Nejnovější zprávy: Od počítače do slévárny. Mladý pár vyrábí unikátní litinové nádobí Ochutnejte regionální produkty, vyzkoušejte tradiční řemesla. Do Ostravy míří Moravskoslezský jarmark

Společnost

Srdcem Ostravák. Každé město má mít svůj charakter, říká Tomáš Salomon

Tomáš Salomon je generálním ředitelem a předsedou představenstva České spořitelny. A taky pochází z Ostravy.

Foto: Roman Pollák

Nevím, zda je to zvláštním řízením osudu, nebo pracovitostí a racionalitou zdejších lidí, že se ve finančních službách uplatnilo tolik ostravských rodáků. Od guvernéra České národní banky přes generální a finanční ředitele nejméně čtyř hlavních hráčů na trhu. Jedním z nich je Tomáš Salomon, generální ředitel a předseda představenstva České spořitelny, se kterým jsme si povídali v jeho kanceláři v 11. patře jedné z pražských výškových budov. A tedy s nadhledem…

Jakou muziku jste poslouchal, když vám bylo patnáct let?

Tenkrát jsme chodili do Haly Tatran na Olympic. Vyrostl jsem i na kapelách jako Katapult, Queen, Dire Straits nebo Genesis. Prakticky kteroukoliv z nich můžu poslouchat i dnes. Velmi rád se k nim vracím. Nedávno jsem si od Olympiků pustil Ulici a okamžitě se mi vybavila atmosféra všech těch prvních velkých koncertů.

Já jsem byl v Havířově na jejich koncertu k 20 letům s rodiči, to mohl být tak rok 1983. Tehdy jsem měl pocit, že už je to docela stará kapela. A ejhle, za chvíli budou mít 60. výročí a stále hrají.

A stále se to dá poslouchat! Jsou to už úctyhodní „kmeti“, když to řeknu s úctou a nadsázkou zároveň, ale je to vlastně moc fajn. Jejich písničky mají stále co říct.

Doufám, že se potkáme na Colours. Jak tak sleduji vaše příspěvky na Linkedinu, tak se vaše stage nebude jmenovat Česká spořitelna, ale Spořka…

Ano, partnerem festivalu jsme už 18 let. Sledujeme ho už od dob, kdy ho Zlata Holušová uspořádala v klubu pro tisíc lidí. V následujícím roce už byla Česká spořitelna hlavním partnerem.

Za chvíli to budou dvě století, co je Česká spořitelna na trhu. Je to jedna z nejstarších dlouhodobě fungujících firem bez ohledu na různé peripetie s politickým vývojem ČR. I proto vždy usilujeme o dlouhodobá partnerství. Ať už to je Smetanova Litomyšl, Česká filharmonie, Česká atletika, vždy tam musíte najít nadšence a Colours of Ostrava jsou toho dobrým příkladem, i když poslední dva roky neměli na růžích ustláno.

To byl ten předloňský, velmi nešťastný, zákaz od hygieny těsně před akcí…

Je strašné, když do něčeho dáte tolik energie, když se vám podaří všechny přesvědčit, že i za ztížených podmínek můžete něco dokázat, a pak se to před začátkem zastaví… To je potom hrozný faul!

V těchto rozhovorech se bavím s lidmi z podobné generace, část z nich z Ostravy odešla, část v ní zůstala. Zajímá mě váš názor na to, co by se v Ostravě muselo změnit, aby lidé neodcházeli?

Já jsem navždy Ostravák, mám tam rodiče, sestru a spoustu kamarádů, se kterými jsem chodil na střední školu, kde podle mě vznikají ta pravá přátelství na celý život. Nicméně představu toho, že by se lidé měli držet kolem komína, tu nemám a nesdílím. Ti nejzajímavější a nejprogresivnější lidé většinou procestovali svět. Za vzděláním, inspirací nebo zkušenostmi, ať už pracovními nebo vztahovými. Spíše je důležité mít pak schopnost té „rodné hroudě“ něco vrátit, a tím nemyslím nutně perimetr Ostravy, ale celou Českou republiku, nebo střední Evropu. Jsem přesvědčený o tom, že když se bude dobře dařit celému regionu, pocítí to i v Ostravě.

Ostrava prochází moc hezkým vývojem, ač si to lidé možná neuvědomují. Když jsem se za dob studií vracel domů, tak se dalo poznat už po čichu, že se blížíte Ostravě. A to už dnes není. Ta doba je pryč.

Jaký vjem si s Ostravou pojíte dnes?

Se sentimentem vzpomínám, že za 20 minut se člověk dostane na krásné hory. Když totiž chci vyrazit z Prahy do Krkonoš, Krušných hor nebo na Šumavu, nedostanu se tam dříve než za hodinu a půl, nebo déle. To je velký rozdíl.

Ostrava potřebuje repositioning. Vyrůstal jsem ve velmi industriálním městě, které bylo synonymem k těžkému průmyslu. Dnes bych si moc přál, aby Ostrava byla kulturní, studentské město s technickým zázemím. Potenciál tu je. Lokalita má 1,5 až 2 miliony obyvatel, když překročíme i hranici s Polskem. Výhled vymezený hranicí města nikomu neumožní být vizionářem, být odvážný a dělat správná rozhodnutí. Tomu naopak pomáhá, když se člověk za ty hranice vydá. Získá jiné zkušenosti, něco jiného pozná, a možná pochopí, že to jde i jinak.

Mám ohromnou radost z Dolních Vítkovic. Je to unikát. Těší mě, jakým způsobem se město rozvíjí. Plánují se zajímavé stavby. Na bydlení to tu není vůbec špatné. Lokální politická reprezentace má rozumnou míru odvahy a pouští se do staveb, které by mohly Ostravu zatraktivnit. Nevím, jak pana Macuru či Vondráka ohodnotí historie, ale mně se zdá, že jsou konstruktivní a je za nimi odvedený poctivý kus práce.

Tím jste mi dobře nahrál na další otázku. Které osobnosti se podle vás výrazně podepsaly na podobě Ostravy?

Dnes už je jasné, že živoucí legendou a tím, na koho se bude v budoucnu vzpomínat, je Jan Světlík. Nejen díky Vítkovicím, ale především kvůli jeho odvaze. Se vším dobrým i špatným, co v sobě mají lidé zahledění do svých vizí, ho mám moc rád.

Dále tu jsou kulturní osobnosti, které region proslavily. Ať už je to Marie Rottrová nebo Richard Krajčo, kteří se hrdě hlásí k tomu, odkud jsou. Nerad bych na někoho zapomněl, řada osobností je i mezi herci, také v ostravské televizi se dělaly zajímavé pořady, zkrátka ostravská kulturní fronta vůbec nezaostává. A co se týče sportu, jsem věrný fanoušek jak Baníku Ostrava, tak vítkovického hokeje.

To vás šlechtí, protože to není vždy jednoduché být fanouškem Baníku…

Není, ale já to tak mám, a tak to vždy zůstane. Nepočítám se mezi skalní příznivce, jako třeba Lubor Žalman, ale vždy mě zajímá, kde hráli a jak to dopadlo, bez ohledu na to, jestli jsou na vzestupu nebo na sestupu.

Už jste zmiňoval, že by Ostrava měla stavět na akademickém prostředí a technickém zázemí. Nedávno jsem na Technické univerzitě viděl, jak z PET lahve umí vyrobit vodík a mají k tomu i plničku. Je to aplikovaný výzkum podle vašeho gusta?

My se samozřejmě snažíme akademickou sféru podporovat. Viděl jsem se s většinou rektorů v České republice a z toho, co jsem vyslechl, vím, že máme obrovskou rezervu v propojení vědy s praxí. Aplikovanému výzkumu se ne vždy daří najít cestu do reálného byznysového uplatnění a platí to i naopak. My v byznysu bychom měli specifikovat, jaké absolventy, s jakou výbavou by byznys uživil a potřeboval.

Celá druhá ekonomická transformace, jak se o ní snažím v poslední době s kolegy mluvit, je postavená na vyšší přidané hodnotě. Na tom, abychom zapojili vědu a výzkum. Musíme mít odvahu prodávat vlastní výrobky, aby se čím dál tím víc firem neorientovalo jen subdodavatelsky, ale aby obsáhly větší část řetězce přidané hodnoty.

Kde podle vás leží srdce Ostravy?

V tom mám docela jasno. Chodil jsem na základní školu na Matiční, takže za střed považuji to hřiště mezi Husovým sadem a školou, kde jsem po vyučování trávil nespočet hodin hraním fotbalu. Z jedné strany byla ještě školní jídelna. Když chtěl člověk jít dál a měl to štěstí, tak tam bylo gymnázium Šmeralka.

Husovy sady, přilehlé hřiště, Matiční, televize, Kuří rynek, to je můj střed Ostravy. Ale to je přirozeně jen moje vidění světa, díky tomu, že jsem tam trávil dětství.

Jste tedy z Poruby?

Bydleli jsme na Komenského, v prvním obvodě, ale jen do čtvrté třídy, než jsme se s rodiči přestěhovali do Rychvaldu, 500 metrů za cedulí Ostrava. Začal jsem pak chodit na jazykovou školu ve třetím obvodu, v ulici Bulharská. Porubu znám, je z podobné doby jako Havířov. Je to místo vystavěné k žití, se spoustou zeleně a praktickými dvorky. Z tohoto pohledu mám Ostravu v srdci celou.

Když jste zmiňoval Husův sad a Husovo náměstí, tak se mi hned vybavil Dům odborových služeb. V 90. letech jsem tam několikrát pracovně zavítal. Na dlouhých chodbách vedle sebe seděli notáři, projektanti, manikura, pedikura, zkrátka všechno. A dnes se ten stejný dům proměnil na perfektní hotel Mercure. Ta proměna mě fascinuje.

Hotely v Ostravě mě zajímají. Vystudoval jsem totiž na bratislavské VŠE Fakultu Ekonomiky služeb a cestovního ruchu v Bánské Bystrici. Do prvního zaměstnání jsem nastupoval jako provozní v hotelu Palace. Dnes už neexistuje, tehdy to byly Interhotely Ostrava, kam patřil třeba také hotel Imperial, který je v provozu. Vývoj hotelových služeb v Ostravě tedy nadále sleduji se zájmem. Legendární hotel Atom nebo Chemik, to je kus historie, kterou mám pod kůží.

Co byste Ostravě popřál do budoucna?

Popřál bych jí, aby si zachovala vlastní výraz. Tak jak to Nohavica pojmenoval, jako „region rázovitý“. Nechtěl bych, aby se stala „euroměstem“. Mě nebaví jedno pivo, mám rád Radegast nebo malé pivovary. A stejně tak, když přijedu do nějakého města, chci poznat jeho charakter. Bude se možná měnit, ale stále musí být vlastní. Vyžaduje to sebevědomí, odvahu, jistotu, a za tím vším jsou lidé. Konkrétní lidé, kteří tomu mohou pomoci. A já budu rád, když k tomu budu moci přispět, bude-li třeba.