Nejnovější zprávy: Dubina má zmodernizovanou tramvajovou trať. Bude tišší, rychlejší i levandulová Poruba doma ve šlágru nestačila na Vsetín. V sobotu vyzve Prostějov

Byznys

Od hippies krámku na ulici k rodinné firmě. Ondruškovic výrobky znají na celém světě

​V brašnářském řemesle se Magdaléna (45 let) a Zdeněk (49 let) Ondruškovi posunuli od výroby kožených náramků a ozdob k designovým, ručně zpracovaným usňovým opaskům, kabelkám, brašnám, batohům či aktovkám.

Foto: Zdeněk Ondruška

„Začínal jsem s malým krámkem na ulici v Olomouci. Celý můj obchod se vešel do jednoho kufru. Prodával jsem ručně vyráběné přírodní šperky, které v té době, mluvíme o první polovině devadesátých let, nebyly běžně k sehnání. Byl o ně velký zájem. Vyráběl jsem náhrdelníky z lakovaných makovic, v sekáči jsem koupil kožené sako a rozstříhal ho na proužky, spojil korálky a vznikly náhrdelníky a náramky, maloval na kamínky, zpracovával kousky dřeva z lesa,“ popisuje Zdeněk Ondruška.

Prapočátek jeho vztahu k výrobkům z kůže bychom prý ale našli už v dětství, kdy si hrál na indiány a vyráběl různé indiánské doplňky. První koženou čelenku si vyrobil už v šesti letech.

Původním povoláním je Zdeněk elektrikář (na dráze). V rychlících na českých tratích ale strávil pouze prvních pět let po škole. V osmdesátých letech začal jezdit na vandry. Během svých poutí po horách potřeboval spoustu drobností, které na trhu nebyly. Tak si je zkusil vyrobit sám.

Měl úspěch, jeho ruční práce se líbily i přátelům. Zlom přišel začátkem 90. let, kdy se setkal se skupinou hipíků, kteří se živili prodejem vlastních výrobků. Inspirovalo ho to. Hlavně svoboda, život bez autorit, bez firemní hierarchie a bez brzkého vstávání.

Když doma oznámil, že se bude živit pouličním prodejem vlastních výrobků, otec jeho nápadu příliš nedůvěřoval a vytýkal mu, že opouští sociální jistoty státního podniku. Když potom přišel s prvním výdělkem, který tvořil asi polovinu jeho měsíčního platu, byl to pro otce šok.

„V té době jsem pracoval stylem – pět dní prodeje na ulici v Olomouci, a pak měsíc na vandru. Bylo mi dvacet, byl začátek devadesátek. Mohl jsem jezdit, toulat se,“ vypráví Zdeněk.

V roce 1997 potkal Zdeněk Magdu, studentku výtvarné výchovy na pedagogické fakultě v Olomouci. „Zajímala jsem se o jeho výrobky z kůže. Navrhl mi, že hledá slečnu na focení svých kožených šperků. Partička holek z výtvarky se začala smát. A já odmítla, že nejsem fotogenická. Zdeněk to pak „zabil“ prohlášením, že nejde o mě, ale o šperky,“ směje se Magda.

Znovu se potkali po půl roce. Magda se víc zajímala o Zdeňkovu práci a pozastavila se nad tím, proč místo kožených šperků raději nedělá kabelky? Vždyť ženy rády nosí kožené kabelky! Vzala si od něho kousek kůže, že zkusí sama něco vyrobit. Zdeněk Magdě moc nevěřil, ale z výsledku byl nadšený. „Tak začal náš společný projekt,“ dodávají oba.

Magda měla jasnou vizi. Přidat na barevnosti. Nabízet barevné kožené kabelky! Zdeněk do té doby používal pouze přírodní barvy a chtěl se této koncepce držet. Magdiny argumenty však byly přesvědčivé. Na trhu převládaly černé a hnědé výrobky, ale ženy chtěly nosit barvy! Brzy se ukázalo, že je to správná cesta.

„Trvalo strašně dlouho, než nás vlastní podnikání dokázalo uživit. Z počátku nám hodně pomáhali mí rodiče. Každopádně první společné roky byly v duchu nárazových třeba dvoutýdenních jarmarků, kde jsme prodávali. A pak jsme na měsíc vyrazili třeba na Balkán. Neměli jsme děti, žádné závazky,“ vysvětluje Magda. Když přišly děti, měli už Ondruškovi za sebou pět let společného podnikání a cestování.

Mezitím si Magda ještě z vlastního zájmu doplnila vzdělání se zaměřením na design výrobků a vystudovala ateliér Designu obuvi na fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Podnikání firmy Ondruškovic rostlo krok za krokem. Zázemí své dílny vybudovali v domku v Ostratě u Zlína, postupně se rozšiřovala plocha dílny i místo na uskladnění usní. Během let se zvětšoval jejich prodejní stánek. Začínali s kufrem, stoličkou, dřevěnými tyčemi a několika šňůrami.

Teď jezdí s velkým praktickým stánkem. Nejdřív cestovali vlakem, zboží měli v kufru a batohu, pak pořídili žigulík, do kterého se vešli s menším stánkem, se zbožím i s prvorozeným synem. Nyní mají problém všechno dostat do velké dodávky.

V roce 2008 se jejich zboží objevilo na internetu, a to díky portálu Fler, který byl určen pro rukodělné výrobky a zákazníkům garantoval dodání objednaného a zaplaceného zboží. V dnešní době je však již tento portál přesycen prodejci. „V začátcích se jednalo zhruba o čtyři tisíce prodejců, teď je jich tam sto tisíc a zboží je už příliš,“ připouští Magda.

Zhruba před deseti lety přišly design akce ve velkých městech – Praha, Brno, Ostrava. Od založení vyhlášeného pražského Dyzajn Marketu se účastní všech jeho akcí.

„V Praze je samozřejmě největší kupní síla. Na akcích bývalo vždy hodně cizinců. Naše zboží se díky tomu dostalo daleko za hranice. Bylo příjemné komunikovat anglicky s lidmi z celého světa. Vědět, že pán si odveze náš náramek do Hong Kongu, jiný do střední nebo jižní Ameriky,“ shodují se Ondruškovi.

Osobní kontakt se zákazníkem pro ně byl vždy velmi důležitý. Letos se ale vše zásadně změnilo. Běžně jezdívali ročně na deset jarmarků a prodejních akcí. Letos to byly jen čtyři. Kvůli Covidu-19 byly nejdřív zrušeny jarní prodejní akce. Některé z nich přesunuli organizátoři na podzim. V říjnu se však situace opakuje, jarmarky a markety jsou rušeny. A vyhlídky na vánoční prodej, který vždy tvoří hlavní část ročních příjmů, jsou velmi nejisté.

„Ondruškovic“ se tedy zaměřili na internet. Rozjeli e-shop, vylepšili svoje internetové stránky www.ondruskovic.com. Právě tento sofistikovaný firemní web nejlépe demonstruje, jakým progresem za dvacet tři let jejich brašnářské řemeslo prošlo. Mimochodem, autorem fotografií na webu je Zdeněk Ondruška.

Za celým rodinným podnikem je samozřejmě spousta dřiny. Z původních hippies začátků vyrostla rodinná firma, ve které si Ondruškovi museli vymyslet a naplánovat podnikání tak, aby celý proces, od nákupu a výběru materiálů, naskicování střihů, kompletní výrobu až po strategii prodeje, komunikaci se zákazníky, zabalení a odeslání výrobku mohli dělat dva lidé a uživilo to celou rodinu.

Rozšiřování podniku a přibírání dalších zaměstnanců nikdy v plánu neměli. Dál chtějí zůstat malou rodinnou firmou, kterou tvoří jen Magda a Zdeněk. Mohou tak vše dělat opravdu poctivě a za svou práci ručí.

Spolupráce se ZOO

V roce 2003 začali Ondruškovi spolupracovat se Zoo Zlín. Zdeněk vyrobil domorodé štíty do pavilonu slonů a pavilonu žiraf, africké bubny do Etiopie, obří dřevěný xylofon do asijské oblasti a v posledních letech to byly výrazné velkoplošné jmenovky zvířat na pravé kůži.

Morové masky

Během první vlny koronaviru v Evropě vytvořil Zdeněk Ondruška několik replik středověké morové masky – velký kožený zobák, se kterým chodili po ulicích moroví lékaři, v době kdy řádila černá smrt.

Tvar masky pak inovoval – zkrátil nosní část a vzniklo takzvané „prasátko“. „Trocha recese v této neveselé době. Maska je však plně využitelná, když se do „rypáčku“ dá kus gázy nebo něčeho podobného,“ uvádějí na svých stránkách.