Deník uprchlice. Jsem vděčná, že tady mohu žít se synem v bezpečí

Oksana Liashenko utekla se svým šestiletým synem Míšou z města Dnipro (bývalý Dněpropetrovsk). Portrétní fotografka se stala spolupracovnicí Magazínu PATRIOT a píše i fotí svůj ostravský deník.

Už to je rok od vypuknutí války na Ukrajině a můj život se rozdělil na dobu před válkou a po ní.

Cítilа jsem se velmi špatně, dvě noci jsem nespalа, pořád se mi chtělo brečet a truchlit za každý ztracený život. Pořád jsem vzpomínalа, jaké to bylo, jak to bylo děsivé a jak dlouho jsme přežívali pod náporem tanků a raket.

Na Ukrajině bydlím ve vysokém bílém domě na kopci, který je vidět i z druhé strany Dněpru, a myslelа jsem si, že ho bombardéry uvidí z nebe jako první a bude s námi konec. Díky Bohu, že se to nestalo!

Letos jsme se jako národ hodně změnili, uvědomili jsme si, že nám vůle po svobodě koluje v krvi jako řeky na zemi. Jsme silní, naši vojáci nás už rok brání, i když nikdo zpočátku nevěřil, že je to možné. Nepřátelé chtěli mou zemi ovládnout za tři dny, ale nepodařilo se jim to!

Celý svět nás podporuje a já jsem vděčná České republice za možnost žít zde se svým dítětem v bezpečí!

Letos poprvé komunikuji ve své rodné ukrajinštině, i když stále se občas musím podívat na překladač. Češi se mě nejednou ptali, proč se tak stalo, a já jim vysvětluji, že ve škole a na univerzitě se před rokem 2001 všechny předměty vyučovaly v ruštině a ukrajinština byla několikrát týdně nepovinným jazykem.

Samozřejmě mě ovlivnil i fakt, že v mém dněpropetrovském regionu mezi sebou většina lidí mluvila rusky. Teď už je jen otázkou času a pevné vůle, abych si mateřštinu zase osvojila!

Nyní opět pracuji jako asistentka pedagoga na kurzu češtiny Vítejte v Česku, tentokrát s dětmi ve věku 14 až 19 let, pro které je snadné naučit se česky, ale těžké začlenit se a najít si kamarády mezi svou generací.

Všichni se chtějí vrátit domů, ke svým rodinám a kamarádům. Jsou mezi nimi i ti, kteří pocházejí z okupovaných území Mariupolu a Doněcku, ti samozřejmě počkají na osvobození svých měst a pak se také vrátí domů.

Žijeme a věříme ve vítězství Ukrajiny v blízké budoucnosti!