Jsou to hrdinové. Fotoreportér zaznamenal jeden den práce zdravotníků

"Chtěl jsem čtenářům přiblížit, jak vypadá práce zdravotníků, dlouhou dobu mě mrzelo, kolik lidí na sociálních sítích i na demonstraci v Praze, kterou jsem nedávno fotografoval, pandemii zlehčuje nebo o ní tvrdí, že je vymyšlená. To, co jsem při fotografování v nemocnici viděl, to byla neskutečně tvrdá a mnohdy i smutná realita, boj o život, žádné výmysly," říká Vladimír Pryček.

Kdy jste v nemocnici ve Frýdku-Místku fotografoval?
Byl jsem tam v pátek 20. listopadu.

Kde všude jste fotografoval?
S nemocnicí jsem měl domluveno, že budu fotografovat na infekčních odděleních, kde leží pacienti postiženi koronavirem. Je třeba se o ně tedy starat s větší péčí a jsou tam velmi přísné hygienické podmínky.

Jak jste se chránil vy?
Dostal jsem vše, co mají i zdravotníci. Věděl jsem, že všechna tato zařízení mají nedostatek roušek, takže jsem si donesl a použil své. V nemocnici jsem pak měl ochranný oblek, rukavice a na oddělení jsem mohl, až když jsem byl plně převlečen.

Jak dlouho jste na místě fotil?
Začínal jsem v devět hodin ráno a končil jsem okolo páté hodiny večer.

Můžete shrnout svoje pocity?
Obrovský respekt zdravotníkům. Z ohledem na dobu, která tady je, je jasné, že zdravotnictví je během pandemie pod obrovským tlakem. Zdravotníci mají zároveň také své rodiny a musejí nějakým způsobem fungovat i mimo práci. Musí s dětmi probírat školu, mají služby, většinou dvanáctihodinové a jedou opravdu na plné pecky. Navíc jim hrozí riziko nakažení, takže mohou kdykoliv onemocnět a vypadnout z pracovního procesu.

Cítil jste u zdravotníků nějakou únavu? Přeci jenom už je tady pandemie dost dlouho, byť nyní, zdá se, polevuje.
Mluvili jsme o tom a říkali mi, že v těchto dnech pandemie klesá. To nejhorší, co museli snášet, tady bylo před dvěma až třemi týdny. Za celou směnu se prý v těchto týdnech ani nesvlékli z ochranných obleků.

Jak se vám v obleku, v němž zdravotníci pracují, fotilo?
Musím říct, že pracovat v tom je šílené. Je v tom obrovské horko a já jsem byl po dvou hodinách v tomto obleku naprosto propocený. Nedokážu si takto představit celou směnu.

Na jedné vaší fotografii jsou vidět dveře s obrázky pro děti. Jedna jednotka byla tedy z dětského oddělení předělána na koronavirové oddělení, je to tak?
Ano, je to tak. Nemocnice musela k tomuto období nějak přistoupit a hledat prostory, kde by pacienty s koronavirem umístila. Musejí to být uzavřená oddělení, kam se chodí v maskách a řekl bych, že měli volné právě dětské oddělení, ze kterého udělali jednotku intenzitní péče.

Viděl a dokumentoval jste tedy jednu necelou směnu...
Nechci, aby to vyznělo pateticky, ale opravdu musím říci, že jsem byl svědkem neskutečné souhry všech zdravotníků, jejich spolupráce, mimořádné péče o každého z pacientů. Smekám, nic jiného nemůžu říci.