Díky vám, dámy. V Centru PANT ušily dobrovolnice tisíce roušek

​Malé manufaktury plné šicích strojů a dam, které na nich pilně už několik týdnů šijí látkové roušky, vznikly na řadě míst v Ostravě.

Jedna vznikla před měsícem také v Centru PANT, když se připojila k iniciativě Rouška je cool ostravského kulturního centra Cooltour na Černé louce

Společně rozjeli projekt, který si vzal za cíl dodat obyvatelům Ostravy roušky, které se staly před měsícem pro všechny lidi v republice sice povinností, leč v té době i zoufale nedostatkovým zbožím..

Centrum Pant, kde se jinak pořádají besedy, koncerty a jiná kulturní představení, se tedy změnilo 19. března na manufakturu, v níž patnáct žen a dívek začalo šít denně několik set roušek pro zdravotnické a sociální služby.

Dohromady jich už za tu dobu s ostatními zapojenými šičkami v Ostravě vyrobily na třináct tisíc. Všechno však jednou končí. A tak Centrum PANT v pátek 17. dubna činnost malé šicí dílny na všelijak barevné nově povinné doplňky dnešního běžného života ukončilo. To proto, že roušek už je prostě v současnosti v celé zemi dostatek.

„Usoudili jsme, že je naše občanská veřejná služba či mise naplněna, splnila svůj účel a je potřeba se věnovat každý svému poslání,“ řekl za Centrum PANT Petr Pánek.

„Fordovskou“ dělbou práce stříhají, žehlí, šijí rovným i šikmým stehem

K šití v březnu ještě nedostatkových roušek se často ženy přihlásily samy a dobrovolně. Třeba Lenka začala šít s touto dámskou partičkou poté, co sem začala chodit šít její sestra stříhat.

„Protože je levačka, tak se jí špatně šije na stroji. Tak jsem jí řekla, že jí sem přijdu pomoct. A tak tady chodím už čtrnáct dní. Každá vždycky děláme půl dne jednu činnost. Jedna půl dne roušky stříhá, druhá zažehluje, třetí šije rovný steh, čtvrtá šikmý. Tak uděláme více roušek, předevčírem jsme měli rekord 276 roušek. Samozřejmě se v těch činnostech střídáme a záleží, kolik se nás sejde. Já jsem třeba zatím roušky hlavně stříhala, ale dneska i šiju,“ říká Lenka.

Liběna Poledníková ve smyslu tohoto „fordovského“ stylu práce vyměřuje na opěradle pohovky a stříhá desítky pentlí k utahování roušek.

„Začala jsem 21. března. Dověděla jsem se o této šicí dílně Centra PANT přes Facebook. Řekla jsem si, že mě baví šít, tak proč se také šití roušek nezúčastnit? Vždy, když jsem mohla, tak jsem sem přišla pomoci,“ říká Liběna z Moravské Ostravy a přehlušuje typický zvuk elektrických šicích strojů.

Současná situace jí připomíná jednotu národa před 30 lety

Také Bára Pavlasová z Ostravy-Hrabůvky si nad internetovými stránkami Centra PANT jednoho večera řekla, že by se mohla do tohohle „celonárodního“ šití roušek zapojit.

„Jsem už trochu starší ročník a pamatuji tu euforii a jednotu národa v osmdesátém devátém a současná situace mi ji hodně připomíná. Vidím, jak se snaží pomáhat v koronakrizi dnešní mladá děvčata a člověk vidí, že ta zatracovaná mladá generace není vůbec úplně tak špatná. Trochu mi to zapojení mladých připadá někdejší dobrovolnické akce Brontosaurus,“ směje se pod rouškou žena.

V partě mladých žen a děvčat se cítí dobře. „Navíc se o nás tady dobře starají, vaří nám dobré kafe a dokonce nám tady místní restaurace zdarma dávaly jídlo. A v porcích, které jsme ani nedokázaly sníst. Najednou máte ten pocit sounáležitosti a vidíte, že ten národ není tak špatný, jako se v poslední době mluví. Dobří lid tady stále jsou. Možná jich není tolik, ale jsou. Vždyť kolik takovýchhle šicích center, ale i různých dalších dobrovolných seskupení v téhle krizi vzniklo a funguje. Je jich tisíce. A co všechno dokážou pro ostatní zdarma dělat. Mě to hodně povzbuzuje. Za ty tři čtyři týdny, co jsem tady v centru s děvčaty a dámami, jsem si tady doslova dobila novou energii a je to úžasná zkušenost,“ upozorňuje Bára Pavlasová.

Lidé prohrabali skříně a darovali šičkám spousty látek, nitě, jehly

Až ji překvapilo, kolik materiálu lidé do šicí manufaktury v Centru PANT darovali. „Prohrabali doma skříně a přinesli spousta látek různých designů, spoustu nití, jehly. Přinesli nám i povlečení s vyšitými monogramy. S látkami nám třeba jedna paní donesla velkou čokoládu. Nebo nám přinesli napečené buchty. Máme tolik látek, že to ani nezpracujeme. Pro děti můžeme šít roušky s veselými, pestrobarevnými motivy, vždy, když jsme narazili na pěknou veselou látku, dali jsme ji bokem pro dětské roušky. Šili jsme třeba sérii z dětského povlečení s medvídky. Dneska šijeme už podruhé roušky pro dětský domov. Akorát menší velikost,“ ukazuje Bára o poznání menší roušku a člověk si opět najednou mimoděk uvědomí, že tvrdá opatření dopadají i na ty nejbezbrannější z nás.

Navíc Bára si kdysi hodně na sebe jako ostatně řada jejích vrstevnic šila, ale jak říká, už se k této zálibě už možná pětadvacet let nedostala.

„Tady jsem si šití opět oživila. Zjistila jsem dokonce, že mě šití pořád baví a můžu to naučit ta mladá děvčata. Těší mne, jak je šití baví a jak říkají, že je super, a že si chtějí pořídit šicí stroj. Mně to předala matka, jí zase babička, ale my už to nemáme komu předat. Dnes mladá děvčata moc nešijí,“ dodává Bára Pavlasová, která si dokonce přivezla z domova do Centra PANT vlastní šicí stroj.

Některé šicí stroje zkolabovaly, nejsou zvyklé na takovou zátěž

Děvčata kolem se rozesmějí, když podotkne, že jako bývalá šéfka údržby dělá pro šicí manufakturu v Centru PANT i „servis strojů“.

„Už jsme tu i některé stroje zlikvidovali. A někdy jsem použila i svých zkušeností se šroubovákem. Dnešní běžně prodávané šicí stroje totiž nejsou uzpůsobené tomu, aby se na nich osm až deset hodin denně šilo. A tak se s nimi občas trápíme. Ale jde to,“ smějí se šičky roušek.

Řada z nich našila roušky nejen pro zdravotnické služby, ale i pro své sousedy, hlavně když je viděly nosit zpočátku jako improvizovanou ochranu různé šály a šátky. Některé šily i doma večer. Ale ne „do zbláznění“. Když děvčata z Centra PANT našila do zásoby dost roušek, dala si týden pauzu.

Bára Pavlasová ale s šitím roušek nekončí. Bude je šít doma. „Šití roušek dostává úplně jiný level. Už vidím některé velmi pěkné roušky, které mají zajímavý střih a design. Dnes mne pobavil mladík, který měl na roušce znak Baníku Ostrava. Jsou roušky puntíkaté, s květinkama, černé Já jsem třeba teď pro sebe a dceru kupovala na roušky látku, aby byla pěkná. Už se těším, až z ní budu šít roušky. Myslím, že hodně lidí bude chtít, aby jeho rouška dobře vypadala na pohled,“ říká Bára Pavlasová.

Jste příkladem těch skvělých úkazů v dnešní době, řekl šičkám primátor

Všichni, kdo se zapojili do iniciativy Rouška je cool, se dnes přímo v „manufaktuře“ Centra PANT rozloučili kyticemi květin a přípitkem šumivým vínem. Ale upozornili, že zůstávají v pohotovosti.

„My to tady ještě nebalíme. Máme ještě 1 400 ušitých roušek, nějaký zájem o ně je, a pokud přijde nějaká druhá vlna epidemie, jsme připraveni vás ještě kontaktovat,“ řekl děvčatům a dámám Petr Pánek z Centra PANT.

Poděkovat děvčatům za ušití několika tisíc roušek přišel za Cooltour Andrej Harmečko a také primátor Ostravy Tomáš Macura.

„Všem vám moc děkuju, protože tahle doba ukázala několik fenoménů. Někdy i horších, třeba udávání za nenošení roušek. Ale to sem dnes nepatří. Vy jste naopak příkladem těch skvělých úkazů v dnešní situaci. Díky vám moc. Fakt,“ řekl primátor.