Pevnost bezdomovců dobyta. Měla padací most, pasti na vetřelce i žiletkový plot

​Šest let si budovali bezdomovci v ostravském lesíku poblíž Slezskoostravského hradu a jednoho z železničních mostů přes Ostravici své „městečko“.

Jakousi osadu tvořilo mezi stromy ve srázu několik přístřešků, stanů a hlavní větší „obydlí“. Vše bylo propojeno umným členitým schodištěm se zábradlím.

Byl tu i záchod s odpadem, nafukovací bazén. Své království v nezastavěné zarostlé oblasti si jeho obyvatelé oplotili, dokonce na některých místech ostnatým drátem. Před brankou si vybudovali i padací most nad menším příkopem proti případným nezvaným návštěvníkům.

Avšak právě takoví nezvaní návštěvníci se dnes několik minut po osmé hodině ráno do jejich městečka vlámali. Městští strážníci.

„Haló!“ tlučou nejdříve na nějakou desku. „Je někdo doma? Otevřete!“ Nic, žádná odpověď. „Ten jejich hlavní šéf je asi na šichtě, chodí na veřejně prospěšné práce,“ říká jedna z úřednic slezskoostravské radnice.

Hromady věcí, kol i vercajku

Branka se po několika pokusech pod pažemi dvou městských policistů poroučí s řinčením k zemi. Nevyběhnou na ně žádní psi, na které jsou také případně připraveni, ani žádný obyvatel městečka. Policisté, novináři a úředníci tak vstupují do buše neuvěřitelného nepořádku, různých materiálů, zbytků i několika celých funkčních jízdních kol a všelijakého „vercajku“.

„Možná uposlechli výzvy k vystěhování,“ říká jeden z městských policistů, který městečko dobře zná. „V létě tu bylo mnohem více lidí, spali ve stanech kolem. A taky tu bylo možná o polovinu více věcí,“ říká policista a pomalu stoupá po schodišti, třikrát lámaném ve svahu.

Paní, vy už tu nemáte být. Vezměte si nejnutnější věci a jděte

„Otevřete,“ klepají strážníci ve svahu na hlavní obydlí, které se skládá ze dvou spojených budek. Opět žádná odezva, tak jdou zkontrolovat ještě výš velký otevřený plátěný přístřešek. Tam také nikdo není, takže se vracejí a opět zabuší na dveře obydlí. A tentokrát to vyjde, dveře se otevírají. „Dobrý den, paní, psali jsme vám, že už tu dnes v osm nemáte být,“ říká policista.

„No,“ v útrobách zvláštního obydlí s kamny, vystlaného spoustou nepořádku, stojí štíhlá, docela sympatická žena. Pan šéf tady není, jen kočka, vyplašená z takové hromadné návštěvy. Když už je těch lidí uvnitř moc, schová se za postel.

„Prosím, vezměte si nejnutnější věci a opusťte toto obydlí,“ vyzve jeden z policistů „paní domu“. Ta neprotestuje, hodí si přes rameno kabelku a beze slova námitek se prodírá mezi lidmi po úzkém schodišti dolů.

Měl datovou schránku, solární panely napájely elektroniku

„Co na to říkáte?“ ptám se jí, když mne míjí. „Nic, nic, nic, nic,“ opakuje a snaží se být rychle pryč z městečka. „Nevadí vám to?“ zkusím to ještě. „Ne,“ zní odpověď. Po nějaké chvíli už odchází po cyklostezce podél Ostravice směrem k centru Slezské Ostravy. Ani se neohlédne.

„Ten pán, co tomu tady šéfuje, možná ještě přijde odpoledne domů z práce. Uvidíme,“ konstatuje jedna z úřednic.

Tento pán není žádné „béčko“, své bydliště měl na ohlašovně slezskoostravské radnice a v lesíku u Ostravice vybudoval za šest let docela funkční organismus osady, měl dokonce datovou schránku a je prý velmi zručný.

Na domě zavedl například solární panely, kterými obyvatelé napájeli elektroniku či osvětlení. „Tomu pánovi je čtyřicet let a víme, že nerad komunikuje s úřady. Ostatní osoby se tam točily, nosili svému šéfovi různé věci, které on opravoval a pak prodával za úplatu,“ řekl starosta Slezské Ostravy Richard Vereš.

Byly tu kradené věci, přechovávaly se tu omamné látky

Lidé z městečka do svého městečka přitáhli velké množství odpadu. „Víme, že tam byly i předměty z trestné činnosti, ale policie pak často narážela na to, že je nikdo nehledá. Také se tam přechovávaly a distribuovaly omamné a psychotropní látky. Proto jsme s městskou policií a Lesy České republiky vyzvali tyto osoby, aby opustili tyto pozemky. Vyzvali jsme je také, aby pozemky vyklidili a uvedli do původního stavu. To neudělali, takže nastupují Technické služby Slezská Ostrava a budeme je vyklízet,“ řekl starosta Richard Vereš.

Starosta odhadl náklady na vyklizení a likvidaci městečka na čtvrt milionu korun a odhaduje, že likvidace černé skládky vzhledem k její velikosti potrvá několik týdnů.

Pochybuji, že tohle všechno našli u popelnic

Je půl deváté a teď už začíná „úřadovat“ osmičlenná parta z technických služeb. Začíná likvidace městečka. Rozvrčí se motorová pila a chlapi si nejdříve rozšířují prostor k domu, kudy budou možná několik dní a možná i pár týdnů vyklízet tuto obrovskou lokalitu, plnou nastřádaného materiálu, starých výrobků, zbytků jízdních kol a podobných vozítek.

Další z nich už odvážejí z městečka jízdní kola a stavějí je k připraveným kontejnerům. Kolik jich bude asi na vyčištění této lokality potřeba? „Pochybuji, že tohle všechno našli u popelnic,“ zhodnotí ten babylon nepořádku jeden z policistů.

Dodává, že takové městečko má nejeden ostravský městský obvod. „Ale tady na Slezské je ojedinělé. V létě kdybyste to viděli, sem se nedalo dostat, všude tady byly schované ostnaté dráty, museli jsme dávat hodně pozor, byla tu jedna past za druhou. Nahoře byly tři další stany, ty už jsou taky pryč. A upřímně, polovina věcí je oproti létu pryč. Měli tu i sprchu,“ říká městský policista.

Na městečko upozornil revírník, když se k němu obyvatelé chovali agresivně

Bezdomovecké městečko vzniklo poblíž Slezskoostravského hradu ve špatně přístupném terénu mezi ulicí Frýdeckou a řekou Ostravicí. Vznikla tu vlastně obrovská černá skládka včetně nepovoleného obydlí. Navíc zde zřejmě podle úředníků docházelo k přechovávání ukradených sdílených kol či sekaček na trávu. Místní se tady postupně oplotili ostnatými dráty a žiletkovými ploty.

Na vznik bezdomoveckého městečka upozornil lesník, když se k němu lidé žijící v lokalitě chovali agresivně. Městský obvod Slezská Ostrava začal v minulých týdnech iniciovat vyklizení této černé skládky a zdejším lidem výzvu k vyklizení pozemků a předání pozemků v původním stavu, a to do patnácti dnů od doručení výzvy. To se ale nestalo a tak začala demolice.