Osvobození Ostravy den po dni: 18. dubna. Mučednická smrt průzkumníka

Rudá armáda spolu s československými tankisty a letci sváděla od 15. dubna rozhodující a kruté boje o obce a města na Opavsku a Ostravsku.

Ostravská operace byla jednou z největších a nejurputnějších bitev na území československého státu. Sledujme postup rudoarmějců den po dni a nechme hovořit historiky i kroniky obcí.

Před 75 lety začala ostravsko-opavská operace, největší vojenská operace na území našeho státu, na jejímž konci bylo osvobození města Ostravy. Ačkoliv veřejné oslavy musely být kvůli koronaviru zrušeny, Magazín PATRIOT si společně s městem Ostravou připomíná dubnové události rok 1945 speciálním seriálem, kterým chceme vzdát hold tehdejším hrdinům.

Ráno18. dubna sovětské a československé jednotky zahájily útok na Štítinu. Nepřátelská palba však komplikovala postup osvobozeneckých jednotek přes řeku Opavu.

Boj o Štítinu propukl přesně v osm hodin ráno. Českoslovenští tankisté s podporou sovětských samohybných děl podnikli výpad ve směru od Kravař. Sovětští ženisté však kvůli silné nepřátelské palbě dokázali opravit most přes Opavu až během noci.

V bojích v okolí mostu zahynuli dva českoslovenští průzkumníci, třetí, Ivan Kubinec, padl do zajetí. Nacisté jej umučili, údajně byl ukřižován na vratech statku.

Někde byly boje dlouhé, o Darkovice se bojovalo celých šest dnů

Vraťme se opět do dramatických kulis, v nichž se tento krutý příběh odehrál. Do 18. dubna v nočních hodinách probíhaly těžké boje, při nichž Čechoslováci a rudoarmějci pronikli do centra obce Štítina. Německé tanky využívaly krytí kulometných pevnůstek a obrněnce obou bojujících stran se často střetaly z bezprostřední blízkosti.

Českoslovenští tankisté v čele s podporučíkem Emilem Cilcem vytlačili Němce od nádraží a přerušili tak dopravní spojení mezi Ostravou a Opavou. V bojích padlo přes sto osvoboditelů. V obci bylo zničeno 85 procent zástavby včetně lihovaru a mlýna.

Historik Jiří Neminář z Muzea Hlučínska v práci zveřejněné na serveru Moderní dějiny popisuje, že dosáhnout vodního toku Opavy se podařilo osvobozeneckým jednotkám po třech dnech urputných bojů v prostoru Kravař.

Zatímco se tedy ve střední části Hlučínska fronta prohnala se značnou intenzitou mezi 15. a 17. dubnem a o vesnice se zde zpravidla bojovalo jeden den, tak na východě, kudy postupovala 1. gardová armáda, trvaly boje podstatně déle. Například o Darkovice se bojovalo celých šest dnů, než se podařilo postoupit na Hlučín.

Německé velení prohlásilo Opavu za pevnost

Tvrdé boje pokračovaly i za řekou Opavou o vesnice Štítina a Háj. Zde se již sovětští vojáci museli potýkat s objekty předválečného opevnění lehkého typu, které Němci využívali.

Proto je Rusové po dobytí preventivně vyhazovali do povětří, aby na ně nemuseli znovu útočit, pokud by je německé síly znovu získaly zpět.

Ve stejnou dobu probíhaly tvrdé boje o Opavu, která se tehdy již tři týdny nacházela pod silnou dělostřeleckou palbou.

Německé velení prohlásilo Opavu za pevnost, což znamenalo, že obránci zde měli bojovat až do posledního dechu. Ve městě se kromě pravidelné armády nacházely zejména jednotky domobrany, SS a maďarského dělostřelectva.

V Hrabyni hoří první domy, Rusové míří k Opavě

Teprve 18. dubna nad ránem v Hrabyni na chvíli utichla střelba, lidé stačili ale jen nanosit vodu, něco uvařit a pojíst a vše začalo znovu. Granáty dopadly na školní dvůr, zničily boční vchod do kostela a rozbily všechna okna.

Jak píše hrabyňská kronika, ve sklepě u Kožaných byly umístěny dva telefony a německý plukovník odtud řídil boj u Velkých Hoštic. Toho dne hořelo v Hrabyni Sněhotovo stavení, stodola u Pastrňáka, obecní domek, stodola Františka Halfara a Františka Zmiji.

Hasiči vyjeli se stříkačkou k požáru stavení Rudolfa Hajdučka, ale marně se pokoušeli oheň uhasit. Střecha domku byla zasažena fosforem, takže oheň vznikal stále znovu. To byl také poslední zákrok hrabyňských hasičů za války.

Také situace německých jednotek v Opavě se prudce zhoršila poté, co Rudá armáda 18. dubna překročila řeku Opavu a část jednotek Kuročkinovy 60. armády mohla zahájit postup po druhém břehu.

Leták shazovaný ruským letectvem a nabádající Němce ke kapitulaci.

Sověti se blížili k Opavě ve třech útočných směrech od dnešního česko-polského pomezí a z protějšího břehu od Kylešovic.

Rozvědčíci navštívili lidi ukryté v prádelně činžáku

Vraťme se do Štítiny, kde zemřel krutou smrtí rozvědčík Ivan Kubinec. Jeho pomník vytesaný po roce 1945 na hřbitůvku ve Štítině od kameníka Romana Vrány má podobu polonahé postavy v pokleku s vykloubenýma rukama, která je dlaní levé ruky přibita hřebem do náhrobní desky.

Antonín Kuchař před lety ztvárnil tuto událost v brožuře vydané OV SČSP v Opavě podle vzpomínek S. Balakina a P. Urama.

18. dubna 1945. Krvavé slunce těžce kleslo za obzor. Zvířený prach po detonacích bomb, granátů a min sedal v hustých vrstvách na rašící pupeny stromů. Do tmy rudě zářily požáry zapálených stavení, jejich ohořelé, rozbité zdi chmurně trčely k temné obloze.

Fašisté se drží právě ve Štítině. Přes den se zakopali ve statku za strouhou. Most od mlýna vyhodili do vzduchu. Po silnicích, po polích a zahradách se směrem od Nových Sedlic k nádraží pohybují ve tmě tanky.

Zničený ruský tank ve Štítině.

Lidé namačkaní po třiceti i čtyřiceti ve sklepech jsou vyhublí, vyčerpaní a zčernalí strachem. Na dveře malé prádelny v činžáku proti starému pivovaru někdo zabouchal. Kdo tam? Všichni si v prádelně oddechli, když uslyšeli: „Naši“. Muži rychle uvolnili dveře a uviděli dva vojáčky v zaprášených zelených uniformách. „Kde je nepriatel?“

Tam za rječkou zaživa ho přibili na vrata… Beštie!

Lidé v prádelně pochopili. Průzkumná hlídka osvoboditelů – Slováci. Když se vojáci dozvěděli, co potřebovali, potichu úkryt opustili. Do rozbřesku byly už jednotky Rudé armády rozloženy kolem celé vesnice a s prvním zábleskem vycházejícího slunce nastal nový těžký boj. Fašisté se zběsile bránili.

V ranních hodinách však sovětští vojáci protrhli jejich opevnění, umlčeli jejich kulometná hnízda a obsadili velkostatek. Pak se rozpoutala jedna z největších tankových bitev. Dům od domu a takřka metr po metru rudoarmějci vytlačovali nacisty z vesnice. Nejlítější boj se odehrával u nádraží a kolem železniční trati.

V malé prádelně činžáku lid tu noc nespali. Venku běsnil boj, když do prádelny vběhl jeden z nočních návštěvníků. Ptal se po svém druhovi. V noci se při průzkumu rozdělili. Ivan Kubinec se přebrodil přes strouhu, aby přesněji zjistil stanoviště a kulometná hnízda nepřátelských zákopů.

Domluvili se, že se sejdou znovu u prádelny. Ti dva byli už dlouho kamarády. Spolu vstoupili do řad 1. Československé tankové brigády, spolu se s ní dostali po boku Rudé armády až do Slezska. Ivan se však nevracel.

Když se vřava boje přenesla na druhou stranu strouhy, průzkumník se vydal hledat ztraceného kamaráda. Neúspěšně, vydal se proto ještě jednou přes strouhu k polozbořenému statku.

Do úkrytu v prádelně se vrátil celý zkrvácený. Těžce dosedl na lavici, zakryl si tvář rukama a rozeštkal se: „Ivan, můj Ivan ukřižovaný… Tam za rječkou zaživa ho přibili na vrata… Beštie! Zomrel mi v rukách. Po tvářích mu stékaly slzy.

Smrt rozvědčíka rozpálila krev vojáků

Zpráva o bestiálním umučení rozvědčíka Ivana Kubince se bleskem roznesla po celm frontovém úseku. Rozpálila krev vojáků. Ze tří stran obklopili sovětští vojáci nádraží, dobyli je a zároveň s tanky se drali kupředu k zalesněným kopcům.

Samopaly a granáty mstily Ivanovu smrt. Kaťuše jim připravovaly cestu. Na Hrabyň, na Dobroslavice až do Ostravy. Ve Štítině zůstalo celé pohřebiště tanků po této bitvě. Takto ztvárnil krutou smrt Ivana Kubince Antonín Kuchař.

Jak Ivan Kubinec zemřel? Dne 18. dubna dosáhla čs. tanková brigáda po urputných bojích řeky Opavice, kde byla mocná nepřátelská opevnění. Rozvodněná řeka byla pro vojska velkou překážkou, půda kolem ní byla rozbahněná, ze země trčely železné zátarasy a bunkry.

Osvoboditelé zahájili boj o obec Štítinu, před kterou nedaleko říčky protékal nevelký potůček. Můstek na něm nebylo možno minout. Bylo nutno zjistit, není-li zaminován. Právě to měl za úkol průzkumník Ivan Kubinec.

Nejdříve pohřbili umučeného vojáka za obcí u kapličky

Ivan rozkaz splnil, ale na zpáteční cestě ho zajali Němci. Bili ho po hlavě a pak ho zaživa ukřižovali na vratech. O tomto tragickém případu Ivana Kubince se jeho kamarádi dozvěděli za pětačtyřicet minut.

Když doběhli do lihovaru, vesničané a vojáci už sundávali tělo Ivana Kubince z vrat. Odnesli ho pak na okraj vesnice, kde ho u malé kapličky pohřbili. Po válce přenesli tělesné ostatky průzkumníka na hřbitov a nechali mu postavit pomník, který je kulturní památkou. Dnes je originál pomníku v ZŠ generála Heliodora Píky ve Štítině a na hřbitově je jeho věrná kopie zhotovená v roce 2000 Martinem Bockem.

Jednadvacetiletý Ivan Kubinec se narodil 26. dubna 1923, pocházel z chudé rodiny a bydlel v dětství v ukrajinské vesničce Novoselice v okrese Tjačevo. Za války se stal jako řada mladých obyvatel Zakarpatské Ukrajiny, tedy bývalého československého území, dobrovolníkem čs. armádního sboru Ludvíka Svobody.

O jeho mládí není mnoho informací. V roce 1944 vstoupil do zahraniční armády a v bojích na Ostravsku působil jako rozvědčík 1. čs. tankové brigády. Dnes jeho jméno nese v obci jedna z ulic.

V seriálu jsme využili texty ostravských, opavských a hlučínských historiků, archivářů, serverů Moderní dějiny, VHÚ, publikací o Ostravě a řady kronik obcí a měst v kraji.