou.