Fajront! Nejen Parta hic. Průmyslová Ostrava inspirovala mnoho filmařů

​Drsná a tvrdá byla ve svém průmyslovém rozmachu Ostrava i kraj kolem ní, kde k nebi čněly těžní věže, z komínů vycházel různobarevný dým, v noci hořel obzor rudou září, a v hlubokých šachtách kutali ve dne v noci horníci černé „zlato“.

A stejně temně, syrově a ponuře působí většinou na plátnech či na obrazovkách příběhy a scény filmů, které se v Ostravě a na Ostravsku natáčely. Režisérům totiž často atmosféra ostravských hutí a dolů posloužila jako kulisa sociálních dramat. A jen málokdy do tohoto černého města situovali lehkou komedii, například ve filmu Parta hic.

Ostrava také často „hrála“ ve filmech různé kvality socialistické město plné průmyslu. Snad jen ve filmu Tomáše Vorla Kouř představovaly dýmící a rachotící Vítkovické železárny umírající neosobní totalitní systém. O filmech, které se v Ostravě natáčely a zanechaly v naší kinematografii nesmazatelnou stopu, jsme si povídali v baru U Waldemara v centru Ostravy s ostravským filmovým kritikem a publicistou Martinem Jirouškem.

Kde se horníci objevili poprvé? Bylo to už v němém filmu?

No jasně. A dodnes je to pro spoustu odborníků výborné dílo. Ten film se jmenuje Šachta pohřbených ideí, natočen byl v roce 1921 a byl dlouho považován za ztracený, Potom se našel jeho asi hodinový fragment, byl zrekonstruován a byla to obrovská událost. Několikrát jsem ho v Ostravě promítal, měli jsme k tomu živou hudbu. Je to legendární film. První československý film, zaměřený na sociální téma. Byla to nezávislá produkce a současně hraný film a paradokument.

Čím je výjimečný?

Ten film nebyla žádná amatérština. Režiséři Antonín Ludvík Havel a herec hlavní role Rudolf Myzet měli až hollywoodské zkušenosti. Natáčelo se v okolí dolu Zárubek v Dole Jan Maria, v místní hornické kolonii i přímo na dole Hermenegild. Ve filmu jsou fantastická panoramata: doutnající šachty, vodní nádrže, tehdy nejmodernější důl, nuzná hornická kolonie, zaplivaná krčma, havířské bouře, stávky, alkohol. Film bohužel už ve své dob narazil na cenzuru, protože v té době se na Ostravsku stávkovalo, a střílelo se do dělníků. A sociálně hodně laděný film vyvolal strach, že bude vyvolávat další nepokoje. A cenzuře také vadilo, že filmaři použili Bezručovy verše.

Měl film premiéru také v Ostravě, když tu byl natáčený?

Měl mít, ale krátce po premiéře v Praze někdo ho někdo ukradl! Předtím ho museli autoři kvůli cenzuře asi třikrát přestřihávat a pak zmizel. Navíc negativ filmu autor později z obavy před nacisty raději spálil.

Jak se Šachta pohřbených ideí našla?

Někdo ho našel v devadesátých letech v altánu zahrady v Praze u bývalého promítače. Spolu s nějakými dalšími pronacistickými filmy, což je docela kuriózní. Ten film ale neoficiálně existoval možná až v několika kopiích a dokonce se prý tady na Ostravsku v šedesátých letech promítal. A objevil se i nějaký soukromý sběratel, který jednu kopii nabídl archivu. Existuje i dokument, v němž jeho tvůrci líčí, že když se bývalý ředitel filmového archivu rozčiloval nad vysokou cenou, kterou sběratel požadoval, tak dostal infarkt. Pak se ale našel ten film v altánu promítače.

Jaké jiné filmy se v Ostravě natáčely?

Hodně se tady točily už i za první republiky dokumenty, což filmoví historici doposud ještě dostatečně nezmapovali. V dokumentech je hodně historicky cenných záběrů lokalit někdejšího Ostravska, kterých třeba v hraných filmech zase tolik není, i když například v Šachtě pohřbených ideí se objevuje původní hornická kolonie ze Zárubku. Ale ve starých dokumentárních filmech je možno vidět spoustu zaniklých míst Ostravy, která už dnes neexistují nebo na nich stojí jiné stavby.

Ostrava se začala v hraném filmu více objevovat až v padesátých letech?

Ještě dříve, ve čtyřicátých. Ve Vítkovicích točil třeba Miroslav Cikán v osmačtyřicátém roce propagandistický film Případ Z-8 o tom, jak se špionážní skupina snaží ze zneuznaného zlepšovatele vylákat informace o nové technologii lisování kovového prachu. To je opravdu šílenost. Ostatně filmy z Ostravy v padesátých letech jsou především komunistická propaganda.

Dva filmy tu točil i Jiří Weiss…

Ano, autor skvělých dramat Vlčí jáma, Romeo, Julie a tma či Zbabělec tady režíroval hodně nepovedené propagandistické filmy - Poslední výstřel z posledních dnů druhé světové války točil ve Vítkovicích a potom jeden z prvních barevných filmů Můj přítel Fabián, agitku o převýchově cikánských spoluobčanů. Ale propagandistické, vlastně spíše propagační filmy, se v Ostravě točily i dříve. Například slavný Jiří Krejčík, který má na kontě oceňované drama Vyšší princip, točil za protektorátu v Ostravě propagační filmy o těžbě uhlí pro nacisty. Ať lidé jdou pracovat do dolů, ať má Říše hodně dělníků. Nebo třeba Jan Kačer tady natočil film Město mé naděje.

Také něco podobného?

To byl velký filmový propadák, a kdo nezná Ostravu, tak jej považuje za absolutní odpad. Ale Ostraváci a lidé z Karvinska tam poznávají svou náturu, své osobní pocity a své město. A přestože je to propagandistický film o těžbě a ocelárnách, tak Jan Kačer do něho pro mnoho Ostravanů vtiskl jejich Ostravu. No a v šedesátých letech v Ostravě vznikl možná vůbec nejodvážnější film nové vlny, kdy z plátna poprvé v pětašedesátém roce zaznělo, že komunista je kurva. Opravdu. Právě proto pak ten film skončil v trezoru. Za normalizace se nehrál, podobně jako Jirešův Žert podle Milana Kundery, akorát, že tento je ještě radikálnější.

Co to je za film?

Úplně vyřízený chlap Vladimíra Čecha. Hraje v něm Oldřich Nový, Vladimír Menšík a hlavní role hrají bratr Oldřicha Víznera Jaroslav a František Peterka. No a pak tady Pavel Blumenfeld, což byl slezskoostravský rodák, natočil v roce 1959 jeden z vůbec prvních a podle mě stěžejních filmů nové vlny, kterými je film Křižovatky. Velmi dobře vystihl uvolnění doby. Ten film mě také inspiroval k vytvoření pořadu Syčák aneb Křižovatky slezské kinematografie.

O čem Křižovatky jsou?

Je to sociální drama. Hlavní postava, kterou hraje Pavel Molčík, připomíná rebely proti své vůli. Pavel Molčík je přitom neherec, což zvyšuje autenticitu jeho výkonu. Dýmá jedno cigáro za druhým, na ruce má tetování, dvakrát byl v base, přišel z děcáku. Potřebuje prachy a ty si chce vydělat v Ostravě. V tomto filmu z Ostravy navíc nehrají jako často v jiných filmech natáčených v Ostravě Pražáci, ale Ostraváci. Dialogy jsou věcné, ostravsky úsporné, zní tady ostravské nářečí. Je tu skvělá kamera, která v Ostravě snímá pustinu, nekonečný dým, nehostinnou měsíční krajinu, doménu hald, odpadních vod, odkališť. A taky noční život Ostravy na konci padesátých let. Bar u Hotelu Palace, neonovou Ostravici Textilii, Kavárnu Elektra, Vinárnu Hrozen či pověstné pouliční hodiny na náměstí Eduarda Beneše.

Pak přišla normalizace a Parta hic…

Ano, ještě předtím se sem v sedmdesátých letech ale vrátil Dušan Klein, onen malý cikán z filmu Můj přítel Fabián, a natočil v Ostravě kriminálku Město nic neví. A pak přišla Parta hic, k níž se režisér Hynek Bočan dnes nechce moc vyjadřovat. Je to dějově zvláštní film o ničem, ale je zajímavé, že tam hraje naprostá herecká elita té doby. Nárožný, Dvořák, Menšík. Ale Menšík hrál v Ostravě často, nejméně ve čtyřech filmech.

Které to byly?

Kromě filmů Parta hic a Úplně vyřízený chlap to byl film Hrozba (1978) Zdenka Sirového natočený o dva roky později po „mléčné“ komedii. Jedná se o nejrozsáhlejší ostravskou Menšíkovu roli, navíc bez jeho obvyklého humoru. Menšík tady v roli nemocného ředitele Budila čelí hrozícímu výbuchu plynu, který ohrožuje celé město. V závěru filmu dokonce Pavel Zedníček položí život za záchranu Ostravy! Hrozba byl vlastně český katastrofický film a jeden z prvních českých thrillerů. Ale Menšík si zahrál i roli řidiče Mechla ve filmu Začít znova z roku 1963 a děj se točí kolem šachty na Karvinsku.

Seriál Magazínu PATRIOT vzniká v rámci akce FAJRONT - jde o plánovaný vrchol 27. setkání hornických měst a obcí. Bude se jednat o celý víkend, který organizátor, statutární město Ostrava, zahájí v pátek 8. září 2023 v areálu Dolní oblasti Vítkovice.