​Gaston válí! Chilli omáčky z Ostravy získaly pět světových ocenění!

Z nevelké výrobny na ostravské Dubině zamířilo nedávno do světové soutěže Great taste v Anglii šest chilli omáček. A pět tam získalo ocenění! Tak výrazný úspěch zatím ještě žádné chilli z Česka nezaznamenalo.

Za chilli omáčkami stojí Radovan Gaston Fron, ajťák, který po letech kloubení obou profesí, tedy počítačů a chilli, nakonec zůstal jen u omáček. Jeho rodina s nimi obráží různé trhy a úspěšný je také jejich e-shop.

“Ajťák jsem už pouze externě, protože omáček je opravdu hodně a nebylo moc času nazbyt. I ze zdravotních důvodů jsem se rozhodl od jednoho upustit,” říká Radovan Gaston Fron.

Radovane, co znamená to Gaston ve vašem jméně?

Gaston je přezdívka z dětství.

Kdy jste vyrobil svou první chilli omáčku a proč jste se do toho vůbec pustil?

Někdy v mládí. Asi v patnácti. Dělal jsem to pro sebe a kamarády a později třeba i pro kolegy z práce. Jelikož to mělo velký úspěch a potřebovali jsme v té době peníze pro rodinu, tak mi můj bývalý šéf poradil, abych do toho šel a zkusil tyto omáčky prodávat. V roce 2016 jsme se do toho tedy pustili.

Jaké byly vaše první pokusy? Jak to fungovalo? Jednoduše jste si někde nakoupil papričky a experimentoval jste?

V mládí jsem si papričky opravdu kupoval a zkoušel různé omáčky, které nakonec byly vždy lepší než to, co bylo běžně komerčně dostupné. Později jsem si papriky začal pěstovat sám. Začátky byly na balkoně, posléze, když už jsme chtěli začít vyrábět, jsme je pěstovali u tchána na zahradě, který se mi o to s láskou staral. A prakticky nebýt jeho, tak jsme ani nezačali. Poskytl nám skleník, kvůli mně postavil také fóliovník a prvních pár set kilogramů paprik bylo od něj.

Kde jste čerpal informace o papričkách? Kolik druhů existuje? Jak fungují?

Druhů je několik tisíc. Různě se to kříží. Nejsem nějaký extra pěstitel, ale samozřejmě se mi líbí různé tvary a barvy papriček. Každá navíc pálí jinak. Některé nastupují rychle, některé později, některé pálí klidně patnáct minut, některé jen chviličku. Tohle mě vždy zajímalo a chtěl jsem to nějak skloubit i s výrobou omáček. Hlavně mě to zajímalo ve spojení s ovocem.

Kde jste sháněl první semena pro vaše pěstování?

Klasicky na internetu.

Říkal jste, že nejste žádný velký pěstitel, to znamená, že se sám nepokoušíte o křížení odrůd…

Ne, to vůbec. To nechávám jiným borcům.

Nakupujete i od nějakých českých pěstitelů?

Ne. Když jsme došli do fáze, kdy se firma opravdu rozrostla a potřebovali jsme velké množství, tak jsem oslovil zahradnictví v Porubě. Jedná se o soukromé zahradnictví, kde se jedna paní se svým týmem stará o zeleninu. Viděl jsem, že tam má volný skleník a oslovil ji, zda by bylo možné vždy v lednu dovézt semínka a v červenci, v srpnu a v září si přijet pro úrodu.

Takže vám tam na to dohlížejí a starají se?

Ano, starají se tam o to od semínka až po plod.

Jeden skleník vám stačí?

Je to tam docela velké. Sklízíme odtud dvě stě až tři sta kilogramů paprik. U tchána jsme pěstovali do loňského roku, ale teď už mu bude osmdesát, tak jsem mu říkal, ať si odpočine.

V tuto chvíli ročně zpracujete okolo tři sta kilo paprik?

Tři sta a více.

Zkuste popsat, jak vypadá celý proces výroby? Co se děje s paprikami po sklizni?

Snažíme se je zpracovat ještě v den sklizně. Zavezeme je do naší výrobny na Dubině. Každá paprika se musí umýt, každá se odšťopkuje a rozkrojí. I když jsou papriky, které jsou z venku krásné, tak mohou být uvnitř plesnivé. My během celého procesu nepoužíváme žádnou chemii a potřebujeme mít stoprocentní jistotu, že papriky nemají žádnou chybu a žádnou plíseň. Potom se paprička zavaakuje a zmrazí.

Kolikrát se vám stalo, že jste sáhl na papričku a poté přímo do oka?

Mnohokrát. Posledních deset let od půlky prázdnin až do listopadu chodím na záchod i na malou stranu v sedě. Jinak to prostě nejde.

Kdy jste vyrobil svou úplně první omáčku, zabalil ji a poslal do světa?

V roce 2016. Ještě předtím jsem byl na jedné akci, kde byl sraz amerických vozů na Dole Michal a věděl jsem, že tam bude Chilliman, což je týpek z Třince, ke kterému vzhlíží všichni z chilli scény, samozřejmě i já. Dovezl jsem mu tam svou dýňovou omáčku a poprosil ho, aby mi řekl svůj názor. Jelikož tam zrovna prodával, tak neměl úplně moc čas a řekl mi, že se ozve. Volal ještě ten večer, že je to pecka, opravdu mu to chutná a chtěl by to prodávat.

Pochválil vás, i když jste byl v podstatě konkurent…

On v té době ještě nevyráběl. Začal asi před dvěma lety. Primárně byl dovozcem chilli, což i nadále je a ve svém tehdejším portfoliu neměl žádného českého výrobce. Byl jsem první a asi i poslední, který se objevil na jeho internetových stránkách. Je to pro mě obrovská čest.

Co bylo dál?

Pak jsme začali vařit další typy omáček, spíše zeleninových. Pak přišla klasická švestka, která je z ovoce v omáčkách asi nejrozšířenější a i Chilliman mi poradil, že ve světě hodně letí ovocné omáčky, hlavně s tropickým ovocem.

Tropické ovoce jako základ a do toho papričky?

Přesně tak. Tropické ovoce, papričky, trošku koření a jako stabilizátor vinný ocet, někdy špetka soli či cukru.

Každou vaši omáčku ochutnáváte?

Musím. Někdy se stane, že mohou být některé plody hořké a tím pádem by to samozřejmě nemohlo jít do prodeje.

Když už máte takto vycvičený jazyk a chutě, neuvažoval jste někdy o tom, že byste vyhrál nějakou soutěž šílenců, kteří jedí nejsilnější chilli papričky?

Na to se mám hodně rád. Pár soutěží jsem i pořádal, takže vím, jak potom lidé vypadají a trpí. Myslím si, že je to zbytečné. Jsem schopen sníst i tu nejsilnější papričku, sice s tím bojuji, ale nevím, proč bych to dělal v rámci nějaké soutěže. Raději si vychutnám něco středně pálivého a dám si toho více.

Vaše omáčky uspěly ve světové soutěži Great taste. Jaké omáčky jste tam poslal?

Prakticky to tam chtěli poslat hlavně kluci z Los Capolitos, pro které jsem udělal celou řadu omáček. Loni jsem totiž dostal jednu hvězdu za mou švestkovou omáčku a oni mě na základě toho poprosili, abych tam poslal další omáčky. Je to soutěž, které lidé říkají gastronomický Oscar, já to spíše přirovnávám k Michelinské hvězdě, protože je to také bodováno jednou až třemi hvězdami. Myslím, že letošní úspěch nečekal vůbec nikdo, ani kluci z Los Capolitos, ani já, ani nikdo z mého okolí. Z šesti omáček jich pět dostalo ocenění - omáčka s uzenými papričkami, rajčatová, která dokonce dostala dvě hvězdy, ta nejsilnější také tak, pak byla oceněna také meruňková omáčka a ještě jedna rajčatová zauzená a typická mexická s tequilou a limetkou. V Česku se takový úspěch ještě nikomu nepovedl.

Blahopřeji! Je to úžasný úspěch. Když vymýšlíte kombinace a chutě, vždy na tom pracujete sám nebo to konzultujete i s dalšími, například při spolupráci s Los Capolitos?

Kluci mi řekli, jakou mají zhruba představu. Nejdříve jsme měli tu nejslabší omáčku, tu, která jako jediná nedostala žádnou cenu a ve kterou oni paradoxně nejvíc věřili. Zákazníkům Los Capolitos to velmi chutnalo, takže postupně přibývaly i další, až jsme došli k číslu šest. Vždy mi řekli, jakou mají představu, co by to mělo být - ovoce, sladší, zauzená… Já se na základě toho pokusil něco vyrobit, donesl jsem jim to na ochutnání a zatím se nestalo, že by se něco měnilo.

Kolik omáček dnes vlastně máte?

Nějakých dvacet pět mých vlastních, plus dělám těch šest pro Los Capolitos, speciál pro Mutant Fast Food, dělám omáčku také pro Kurnik Šopa Hospodu, pro pizzerii Fontána v Hrabůvce, dělali jsme devět ovocných omáček pro Rybízák. Celkem to bude přes čtyřicet omáček. Plus jsou to nějaké nakládané papričky, sušené papričky, například i pro Bobcorn a také hruškový chilli dip pro sýraře z Cheese shopu.

Máte také úspěšné hořčice…

Ano, hořčice jsou extrémně úspěšné v Česku. Tady to nestíháme vyrábět, ale loni jsem je poslal na soutěž do Anglie a tam tedy úplně propadly. Moje hořčice je taková zrníčková a ta struktura jim vyloženě vadila. Napsali mi, že jsou pro ně semínka moc tvrdá a že má hořčice špatnou konzistenci. Moji zákazníci mi naopak říkají, že právě ta konzistence jim vyhovuje. Jedna kamarádka to považuje za hořčičný kaviár.

Když jsem byl u vás ve výrobně naposledy, tak jste tam seděl před velkou obrazovkou, tehdy jste jel naplno ještě jako ajťák…

Ajťák jsem už pouze externě, protože omáček je opravdu hodně a nebylo moc času nazbyt. I ze zdravotních důvodů jsem se rozhodl od jednoho upustit.

Jak vidíte svou budoucnost po velkém úspěchu?

To vám nedokážu říct. Nevím, jak se bude vyvíjet můj zdravotní stav. Každopádně jsme měli nějaké nabídky na kapitálový vstup, ale odmítli jsme je, protože jsem firmu vždy tvořil s rodinou a chtěl bych ji tak zachovat. Budeme se dále rozvíjet jako rodina s tím, že přibereme nějaké pomocníky, ale vždy to bude primárně v rodině.

Nechcete z toho udělat továrnu.

Vůbec ne. Myslím si, že by to ztratilo punc ruční výroby. Prakticky každá paprička mi projde rukama, stejně tak každá omáčka a při výrobě věřím opravdu jen sobě a své ženě.

Vaši ženu s dcerkou vídávám prodávat na trzích. Kolik omáček ročně uvaříte?

Po covidu a energetické krizi to kleslo a je to někde mezi deseti až dvaceti tisíci.

Jak vám funguje prodej? Kolik prodáte procentuálně na e-shopu a kolik na trzích?

E-shop, který si vlastně dělám sám, není žádné profesionální dílo. Moc ho ani nepropaguji. Tvoří zhruba dvacet procent prodejů, trhy třicet procent a spolupráce, třeba ta s Los Capolitos, tvoří zhruba polovinu všech prodejů.

Dá se říct, jaké chutě mají dnes vaši zákazníci nejraději? Věřím, že je to určitě velká škála, ale co je podle vás trendy?

Lidem hodně chutnají zauzené omáčky. Používáme tam uzené jalapeños, kterým se říká chipotle.

Udíte si je sám?

Ne, ne, to kupujeme. Nemáme na to prostor ani kapacitu. Koupíme je tedy vcelku, vždy je důkladně prohlédneme a pak je pomeleme do omáčky. Nejvíc jdou na odbyt také ty klasické rajčatové, kde máme škálu od nejslabší až po nejsilnější a z ovocných je to pak ananas, mango, švestka.

Ovoce je dobrý nositelé pálivosti…

Přesně tak. Zároveň je to hodně trendy, protože Češi od doby řízku s broskví kombinují ovoce. Slabší ovocné omáčky jsou skvělé i na palačinky nebo na vanilkovou zmrzlinu.

Zajímal jste se někdy o zdravotní klady chilli papriček?

Chilli má určitě nějaké zdravotní klady. Hlavně, co se týče povzbuzení chutě k jídlu, což na mě jde vidět. Má to různé příznivé látky pro srdce… Je to skvělý nakopávač krevního oběhu.

Když si dám chilli, tak budu tedy lépe spalovat i trávit…

Ano, chilli spaluje skvěle.

Vyrábíte i smrtonosnou zbraň jménem Inferno. O co se jedná?

Jedná se o čisté pyré z papričky jménem Carolina Reaper. Děláme tři různé typy tohoto pyré, právě z Caroliny, Morugy a z Jolokie. Je to devadesát procent čisté papriky, kapička octu, špetka soli a to je vše.

Na co se to dá použít?

V podstatě na vše. Výhoda toho je, že to neovlivní chuť jídla, jen mu to dá ostrost.

Na to jsem se chtěl zeptat. Občas, když to člověk s chilli přežene, tak pak už vůbec nevnímá chuť daného jídla, ale čistě tu ostrost. Jak to u vašich omáček zvládáte vy?

Lidé říkají, že právě proto si je kupují, protože naše omáčky mají opravdu chuť. Nejsou to jen pálidla.

Jak moc jste musel pracovat s cenou, když se zvýšily ceny energií, které určitě používáte na denní bázi? Za kolik si dnes můžu koupit lahvičku vaší chilli omáčky?

Na ceny jsme zatím nesahali, ale podle posledních výpočtů budeme muset. Kromě energií totiž brutálně zdražily i všechny suroviny. Kvalitní ocet, cukr, ovoce, vše šlo o dvacet až třicet procent výš. Uvažujeme o nějakém desetiprocentním zdražení. V současné době máme nejlevnější omáčky od sto čtyřiceti korun. Pyré je také tak. Hořčice jsou od sto korun a nejdražší je náš speciál - Krakenovy slzy, kterého děláme jen 99 kusů ročně a vychází na pět set korun.

Co přesně obnášejí Krakenovy slzy?

Je to mé vrcholné dílo. Myslím si, že už nikdy nic lepšího nevyrobím. Je to ze super kvalitních rajčat ze Sicílie a je tam zároveň sedm druhů papriček, které nastupují v různých vlnách. Pálí to příjemně, klidně celých dvacet minut. Každý říká, že tam cítí chuť rajčat a koření. Z koření je tam například římský kmín a podobně.

Jak moc vás světové ocenění povzbudilo? Máte v plánu nějaké další majstrštyky? Nějakou příchuť, na které třeba už dlouho pracujete a chtěl byste ji brzy představit?

V hlavě mám extrémní množství věcí, stále něco zkouším, ale není to tak jednoduché. Jediná omáčka, kterou jsme udělali hned, je Dračí ovoce. Ta se povedla napoprvé a to jen z toho důvodu, že mi to při vaření nevonělo. Vonělo mi to po kedlubnách a odmítal jsem to dělat. Manželka mi řekla, ať si nechám vyrobit deset nálepek pro testovací produkt, vezmu to na trh a třeba se to prodá. Bylo to prodáno za patnáct minut. Od té doby to tedy prodáváme. Dokonce to získalo druhou cenu na největším chilli festivalu v Hradci Králové v rámci hlasování zákazníků. Na druhou stranu třeba barbecue omáčku jsem ladil asi čtyři nebo pět let. Chtěl jsem ji vytvořit bez tekutého kouře a nakouřil jsem to irskou whisky. Koupil jsem si na to i encyklopedii whisek a studoval jsem, které jsou nejvíc nakouřené. Zkoušeli jsme také různé druhy cukrů - hnědý, světlý, melasu a povedlo se to zhruba na dvacátý pátý pokus. Lidé oceňují, že i když se jedná o barbecue omáčku, tak není tak sladká jako většina na trhu. Zákazníci mi často říkají, že mé omáčky poznají poslepu.

Přibývá výrobců chilli omáček?

Řekl bych, že jo. Když jsem začínal já, tak jich bylo kolem deseti a teď už nás je asi přes dvacet.

Jaká je vaše vlajková loď? Vaše nejprodávanější klasika?

Funguje určitě mango, ananas a loni jsme přišli s hruškou, která obsahuje také fíky a rum Legendario - ta se prodává velice dobře.

Stalo se vám, že jste dlouho pracoval na nějaké chilli omáčce, hodně jste si od ní sliboval, ale nakonec nezafungovala?

Jediné, co jsme ze sortimentu vyřadili ,byly mrkvové omáčky. Byly sice dobré, ale jejich struktura byla dost špatná a když jsme to prodávali v jiných lahvičkách jako pyré, tak to moc úspěch nemělo. Ale kdo ji zkusil, tak se k ní vracel.

Na co zákazníci na trzích slyší, když přijdou k vašemu stánku?

Vždycky máme před každou omáčkou postavenou mističku se vzorkem a lidé si mohou pomocí nachos nebo párátka nabrat a vyzkoušet. Kdo nás zná, tak jde vždy po novinkách, kdo nás ještě nezná, tak je velmi překvapen, že chilli může mít i nějakou chuť. Komerční omáčky většinou velmi pálí a bývají velmi kyselé. My se snažíme použít ten nejlepší dostupný ocet, aby tam vůbec nebyl cítit.

Možná už řešíte vánoční sezónu. Jsou pro vás Vánoce a celé to období důležité jako pro obchodníka?

Určitě ano. Stejně jako pro každého obchodníka. Prodeje v poslední čtvrtině roku jsou výrazně nejlepší. Přibývá i firem, které si nechávají dělat omáčky. Loni nás takto skoro přizabila jedna firma z Ostravy, která si objednala tisíc šest set omáček pro své zákazníky. Bylo to trošku mimo naše plány, takže jsme museli úplně přehodit na jinou kolej a pracovali jsme jak po nocích, tak také o víkendech.