Gastronomie
24/12/2023 Jaroslav Baďura

Kuchař na grilu: Každý den jím snová jídla, říká David Girten z LaPeCa

Foto: se souhlasem Davida Girtena

Belgičan David Girten se svým nezaměnitelným přízvukem a energií baví ostravskou gastro scénu už neuvěřitelných dvanáct let. Z nevelkého prostoru v Chelčického ulici se přestěhoval blíže do centra na ulici Tyršovu, kde nyní s týmem restaurace La Petite Conversation, neboli LaPeCo, působí.

Magazín PATRIOT pokládá v anketě Kuchař na grilu krátké otázky, na které dostává krátké odpovědi od různých kuchařů z našeho kraje. Tentokrát na ně odpovídal David Girten z ostravské restaurace La Petite Conversation.

První jídlo, které jsem uvařil?

Pokud si pamatuji správně, jako první jsem připravoval masové koule podle receptu mé maminky. Masové koule jsou teď navíc v LaPeCo už mnoho let našimi stálicemi.

Co jsem jako dítě nesnášel?

Nejvíc jsem byl vždycky zklamaný, když mamka k obědu uvařila tatínkovy milované choux de bruxelles, malé kapustičky.

Na jaké jídlo od mých blízkých nikdy nezapomenu?

Manželčina babička Mila umí ty nejlepší plněné knedlíky s uzeným. Jednou je dokonce připravovala i pro naše hosty v LaPeCo!

Jaké jídlo jsem poprvé uvařil v restauraci?

Naše domácí belgické hranolky.

Povedlo se?

Nějakou dobu jsem hledal ty nejlepší brambory, ale ano, povedlo se!

Mým kuchařským vzorem je:

Tím největším vzorem je pro mě naše šéfkuchařka Klára Bukovecká.

Z českých kuchařů mě inspiruje:

Jen a jen Klára!

Co se mi v kuchyni opravdu nepovedlo:

Jsem velký milovník italské kuchyně a to hlavně všech možných těstovin. Jednou jsem se rozhodl nabídnout na menu domácí ravioli. Povedly se, ale absolutně jsme tehdy neudrželi to správné tempo v kuchyni a zákazníci čekali až moc dlouho. Pamatuju si to, jako by to bylo dnes.

V kuchyni jsem mistr na…

Vystresování sebe i ostatních z týmu.

Musí se to v kuchyni udělat, ale k smrti mě to nebaví...

Loupání cibule.

Nejhorší hláška hosta je…

A proč nemáte otevřeno i v neděli?

Moje snídaně, oběd a večeře snů?

V Lapeco jím každý den snová jídla!

Česká, italská nebo francouzská kuchyně? Nebo úplně jiná?

U mě rozhodně vyhrává Itálie.

Co jako Češi v kuchyni neumíme?

V Česku umíme všechno, na co sáhneme.

Je práce šéfkuchkaře na celý život?

Myslím si, že práce šéfkuchaře může být klidně i na celý život, ale je důležité neustrnout na jednom místě. Člověk by se měl neustále učit, pracovat na sobě, mít cíle a zároveň být obklopen správným kolektivem, dobrou atmosférou a dostat za svou práci adekvátně zaplaceno.

Co host či obecně člověk, který dosud nevařil, nikdy nepochopí?

Naši hosté jsou skvělí a myslím si, že pochopí skoro všechno. Někdy lidé nerozumí cenotvorbě a neuvědomují si, že kvalitní a čerstvé suroviny a domácí poctivá příprava stojí větší úsilí, čas a tím tedy i náklady.

Moje kuchyně po celodenním vaření vypadá jako...

Když vařím doma, všude je chaos a nepořádek. Já bych šel klidně spát a nechal úklid na ráno, ale manželka má ráda jít spát s uklizenou kuchyní a tak většinou ještě večer vše uklidíme.

Netroufl bych si uvařit:

Nerad peču, takže asi cokoli, třeba mou oblíbenou buchtu od babičky.

Co si dám, když jdu na jídlo do restaurace?

Záleží na restauraci. Teď mám období, kdy si rád pochutnávám na rybách a nikdy samozřejmě k jídlu nechybí ani sklenka dobrého vína.

Nejlepší jídlo, jaké jsem dosud jedl, bylo…

Největší zážitek jsem si odvezl rozhodně z Nepálu, kde jsme jedli na zemi a rukama, například dhal. Vše bylo čerstvé, připravené s láskou, bez hudby, vína, zato s obrovským hladem. Na to rozhodně nikdy nezapomenu.

Když nepočítám naši restauraci, tak nejvíce mi chutná…

Doma od manželky Martinky.

Kanec se šípkovou nebo se zelím?

Rozhodně se zelím!

Kdybych nebyl kuchařem, byl bych…

Rentiérem.

Sladká tečka musí být…

Můj nejoblíbenější dezert je croustillons, belgický koblížek posypaný moučkovým cukrem.

Sdílejte článek