Denisa Materová: Když úspěšný byznys řídí rodina

Tento rozhovor včetně fotografování vznikl v prvním říjnovém týdnu. Věděli jsme, že otec Denisy a zakladatel impéria Promet Group René Matera bojuje už delší dobu se zákeřnou nemocí, nic ale nenasvědčovalo tomu, že by se jeho stav mohl rychle zhoršit. Tomu odpovídal duch rozhovoru i optimistické fotografie Denisy Materové.

Těsně před uzávěrkou však René Matera náhle zemřel. Po dohodě s rodinou zesnulého jsme se rozhodli, že rozhovor ponecháme v původním znění a nebudeme nic měnit ani na fotografiích, které vznikly v době, kdy ještě René Matera s nemocí statečně bojoval. „I skrze momentální slzy se s maminkou a bratrem díváme do budoucna. Tak nás to táta vždy učil a byl rád, že jsme se rozhodli pokračovat v jeho díle. Úsměv na fotografiích je tak symbolicky věnován jeho odkazu – protože vše, co je na fotografiích, je tu díky němu. Továrny, stroje, výrobky…,“ říká Denisa Materová.

René Matera spolu s manželkou třicet let budoval velkou firmu, do jejíhož portfolia patří strojírenství, metalurgie, inženýrství. Jak tedy vypadá předávání kompetencí rodičů dětem v rodinné firmě, která v několika továrnách zaměstnává přes čtyři tisíce lidí a vykazuje každoročně miliardové obraty?

Prozradíte, jak se vám v této ekonomicky náročné době daří?

Letošek ještě nemáme samozřejmě kompletní. Doufáme, že se nám v posledním kvartálu něco povede uhrát. Ale loňský rok byl velmi úspěšný. Tržbami jsme jako celá skupina přesáhli deset miliard.

Byznys Kreativní Kantoři: Ostravské grafické studio válí a sbírá další prestižní zakázky 26/11/2023

Co všechno dnes Promet Group dělá?

Ve strojírenství lisujeme kovové díly, hlavně ty vnitřní, pro automobilky. Z pozice významného dodavatele pro automobilový průmysl však máme i složitější díly, které jsou svařovány. Vyrábíme taky těžké svařované díly, jako jsou rámy do zemědělských stojů nebo do manipulační techniky. Do strojírenství řadíme i výrobu nákladních automobilů Tatra, od loňského roku díky akvizici skupiny Đuro Đaković navíc vyrábíme i nákladní vagony v Chorvatsku.

Co metalurgie?

Je to segment, kterým rodiče začínali, takže je to obor velmi blízký tátovi. Máme dvě slévárny, jednu kovárnu a dvě obrobny. A máme ještě firmu, která pracuje s nákupem a prodejem materiálu či surovin pro slévárny a ocelárny.

Nejmladší divizí je inženýrství…

Ano, máme stavební firmu. Taky firmu na technologické celky, jako jsou opravy nebo implementace pecí, na to navazuje spousta know-how. Rekonstruujeme například naše slévárny v Kopřivnici i ve Vsetíně. Třetí firmou je firma elektrikářská, která se soustřeďuje na projekty silno a slaboproudu. Dává nám to takto smysl, uzavíráme tím kruh. Postavíme budovu, vybavíme ji technologiemi, všechno propojíme a ideálně držíme i celý servis.

Kolik zaměstnáváte lidí?

Naše široká prometí rodina je tvořena zhruba 4200 kmenovými zaměstnanci. Jsme rádi, že nám to z pětadvaceti lidí narostlo až do tohoto čísla. Doufáme, že se nám postupně podaří dál organicky růst.

Vaši rodiče firmu budovali přes třicet let. Měli jste se sourozencem klasické dětství?

Já jsem měla strašně hezké dětství. Byla jsem šťastné dítě. Podnikání vezme více času, než když jsou lidé zaměstnanci a doma mohou vypnout. Ale upřímně si myslím, že i v tom zápřahu, který rodiče, a zejména táta, měli, se jim povedlo udělat nám hezké dětství. Nemůžu si na nic stěžovat, všeho jsme měli dost. Jezdili jsme na výlety, i do muzea kopřivnické Tatrovky. Užili jsme si spoustu zábavy.

Takže na vás rodiče měli čas? Nebyla jste s nimi málo?

Necítím to tak. Je pravda, že jsme s bratrem vídali rodiče oproti našim vrstevníkům méně, ale vždy si našli prostor, aby se nám mohli věnovat. I když už jsem pak podnikání začala vnímat víc, tak si na nás rodiče vždy našli čas, aby nám všechno vysvětlili a pomohli nám. Snažili se nás vychovat k samostatnosti a zodpovědnosti za to, co děláme. To je podle mě něco, co je v byznysových rodinách přirozené.

Kam jste vlastně chodila na základní školu?

Bylo to ve vesnici, kde jsem se narodila, a kde žiju pořád. Ve Staré Vsi nad Ondřejnicí.

Jako malá jste asi nesnila o tom, že se jednou budete věnovat těžkému strojírenství, že?

Obory, které děláme, mi přijdou krásné a potřebné. S průmyslem často bývá spojováno něco, co není moc hezké ani čisté, co je zátěžové, těžké nebo hlučné. Je to spojováno s negativy.

A není?

Já vždy ráda říkám, že průmysl dává základy spoustě věcí. Prolíná se našimi životy. Bez železa a cementu nic nepostavíme. Železo je přeci v nějaké formě v každém domě nebo v dopravě. Průmysl je důležitý, Ostravsko v něm navíc bylo vždy silné. Naše podniky měly ve světě vždy velké jméno. Průmysl je tady pořád. Kolegové v Chorvatsku nám říkají, že jsme tady šťastní, protože máme všude okolo spoustu průmyslových firem, se kterými můžeme kooperovat, to oni neznají. Je důležité, aby tato tradice průmyslu nezanikla, ale zůstala. My se o to snažíme.

Kdy jste si začala uvědomovat, že byste mohla pokračovat v rodinném byznysu? Bylo to rozhodnutí vaše, nebo rodičů?

Rodiče nás nechali, ať si vybereme sami, co budeme studovat. Vždy nám ale říkali, že když už se na nějakou cestu vydáme, tak ať ji dokončíme – a se ctí. Že bych ale někdy cítila tlak, že něco musím nebo ne, to tak nebylo.

Čím jste chtěla být jako malá?

Holky v mém věku chtěly být princezny, já jsem však chtěla být bagristkou. Je to spojeno s mým dětstvím. Když jsem byla malá, bydleli jsme u dědy. Dostavoval si tam přístavek a zůstala mu hromada písku. Nechal nám ho na hraní a já jsem toužila po bagru, protože lopatka na něj byla nedostatečná.

Jaké byly další vaše sny?

Když jsem dospívala, tak se dětské sny měnily, začal mě bavit byznys, hlavně ten B2B, čili obchod mezi firmami. Líbí se mi, protože je více o zákaznících, vazbách a mezilidských vztazích. Ubírala jsem se spíše k marketingu, který jsem studovala. Chtěla jsem dělat v nějaké firmě, která dělá něco velkého a prodává skvělý konečný produkt. Na vysoké škole jsem zase chtěla pracovat pro firmu, která vyrábí lodě.

Kdy jste se tedy rozhodla, že nebudete prodávat lodě, ale nastoupíte do rodinné firmy?

To vyplynulo přirozeně. Měla jsem za sebou krátké stáže u malých firem. Pak přišla myšlenka od rodičů, v čele s tátou, proč se nezkusit vrátit domů. V té době se ve firmě marketing tolik neřešil, začínala jsem nejdříve na pozici asistentky, a pak jsme začali zakládat marketingové oddělení.

V čem spatřujete výhody podnikání v rodinné firmě?

Člověk je spojený s firemní kulturou, zná vazby, zaměstnance, jejich rodiny. Pro mě taky bylo fajn, že jsem se rodičů mohla kdykoliv na cokoliv zeptat. Máma je strojařka, táta ekonom a metalurg, mají spoustu znalostí. Cokoliv mi vysvětlí, já pak ráda využiju.

Existují i nějaké nevýhody?

Často jsou v tom emoce, práci si nosíte domů. V rodinných firmách nejde oddělit práci a rodinný život.

Dokážete se s rodiči a blízkými lidmi bavit i o jiných věcech než o byznysu?

Záleží, s kým se potkáme, protože i náš soukromý život máme propojený s podnikáním. Takže diskuze se často svede tímto směrem. Pokud se ovšem sejdeme v širším rodinném kruhu, tak tam řešíme vyloženě rodinné záležitosti.

Jste rodinnou firmou. Jak máte rozděleny role?

Já mám roli v představenstvu, jsem součástí vedení operativní větve. Na starosti mám obchod a marketing, bavíme se o nových příležitostech. V představenstvu je i máma. Doplňuje nás můj přítel Martin Kamarád, který je finančním ředitelem celé skupiny. Hodně nám pomáhá i když máme v merku nějakou akvizici. Bratr Radim se stará o rodinná aktiva a působí v dozorčí radě. Táta zůstal v pozici předsedy dozorčí rady, má dohled na operativní řízení. Tak to podle něj má být – generace starších se přesune do dozorčí rady a my si k nim můžeme přijít pro rady nebo konzultace.

Jak v rodinných firmách funguje předávání kompetencí?

Koncept rodinných firem je v naší republice docela mladý. Původní zakladatelé teď vstupují do důchodového věku a chtějí se věnovat více sobě. Většina z nich už se ve firmách začíná věnovat spíše nějakému udržování a zápřah, který firma potřebuje, přenechávají mladším generacím. V této fázi jsme se ocitli i my. Každá rodina si podle mě musí najít svou cestu. Někdo má hotovo za měsíc, někdo změny dělá pozvolně. To je taky náš případ, podle mě je přirozenější

Působíte ve strojírenské firmě, stává se, že vám někdy chlapi v jiných firmách třeba při obchodním jednání o odborných otázkách třeba v metalurgii dají najevo, že jste žena, která tomu přece nemůže tak úplně rozumět? Setkáváte se s podobnými stereotypy?

Doba je nakloněna tomu, že už se ženy pohybují ve vysokých pozicích. Spíše mě velmi překvapilo, že spousta našich partnerů vnímá pozitivně, že tady nastupuje nová generace. Aktivně se s námi baví. Každý manažer byl někdy mladý. Je důležité držet se vlastních témat, o kterých je třeba kvalifikovaně mluvit.

Problematice rozumíte. Víte, o čem mluvíte, a co řídíte. Je to velká výhoda?

Hodně tomu přispělo i těch devět let, během nichž jsem Promet pracovně poznávala. Navíc s bratrem vždy říkáme, že firma je jako naše mladší ségra, vyrůstali jsme s ní. Po vzoru rodičů se pak snažíme obklopovat šikovnými lidmi, máme tady na každou oblast odborníky. Mimochodem, naši největší divizi, tedy strojírenství, vede také žena, Margita Rejchrtová, která všechny neustále překvapuje svými znalostmi v silně mužském oboru. Překvapuje zákazníky z automobilek i manipulační techniky, pořád a neustále.

Projednáváte důležité kroky nejdřív v rodině a až pak ve firmě?

Snažíme se. Věříme, že fórum rodinné rady funguje dobře. Pak do toho vstupují i odborní ředitelé, se kterými je třeba probrat technický pohled, ekonomiku nebo návratnost investic. Je jedno, jestli se jedná o malé stroje nebo velké projekty.

Stává se někdy, že se na něčem neshodnete a pohádáte se?

Jsou to věci, které se v rodinných firmách dějí. Vedeme vášnivé pracovní diskuze, ale ve finále vše projednáme pragmaticky. Můžeme diskutovat nad nějakým nápadem, na druhou stranu se nehádáme kvůli běžným domácím věcem, jako je třeba neumytý hrnek.

Vaším mentorem je váš táta. Chcete být jako on, nebo si věci chcete dělat jinak?

Bylo by velké přání být jako někdo, koho obdivujete, ale ono to ani nejde. Táta má obrovskou zkušenost, do těch pomyslných bot nejde jen tak vklouznout. Chtěla bych se dostat do fáze, kdy budu mít největší možnou míru porozumění našim oborům, ale to je nekonečná cesta. Co se týká manažerského stylu, každý jsme jiní. Je jiná doba, což je vidět na tom, jak se dnes firmy utvářejí. Každopádně bych si chtěla vzít velký příklad z toho, jak táta skládal divize. Obklopoval se odborníky a v tom chceme pokračovat i my. Chceme okolo sebe mít lidi, kteří oboru rozumí, a kteří nás mohou posunout. Táta nás taky vedl k tomu, že je třeba se rozhodovat, a i když se nerozhodneme ideálně, tak je důležité se k tomu postavit čelem. Vybíráme si z toho, co bylo skvělé, ale taky z toho, co je platné v dnešní době. Sledujeme trendy, požadavky zákazníků i podmínky dodavatelů. Firma musí být o partnerství na všech stranách. Společnosti dnes musí fungovat ve win-win modelu, jinak je to krátkodobé partnerství.

Rozumí rodiče tomu, že dnes je třeba řídit firmu jinak než dříve?

Diskutujeme o tom. Starší generaci logicky zajímá, proč by něco mohlo být rizikové. Mladší generace zase hodně diskutuje na úrovni představenstva. Záleží na konkrétní tématice, ale snažíme se mít diskuze pragmatické. Někdy do toho skočí emoce, což je ale přirozené.

Kde se vidíte za takových deset patnáct let? Ve stejné firmě, nebo někde úplně jinde?

Aktuálně je to nastaveno tak, že svůj život hodně spojuji s naší firmou. Máme spoustu nápadů a úkolů, které nás čekají. Když jsme se rozhodli, že budeme pokračovat ve stopách rodičů, tak se okolo firmy musí točit celý náš svět. Musíme myslet na to, aby firma nesloužila jen nám, ale i generaci, která přijde po nás. Stejně jako další generaci zaměstnanců. Kdybych z firmy někdy odešla, nebo se vydala vstříc jiným výzvám, tak je důležité, aby firma fungovala i nadále. Nesmí viset na jednotlivci, ale musí fungovat dál.

Doba jde dopředu. Na jakých projektech, co se týká robotizace, pracujete?

Musíme pracovat na investicích, abychom si práci ulehčovali a přizpůsobovali se současným podmínkám a trendům. Je třeba činit takové kroky, abychom měli vyšší produktivitu a efektivitu. Také investujeme do strojů či do budov, abychom snížili energetickou a ekologickou zátěž.

Takže jdete ekologickou cestou?

V tomto směru máme asi největší projekty v historii celé skupiny. Jejich hodnota je 1,1 miliardy korun. Jedná se o kompletní ekologizaci obou sléváren, hotovo bude do konce roku. U obou sléváren snížíme zátěž pro ovzduší o více než 90 procent. Měníme technologie za nové, ve Vsetíně nově recyklujeme písek a celkově snižujeme energetickou zátěž. Tím vším také vytváříme lepší podmínky pro zaměstnance.

Jak vnímáte neustálé řeči politiků, že se náš kraj musí přeorientovat z těžkého průmyslu na jiné oblasti? Nemáte někdy pocit, že je tady už průmysl nechtěný?

Já to beru jako výzvu. Musíme dostat průmysl zase trochu do popředí, je totiž strašně důležitý. Historie toho, co naše republika umí, je hodně bohatá. Potřebujeme samozřejmě investovat taky do oborů jako IT, ale jedná se o obory, které vedle sebe mohou žít a společně fungovat. Důležité je, aby si pomáhaly.

Zajímavé plány máte taky s centrem Ostravy, prozradíte nám je?

Na konkrétní představení je ještě brzy. Ale bavíme se o lokalitě mezi Imperialem a Černou loukou, kde máme tři pozemky. Jedná se o oblast, kde se toho do budoucna bude hodně dít. Rostou tady Nové Lauby, Ostravica-Textilia, stojí tady krásný nový kampus. Myslíme si, že je správné být součástí změn této městské části, která má potenciál být krásná. Chceme se podílet na návratu lidí do centra města. A myslím, že by se to mohlo povést.

Denisa Materová (32)

Členka představenstva ostravské rodinné firmy Promet Group, kterou třicet let postupně budoval její otec René Matera, a kterou nyní se svým bratrem Radimem, maminkou Hanou a finančním ředitelem Martinem Kamarádem řídí. Pochází ze Staré Vsi nad Ondřejnicí, kde stále žije. Vystudovala marketing na Hult International Business School v Londýně. Ve firmě začínala od malých brigád přes asistentskou pozici až po vedení oddělení marketingu.

Promet Group

Promet Group je rodinnou firmou zastřešující skupinu více než čtyřiceti společností působících v oborech strojírenství, metalurgie a inženýrství. Ty zaměstnávají přes čtyři tisíce zaměstnanců v České republice i zahraničí. Sídlo skupiny je v Ostravě. Závody má především na Moravě, například v Kopřivnici či Vsetíně, ale také v Úvalech u Prahy či v chorvatském Slavonskim Brodu. Zákazníky jednotlivých divizí jsou přední evropské automobilky, výrobci manipulační a zemědělské techniky, slévárny a ocelárny. Skupina také spoluvlastní se skupinami Czechoslovak Group a CE Industries výrobce nákladních vozidel Tatra či chorvatského výrobce nákladních železničních vagónů Đuro Đaković.