Kreativní Kantoři: Ostravské grafické studio válí a sbírá další prestižní zakázky

Jejich práci dobře znáte a docela často některé věci z jejich portfolia sami kupujete anebo aspoň vídáte – přesto jste možná nikdy neslyšeli o značce Grafický ateliér Kantors Creative Club.

Byznys ​Dara bags nekončí, spojila se s Astratexem 25/10/2023

Právě bratři „Kantoři“ stojí za mimořádně úspěšnými grafickými designy obalů některých známých potravin, výrobků i od velkých firem a korporací, které denně berete do ruky. A jestli ne, tak třeba vizuál festivalu Colours of Ostrava si vybavíte zcela jistě…

Ateliér, který sbírá světové prestižní ceny za design, loni oslavil čtvrt století existence. V jaké fázi se dnes úspěšná ostravská společnost nachází, kam směřuje a jak důležité je mít kolem sebe skvělý tým? Na otázky Magazínu PATRIOT odpovídal kreativní ředitel a zakladatel společnosti Kantors Creative Club David Kantor a jeho mladší bratr, senior designer Jiří Kantor.

Co je studio Kantors dnes?

David: Kantors je stále ten stejný grafický ateliér, ve kterém se propojuje mnoho grafických, designových a vizuálních oborů. Studio se zabývá především tvorbou obalů, korporátní identitou, ale také fotografií.

Kolik vás je?

Je nás celkem devět a každý má u nás svoje nezastupitelné místo. Řekl bych, že tento počet je docela ideální stav pro kreativní ateliér. Jako kreativní ředitel najednou řídíte i pětačtyřicet projektů, a každý zaměstnanec má rozdělaných i šest projektů najednou. S více projekty je to pak již těžko udržitelné. Chceme si zachovat hlavně kvalitu a být schopni vše dobře časově zprocesovat a často i zprodukovat.

Dá se říct, že je dnes Kantors na vrcholu v rámci objemu zakázek, počtu velkých jmen nebo na tom už bylo vaše grafické studio i lépe?

David: Řekl bych to asi tak, že se nám v čase hlavně vyvíjí struktura zákazníků. Částečně řízeně, ale částečně i spontánně. Kdysi jsme dělali daleko více věcí položkově, ve velkých kvantech, o víkendech a dlouho do noci, ale dnes jich děláme sice o hodně méně, ale jsou zajímavější, s větší přidanou hodnotou a daleko déle se na ně připravujeme. Jsou více komplexnější a komplikovanější. Například festival Colours of Ostrava připravujeme skoro celý rok. Když se dělají obaly pro nadnárodní korporace, tak se připravují klidně dva, i dva a půl roku. Jsou to tedy opravdu dlouhodobé projekty, a jsou také daleko lépe připravené v rámci rozpočtů.

Jiří: Myslím, že v historii byly dva takové velké milníky, které nás nasměrovaly zase trochu někam jinam a ukázalo se, že to bylo dobře. Jedním z nich bylo rozhodnutí zaměřit se více na obaly, které jsme do té doby moc nedělali a nebo ne v takové míře, jako je děláme dnes. Dělali se hodně výroční zprávy, publikace, katalogy, klasický grafický design, DTP a obaly se dělaly tak nejvýš z deseti procent. V jednu chvíli jsme si ale řekli, že je to přesně to, co nám sedí, chceme a umíme. Doba před a po poradě, kdy jsme se rozhodli více zaměřit pozornost na obaly, je rozdělena na dva úplně odlišné světy. Od té doby jsem začali dělat obaly ve velkém a pro nadnárodní korporace. Druhým milníkem pak bylo, když jsme si řekli, že si postavíme ateliér, koupíme vybavení a začneme si fotit sami. To proběhlo relativně nedávno a také nás to nasměrovalo dobrým směrem. Klientům se tak více rozšířilo portfolio toho, co umíme a je velmi důležité, že jim můžeme vše nabídnout přímo u nás pod jednou střechou.

David: Stále ale máme externího fotografa, se kterým spolupracujeme dlouhodobě, ale zároveň jsme flexibilní v tom, že si spoustu věcí umíme udělat sami.

Nejste úplně lokální firma, protože máte zakázky po celé České republice i v zahraničí. Pracujete pro velké korporáty. Je podle vás spíše výhodou či nevýhodou být v Ostravě?

David: To byla otázka, kterou jsem si kladl často a od samého začátku. Díky studiu v Praze jsem viděl, že je tam spousty příležitostí. Nedostal jsem se ale na FAMU, jel na prázdniny do Ostravy a shodou náhod jsem se dostal do agentury, která potřebovala grafického designéra. A už jsem tady zůstal. Vždycky jsem věděl, že bych měl šanci uspět venku, ale zároveň jsem viděl obrovskou výhodu v tom, že tady těch kreativních a kvalitních lidí moc nebylo a zakázek bylo tím pádem hodně. Všichni měli tendenci někam odcházet a časem se ukázalo, že tady někdo prostě musí zůstat a být patriotem. Za mě je dobře, že tady jsme, máme tady rodiny, přátele a spousty obchodních vztahů. Byl to trošku problém a nevýhoda v době, kdy ještě nefungovala online komunikace, ale dnes už je to úplně jedno. Dnes jsou tady hlavně online konference. Zajímavé je, že i když máme zákazníky kteří sedí v Ostravě, tak se nepotkáváme, protože je jich pět a čtyři z nich jsou někde v zahraničí, jeden je tady a probíhá online konference jako každá jiná.

Záleží vám na tom, aby vaši zaměstnanci seděli přímo na firmě nebo by někdo mohl dělat z Prahy, někdo z Brna a podobně?

David: Zkušenostmi jsem dospěl k tomu, že si to asi nedovedu představit. I když máme často home office a i když je to převážně individuální práce, tak je velmi důležité, aby byl ten tým pospolu. Potřebujete veškeré věci sdílet, potřebujete komunikovat, kontrolovat, řešit… Neumím si představit, že bychom měli zaměstnance někde po světě. Nefungovalo by to tak jako teď a hlavně tak, jak nás to baví. Máme úžasný tým, který se postupně rozrůstal a když jsme začínali s Liborem Stachou, netušili jsme, že se rozrosteme a potkáme tak úžasné lidi. Nejdříve jsme vzali bráchu, hned po něm Radka Vysockého, skvělého výtvarníka a ilustrátora, později se připojil David Najbrt na 3D a videa, naše sestry Silvie a Pavla, pro komunikaci s klíčovými zákazníky Lucie Blahová a v neposlední řadě naše mladá krev Jiří Lančarič.

Nestává se vám, že vám někdo z kolegů řekne, že mu v Praze nabídnou dvojnásobný plat a odejde?

David: Ještě nám ani jeden zaměstnanec nebo kolega neodešel do Prahy. Naopak jsme tady měli jednoho, který z Prahy přišel. Nevydržel tady ale dlouho, protože ho neuspokojovalo tempo, kterým jsme pracovali. Bylo to na něj až příliš hektické.

Jiří: Dnes se s tím pracovním nasazením snažíme pracovat trošku jinak. Pořád sice jedeme bomby, ale snažíme se vyvažovat soukromí, volný čas a práci, jinak bychom se asi brzy zbláznili. Myslím si, že speciálně v našem oboru je to propojení mezi pracovním časem a časem, kdy sice nepracujete, ale v hlavě vám to pořád běží, poměrně velké. Těžko se před tím zavírají dveře. I když někam člověk odjede, tak má stále spoustu z projektů v hlavě a pořád někde hledá inspiraci. Nejde to úplně vypustit, nebo to jednoduše neumíme.

Třesete se hrůzou z umělé inteligence?

David: Zatím ne. Určitě sledujeme trendy. Už jsme toho několikrát využili. Ať už se jednalo o přípravu nějakých textů, názvů produktů či společností. U vizuálů to ještě zatím nevidím. Myslím si, že to bude dobrý pomocník, ale neřekl bych, že bychom ji mohli využívat v každodenní práci nebo že by nás mohla nahradit.

Jací byli vaši zlomoví zákazníci a práce, které jste dělali?

David: Jedna z prvních zlomových spoluprací byla, když jsme začali pracovat pro Procter & Gamble. To je nadnárodní koncern, kde jsme měli na starost značky Old Spice a Secret, což jsou deodoranty pro muže a ženy. To nás uvedlo do světa nadnárodních společností a vůbec do světa obrovských firem. Dělali jsme pro ně zhruba deset let a byla to obrovská škola. Poté se nám otevřely dveře k jiným velkým korporacím, kterých máme dnes spoustu. Pak pro nás bylo relativně velkým skokem pracovat pro Opavii. Tehdy to byla ještě samostatná společnost, dnes spadá pod společnost Mondelēz. V době, kdy jsme měli Opavii, jsme měli také společnost Kraft Foods, což je také velký potravinový gigant a později se nám spojili dohromady v jeden super korporát. Tam to pro nás bylo zajímavé v tom, že jsme začali dělat ve velkém sušenky – Tatranky, Fidorky, Zlaté, Miňonky… Revolučním skokem pro nás bylo i to, když jsme si naplánovali, že budeme dělat pro společnost Moser, která dělá tradiční české sklo luxusní a prémiové kvality. Cíleně jsme tam šli s tím, že to dělat chceme. Oni byli v tu chvíli hluboké krizi, moc se jim nedařilo, ale přesto jsme pro ně pracovali. Dokonce jsme pro ně zhruba přes rok a půl dělali téměř zadarmo. Později se ta situace pomalu obrátila, změnil se management, začalo se jim dařit a vydrželi jsme spolupracovat asi dvanáct let. Udělali jsme pro ně spoustu krásných věcí, včetně nádherné knihy ke sto padesátému výročí.

Jiří: Myslím si, že je také dobré zmínit projekt unikátních designových kalendářů pro opavskou tiskárnu Grafico, což byl skok do neznáma, který nám otevřel neskutečně mnoho dveří. Když se ještě rychle vrátíme k tématu korporátů, tak je dobré říct, že je tam obrovská výhoda v tom, že tam lidé velmi fluktuují. Ať už mezi firmami či pozicemi. Tím, že jsme byli vždycky všude velmi zavedení, lidé s námi rádi spolupracovali, tak se nám ozývali, i když už odešli z původních pozic a neustále se nám tím rozšiřovalo portfolio. Ale kalendáře Grafico byl podle mě velký mezník. Nezdá se to, ale okolo nich se vytvořila samostatná ikona, samostatný žánr, komunita, která nás opravdu posunula. Neuvědomili jsme si to hned na začátku, ale když se teď podíváme těch šestnáct let zpátky, tak spousta věcí, jako například festival Colours of Ostrava, vstup ke klientům do Francie a podobně, k nám přišla právě díky této spolupráci.

David: Ano, jak už brácha zmínil. Speciální pasáží je také naše francouzská stopa. Asi před dvanácti lety jsme přijeli do Royal Palace v Alsasku, což je francouzský kabaret, a od té doby už jsme propojeni. Tím, že jsme dělali pro francouzskou společnost a protože je tam grafický design relativně velmi špatný a je koncentrován do velkých měst typu Paříž, tak v periferiích jako je například Štrasburk je to na překvapivě mizerné úrovni. Udělali jsme tam mnoho zajímavých projektů – třeba knihu jako dárek města Štrasburk pro prezidenta Obamu a jiné prezidenty, kteří tam byli na zasedání NATO. Historickou knížku o katedrále Notre-Dame, knihu Alsaska, Aurora Borealis… Řekl bych, že těch zlomových věcí bylo více. V každém roce byla nějaká. A nejnověji třeba spolupráce s výrobcem luxusního skla LALIQUE, to byla úžasná zkušenost – také proto, že jsme za tento společný projekt kalendáře pro Grafico dostali platinové ocenění na prestižní mezinárodní soutěži A‘ Design Award and Competition.

Jak moc jsou vaši klienti konzervativní?

Jiří: To je různé, ale spíše záleží na konkrétních lidech, než na společnostech pro které pracují. Když jsou ti lidé moc svázáni korporátem, tak jsou samozřejmě více konzervativnější. Nemůžeme tam očekávat žádné punkáčství, ale když se budeme bavit například o managementu OC Forum Nová Karolina, tak tam jsou připraveni na mnohem kontroverznější a otevřenější kampaně.

Dá se říct, co máte raději? Korporátní přístup s jasnými pravidly nebo spíše punk, kdy se v kanclu při tvorbě kampaní všichni smějete?

David: Skoro bych řekl, že i když vymýšlíme zábavné věci, tak se u toho nikdy ani moc nesmějeme. U nás to funguje tak, že když tvoříme, jde to někdy strašně těžce. Zábavné věci bývají většinou nejtěžší a protrpěné. Vše si musíme doslova vysedět.

Slyšel jsem historku o tom, že slavné logo Ostravy se třemi vykřičníky vzniklo náhodou. Někdo to prý napsal na tabuli, aby se s tím už konečně hnulo.

Jiří: Kdo ví, ale my to tak asi nemáme. Vzpomínám si například na tvorbu loga pro Moravskoslezský kraj, které jsme dělali asi před dvaceti dvěma lety. To logo bylo opravdu těžce prosazené a prosezené, protože se u nás zastavovali heraldici, archiváři, politici, náměstci, zástupci různých oborů, všichni to brali hrozně vážně, jako by se měnil státní znak. Každý do toho chtěl vnést něco svého a vše se to potkávalo nakonec u nás. My to museli vše překonat a prosadit si i svoji vlastní vizi. Dodnes to logo ale funguje a existuje v nezměněné podobě, nemáme zprávy ani o tom, že by se mělo měnit. Dokonce jsme ho teď nově i trošku rozšiřovali do jiných aktivit kraje. Je to už tak dávno, co jsme ho dělali, že si ani už nikdo z kraje nemohl vzpomenout, kdo to tenkrát dělal. Dva roky jim trvalo, než na nás přišli a hrozně se divili, že nám není sedmdesát a nejsme staříci s bílými vousy.

David: Máme zavedený systém toho, jak něco vymýšlet. Každý autor, spisovatel a architekt má nějaké své principy a u nás máme takové kreativní kolečko, které tvoří naši vrcholní kreativci. Téměř vždy jsem to já, Jirka a téměř výhradně to probíhá večer.

Je u toho třeba sklenička vína nebo něčeho podobného?

David: Ani ne. Naopak musíme být opravdu střízliví a přemýšlet čistě. Je to o tom, že potřebujeme věci prodiskutovat tak do hloubky, že potřebujeme opravdu klid.

Stává se, že něco vysedíte, odevzdáte klientovi, jste s tím spokojeni a když je to vše schváleno, tak si pak řeknete, že to není ono a mohlo by se to udělat jinak?

Jiří: David to tak nemá, ale já ano. Já bych nikdy nic nedokončil, protože bych vše neustále měnil. Myslím, že jsme jako herci, kteří jedou Stanislavského metodu. Nedokážeme brát projekty jen po povrchu. Děláme pro spoustu klientů z různých oborů, úplně odlišných světů a přístupů a vše si potřebujeme osahat do hloubky. Jezdíme, zažíváme, hledáme, srovnáváme, potřebujeme to prostě vidět. Těžko se třeba dá dělat vizuální identita pro hotel, kde jste nikdy nebyl.

Vaše manželky vám pořád věří, že do kabaretu stále jezdíte jen kvůli byznysu?

Jiří: Věří, jednou tam byly i s námi, aby se přesvědčily samy a vzali jsme tam i naše děti na dětské vánoční představení. Všichni byli naprosto okouzleni.

Kde vidíte Kantors za pět až deset let?

David: O pět až deset let starší. Myslím si, že se budeme více rozšiřovat do digitálních médií, do vizuálních médií. Už teď děláme spoty do televize, které jsme nikdy předtím nedělali. Letos jich vzniklo asi pět – třeba pro Den Braven, Colours of Ostrava a řada dalších.