MY JSME BANÍK!
17/03/2023 Jan Petrus

My jsme Baník! Když na Bazalech padl slavný Bayern Mnichov

Rok oslav stoletého výroční od založení fotbalového Baníku se chýlí ke konci. Pojďme si ale připomenout jedenáct nejslavnějších chvilek z historie slezskoostravského klubu!

Zavzpomínejme společně na vpravdě historické okamžiky z knihy Tomáše Šiřiny, kterou vydalo vydavatelství Albatros pod názvem My jsme Baník!

20. října 1976, 2. kolo Poháru mistrů evropských zemí, Ostrava, Bazaly

Baník Ostrava – Bayern Mnichov 2:1 (2:0)

Branky: 11. Lorenc, 28. Lička – 53. Müller. Rozhodčí: Héliés (Fr.), 32 000 diváků

Sestava Baníku: Michálik – Foks, Kvasnica, Hudeček, Rygel – Smetana, Svatonský, Kolečko – Lorenc, Lička, Slaný; trenér: Jiří Rubáš

Sestava Bayernu: Maier – Andersson, Schwarzenbeck, Beckenbauer, Horsmann – Dürnberger, Torstensson, Kepellmann – Rummenigge, Müller, Hoeness; trenér: Dettmar Cramer

Fotbalový gigant. Nikdo větší se v té době po evropských a asi i světových hřištích neproháněl. Obr z bavorské metropole kraloval předchůdci Ligy mistrů, jemuž se po léta říkalo Pohár mistrů evropských zemí. Dva ročníky předtím vyhrál a třetí titul v řadě si připsal právě v roce, kdy přešel přes Baník.

A na vrcholu byl v té době celý německý fotbal. Mistři Evropy z roku 1972 a mistři světa z roku 1974, kdy v památném finále s Nizozemci vyhráli pohár právě na domácím stadionu Bayernu – na Olympijském stadionu v Mnichově.

Na hřišti měli tehdy Němci pět chlapíků, kteří teď mířili na Bazaly. Sepp Maier, slavný brankář a opora mistrů Evropy a světa, tvrdý stoper Hans-Georg Schwarzenbeck, který kryl záda svému kolegovi ze středu obrany, legendárnímu Franzi Beckenbauerovi, několikanásobnému nejlepšímu fotbalistovi Evropy. A v útoku další dva mistři světa – Uli Hoeness a Gerd Müller.

„Bylo to jako by přijeli Beatles. Ti chlapi byli hvězdy první velikosti a my parta kluků, kteří šťastnou shodou okolností vyhráli ligu v Československu. Ale náš fotbal byl v té době výborný, nemuseli jsem se bát nikoho na světě v kondici, taktice a asi ani v technice,“ vzpomíná
na příjezd slavného Bayernu Verner Lička, kterému tehdy bylo 22 let a v Baníku hrál pár měsíců.

Přišel v polovině přechozí sezony, kdy byl Baník na 13. místě v lize, ale pod vedením Jiřího Rubáše si dokráčel k mistrovskému titulu, historicky prvnímu a zcela nečekanému.

„Byl jsem vyplašený zajíc, měl jsem ve fotbalovém životě za sebou vojnu v Tachově a pak jenom druholigové působení v Opavě pod Evženem Hadamczikem. Ten mě do Baníku nechtěl pustit, ale nakonec jsem si prosadil svoji. Za půl roku jsem měl titul mistra ligy a za dalších pár týdnů jsem stál na hřišti s Bayernem. Byl jsem jako ve snu,“ usmívá se.

A zápas s německým týmem měl pro něj ještě pikantnější příchuť než pro většinu jeho spoluhráčů. Na Hlučínsku, chcete-li na Prajzské, kde byla většina německého obyvatelstva, chovali bavorský klub v úctě téměř posvátné. „Můj tatínek nebyl Pavel, ale Paul. V příjmení si ještě na začátku života nepsal ‚č‘, byl prostě Licka. A německy uměl tak jako česky. Na Hlučínsku vlastně běžná věc. A že jeho syn nastoupí proti Bayernu z Bavorska, kde žilo a žije spousta lidí z Prajzské, byl pro něj splněný sen. Stál tam v hledišti a plakal, maminka mi to pak povídala,“ vzpomíná Lička na své začátky na mezinárodní scéně.

Bayern přiletěl do Ostravy v úterý, den před zápasem. Z hotelu Imperial, kde jeho tým pobýval, se vypravil v úterý v podvečer na obvyklý předzápasový trénink. Už si nikdo nevzpomíná, koho z tehdejších funkcionářů to napadlo, nebo zda k tomu došlo náhodou, ale trénink Bayernu byl veřejný. A to velmi veřejný, přišlo mezi třemi a pěti tisíci diváky, kteří se tísnili na škvárovém atletickém oválu a za deště zírali na hvězdy světového fotbalu.

Bayern v překrásných a u nás v té době nevídaných červených teplákovkách od firmy Adidas trénoval velmi ostře. Žádné fotbalové bago a pohodový trénink, ale sprinty přes celé hřiště, vše ve vysokém tempu.

Samotný slavný zápas s Bayernem odehrál Baník v netypické sestavě. Domácím scházelo několik klíčových členů kádru. Nemohlo hrát několik opor – Vojáček, který předtím dvěma hlavičkami vyřadil nepříjemný norský Viking Stavanger, další stoper Ruš, tehdy ještě záložník Radimec, nenastoupili ani Sionko s Tondrou a silný záložník Lubomír Knapp byl mimo hru hezkých pár měsíců, protože se mu ve Stavangeru v prvním kole PMEZ po zákeřném zákroku jednoho z Norů utrhla Achillova šlacha.

„To bylo neuvěřitelné, jakou jsme měli smůlu na zranění v té době. Na hřišti myslím byl tým, který neměl šanci nikdy potom a ani předtím se potkat,“ vzpomínal Pavol Michálik na slavný zápas. Bazaly poprvé vybuchly nadšením, když Lorenc z trestného kopu trefil ve zdi Gerda Müllera a míč zapadl do Maierovy branky.

Druhý úder přišel po rohu. Slaný předtím neskutečnou ranou prověřil Maiera, který s vypětím všech sil vytáhl balón nad branku. Slaný si vzal míč a šel kopnout roh a na bližší tyči číhal Verner Lička. Byl rychlejší než Schwarzenbeck s Beckenbauerem a byl z toho překrásný gól.

To už musel Bayern začít něco dělat, hrozilo mu fiasko. Po přestávce to přišlo, legendární kanonýr Gerd Müller si na centr vyskočil jako tygr
a přehlavičkoval Vojkůvku. Müllerův gól z Bazalů byl pak vyhlášen v Německu nejkrásnějším gólem celé sezony.

Fanoušci Baníku ale tuto radost nesdíleli. „Nedalo se to chytit, bylo to dobře umístěné, jenom jsem šel podat balón z branky,“ řekl Pavol Michálik při vzpomínce na hlavičku mnichovského gólového zabijáka.

„Myslím, že jsme Bayern překvapili. Podle toho, co pak říkal jejich trenér Cramer, i podle reakcí hráčů přímo na hřišti, byli všichni hosté rádi, že zápas skončil jejich prohrou jenom o gól. To do odvety nebylo špatné, pro nás to ale byl skvělý výsledek, porazit takového soupeře, to se počítá,“ hodnotí zpětně Verner Lička zápas.

S Rummeniggem se potkal na mistroství Evropy v roce 1980 v Itálii. To už z Bayernu v německé reprezentaci nehrála slavná osa týmu let 1970 až 1976.

Odveta v Mnichově příjemný výsledek nepřinesla. Na Olympijském stadionu, kam přišlo na ne zcela známého soupeře 45 tisíc diváků, se zprvu nezdálo, že půjde o jasnou záležitost. Bayern sice vedl, ale Baník měl tři šance.

Před přestávkou si ovšem mladičký Rummenigge vzal někde na půlce míč a utekl všem obráncům – a od stavu 0:2 se hra Baníku rozsypala.

Baník tehdy nebyl v Evropě úplným nováčkem, ale jeho výhra nad slovutným soupeřem zněla fotbalovým světem hlasitě. A měly přijít další slavné chvíle...

Sdílejte článek