Nejnovější zprávy: Moravskoslezští policisté obvinili muže z přípravy nájemné vraždy Beskydy mají novou atrakci. V Čeladné vznikla bobová dráha, jezdí se na ní i v zimě

Byznys

Příběh farmářky: Lidi se nápadu s malinami smáli, teď jich prodá dvě tuny ročně

Mateřská dovolená rozhodně není nuda. To vám potvrdí každá žena a ani muži proti tomu příliš neprotestují. Důkazem, že toto krásné životní období může být velice akční i z jiných důvodů, než je „pouze“ péče o děti, budiž příběh maminky - farmářky Jany Hanzlíkové, která na zahradách v Rohově u Opavy už sedmým rokem pěstuje speciální odrůdu malin dovezenou ze Skotska.

Ono se málo ví, že právě v docela tvrdých klimatických podmínkách skotské přírody jsou oblasti, kde se maliny pěstují už více než sto padesát let. V jedné z nich měla možnost jako studentka pracovat i dnešní majitelka malinové farmy či zahrady, jak sama raději říká.

„Byla to malá rodinná farma, kde panovala velice dobrá atmosféra. Farmář byl skvělý člověk, choval se slušně a lidem dobře platil. Tenkrát ještě nebyl pod nadvládou supermarketů, které později bohužel malé farmy převálcovaly,“ vrací se Jana do doby získávání prvních zkušeností ve světě (nejen) malin.

Džípem si přivezla tři tisíce sazenic

Sbírání sladkých plodů se jí dodnes pojí s přátelskou a pohodovou atmosférou studentských let. „Do Skotska jsem jezdila devět sezón a hrozně mě to chytlo. Mimo letní sezónu jsem dělala krupiérku, takže jsem se vždycky těšila na léto, že budu venku v přírodě mezi fajn lidmi,“ říká sympatická pěstitelka, pro kterou se určujícím momentem paradoxně stala nepříjemná událost, bankrot oblíbeného farmáře.

„Bylo mi třicet a přemýšlela jsem, co budu po návratu domů dělat. Řekla jsem si, že to zkusím tady. Přivezla jsem si nadvakrát džípem tři tisíce sazenic. Zasadila je, no a teď už je to sedm let, co maliny rostou a mají se tady dobře,“ líčí s úsměvem naše průvodkyně malinovou zahradou. Avšak začátky příliš úsměvné nebyly. Malinová farma v malé obci se šesti sty obyvateli se nezdála být budoucím hitem místních lidí.

Maliny jsou plevel, smáli se jí

„Bylo to těžké. Lidi mě tady moc nepodporovali, smáli se tomu. Říkali, že maliny jsou plevel, tak co s nimi blbnu. Když pak ale viděli, že na zahradě jsou sazené jako vinice a že to má řád, říkali si: uvidíme,“ popisuje Jana první konfrontaci s názory okolí, které vstřebávala za pochodu během dřiny při zakládání malinové farmy. Učila se metodou pokus – omyl a jen díky vlastní praxi zjišťovala, co vlastně pěstování malin obnáší.

Třeba na podzim se musí prostříhat, aby na jaře mohly začít plodit mladé výhonky. Manuální práce však nebyla v počátcích až tak velkým problémem.

„První dva roky jsem neuhlídala plevel, takže všude bylo takové křoví, že maliny ani nebyly vidět. To byl boj. Dávala jsem na zem krabice, ať přes ně plevel neroste. Pak jsem odjela do Anglie, a taťka farmář mi volal, že krabice mi všude lítají, ať si to přijedu uklidit. Takže začátky byly opravdu zajímavé,“ vzpomíná majitelka malinové farmy.

Když se po třech letech na zahradách, které si pronajímá, objevily první plody, přišla opravdová změna pohledu. Pověst o skvělé kvalitě a chuti jejích malin se rychle rozšířila a pěstování se dostalo do zaběhnutých kolejí.

„Teď jsou lidi rádi, že i jejich děti k nám mohou chodit na brigády. Myslím si, že mě podporují, i když nejsem místní,“ věří Jana, která si ještě před mateřskou vyzkoušela, jaké to je provozovat v Opavě obchůdek s regionálními potravinami. Šlo to, ale s prvním dítětem přišlo rozhodnutí věnovat se jen tomu, co sama na sto procent zvládne.

Sezóna je krátká a sladká, short and sweet, jak říkají Angličané

Obchod šel stranou, zůstala u pěstování malin, kterým od začátku věřila a fandila. „Věděla jsem, že nejde všechno zvládat, něco bych určitě šidila. Takže jsem si nechala maliny a jsem na mateřské, což si užívám. Jsem vděčná za to, že můžu uniknout z domácí rutiny. Jsem mezi lidmi, kteří jsou fajn. Přijedou si nasbírat, pochválí, což dělá hodně,“ pochvaluje si milovnice malin, kterým nyní běží hlavní sezóna. Sbírají se totiž zhruba v pěti týdnech na přelomu června a července.

„Je to short and sweet. Pak se zahrada vystříhává, na podzim se hnojí a na jaře se navazují nové sazenice,“ dodává Jana. Její sezónní produkce čítá podle odhadu dvě tuny malin, z nichž si většinu posbírají sami zákazníci. Musejí se ovšem nejlépe několik dní předem nahlásit a dát vědět, o jaké množství mají zájem.

Samosběr je relaxace, i proto je populární

V prvních letech však sbírala převážně za „zavřenými dveřmi“. „Přiznávám, že jsem měla strach pustit cizí lidi do zahrady, bála jsem se, že ji poničí. Ale překvapili mě a nechovali se tak. Vážili si toho, že si mohou nasbírat dozrálé maliny, které jsou velké a vypadají i chutnají velmi dobře. Navíc je to šlechtěná odrůda bez trnů,“ jmenuje malinová specialistka přednosti samostatného sbírání.

To však zapadá do širšího kontextu současného života, v němž si hlavně lidé z měst rádi odskočí do klidné přírodní zóny, kde si mohou pročistit hlavu i protáhnout tělo po často monotónním režimu v práci.

„Berou to jako odpočinek, proto je samosběr populární. Je u nás klid, pohoda i děti si tady můžou pohrát. Do hodiny si nasbírají pět kilo a jedou spokojení domů,“ popisuje Jana, co láká sběrače, kteří přijíždějí hlavně z nejbližšího okolí, ale dorazili už i návštěvníci z Prahy.

Příjemný nákup zkrášlí celý den, celý život

Kromě prodeje malin na farmě se věnuje jejich sušení, mražení, vyrábí z nich šťávy a marmelády, ale také zásobuje opavský obchod s regionálními potravinami a během sezóny prodává na farmářských trzích. Dříve dodávala maliny do jedné z velkých krajských cukráren, ale jinak je zcela spokojená s tím, jak se jí aktuálně daří.

I když jako správný hospodář přirozeně myslí na to, že pomalu přichází čas zahradu obnovit, což její skotská odrůda po určitých letech potřebuje. Sazenice však stále plodí tak akorát. Představa kvanta malin, které nestačí prodat, pro ni není. Napadlo ji vůbec někdy v minulosti, že by se jednou mohla zabývat právě pěstováním malin?

„Ne, to vůbec. I naší si říkali, co se mi to stalo (směje se). Třináct let jsem cestovala po světě a nenapadlo mě, že se najednou usadím někde s malinami. Asi to je tím, že to mám v sobě. Taťka je farmář a mamka má taky velkou zahradu,“ přibližuje rodinné kořeny Jana, která vždycky měla jasno v tom, že chce dělat to, co ji baví.

Tak by to podle ní měl dělat každý. „Když podnikání dáte srdce a práci, vždy to funguje. Zaměřuju se na kvalitu i zákaznický servis, ať se lidi cítí dobře, což si myslím, že je hodně důležité. Není to jen o tom prodat a vzít si od lidí peníze, ale o vztahu, díky kterému si nákup a prodej užijeme. To vám pak zkrášlí celý den, celý život,“ uzavírá naše setkání v malinové zahradě její činorodá tvůrkyně.

Fotogalerie