Masarykovy busty na Ostravsku lidé schovávali, nacisté rozbíjeli a komunisté házeli do Odry

Magazín PATRIOT pokračuje v rámci výročí narození TGM v sérii tématických článků.

Přestože ani ze dvou sochařských soutěží v Ostravě nikdy nevznikl za první republiky pomník prvního československého prezidenta (více čtěte v článku Proč nestojí v Ostravě obří socha Masaryka?), v menších obcích kolem Ostravy jich vzniklo poměrně dost.

Většinou však na dlouhý čas musely zmizet. Nechali je odstranit často jak nacisti za Protektorátu, tak i komunisti po roce 1948.

Historička Anna Sýkorová o tom napsala publikaci, která nese příhodný podtitul: Jak jsme je se slávou stavěli a v tichosti bourali. Čerpala z kronik, článků vyšlých v denním tisku i ze vzpomínek a svědectví pamětníků. Podívejme se tedy s Annou Sýkorovou, kde všude v Ostravě pomníky byly a jak je lidé v dobách nesvobody schovávali.

Dělník dostal za odstranění TGM stovku, lidé plakali

Vezměme to podle abecedy. V Bartovicích v Těšínské ulici je podobizna TGM součástí pomníku padlých v 1. světové válce vybudovaného v roce 1922. Pomník má podobu sochy vojáka se skloněnou hlavou, který pravou rukou drží pušku, levou objímá dítě v košilce, které k němu vztahuje ruce. Za sousoším vyrůstá mohutná pískovcová stéla, v jejíž horní části je v bronzovém oválu kamenný reliéf hlavy s poprsím T. G. Masaryka s nápisem MASARYK.

Tento reliéf vydržel na památníku od roku 1922 do května roku 1939. Pak Němci přikázali z pomníku prezidenta odstranit. Lidé z okolních domů to prý pozorovali se slzami v očích, a když dělník odešel, sbírali úlomky kamene a uschovávali je jako drahokamy. Dělník prý dostal za odstranění prezidenta zaplaceno až 14. března 1942, obec mu musela zaplatit 100 korun. Po druhé světové válce se reliéf na pomník padlým vrátil, tentokrát už bronzový. A přečkal až do současnosti.

Pomník už nestihli odhalit kvůli Mnichovu

Dobrodružný osud měla busta TGM v Heřmanicích v Koněvově ulici. Tam byl ustaven v roce 1938 zvláštní výbor pro postavení pomníku presidentu Osvoboditeli a padlým v 1. světové válce. Na něj koupili v Praze za sedm a půl tisíce korun bronzovou bustu TGM od Jana Štursy. Celý pomník, který měl stát před dívčí obecnou školou, stál 25 tisíc a slavnost odhalení byla naplánována na 18. září v 9 hodin ráno a měla se stát velkou manifestací lidí z celého širšího Ostravska.

Pořadatelé však slavnost týden před 18. zářím odvolali na neurčito kvůli mnichovským událostem. „Náš pomník stál zabedněn do té doby, až samozvaný německý komisař Bartsch nařídil bednění rozebrati. Busta prezidenta Osvoboditele však byla již předtím po obsazení obce Němci ukryta v zemi na školní zahradě,“ napsal po válce předseda spolku za postavení pomníku Josef Kručinský.

Schovávali TGM v pokoji, v podkroví, ani bomba ho nezničila

To nebylo vše. V roce 1941 byla obec Heřmanice vyzvána, aby odevzdala všechny kovové předměty na válečnou sbírku. Masarykovu bronzovou bustu proto členové spolku vykopali a ukryli ji v domě odborného učitele Rudolfa Břusky. Stála v jeho pokoji u knihovny zabalena do hrubého plátna a zarovnána balíky kancelářského papíru. Věděli o ní jen rodiče a sourozenci. Později ji rodina ukryla v ložnici rodičů a to i v době, kdy už byl učitel Břuska jako Sokol v koncentračním táboře. Nakonec busta skončila v podkroví domu.

Dne 17. října 1944 zasáhla a zničila tento dům bomba. Rodiče Rudolfa Břusky v něm zemřeli a busta skončila nepoškozena a nepovšimnuta v řepném záhonu. Tam ji sebral bratr Rudolfa Břusky a ukryl ji ve svém domě v Michálkovicích, kde zůstala do konce války. Odhalena byla 28. října roku 1945 před dívčí obecnou školou za veliké účasti občanů.

V šedesátých letech však byla tato busta z podstavce tajně v noci odstraněna a odvezena k likvidaci, prý do sběrny v Opavě. Pomník s novou bronzovou bustou byl znovu odhalen na počátku 90. let minulého století. V roce 2004 však někdo bustu ukradl a skončila zřejmě ve sběrných surovinách. O rok později odhalily Heřmanice novou bustu od sochaře Jana Gajdy, tentokrát už z umělého kamene.

Když se na desce objevila stuha, okupanti ji nechali vysekat

Dvě pamětní desky T. G. Masarykovi měla i obec Krásné Pole za dnešní Porubou. Pamětní desku s reliéfem T. G. Masaryka tam mají na budově mateřské školy v Družební ulici. Byla odhalena 16. srpna 1936, bylo tehdy krásné letní počasí. Reliéf Masaryka byl od 26. října 1924 v Krásném Poli i na pomníku padlých.

Dne 9. října 1938 však obsadila obec Krásné Pole německá vojska. O devatenáct dní později se na pomníku padlých na reliéfu TGM objevila stuha a to se pro německé okupanty stalo záminkou pro příkaz reliéf z pomníku vysekat. Na své místo už se po válce nevrátil. Pryč musela i pamětní deska TGM z mateřské školy, která se však 28. října 1945 na své místo znovu vrátila.

V padesátých letech však musela opět pryč a vrátila se na místo až v roce 1968. V sedmdesátých letech desku politici opět nechali strhnout a její rozbité kusy byly schovány v mateřské škole. Svého posledního odhalení se dočkala na počátku 90. let, kdy ji na vlastní náklady nechal znovu zhotovit krásnopolský občan Jiří Hurník.

Zazdili sochu TGM pod schody bytu školníka

Za autobusovou zastávkou Kunčice škola na Frýdecké ulici je na téměř dvoumetrovém podstavci asi šedesáticentimetrová bronzová busta T. G. Masaryka. Pomník tu je už od 28. října roku 1925, avšak míval jinou podobu.

Autorem pomníku je sochař R. Vávra z Moravské Ostravy, který se zúčastnil později i soutěže na výstavbu pomníku před Novou radnicí. Vytvořil pískovcovou sochu T. G. Masaryka, která vyrůstala z dvoumetrového podstavce. Postava prezidenta přibližně do půl pasu měla kabát a svírala v levé ruce listiny. Podstavec z bílého mramoru byl v horní rozšířené části vyzdoben reliéfy tří legionářů. V následujícím roce pomník doplnil nově vysázený okrasný sad.

Pomník stál na svém místě do 24. července roku 1940. Tehdy starosta E. Vavřín přikázal odvézt na školní dvůr a sochu pod schody bytu školníka schovat a zazdít. Zbytek pomníku byl odvezen na hřbitov blízko Drexlerova mlýna, později byl upraven jako podstavec pod veliký hřbitovní kříž.

Masaryka u největší stavby socialismu vyměnili v roce 1976 za Lenina

Pomník byl opět obnoven 9. května 1946 a téměř šestnáct let před školou vydržel. V noci na pátek 18. ledna 1962 však byla socha T. G. Masaryka s podstavcem odvezena, zakopána a zasypána asi do dvoumetrové jámy na skládce v Kunčičkách naproti bývalé sokolovny. V uvolněném roce 1968 se místní Sokol požádal o nalezení pomníku. Sondy uskutečněné dne 2. července 1968 odpoledne však nic v označeném terénu neobjevily.

Jako náhrada za nenalezenou sochu tak byla odhalena na místě bývalého pomníku a na novém podstavci bronzová busta T. G. Masaryka z depozitáře Ostravského muzea. Avšak netrvalo dlouho a busta musela zpět. Dne 17. února 1976 totiž bylo na mimořádné schůzi Národní fronty v Kunčicích rozhodnuto, že pomník, který stojí v blízkosti největší stavby socialismu, tedy NHKG, je nutné odstranit. Z podstavce tak od té doby zhlížela na okolí busta V. I. Lenina.

Masarykovu bustu získal z Ostravského muzea dne 15. února 1990 zpět výměnou za Leninovu bustu pan Jaromír Wagner. Návrat busty na své místo se uskutečnilo 7. března 1990, tedy v den 150. výročí narození prvního prezidenta. Přesto busta neměla ani poté klid. Neznámý vandal ji v devadesátých letech znehodnotil červenou barvou, takže musela na krátký čas z podstavce pryč kvůli čištění.

Chtěli kovovou sochu pro potřeby výroby zbraní. Dostali účtenku

Vlastenci také ukrývali měděnou bustu T. G. Masaryka, která stojí na dvoumetrovém podstavci z leštěného kamene u základní školy ve Škrobálkově ulici v Kunčičkách. Ta byla odhalena 29. října 1928. Ještě na počátku okupace kladli lidé k pomníku květiny. Avšak netrvalo dlouho a úřady nařídily bustu odstranit, a protože byla z kovu, odevzdat. To se však nestalo. Sokolové Machálek a Čerch ji zazdili ve škole pod schodištěm na půdu.

Kronika popisuje, že když pak po bustě patrně na popud nějakého udavače doptával místní „komisař“ Lech, tehdy vedoucí zásobovacího oddělení, bylo mu řečeno, že busta byla odvedena. Jako doklad mu bylo ukázáno potvrzení na odevzdání 72 kilogramů jiné mědi. Panu „komisaři“ to stačilo.

Bustu strhli v padesátých letech místní, úkryt našla v kůlně

Restaurovaná busta se vrátila na své místo 7. července roku 1945, avšak v padesátých letech několik místních občanů pomník strhlo a poškodilo. Bustu pak objevil v šedesátých letech tehdejší ředitel školy Emil Slíva v propadlišti jeviště školní tělocvičny a uložil ji do kabinetu. Na místě po pomníku byla 8. května 1959 slavnostně odhalena busta Julia Fučíka.

Ani ta ale před školou nevydržela dlouho, přemístili ji před učiliště NHKG. Nová ředitelka školy Pavla Bauchová pak našla nový úkryt pro Masarykovu bustu v kůlně jednoho ze stavení. Busta se vrátila před školu po listopadu 1989, avšak v noci na 7. března ji neznámí vandalové strhli. K poslední obnově pomníku došlo 25. října 1994. O jedenáct let později, v září roku 2007, ji z podstavce ukradl neznámý pachatel.

V Petřkovicích kvůli pomníku setnuli dub, Němcům v obci to nevonělo

Bronzová busta T. G. Masaryka od sochaře Antonína Ivanského stojí i před petřkovickou červenou školou. V této dříve spíše německé obci se rozhodli postavit sochu prvnímu prezidentovi po jeho návštěvě Hlučínska, která se uskutečnila 24. června 1924. Obyvatelé Petřkovic byli návštěvou prý tak nadšeni, že se zastupitelé rozhodli ho jmenovat v roce 1925 čestným občanem obce. Masarykovi tehdy osobně předal čestný diplom v Praze první český starosta Petřkovic Emil Bogdal.

„Petřkovice jsou obec malá, ale česky nejuvědomělejší na Hlučínsku. Chceme jako bývalí hraničáři, aby Petřkovice byly otevřeným oknem, kterým povane na Hlučínsko čerstvý vzduch české demokracie a pokroku,“ řekl jeho náměstek Jaroslav Frič.

Kvůli místu pro pomník TGM u školy musel k zemi dub, který obec zasadila v roce 1913 na památku bitvy u Lipska a současně stoletého výročí osvobození Němců z područí Napoleonovy vlády. Proti tomu protestovali někteří němečtí zastupitelé obce.

Při odhalení TGM byl průvod, po záboru plály pochodně

Bronzové poprsí TGM bylo vytvořeno na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Otakara Španiela, odhalení pomníku se uskutečnilo 29. června roku 1928. A stalo se v obci na Hlučínsku národním svátkem. Od mostu přes Odru šel velký průvod, zněla salva z děla, hudba ostravské policie zahrála fanfáry ze Smetanovy opery Libuše.

Radost z pomníku však trvala jen deset let. Dne 8. října 1938 přijely do Petřkovic německé okupační oddíly. Tři dny na to se většina obyvatel obce s nadšením zúčastnila pochodňového průvodu obcí. Z ulic zmizely české nápisy a zmizela navždy i bronzová busta prezidenta. Zůstal jen podstavec.

Busta TGM skončila v Odře, vylovili ji potápěči

V roce 1945 se Petřkovičtí rozhodli pomník obnovit. Sochař Antonín Ivanský z Ostravy vytvořil hlavu TGM a ta byla odhalena na původním podstavci dne 9. května 1948. Obec už předem pozvala na odhalení Jana Masaryka a básníka Petra Bezruče. Syn prvního prezidenta už nepřijel, zemřel 10. března pádem z okna. A Petr Bezruč se omluvil slovy, že starý netopýr létá jen kolem chalupy.

Slavnosti se prý zúčastnilo na pět tisíc lidí. V padesátých letech byl však pomník z náměstí zcela odstraněn. Podstavec byl pohozen na pozemku školy a busta prezidenta skončila v Odře.

Tam ji při jednom z průzkumů našli a vylovili členové třebovského potápěčského oddílu Alvin, kteří si ji umístili do klubovny. Na místo, kde stávala, nechala obec přemístit pomník rudoarmějcům z původního místa na břehu Odry. Po roce 1989 opravil bustu Antonína Ivanského Alois Hlubek a 28. října 1994 se vrátila na původní místo. V roce 2007 ji obec nechala přemístit před červenou školu při opravě petřkovického náměstí.

Zůstala před obecním domem jen tři roky, neznámí obyvatelé ji ukryli

V Polance nad Odrou byl slavnostně odhalen za veliké účasti občanů pomník s bustou T. G. Masaryka před tehdejším obecním domem 9. června roku 1935. Busta s poprsím váží 34 kilogramů, je vytesána z hořického pískovce a jejím autorem je František Juráň z Příbora, který na Ostravsku vytvořil i sochu TGM ve vedlejší Staré Bělé. K pomníku na vysokém podstavci se dalo přijít přímo z návsi po širokém samostatném schodišti.

Pomník vydržel v nezměněné podobě jen tři roky. Dne 10. října 1938 vtáhlo do obce dvěma směry německé vojsko a od té doby vlála téměř sedm let na obecním domě vlajka s hákovým křížem. Masarykovu bustu se však podařilo několika neznámým polaneckým občanům ukrýt.

Starostu svázali a musel o půlnoci květiny a svíčky z podstavce odstranit

Přestože busta zmizela, obyvatelé obce položili na podstavec po setmění v předvečer 28. října, tedy výročí vzniku Československa, veliký věnec, mnoho květin a rozžali svíčky. Trvalo dlouho, než si toho četníci všimli. Starostu Josefa Neuwirtha podle Pamětní knihy obce Polanka spoutali a o půlnoci musel květiny i svíčky z pomníku odstranit.

Po druhé světové válce byl opět pomník s původní bustou odhalen a stál u místního národního výboru až do roku 1963, kdy ho vedení obce nechalo přemístit na místní hřbitov a busta TGM byla pohozena ve skladových prostorách MNV. Tam Masarykovu bustu našel náhodou v sedmdesátých letech pan Bemš a opatroval ji až do roku 1990. V tom roce byl pomník opět odhalen blíže radnici.

Německý starosta zakryl TGM plechem. Našel se však udavač

Bronzová reliéfní busta T. G. Masaryka je také součástí pomníku obětem první světové války v dříve samostatné obci Pustkovec. Obec pomník postavila ve dvacátých letech minulého století. V době nacistické okupace měl být pomník jako provokační odstraněn, ale na přání obyvatel nechal německý starosta pouze překrýt Masarykův reliéf překrýt plechovým obalem. Někdo to však udal německým úřadům a ty nařídili reliéf vysekat a jména legionářů přetřít cementem. Tím byl pomník zničen.

Po druhé světové válce byl pomník obnoven a vrátil se na něho i reliéf T. G. Masaryka, avšak v roce 1948 ho někdo z pomníku odstranil. Na místo se pak vrátil v roce 1968 i s tabulkou Pravda vítězí 1918 až 1968 a poté už reliéf vydržel na místě až do současnosti.

Masaryk se na podstavec vrátil, Švehla už ne

Další pískovcová socha T. G. Masaryka se nachází v Krásném Poli v Mitrovické ulici u hlavní silnice téměř v centru obce Stará Bělá. Prezident je mírně nakročen a drží list, na kterém lze přečíst nápis „prohlášení čsl. samostatnosti 28. října 1918“. Napravo od Masaryka stála na stejném podstavci socha Antonína Švehly. Celý památník je dílem sochaře Františka Juráně a odhalen byl 5. července 1936. Později bylo prostranství kolem pomníků osázeno okrasnými keři, stromy, květinami a oploceno.

Za druhé světové války, v roce 1941, byla socha TGM odstraněna a lidé ji uschovali ve stodole Antonína Polcera v Husově osadě. Po osvobození se vrátila na původní místo. Socha Antonína Švehly, která byla za války také stržena, už se po válce na podstavec nevrátila.

Masarykova socha stála na svém místě až do 5. prosince 1961, kdy ji odpoledne vojáci naložili na nákladní auto a odvezli do zámku ve Frýdku. V létě roku 1968 svolala Národní fronta ve Staré Bělé dvě veřejné schůze občanů, kteří žádali navrácení sochy. A tak byla 17. července 1968 převezena socha zpět do obce, kde byla 27. října odhalena. V roce 2016 vytvořil novou Švehlovu sochu sochař Stanislav Muller a tak po více jak 77 letech stojí dnes v ulici Mitrovická ve Staré Bělé opět obě sochy jako od počátku.

Slévač Vitásek odlil dvě desky TGM, noví radní za okupace je vytrhli

Bronzová plaketa s reliéfem T. G. Masaryka je také ve vstupním prostoru radnice městského obvodu v Třebovicíc - je dílem sochaře Vladislava Gajdy. Byla slavnostně odhalena až 28. října 1998. Není však jedinou připomínkou na TGM, která v Třebovicích bývala.

Jak se píše v třetím díle Pamětní knihy městyse Třebovice, už v roce 1935 byly slévači Vitáskovi z Pustkovce zadány k odlití dvě kovové desky s nápisy „T. G. Masaryk byl jmenován čestným občanem městyse Třebovice dne 3. III. 1935“ a „T. G. Masaryk se zasloužil o stát“. Tyto pamětní desky byly zasazeny do budovy třebovické radnice.

Tam však nevydržely dlouho. V neděli 9. října 1938 přišla do obce německá vojska, 12. října byla obsazena radnice a byli jmenováni noví členové obecního úřadu, kteří pamětní desky z radnice vytrhli. Po skončení druhé světové války už se na radnici nevrátily.