Malou holčičku nechala před bombardováním u dobrých lidí. Přihlásila se o ni až po letech

Foto: Petr Broulík

Válečná Opava napsala spoustu zajímavých, a mnohdy i hodně těžkých, příběhů. Nejen ty teď připomíná nová výstava Opava válečná. Opava a Opavsko za 2. světové války.

Stylizované sutiny, do nich zabořená nevybuchlá dělostřelecká mina, a za nimi projekce historických snímků nelítostně rozbité Opavy z dubna roku 1945. A také dobové zbraně, uniformy, ukázky tehdejšího zboží z prodejních krámů, miny či einmannbunker, tedy pozorovací bunkr pro jednu osobu.

Společnost Perun. Veslaři v průmyslové Ostravě si dali do názvu jméno slovanského boha hromu, bouře a deště 13/04/2024

To je jen malá ochutnávka z nové výstavy ve známém Národním památníku II. světové války v Hrabyni, která tam začala na sklonku minulého týdne a přináší i řadu dosud neznámých předmětů a příběhů z Opavy a Opavska.

Opava – boji nejzničenější město v českých zemích

Výstava nese název Opava válečná. Opava a Opavsko za 2. světové války a zahrnuje období před druhou světovou válkou, kdy Opava byla vzkvétajícím městem. Srovnává známá místa, která dostala při bojích a bombardování řadu ničivých zásahů. Nejpůsobivější jsou právě záběry, snímky a exponáty ukazující toto město těsně po skončení války a především krutých a tvrdých osvobozovacích bojů při takzvané ostravsko-opavské operaci. Opava se při nich stala vůbec nejzničenějším městem v českých zemích.

Své hluboké jizvy si odnesly také obce na Opavsku, v nichž museli rudoarmějci spolu s československými tankisty někdy bojovat doslova o každý dům. Hlavní část výstavy pracovníci památníku a Slezského zemského muzea věnovali samotnému městu Opavě, ale také dnešním městským částem Kateřinky a Kylešovice, které k městu přičlenila v roce 1939 až okupační německá správa.

Lidé věnovali nebo půjčili památníku dosud skryté vzácnosti

Muzejníci vyzvali veřejnost, aby na výstavu poskytla předměty a informace, a mnozí Opavané dokonce věnovali předměty, které měli doma po předcích. Na výstavě jsou tedy vidět předměty z pozůstalosti méně známých či zcela neznámých osobností z Opavska.

„Na výzvu zareagovali příbuzní opavských rodáků a obyvatel opavského okresu, z nichž někteří už mají své jméno zapsáno na pamětních deskách, například Teodor Pola ve Vávrovicích nebo Jan Antonín Hartman ve Štítině, ale také těch, o kterých se mluvilo pouze v rodinách příbuzných nebo mezi sousedy,“ uvedla vedoucí památníku Kamila Poláková.

Muzeum také k výstavě shromáždilo příběhy, které se doposud předávaly pouze ústně a jen málo kdo o nich věděl. Například příběh Marie Knůrové z Komárova, který se předává mezi obyvateli Komárova a odehrál se na konci 2. světové války, kdy obyvatelé Komárova očekávali bombardování.

Úpěnlivě prosila, aby děvčátko před bombami skryli

V obci tehdy existovalo několik míst, o kterých byli lidé přesvědčeni, že na tyto domky rozhodně bomby nespadnou. U Vojtákových, jejichž dům mezi taková místa také patřil, se shromáždilo několik osob, mezi nimi i paní Knůrová. V jednu chvíli se u nich objevila mladá žena s malou, sotva dvouletou holčičkou, a úpěnlivě je prosila, jestli může dcerku u nich nechat. Musela totiž odejít pěšky do Opavy, snad za sestrou, která měla být v nemocnici. Pro malou dcerku se však už nevrátila.

V hrůze, kterou představovalo bombardování, slíbila paní Knůrová, že pokud Pán Bůh dá a ona to všechno přežije, vezme si holčičku za vlastní. Tak se i stalo. Jen bylo divné, že holčička vůbec nemluvila, než se naučila česky. Dostala však jméno Marie, prospívala k radosti svých nových rodičů, zpívala v komárovském souboru a později se provdala a odstěhovala se za svým manželem do Brna.

Dopis psaný špatnou češtinou pátral v Komárově po dcerce

Na začátku 60. let přišel na Obecní úřad v Komárově dopis napsaný špatnou češtinou. V něm pisatelka sdělovala, že na konci války zanechala v Komárově holčičku a už se pro ni nemohla vrátit, protože při bombardování Opavy utrpěla těžké zranění. Protože na úřadě pracovala učitelka z komárovské školy a historku s děvčátkem znala, obec na dopis odpověděla.

A tak se v polovině 60. let na červencovém komárovském posvícení Maruška poprvé setkala se svou původní rodinou, která patřila k německému obyvatelstvu žijícímu na Opavsku. Proto také malá holčička nemluvila česky, protože doma jako batole slyšela jen němčinu. Maminka tak žila po konci války v NDR, otec v NSR a do Komárova přijel také Maruščin bratr. Maruška se poté s manželem vystěhovala do západního Německa, Do Komárova se však moc ráda vracela.

Při bojích ostravsko-opavské operace padly desetitisíce vojáků

Takových příběhů představuje nová výstava v hrabyňském památníku řadu. Druhou premiérovou výstavou je i expozice Válečný rok 1944, která reflektuje významné události roku 1944 a věnuje se zejména situaci v českých zemích, na západní a východní frontě.

Do bojů této největší vojenské operace na území Československa se zapojilo na 225 tisíc rudoarmějců a příslušníků československé tankové brigády, z nichž téměř 24 tisíc padlo a 89 tisíc bylo raněno. Proti nim stálo 155 tisíc zuřivě se bránících Němců, z nichž útočící rudoarmějci 75 tisíc mužů zabili nebo vyřadili z boje a 20 tisíc zajali. Padly také stovky civilistů. A českoslovenští tankisté přišli u Ostravy o všechny tanky.