Německý dům musí pryč, rozhodli ostravští radní. Nenáviděný symbol rozebírali i zajatí Němci

Možná si někteří z obyvatel Ostravy ještě z dětství pamatují na konec druhé světové války nebo události v době nacistické okupace. Na osvobozování Ostravy, kdy rudoarmějci dojeli 30. dubna roku 1945 od zábřežského Korýtka přes Vítkovice až k Nové radnici a Říšskému mostu.

Ten se dnes jmenuje po mladém muži Miloši Sýkorovi, který boj o most v poslední dubnový den nepřežil. Stejně jako tank 051 s československými tankisty, který dostal z dnes už neexistujícího domu na Slezské Ostravě tři zásahy z panzerfaustů.

Společnost ​Zastřelili se na půdě. Pak začalo peklo, vzpomíná rodina na sebevraždu odbojářů, obklíčených gestapem 28/04/2024

Zatímco v Praze se o svobodu teprve mělo začít 5. května bojovat, v Ostravě už v ten den vyšly první noviny a v ulicích vládlo nadšení z osvobození. A to přesto, že Ostravané, stejně jako Opavané a obyvatelé mnoha okolních na Opavsku museli v posledních týdnech přivyknout obrazům zkázy. Chodili totiž denně kolem domů v sutinách.

Domy v troskách, proluky po nich na desítky let

Obchodní domy v Ostravě byly poničené nebo doslova zdemolované po náletech, například nejkrásnější ostravský obchodní dům Rix. Řadu domů, které tvořily centrum města, bomby změnily v trosky a některé musely dolů, protože se v nich nedalo už bydlet. A tak v Ostravě vznikla řada proluk, z nichž některé přežily dokonce až do dnešních dnů.

Hluboké jizvy a šrámy z náletů, z nichž vůbec nejhorší byl hned ten první provedený spojeneckými bombardéry 29. srpna 1944, nechalo v centru Ostravy jizvy tak hluboké, že například zničené domy na dnešním Masarykově náměstí, naproti bývalé kavárně Praha, zmizely až v šedesátých letech. Dnes je na tomto místě velká proluka, kterou by město rádo zastavělo.

Osvobození Ostravy znamenalo také pro průmyslové město nepřirozený klid. Zastavila se kola těžních věží, kola strojů, továrny nefungovaly, v ulicích byla spousta trosek, obchody byly zavřené. Obyvatelé se vesměs radovali, ale tušili, že obnovit ruch Ostravy do její předválečné podoby už nebude možné, anebo hodně těžké. A že obnova bude trvat spoustu let.

Bomby se Německému domu spíše vyhýbaly

Jedna z největších proluk však vznikla až v prvních dvou letech po válce a to na dnešním náměstí Dr. E. Beneše. Tam stával někdejší Německý dům, který využívali početní Ostravané německé národnosti. Byl ohniskem jejich kulturního a společenského života. Nutno podotknout, že dům byl z velké části i společenským a kulturním centrem židovské menšiny, která se k němectví a německé kultuře hlásila a dlouhá desetiletí se na německém spolkovém životě podílela.

Na konci války byl sice trochu poničený bombardováním, ale nebylo to nic vážného. „Při spojeneckých bombardováních, která citelně zasáhlo i centrum města, však bomby poškodily velmi silně k Německému domu přilehlý obytný blok, některé domy výbuchy bomb zcela zničily a dodnes je místo nich proluka. Sám Německý dům však podle hlášení o válečných škodách utrpěl jen málo – zřítilo se v něm schodiště vedoucího ke slavnostnímu sálu v prvním podlaží a bomby těžce poškodily vrchní část střechy, která však byla záhy provizorně opravena,“ uvádí ostravský archivář Jozef Šerka.

V Německém domě za okupace dvakrát hořelo

Připomíná i dva požáry, které vypukly v Německém domě na počátku 40. let v době německé okupace průmyslové Ostravy. Že by sabotáž proti symbolu nenáviděného okupačního režimu?

V prosinci 1941 vypukl požár v podkrovní místnosti od kachlových kamen, která měla špatné zaústění do komína. Shořela přilehlá část střechy. Podruhé v únoru 1942 hořelo pro změnu ve sklepních prostorách Německého domu. Ze špatně uzavřených dvířek od kamen vylétla jiskra a chytil papír a dřevo uložené u kamen. Poté chytla dřevěná podpora střechy sklepa a elektrická lampa.

„U druhého požáru byl hlavním podezřelým topič, který však jako rodilý Němec ze Sudet a loajální Němec. Nakonec vyšetřování jen odhalilo četné závady na topení a elektroinstalaci, což byly ostatně problémy, s nimiž se budova potýkala po celou dobu své existence,“ uvádí historik a dodává, že Německý dům se nakonec dočkal pouhých padesáti let svého trvání.

Žába ležící na prameni čisté vody

Přitom Německý dům na rozdíl od mnoha domů v centru Ostravy nálety a bombardování, které například silně poničily třeba obchodní dům Textilia, pozdější Ostravici, přežil celkem bez úhony. Přesto už 10. května 1945 ostravští radní rozhodli, že půjde jako symbol němectví k zemi. A v novinách začaly vycházet titulky: Bašta germánství v Ostravě mizí. Bourá se Německý dům.

V žádosti města Okresnímu úřadu ochrany práce o přidělení pracovních sil k demolici se uvádí, že Německý dům je poškozen tak, že případná adaptace by si vyžádala větší náklady než novostavba. Kdyby měl objekt jiné poslání, byl by s největší pravděpodobnosti velmi rychle rekonstruován.

Přívlastek „německý“ však byl po válce rozsudkem a mnozí lidé viděli po jeho vyřčení rudě. Archivář Jozef Šerka upozorňuje, že Německý dům neměl v té době šanci na přežití, ač se jednalo o budovu z hlediska architektonického přinejmenším velmi zajímavou. „Ostatně názor tehdejší české veřejnosti v tomto ohledu výstižně charakterizoval dlouholetý ostravský historicko-vlastivědný pracovník profesor Alois Červenka, který ve svém článku uvedl, že Německý dům svou nevkusnou germánskou architektonikou podobal se žábě ležící na pramenu živé vody,“ uvádí Jozef Šerka.

Odstraňte symbol německé vzpupnosti!

Ve zdůvodnění schválení demolice stálo: „…zároveň se tím vyhoví i volání široké veřejnosti po okamžitém odstranění tohoto symbolu německé zpupnosti“. List Československá demokracie zase napsal: „Vždy było naším přáním, aby buďto blesk boží anebo bomba vyřídila tuto hanbu českého dělnického města. Naše zbožné přání nebylo vyslyšeno. Proto si to vyřídíme sami!“

Zboření Německého domu zadalo město stavební firmě Jindra Kolář. Aby pokoření němečtí obyvatelé Ostravy museli dopít svůj kalich hořkosti z porážky až do dna, nařídil národní výbor zaměstnat při jeho demolici „výhradně Němce z důvodů prestýžních, aby tento byl zbořen jimi samými“.

Dělníky na demolici dodávala věznice krajského soudu a internační tábory, v nichž byli po osvobození němečtí obyvatelé města shromážděni. Tím se ale demolice nežádoucího objektu protáhla až do poloviny roku 1946. „Pracovních sil bylo totiž dodáváno málo, řada z internovaných byla ve špatném zdravotním stavu a kromě toho se jejich zaměstnávání prý značně prodražilo. Takže nakonec bylo výhodnější zaměstnat bourání české zaměstnance firmy Jindra Kolář,“ říká Jozef Šerka.

Měly „německé“ cihly posloužit i na stavbu veřejných WC?

Stavební materiál získaný demolicí Německého domu, především cihly, dřevěné trámy, prkna, železné nosníky, dveře a okna posloužil vesničanům z okolí Ostravska, Opavska a Těšínska, kteří při osvobozeneckých bojích přišli o domy. Stavební materiál si také kupovali soukromníci a stavební firmy. Neméně velký zájem byl o vnitřní mobiliář domu.

Několik kusů nábytku a sanitárního zařízení obdržel dětský domov, tehdy Masarykův ústav pro matky a kojence v Zábřehu. Množství nádobí jako talíře, mísy, džbány, příbory, ale i toalety, pisoáry, lampy, židle, stoly a další nábytek si odvezli úředníci do budovy Nové radnice, kde posloužily k dovybavení radniční restaurace. Vybavení divadelní scény skončilo v ostravském městském divadle.

Krajanský list odsunutých Němců v SRN Ostrau-Karwiner Heimatpost z roku 1950 tvrdil dokonce, že městský stavební úřad měl údajně vydat pokyn, že při demolici získané cihly a kamení mají být použity ke zřízení nových veřejných záchodků na území města, aby tak „každý Čech měl možnost se na Německý dům...“.

Musel zmizet, než Ostravu navštívil prezident Beneš

V červenci 1946 byla demolice Německého domu hotova. Vzniklé prostranství nechala radnice urychleně upravit na travnatou plochu se záhony, „aby byla dokončena do příjezdu pana presidenta Dr. Ed. Beneše do Moravské Ostravy“. Prezident Beneš s chotí dorazil do Moravské Ostravy dne 17. července 1946. A v ten den už na náměstí, které nese jeho jméno, nepřipomínalo existenci Německého domu nic.

Je zajímavé, že Německý dům by se mohl svým způsobem na své místo „vrátit“. Architekti, kteří vyhráli soutěž na úpravu náměstí Dr. Edvarda Beneše, totiž navrhují podle v první fázi proměny náměstí vyznačit půdorys někdejšího Německého domu ve formě obvodu dlažby.

Německý dům byl postaven na pozemku náležejícím původně baronu Rothschildovi, podle projektu architekta Felixe Neumanna. Jeho stavba byla reakcí na aktivity českého obyvatelstva, které začalo v Ostravě stavět svůj Národní dům, dnešní divadlo Jiřího Myrona. Stavba v Německu oblíbeném stylu nizozemské renesance stála 150 tisíc zlatých. Stavba se otevřela roku 1895.

Německý dům, synagoga a Rix. To jsou paradoxy

Jeden z nejvýznamnějších ostravských architektů Felix Neumann, který byl židovského původu, měl smůlu, že za války z různých důvodů zmizelo několik jeho ukázkových staveb.

Hotel Rix zničili bombami spojenecké bombardéry, vítkovickou synagogu vypálili Němci jako židovský symbol a Německý dům musel k zemi jako symbol němectví.

„To, že se Německý dům stal posléze symbolem zpupného germánství a dokonce i nacistického útlaku, je do jisté míry historickým paradoxem. Jeho odstranění po roce 1945 je historicky pochopitelné i ospravedlnitelné, avšak bohužel tak zmizela z tváře Ostravy jedna z posledních viditelných připomínek někdejšího multikulturního charakteru a mnohonárodnostního rázu tohoto města,“ míní historik Archivu města Ostravy Jozef Šerka.

Foto: archiv města Ostravy