Příběh, kterému chybí jen velkolepá tečka. Zažije Baroš krásné loučení?

Krásné rozloučení s kariérou. To bylo první, co Milana Baroše napadlo, když před novináři mluvil o osobních cílech svého v pořadí už třetího návratu do milovaného Baníku. Ostatně, právě to je asi jediný dluh, který mu ostravský klub musí splatit.

Dosáhl všeho. V pětatřiceti letech by si mohl v klidu užívat pohodový život, který si zajistil svými mimořádnými fotbalovými dovednostmi a mezinárodními úspěchy. Barošovi přesto jedna věc chybí. Důstojná tečka za všemi góly a trofejemi.

„Pocity jsou krásné. Jsem nesmírně rád, že můžu svoji kariéru ukončit tady,“ podělil se o první dojmy legendární útočník s tím, že šlo o jeho definitivně poslední tiskovou konferenci o přestupu.

Velké přání mu celkem logicky může splnit jedině Baník. Klub, který jej vychoval a připravil pro svět špičkového fotbalu. Je docela jisté, že pokud by se potřetí vracel na místo činu jakýkoli jiný hráč, působilo by to dost nudně a omšele.

V případě Baroše ovšem jsme a dál budeme svědky velkého haló podobně jako v případě jeho dvou předchozích comebacků. Jaké vlastně byly?

Pět gólu k záchraně i naštvaný útěk

Poprvé je to nejkrásnější, to vám řekne skoro každý, kdo se trochu vyzná ve světě. Euforie po prvním příchodu Baroše z tureckého Galatasaray Istanbul v roce 2013 byla obrovská stejně jako jeho touha pomoci baníkovcům k záchraně prvoligové příslušnosti.

Sám dodnes rád vzpomíná na to, jak na jeho únorovou premiéru proti Českým Budějovicím přišlo na promrzlé Bazaly fandit zhruba deset tisíc lidí. Přestože se pak v základní sestavě objevil jen devětkrát, jeho pět gólů nakonec vydatně přispělo ke splnění klubového cíle. Ligu se povedlo udržet.

Gloriola legendy byla navíc posílena perfektním gestem. Baroš klubu věnoval milion korun a svůj plat přenechal na rozvoj mládeže.

Když se vracel podruhé, byl podzim roku 2014 a majitelem Baníku byl stále ještě Petr Šafarčík. Vzájemné pochopení vydrželo poměrně krátce. Iluzorním ambicím, které vycházely z překvapivého angažování neznámého trenéra Petra Frňky místo Martina Svědíka, Baroš nevěřil.

„Však ono to nějak dopadne,“ říkal přesto v rozšafné náladě poté, co se rozhodl, že to i navzdory okolnostem v Ostravě vydrží. Dopadlo to blbě. Sestup baníkovce minul jen o fous a oblíbený Bary prchal pryč se slovy o chybějící profesionalitě a pokoře, kterými častoval tehdejší vedení.

Baník už je zase perspektivní

Dnes se sice v klubu opět sejde se svým „oblíbencem“ Matoušem Hábou, který pro Baník nadále pracuje, ale, jak se zdá, čas a osobní nadhled ostré hrany obrousil.

„Jsem hráč, vedle mě je majitel a je to o jeho kompetenci. Vždycky jsem se snažil ctít svoji funkci v klubu,“ komentoval Baroš, který na třetí „návrat domů“ myslel delší dobu. Nevadila by mu prý ani druhá liga, ale to zřejmě jen předpokladu, že by u mužstva byl ten správný šéf.

Této role se po odvolání svérázného Vlastimila Petržely, který splnil svůj postupový úkol, ujal Radim Kučera. De facto kamarád z Vigantic, takže domluva byla o poznání snazší.

„Sehrál v tom velkou roli, protože se s ním znám. Vím, že fotbal dělá dobře. Z mého pohledu je to pro Baník dobrá volba. Na můj příchod měl velký vliv. Byli jsme ve spojení prakticky denně,“ přiznal Baroš, podle kterého se shodli, že to půjde navzdory odloučení od rodiny a dojíždění z Prahy.

Celou dobu mluvil s rozvahou i nadšením. Bylo vidět, že si chce svoje závěrečné působení v klubu svého srdce pořádně vychutnat. Určitě vnímal, že za dva roky, kdy v něm chyběl, se hodně věcí změnilo.

„Myslím, že se Baník znovu narodil a je třeba ho budovat. Klub je zdravý a v mých očích velmi perspektivní. Bylo důležité, že se vrátil po roce v druhé lize zpátky do té první. Je třeba udělat příští sezónu všechno proto, aby se liga zachránila,“ zdůraznil opět bez velkých očí.

Ve fantastické atmosféře se krásně rozloučit, garantovat záchranu, a když dá nějaký gól, bude dobře. To je ve zkratce současná Barošova mise.

Kluk, který se povedl

Plány a vize zatím v Baníku zůstávají spíše pod pokličkou, což je svým způsobem uklidňující zjištění. Nemístných očekávání a prudkých zklamání bylo v minulých letech až příliš mnoho. Milan Baroš je však pojem. Silný faktor, který slibuje velkou show, super výkony či předání hromady zkušeností.

„Milan má zkušenosti, takže může poradit i ve vedení. To je také přínos, který od něj čekám. Ostatně, už jsem dříve říkal, že má dveře do Baníku otevřené vždycky. Ať už v pozici hráče nebo v jiné roli, která by se mu líbila,“ doplnil svůj pohled majitel klubu Václav Brabec.

Na angažmá hrající legendy a nejslavnějšího odchovance se prý s agentem Pavlem Paskou dohodli po telefonu za pět minut. Časy, kdy vyhlášený fotbalový manažer svému „zlobivému dítěti“ hrozil přestupem do Sparty, jsou dávno pryč.

Všichni cítili, že bylo třeba uzavřít kruh. „Kluci z Ostravy, kteří se povedli tak jako Milan, to jsou tisíciprocentní Ostraváci, které prostě nezlomíš. Myslím si, že je to velmi dobrý příběh pro celé Ostravsko i pro majitele klubu, aby měl radost a nadále investoval,“ konstatoval s úsměvem Paska, který s Barošem spolupracuje už dvacet let.

Čas letí šíleným tempem. Z mladíčka, který v éře Aloise Hadamczika začínal jako komerčně zajímavý talentovaný kapitán, se stala ikona. Můžete k němu mít řadu výhrad, ale stejně nakonec převáží respekt a obdiv k tomu, co dokázal a že nezapomněl, odkud pochází.

Možná, že právě až na třetí pokus vystihl ten pravý čas pro návrat. Přichází do nové a pozitivní éry, na jejímž rozjezdu se ještě může aktivně podílet.

„Věřím, že lidi jsou rádi, že jsem se vrátil a že se na mě budou těšit. Budu se snažit ze všech sil, abych je nezklamal a byl na hřišti platný. Pro to udělám maximum,“ uzavřel jeden z nejlepších fotbalistů české historie.

Tenhle comeback prostě nemůže jen tak „nějak dopadnout“. Musí skončit dobře a úspěšně pro Milana Baroše i pro Baník Ostrava.