Saxofonista z Karviné si plní sny. Zahrál si na Ibize, v Ománu i Saint-Tropez

Třicetiletý saxofonista Daniel Otisk z Karviné věří tomu, že když si něco hodně přeje a jde tomu naproti, tak se mu to může splnit.

Se saxofonem už mladík, který si v umělecké světe říká DeeSaxx, procestoval kus světa a zahrál si na spoustě úžasných míst.

Jak jste se k saxofonu dostal?

V šesti letech mě naši dali na flétnu. Od té doby jsem chodil na základní uměleckou školu, začal jsem hrát na koncertech a tehdy se mi zalíbil i saxofon. Ten byl ale v té době strašně velký, takže jsem hrál na klarinet. Na saxofon jsem začal hrát asi ve dvanácti letech.

Společnost Za tatérem z Orlové se sjíždí lidé z celé republiky, tetuje i babičky 12/11/2021

Kdy jste se saxofonem začal vystupovat?

V roce 2011 slavil kamarád narozeniny. Znal se s majitelem jednoho karvinského klubu, věděl, že mám rád housovou hudbu, a tak mě poprosil, jestli bych mu nezahrál k narozeninám. Naučil jsem se tedy pár skladeb a majiteli se to zalíbilo, takže mě pozval na další akci - tentokrát už za honorář. Byl jsem za to strašně šťastný, navíc si mě všiml i další DJ, který mě vzal na další akce, a tak jsem začínal hrát po diskotékách. Bylo to něco jiného, než na co jsem byl zvyklý z hudebky. Musel jsem se naučit hrát s hudbou a sám jsem si vymýšlel, jak skladby budou vypadat. Už v době, kdy jsem byl na základní umělecké škole, jsem hrával i v tanečním orchestru nebo v jazz bandu, kde jsem se naučil improvizace, a to se mi teď hodí.

Jaké byly vaše začátky? Bavil lidi saxofon?

Tehdy ještě nebyly moc rozšířené sociální sítě, takže jsem vlastně ani nevěděl, jestli je u nás nějaká konkurence a jak případně vypadá. Díky DJs a majitelům podniků jsem se ale dostával do povědomí a začínal jsem hrát víc a víc.

Saxofonem jste se hned živil, nebo jste dělal i něco jiného?

Byl jsem na vysoké škole a během toho jsem měl saxofon jako brigádu. Po škole jsem si našel práci a byl jsem key account managerem ve firmě, která dělala e-shopy na míru. Jezdil jsem po celé republice, bavilo mě to, ale po několika měsících mi došlo, že tudy má cesta nevede. Navíc to nebylo nejzajímavější ani finančně a já jsem si dokázal vydělat podobné peníze hraním. Takže jsem na sobě začal více makat, zaměřil jsem se na vlastní marketing, dal jsem výpověď v práci a rozjel jsem naplno mou saxofonovou kariéru.

Rozjela se rychle?

Pracovní poměr jsem ukončil v roce 2016. O pár měsíců později jsem se rozhodl, že odjedu do zahraničí. Chtěl jsem se podívat do světa, cestovat, naučit se anglicky a dělat to, co mě baví. Než jsem se ale dostal k prvnímu zahraničnímu hraní, tak to byla pořádná mravenčí práce.

Bylo těžké se prosadit?

Začal jsem si ručně tvořit databázi všech podniků, na které jsem ve světě narazil. Obeslal jsem stovky mailů. Tehdy se mi ozvali z jednoho hotelového řetězce na Kapverdech, kam jsem taky odletěl. Byl jsem tam asi sedm měsíců a hrál jsem každý den. Věděl jsem, že je to to, co chci dělat.

Kde jste hrál potom?

Lákala mě Ibiza, takže jsem znovu obeslal všechny podniky. Věděl jsem, že tam chci hrát, proto jsem sedl do auta a jel jsem. Rozdával jsem vizitky a čekal jsem, co se bude dít. Byl to můj sen a nakonec se mi taky splnil. Na Ibize jsem byl tří měsíce a na konci srpna už jsem hrál každý den v jiném podniku nebo hotelu. Nakonec jich bylo asi šestnáct, někde jsem hrál i dvakrát denně. Na Ibize je taková konkurence, že tam umělci hrají zadarmo nebo za pivo, někdy musí i podplatit, aby si vůbec mohli sami zahrát. To jsem ale nechtěl, takže jsem si říkal o honoráře.

Vystupoval jste i jinde v Evropě?

Byl jsem v Německu nebo Itálii, hrál jsem taky v Saint-Tropez nebo Cannes, dostal jsem se do francouzských Alp, jednu sezonu jsem byl v jednom z nejznámějších klubů na Mallorce. Klienti už si mě hledají sami, taky fungují kontakty. Díky tomu se mi začali ozývat i turisté, kteří mají během roku svatby, oslavy nebo večírky. Takže jsem začal létat po Evropě a dostal jsem se do světa.

Co pro vás dosud bylo nejsilnějším zážitkem?

U mě funguje klišé, že když si něco strašně přejete, tak se vám to splní. Zažil jsem to s Ibizou nebo Mallorkou. Chtěl jsem taky hrát pro jeden pětihvězdičkový hotelový řetězec, což mi klaplo v katarském Dauhá. Už mě také oslovují firmy, které prostřednictvím mě propagují své produkty – například saxofon nebo auto. Nedávno jsem hrál v Ománu a dostal jsem se i do Saúdské Arábie, kam si mě pozvali na několikadenní významný festival, kde jsem zažil opravdu zajímavé zážitky.

Povídejte...

Hrál jsem tam s klasickým DJ. Docela jsme to rozjížděli, ale nechápal jsem, proč se lidé skoro nehýbali, i když jsem viděl, že se pohupují a že se jim to líbí. Až pak jsem zjistil, že mají veřejně zakázáno tančit. Dostal jsem se i do pouště, kde jsme potkali pasáky velbloudů a mohl jsem si zkusit čerstvé velbloudí mléko. Celá akce navíc byla zaštítěna francouzskou ambasádou, byl tam i francouzský velvyslanec a ten nás pozval na jejich ambasádu, což byl veliký zážitek. Stejně jako cesta letadlem s Araby v bílých hábitech, kteří nad pevninou Saúdské Arábie začali společně zpívat. Letěli totiž na pouť do Mekky. Saúdská Arábie pro mě byla dosud největším zážitkem.

Máte nějakou metu, kam až byste se chtěl dostat?

Každý to má asi trošku jinak. Pro mě to byla Ibiza, protože se jedná o hudební ostrov. Pořád jsem si ale ještě nezahrál na všech místech, o kterých sním. Rád bych si zahrál v New Yorku, Monaku nebo Dubaji.

A co zaoceánské plavby, ty vás nelákají?

Měl jsem jednu nabídku současné s tím, kdy se mi ozvali z Kapverd. Nakonec jsem se rozhodl pro ně a rozhodně toho nelituji.

Hrajete po světě se stejnými DJs, nebo jste pokaždé s někým jiným?

Mám několik DJs, se kterými spolupracuji už dlouho. Na některé akce jedeme společně, na jiných se pravidelně vídám s dalšími. Pořád ale potkávám i nové, se kterými se pak musím sehrát.

Je to těžké?

Většina z nich chápe, že já bych měl být hlavní postavou show. Ale taky se mi už v některých klubech stalo, že mě nebrali a hráli si, co chtěli, i když se to na saxofon vůbec nehodilo. V tu chvíli já radši nehraju, protože když se to nelíbí mě, tak vím, že se to nebude líbit ani ostatním. Myslím si však, že jsem schopný improvizovat do spousty věcí.

Vystupujete někdy i sám?

Jasně, hraji třeba na menších svatbách nebo na oslavách. Ale když jsem sám, tak je to jiné, protože se musím starat o hudbu a všechno okolo. Já mám ale radši, když jdu mezi lidi, jsem uprostřed davu a dělám show.

Hrajete hodně doma i v zahraničí. Tušíte, co udělat, abyste se dostal mezi světovou špičku?

Chtěl bych se zlepšit ve vlastní produkci. Rád bych, abych byl známější a dostal se i ke známějším producentům. Maximem by pro mě bylo, pokud bych nahrál saxofonovou linku Robinu Schulzovi nebo někomu podobnému, kdo tyto nástroje používá ve svých skladbách. Jsou to tracky, které mají na YouTube desítky milionů shlédnutí. Takoví producenti jsou většinou zároveň i DJs, kteří hrávají na velkých festivalech. A hudebníci, kteří s nimi nahrají tracky, jezdí s nimi, protože je to pro diváky lákavé.

Myslíte, že se vám to může povést?

Věřím, že jo. Už jsem zkoušel pár takových lidí oslovit. Zatím to nevyšlo, ale hodně si to přeji a budu to zkoušet dál. Věřím, že producentů je na světě tolik, že aspoň jeden z nich klapne. Velcí producenti už jsou pod agenturami, létají po světě a umělci létají s nimi. Žiju v realitě, ale chtěl bych si zkusit obletět celý svět třeba i s nějakým menším DJ, objet s ním celé turné a hrát do jeho songů, na kterých bych se podílel. Do takového světa ale ještě nevidím.

Máte zkušebnu, nebo zkoušíte doma?

Zkušebnu nemám, takže zkouším doma. To je ale jedna z věcí, která mě trápí. Bydlím v bytovce, takže když trénuju, tak to slyší celý dům. Mají sice zážitek, ale mě to vadí. Věřím, že je to pro ně nepříjemné, takže doma tolik netrénuju. Už od školy to mám ale tak, že jsem nemusel moc trénovat a hudba mi šla i tak. Každopádně mám třeba čtyři akce za týden a na některých z nich si jako součást vystoupení můžu zkoušet i nové písničky.

Společně s Janem Vargou jste nahráli písničku Zmizelé město o staré Karviné, která je inspirována knihou Karin Lednické. Mělo to úspěch?

Na YouTube to má poměrně dost shlédnutí. Potkal jsem se i s autorkou knížky, která byla ráda, že jsme skladbu udělali. Mé okolí tu písničku zná a líbí se jim. Jsem rád, že jsem se k tomu dostal.

Jste umělec, vystupujete po celé Evropě. Jak vás zasáhla pandemie?

Když byly lockdowny, tak jsem měl příjem nula. Žil jsem z úspor. Než covid vypukl, tak jsem hrál tři měsíce ve Francii. Taky jsem se uskromnil, ale neměl jsme žádnou jinou práci, kterou bych si přivydělal. Čas jsem investoval do sebe, s kolegou jsme sedli do studia a začali jsme tvořit tracky. Nahrávali jsme živé sety, taky jsem začal číst a vzdělávat se v sociálních sítích. V zahraničí si však během pandemie berou spíše domácí umělce, než aby v této době sháněli lidi ze zahraničí. To je pro mě popud k tomu, abych se více snažil prosadit na domácím trhu.