Před 50 lety vynesli pyrotechnici z plynojemu vysokých pecí nevybuchlou pumu

Dne 16. února uplyne přesně půlstoletí od pozoruhodné události, která provází historii plynojemu vysokých pecí, známého v současnosti jako multifunkční hala či aula Gong. Pyrotechnici z něj v únoru roku 1970 vynesli a zneškodnili „nevybuchlou“ pumu.

Bývalý ředitel a dlouholetý pracovník vedení vítkovických vysokých pecí Josef Luňáček sepsal své zážitky z vysokých pecí. Některé ze vzpomínek s jeho laskavým svolením přináší Magazín PATRIOT.

Můj první vedoucí a skvělý učitel, Jenda Lipovský, mi vyprávěl, co se stalo za války dne 20. února 1945 s provozováním plynojemu při ohlášeném spojeneckém leteckém náletu. Nebylo to vůbec jednoduché. Vysoké pece musely být včas utlumené, neprodukovaly žádný plyn, strusku, ani železo. Plynojem byl odstaven, pokud možno v horní poloze plováku, tedy naplněný.

Veškerá spotřeba plynu byla zastavena, světla v halách a na odlévárnách zhasnuta, tekutá struska se nesměla vylévat. To vše proto, aby letadla nebyla upozorňována na přesné umístění vysokých pecí. Lidé odešli do krytů. Jen nejdůležitější profese zůstaly na pracovištích. Začaly padat a vybuchovat bomby. Bylo veliké štěstí, že Američané netrefili žádný důležitý provozní objekt, avšak trefili protiletecký kryt na struskárně a v něm zahynula řada ukrytých zaměstnanců.

Na výbuch bomby stačí malá jiskřička

Nálet skončil a lidé se pomalu vraceli na svá pracoviště. Ale co to? Plovák plynojemu samovolně trvale klesal. Plynový dispečer rychle obvolával telefonicky všechna odběrová místa, aby zjistil „černého odběratele“. Ale bez úspěchu, všichni ukázněně zastavili odběr plynu. Plovák stále pomalu klesal, a nebezpečí, že se plynojem vyprázdní, tlak klesne v plynové síti na nulu a chladnoucí potrubí začne přisávat vzduch, bylo stále větší a větší. Směs plynu a vzduchu v uzavřeném prostoru plynového potrubí vždy hrozila výbuchem. Na výbuch stačila malá jiskřička.

Plynový dispečer neztratil duchapřítomnost a volal plynového technika a údržbáře ke kontrole potrubí. To bylo v pořádku. Tak se běželo na plynojem zkontrolovat stále klesající plovák. Byl nejvyšší čas. Plovák skoro dole, závaží nahoře. Stále nebyla známá příčina. Rychle všichni vyběhli po schodech na první plošinu a ejhle, ve vrchní části plováku v plechu byla okrouhlá díra o průměru cca 30 centimetrů a z ní fičel vysokopecní plyn do ovzduší.

Díru proraženou bombou, z níž fičel plyn, ucpali nejdříve vaťákem

Rozhodnutí muselo přijít okamžitě, bez průtahů a diskuzí. Vyžadovala si to kritická situace. Kontroloři si sundali vlastní prošívané kabáty, které měli, protože bylo chladno. Zkontrolovali směr větru a po jeho směru se přiblížili opatrně k otvoru. Otvor byl čistý, bez nějakých cizích předmětů, jen okraje plechového pláště byly jako otrhané, prohnuté dolů, do plynojemu.

Bylo jasné, že do plynojemu něco při náletu spadlo a prorazilo vrchní část pláště. Co to bylo, nikdo nevěděl. Byla to bomba, nevybuchlý protiletecký šrapnel, nebo část zasaženého letadla? Na úvahy nebyl čas. Prošívaným kabátem ucpali otvor, čímž zamezili hlavnímu úniku plynu a zastavili klesání plynojemu. Kabát zatížili přineseným kusem plechu a rychle rozhodli, co udělat dále, aby se plynojem mohl provozovat. Jedna skupina údržbářů běžela pro „dýchací aparáty“ (přístroj, který umožnil pracovat v prostředí zamořeném plynem), nasadila si je a k otvoru připravila kabely svařovacího agregátu. Druhá parta běžela do dílny a připravila z potrubí o průměru 500 milimetrů krátký nástavec s přírubou a utěsněným víkem. Tuto součást vynesli na plynojem k otvoru, odšroubovali víko, aby plyn mohl unikat a hořet. Nasadili nátrubek přes otvor a okraje přivařili k plechu plynojemu.

Plyn se při svařování vznítil, ale dopadlo to na olympijskou zlatou

Při svařování se unikající plyn vznítil, ale jeho spalování v otevřeném prostoru nikomu nevadilo. Jen bylo třeba dávat pozor na popálení. Po svaření celého obvodu nátrubku pracovníci zpětně nasadili těsnění a víko přitáhli šrouby. Bylo po úniku plynu, vysoké pece mohly pomalu obnovit provoz a plynojem doplnit na bezpečný objem. Celá akce byla za dvě hodiny hotova. Akce na olympijskou zlatou. Ale co skutečně leží ve vodě a bahně na dně plynojemu, to tenkrát nikdo nevěděl a nedověděl se to dlouhých 28 let.

Až při opravě po havárii plováku v roce 1970 jsme se rozhodli cizí předmět ze dna plynojemu odstranit. Proč? Protože nám policejní pyrotechnici řekli: „Pokud je v plynojemu letecká puma z náletu dne 20. února 1945, je veliká pravděpodobnost, že trvalé drobné otřesy a chvění dna ji dříve nebo později odpálí.“ To sdělení nás pořádně vyděsilo. Výbuch by rozmetal plynojem, voda by zničila celé okolí pecí a hořící plyn by zkázu dokonal. Takže rozhodnuto. Předmět - na osmdesát procent jsme tipovali pumu - musí ven.

Hurá, našli! Láďa, který nohou bombu našmátral, dostal dvě stovky odměny

Plynojem se po pečlivých přípravách odstavil, údržbáři vypálili otvor do plynojemu. Dobře instruování vybraní pracovníci si navlékli nepromokavé rybářské obleky, vzali lopaty a šli opatrně hledat cizí předmět. Hledali pod průlezem, kde do plynojemu tajemný předmět spadl. Tam nic nebylo. Hledali dále a dále, až, HURÁ, našli. Byl to válcový předmět, teď už s jistotou BOMBA.

Následoval okamžitý telefonát na pyrotechniky a organizování bezpečnosti při převozu ze závodu na střeliště. Zastavený provoz na silnici, evakuace zaměstnanců a další opatření nebyla zbytečná, protože 120 kg vážící letecká puma byla aktivní. Všichni v závodě si oddechli a Láďa, který bombu v bahně nohou vyšmátral, dostal mimořádnou odměnu 200 korun, což bylo tenkrát normální.

Jediný plynojem, který přežil plný zásah letecké pumy

Jak jsme později zjišťovali, byl náš plynojem jediný, který „přežil“ plný zásah letecké bomby. Kdyby bomba vybuchla, tak rozměr katastrofy by byl obrovský: úplně zničený plynojem, 50 000 kubíků vody by zaplavilo a „spláchlo“ okolí, plynočistírnu, kolejiště, 6. ústřednu i plynovody. Hořící plyn by spálil vše hořlavé do okruhu minimálně 50 metrů jako elektrické vedení a podobně.

Vysoké pece by byly odříznuty od energií a výroba surového železa by skončila. A stačilo jen, aby bomba spadla o pár centimetrů na jihovýchod a narazila na ocelovou nosnou konstrukci plováku plynojemu. Tento náraz by určitě rozbušku na přední části bomby uvedl do činnosti. Ale štěstí stálo na naší straně, tenký plech plováku a náraz na vodní hladinu byl na expozici rozbušky nedostatečný. UF, TO BYLA KLIKA. Škoda, že v dnešním GONGU není místo, kde letecká puma proletěla střechou plováku označeno, a tak by mohla být tato unikátní událost zdokumentována. Škoda, že při plánování rekonstrukce plynojemu na „Gong“ nebyli přizváni pamětníci.

V dobovém ostravském tisku vyšla v roce 1970 i reportáž o likvidaci nevybuchlé pumy, pod kterou se podepsali V Škopek a D. Blažej. Nesla nadtitul Obyčejný den pyrotechniků a palcový titulek Bomba v plynojemu. Přinášíme její text, který je sice trochu poznamenán nastupující normalizací, avšak s napětím sleduje především práci dvou pyrotechniků, kteří americkou pumu zneškodnili:

Únor před dvaceti pěti léty. Fronta se blíží k Ostravě. Neohlášené návštěvy ze vzduchu se množí. Tak je tomu i onoho večera. U vysokých pecí ve Vítkovických železárnách měli co dělat, aby doběhli do krytu. Hřmí letadla…ozývá se několik detonací…

Bomba - „prácička“ na šichty pro dva pyrotechniky

„Vracím se po náletu,“ vzpomíná soudruh Purker. „A vidím, že máme náhlý úbytek plynu. Jak by ne, v klobouku plynojemu zela díra takových 30 až 40 centimetrů veliká, kulatá. Bomba proletěla dovnitř a nevybuchla.“

Tehdy plynojem utěsnili a bombu ponechali osudu. A léta běžela… Koncem loňského roku se dostal stařeček plynojem do havarijního stavu. Bez rekonstrukce ani ránu! Ale pozor – je tam bomba – události z konce války znovu přicházejí na přetřes.

Tentokrát nebudou stačit jen montéři a opraváři. „Hoši, máme tu pro vás prácičku,“ volají z VŽKG na krajskou správu Veřejné bezpečnosti. Ta „prácička“ je jako dělaná pro pyrotechniky kapitána Oldřicha Pospíšila a kapitána Františka Poledňáka. Trhaviny jimi zneškodněné se dají počítat na desítky tun.

Napřed je však třeba se k bombě dostat. Na dně plynojemu o obsahu 50 tisíc kubíků je asi metr a půl bahna. Ve čtvrtek 12. února to začalo. Fekální vozy čerpají bahno. „Jenom opatrně, chlapci, opatrně,“ nabádají četu dělníků ostřílení pyrotechnici. Jede se na tři směny: jsou dva, nemusejí nastavovat šichty…

Všichni pryč! Hlavně najít zapalovač

Lidé se pachtí v bahně a pachu. Pomalu, ale soustavně bahna ubývá. Pondělí 16. února. Konečně! „Tady něco je!“ To je chvíle pro pyrotechniky. „Všichni pryč!“ dává rázný povel kapitán Poledňák, na kterého zrovna připadla směna. Ano, je to ona! Nevybuchlá bomba. Dvacet pět let si tu zahálela. Teď na ni došlo.

Pracoviště osiřelo. Pyrotechnik zůstává sám. Obyčejná práce, tak jako když někdo peče housky nebo vypisuje účty…Je tu ovšem „trochu více“ rizika… Kdo dokáže vniknout do ocelového pláště smrtícího tělesa? Kdo ví, co se v bombě za ta léta dělo? Nad tím vším je velký otazník…

Kapitán Poledňák prohlíží tělo bomby, znečištěné dlouholetým pobytem v bahně. Třeba správně určit typ bomby…a hlavně najít zapalovač! Tady je – ve spodní části bomby. Pyrotechnik pomalu, citlivou rukou otáčí křehkou součástkou. Jde to ztěžka a pomalu.

Z bezpečných a patřičně vzdálených úkrytů přihlížejí montéři, opraváři, dělníci … Chvíle napětí, nejistoty. Čas tak pomalu plyne. Konečně se objevuje pyrotechnik, úsměv na tváři. Povedlo se! „Zase jedna – skočte pro nosítka,“ poznamenává klidně kapitán. Pocit dobře vykonané práce dává zapomenout na prožité nebezpečí. Teď už se „válečné navštívenky“ nikdo nemusí bát, skončí odstřelena v lomu.

Rekonstrukce plynojemu může nerušeně pokračovat…

Nejhorší spojenecký nálet na Ostravu uskutečnilo 29. srpna 1944 na 400 bombardérů 15th Air Force USAAF. Německá obrana průmyslově důležitého města protektorátu tehdy sestřelila 9 bombardérů B-17G S/N a z 90 členů posádek zahynulo 41 letců.

V Ostravě bylo ale v ten den zničeno 123 budov, a 1500 jich spojenecké bomby poškodily. Průmysl tehdy ovšem utrpěl minimální škody. V Ostravě však zahynulo 400 civilistů a v okolí města dalších 140. Na Ostravu pak následovalo dalších 30 náletů jak amerických, tak sovětských, ale nebyly už tak zničující.

Hlavní cíl průmyslové podniky utrpěly vždy jen minimální škody. Z publikace „Zbrojně-muniční výroba“ vydané Vítkovickými železárnami.