Sirény za oběti vraha z fakultní nemocnice zastavily na chvíli čas i na vánočních trzích

​Vánoční trhy na Masarykově náměstí v Ostravě dnes ve přesně v poledne z větší části strnuly.

Také zde sirény připomněly po týdnu sedm obětí střelby v čekárně Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě a jejich jekot přiměl řadu lidí postát uprostřed vůně punče a svařeného vína.

„Dnes začnu hrát až po siréně,“ řekl sedmnáctiletý student a houslista Janáčkovy konzervatoře Martin Frélich od Nového Jičína, který chodí hrát koledy občas před centrální vánoční strom na vánoční trhy, ale i do „docela smutného“ podchodu na náměstí Republiky.

Stejně jako řada ostatních postál a uctil památku obětí. „Byl jsem se i v Porubě v pátek podívat a zapálit svíčku. Je to strašné, co se stalo a pieta za zastřelené je určitě v pořádku. Navíc mám babičku, která do té nemocnice dost často chodí. Když se to stalo, tak jsem v panické hrůze hned babičce volal, jestli je v pořádku,“ říká hudebník, který po doznění sirén začal svou produkci koledou Veselé vánoční hody.

Dvě prodavačky z bufetu na Havlíčkově náměstí si sice udělaly čas na cigaretu, ale v pravé poledne se v práci nezastaví.

„Bohužel. To tady bude fronta lidí, my se tady v poledne nezastavíme,“ říká Ivana Kubišová. „Každopádně je to hrozné neštěstí. Člověk si myslí, že se to u nás nemůže nikdy stát. Když slyšíte, že se to stane někde ve světě, tak je to daleko. A teď je to tady. A kousek od nás. Ale na vině je celá společnost. Lidé jsou přepracovaní, vystresovaní, vydělávají málo peněz. A pak to může vyústit v něco podobného, když má někdo psychické problémy,“ shodují se.

„Je to katastrofa, každý člověk to teď drží v srdci. Určitě se při siréně zastavíme, i svíčku zapálím. A ještě se taková věc stane před Vánocemi,“ říká pár minut před polední sirénou Jiří Baláž, kterému selže při řeči hlas.

„Je to hrozné, nemohl to udělat normální člověk,“ říká smutně i bělovousý bezdomovec, který bydlí v michálkovickém lese, chodí každý den na vánoční trhy a doufá, že mu lidé dají něco drobných do klobouku.

U Mariánského sloupu a vánočního stromu se při siréně zastavily spolu s desítkami lidí i Hana Palenčárová a Drahomíra Bonbionková z Ostravy. „Je to hrůza a tragédie. A před Vánocemi,“ shodují se a neskrývají pohnutí.

„Je to bolestné a hluboce se nás to dotklo, protože do fakultní nemocnice chodíme s manželem dost často. Můj muž učil na Báňské a zůstal tam u lékařů. Chodili jsme tam moc často na různá oddělení. A stalo se to kousek od interny, kam chodíme. Šli jsme tam druhý den po té hrůze zapálit svíčky a pomodlit se,“ říká Magdalena Glombová za postarší pár, který u Mariánského sloupu uprostřed vánočních trhů stáli snad nejdéle z těch, kteří sem přišli uctít oběti šíleného střelce.