Fluffcz: Jak se stát po čtyřicítce jedním z TOP 30 českých streamerů

Štěpán Páťal vystupuje na herní platformě Twitch pod přezdívkou Fluff. Říká o sobě, že je minulý teenager a budoucí senior.

O světě streamerů nevěděl nic. Teď spolupracuje s největšími firmami v tomto odvětví jako je například Xzone, Logitech nebo Nintendo. Proč začal „na stará kolena” bavit lidi tím, že hraje počítačové hry?

Jak ses k tomu dostal?

Já mám takovou věc, že jednou za pět let úplně přehodím směr. Můj kamarád Jaron z Vědátor.cz mi jednou řekl: Já streamuju, tak si pojď se mnou zkusit, jaký to je. No a mě to bavilo, a bavilo to i ty lidi, tak jsem začal streamovat sám.

Společnost To bude jízda! Známá ostravská hospoda pořádá pivní zájezd do Varšavy 29/02/2024

Je sranda, že jsem měl na Twitchi nakoukáno doslova nula hodin, nevěděl jsem nic o tomto světě. Neznal jsem vůbec ty zkratky, jména nejlepších streamerů, přišel jsem k tomu jak slepej k houslím. Mým plánem bylo dobře se bavit, prostě zapnu stream a uvidíme, kam se to vyvine.

Vyhrál jsi soutěž Tvář Twitche, kam se přihlásilo přes 450 streamerů, přineslo ti to hodně sledujících?

Po Tváři Twitche přišlo bum, protože se každý přišel podívat, který blbec to vyhrál, dost lidí zjistilo, že nejsem pro ně to pravé. Chtěli vidět toho afektovaného streamera, který mlátí kolem sebe, když se mu ve hře nedaří, ale já jsem na to flegmatik.

Můžeš konkurovat mladým dvacetiletým streameům/kám bez rodin a závazků?

Mé publikum je asi trochu jiné, než je mainstream. Dal jsem si pravidlo, že i já si můžu vybrat svoje diváky, jako oni si můžou vybrat mě. Nejsou to totiž fanoušci v pravém smyslu. Trávíme spolu každý den, a po čase začnu poznávat jejich osobnost, problémy. Pak se třeba ten sledující dlouho neozve, a já o něj začnu mít i strach.

Takže kdo jsou tvoji diváci?

Patří mezi ně hodně žen. Já si nehraju na žádné macho, mám vedle sebe krásnou ženu, která je takový můj štít. Navíc s mým týmem moderátorů jsme nastavili hranice a máme nulovou toleranci kretenismu. Když tam přijde někdo, a začne psát do chatu sprostě, tak dostane okamžitě ban, a už nic nenapíše. Jsme sice přísní, ale je to tam bezpečný. Takže mě sledují i rodiny s dětmi. Což jako nejsem žádný večerníček pro děti. Snažím se být na streamech slušný, ale nejsem žádný Mirek Dušín.

Jsou věci vůči kterým se vymezuju. Nemám rád takový ten bulvární styl, kdy streameři reagují na jiné přihlouplé influencery. Tohle jde mimo mě, a lidi, co mě sledují, jsou podobně naladěni a vědí, že tohle se tam řešit nebude. My tam řešíme jiné blbosti.

Ty tedy nestreamuješ sám, často je tam s tebou i tvá manželka Míša…

My jsme spolu už dvacet let a navzájem se podporujeme v tom, co nás baví. Míša tančí, tak jsme udělali taneční školu, pomáhal jsem jí s tím a šel jsem za jejím snem, a ona teď pomáhá mě. Ale troufám si tvrdit, že jí to streamování taky baví. Je to můj parťák. Chodí sem tak jednou až dvakrát týdně a jde jí to, umí skvěle komunikovat s lidmi. Ty naše společný streamy jsou podle mě ty nejlepší. Když jsme spolu, tak si pomáháme s vtipy a skvěle se doplňujeme. Podle slov našeho kamaráda jsme taková power couple.

Dá se to brát jako full time job?

Nazval bych to jako svůj main focus. Diváci si myslí, že ta práce jsou jen těch čtyři až pět hodin, co běží kamera, ale to je jen to sladké, co je vidět. Je za tím strašně moc telefonátů, videocallů, zařizování a věcí v zákulisí. A to si neuvědomuje spoustu začínajících streamerů, když si říkají jaktože ten má tohle a já ne, no protože pro to musíš makat i mimo stream.

A když téměř každý den streamuješ čtyři až pět hodin, nedochází ti obsah?

Většina streamerů má problém, že nemá ten kontent, já mám spíš opačný problém, že mám moc nápadů, a málo dnů v týdnu. Jsem i ilustrátor, takže tam občas kreslím, a to i klasickými médii na papír. Pak jsem začal dělat svojí podcastovou Jéva šow, jenže jsem si pozval nějakého hosta a pak jsem ho nepustil ke slovu, tak mi bylo vysvětleno, že by bylo dobré, když už dělám rozhovor nechat mluvit i toho druhého.

Takže tam počítačové hry moc nehraješ?

Hry tu hrajeme, ale já se specializuju na trochu jiný obor, a to jsou závodní hry. Já moc nemůžu hrát takové ty příběhové hry, protože ty panďuláky nepustím ke slovu, jestli je někde desetiminutová cut scéna, tak to nezvládám, abych do toho nemluvil.

Díky tomu, že jsem se dostal k nějakým kontaktům anebo přes svého manažera, tak k některým hrám mám i přednostní přístup, třeba tři dny před jejím oficiálním vydáním. Už se snažím ty hry trochu vybírat. Minulý rok byl pro mě vlastně prvním v této pozici, že dostávám hry. Když jsem dostal nabídku, tak jsem ji okamžitě přijal, cítil jsem to i jako takovou povinnost. Jenže pak jsem se dostal k hrám, které mi nešly nebo mě nebavily a teď už se chci rozhodovat, aby to nějak ladilo s mým konceptem a tím, co baví mě i publikum.

Máš tedy nějaký recept na to, jak se prosadit?

Za mě udělat si to co nejjednodušší a být svůj. Budovat na sílu nějaké alterega a přetvařovat se to fakt bolí. Na tom streamu jste několik hodin v kuse a nedá se to. Já třeba vím, že jsem docela tlustý. Mám sedavou práci, a chci s tím něco udělat. Nechci, aby si lidi, co se na mě dívají, mysleli, že je to v pořádku. Moje image není být tlustej cápek za kompem.

Spousta streamerů si neuvědomuje, že dávají špatný příklad, a to nejen jestli jsou tlustí, ale dávání názorů. Nelíbí se mi přístup, když někdo říká, že ho sledují dospělí lidi, a že si musí uvědomit, co dělají. Ale ne, ty lidi s námi tráví večery, a formuje je to nějak. A je třeba si tu zodpovědnost uvědomit. A toho se vlastně nejvíc bojím, že budu dávat špatný příklad nebo plácnu nějakou kravinu.

Na začátku jsi říkal, že neznáš hvězdy herní scény, ale teď už se víceméně přátelíte…

Já se vždycky s někým seznámím, jako s normálním člověkem, minulý rok jsme dělali charitativní akci v Praze, kde byli lidi z Twitche, a já jsem ze srandy vzal s sebou i kytary. A teď jsem nutně potřeboval na záchod, tak jsem utíkal i s těmi kytarami. Vběhl jsem na ty záchody a tam stál takovej chlápek, tak jsem mu je vrazil do rukou, že prostě musím, a když jsem pak vycházel, tak jsem mu poděkoval, a že mu za to donesu koblížek z cateringu, který tam pro nás byl, a on že jako nepotřebuje…No pak jsem zjistil, že to byl Viktor Sheen, se kterým jsme se pak teda i v backstagei seznámili. A já vlastně přijdu ke všem známým takovýmhle způsobem.