Nejnovější zprávy: Dubina má zmodernizovanou tramvajovou trať. Bude tišší, rychlejší i levandulová Poruba doma ve šlágru nestačila na Vsetín. V sobotu vyzve Prostějov

NESMRTELNÉ HOSPODY

Nesmrtelné hospody: Okolo Honyšů prošly dějiny Ostravy, restaurace stále stojí

​Tahle hospoda stojí ve starých Výškovicích už od konce 19. století. Na nejstarší pohlednici z roku 1898 je ještě jako hostinec U Štýbra.

Foto: Archiv

Později se hostinec jmenoval U Honyšů, avšak v době, kdy komunistický režim tuto restauraci znárodnil, byla známá jako restaurace Na Zatáčce.

Dnes jsou v této výškovické staré hospodě dokonce hospody dvě a jedna cukrárna. Přestože už má proslulý hostinec pár let nového majitele, jeden z podniků nese věren tradici stále jméno U Honyšů, protože ji provozuje vnuk muže, který ji před válkou koupil. V původních prostorách hostince dnes naopak úspěšně funguje známá Řízkárna U Orla.

Obě hospody mají venkovní posezení, řízkárna pak provozuje i původní sál hostince U Honyšů.

Hostinec býval největší stavbou ve Výškovicích

Nestárnoucí hostinec ve starých Výškovicích přivítal své první hosty v roce, kdy byl v kopřivnické Tatře vyroben první český sériově vyráběný automobil Präsident. Tedy v roce 1897. Jeho dostupnou historii nám v datech osvětlil kronikář obvodu Ostrava-Jih Petr Lexa Přendík.

Stavbu hostince zahájil o rok dříve hostinský Jan Štýbr a ten jí také dal poté své příjmení do názvu. „Hostinec U Štýbra byl dlouho vůbec největší stavbou v obci. Jeho sál využívali ochotníci, divadla, spolky, zejména od dvacátých let minulého století Sokolové,“ říká kronikář.

Hostinec na pohlednici uprostřed. Foto: Archiv

V polovině dvacátých let Jiří Štýbr odprodal hostinec bratrům Honyšovým. „Po celé meziválečné období se v sále odbývaly veškeré společenské a kulturní aktivity Výškovic. Protiváhu měl podnik jen v protější hospodě U Žáčka, který ale zanikl a dnes v jeho místě stojí čerpací stanice,“ říká badatel.

Po znárodnění po nástupu komunistů k moci, tedy po roce 1948, fungoval hostinec pod názvem Na Zatáčce. „Byla zde hospoda, restaurace i vinárna. Po roce 1989 byl celý objekt navrácen potomkům bývalých majitelů,“ říká k historii hostince Petr Lexa Přendík.

Foto: Archiv

Stála na hlavní cestě, dědeček přistavěl sál

Dnes jsou v této opravdu velké stavbě vlastně hospody dvě. Menší hospodu, která nese původní název U Honyšů, dnes provozuje pokračovatel rodu Honyšů Vladimír Honyš. Právě jeho dědeček Vilém Honyš někdejší a oblíbený hostinec U Štýbrů už za první republiky od jeho původních majitelů koupil.

„Tehdy ještě vedla kolem tohoto hostince jediná hlavní cesta, točila se nahoru k řeznictví, které tu bylo, a vedla dál až k Bělskému lesu. Místo toho nového baráčku vedle nás bývalo holičství,“ ukazuje Vladimír Honyš místa, která už dávno změnila nová velká cesta a most nad ní.

Dodává, že jeho dědeček přistavěl ke koupenému hostinci brzy i sál, kam chodili ještě před válkou i po ní cvičit místní Sokolové a pořádaly se v něm plesy. Prostě v hostinci U Honyšů bývalo dlouho i kulturní centrum starých Výškovic.

Foto: Archiv

Historii starého hostince nikdo nesepsal

Historii hostince však podle hostinského nikdo nikdy nesepisoval, nedochovaly se totiž dokumenty, kdy to dědeček od Štýbrů koupil. „Věděla to babička, ale ta bohužel už zemřela. A nám to nikomu nikdy neřekla přesně,“ říká současný provozovatel Vladimír Honyš.

Hodně obyvatel Výškovic a obvodu Ostrava-Jih zná jeho hospodu léta a starousedlíci pamatují, že se dlouhá desetiletí jmenovala Na Zatáčce. Až do roku 1991. „Tehdy můj otec Vladislav se strejdou Lubošem vyřídili restituci restaurace a zhruba od té doby jsem tady i já,“ říká bodrý hostinský.

Denně vytočili deset, dvanáct hektolitrů piva

Všichni tři Honyšové začali státem navrácenou restauraci provozovat. A Vladimír Honyš tak zažil dobu, kdy se jejich podnikání opravdu dařilo. To ještě stále totiž ostravské šachty a mnohé velké podniky fungovaly. A jejich zaměstnanci chodili do hospod na pivo, které navíc nebylo tak drahé.

„Na počátku devadesátých let jsme tady ve starých Výškovicích byli jediná otevřená a také pořádná hospoda. Chodili sem i lidé ze sídliště. Pamatuji si, že v té době jsme vytočili denně deset, dvanáct hektolitrů piva. Přijela IFA s bečkami a my jsme ji do sklepa vyskládali celou. V létě to tu bylo před hospodou plné lidí,“ vzpomíná dlouholetý hostinský U Honyšů.

Vladimír Honyš. Foto: Petr Broulík

Ostatně stejně jako často dnes. „Je fajn, že tudy vede cyklostezka,“ poznamenává.

Také do hostince U Honyšů chodili havíři, ona dávná jistota ostravských hospod. Zná to z vyprávění babičky. „Ti toho vždy vypili po šichtě hodně. Pokaždé bylo v hospodě poznat, že skončili šichtu. Někdy se stavili i dopoledne na dvě a pak šli do roboty. Hodně místních lidí bylo také zaměstnaných ve Vítkovicích, na Nové huti nebo u Vítkovických staveb.“

I když hospodu znárodnili, babička se do ní časem vrátila

Přestože v hostinci U Honyšů začali v devadesátkách tři Honyšové, jeho otec brzy skončil. Vladimír Honyš pak vedl hostinec se svým strýcem, který nakonec asi po čtyřech letech také skončil. „Tak jsem strejdu vyplatil a od té doby jsem tu byl za všechny Honyše sám,“ vzpomíná Vladimír.

Právě kvůli hostinci se přistěhoval na počátku devadesátých let z Příbora, kam se jeho otec přiženil a kde se Vladimír v roce 1970 i narodil.

„Když jsem byl kluk, tak jsme sem jezdili za strejdou a za babičkou. Ona na téhle hospodě dělala i za komunistů, jako celoživotní zaměstnankyně ostravských Restaurací a jídelen. Nejdříve dělala v ostravském bufetu, ale potom byla až do revoluce tady v tehdy bývalé rodinné hospodě. Hosté ji oslovovali paní vedoucí, dobře věděli, že je to vlastně původně její hospoda,“ říká.

Babička načepovala i nezletilým, ale pak je hnala domů

Dodává, že jeho babička, paní Helena Honyšová, dobře znala řadu jeho dnešních štamgastů. Dnes jsou všichni v důchodu, ale tehdy mnozí ještě neměli osmnáct. „Vzpomínají, jak po ní v hospodě loudili pivo, a jak jim je nosila do extrovny dozadu v hospodě. Dala jim ale jen po dvě piva a hnala je domů,“ směje se Vladimír Honyš.

On sám proto znal rodinnou hospodu i za totality. „Tady v těchto prostorách mé nynější hospody byla například vinárna, zřídily ji tady Restaurace a jídelny někdy od začátku sedmdesátých let. A hospoda byla dále vedle, kde je dnes řízkárna,“ popisuje Vladimír Honyš.

Právě v sedmdesátých letech vznikalo kolem Výškovic obrovské sídliště, které samozřejmě znamenalo dostatek hostů i pro starou hospodu Na Zatáčce, tak pro vinárnu.

Dnes má budova jiného majitele. Ale hospoda U Honyšů je tu stále

Jak se stalo, že dnes jsou v domě bývalé restaurace U Honyšů vlastně dva podniky? Vladimír Honyš říká, že rodinnou restauraci v roce 2009 musel prodat. Dnes ji tak vlastní soukromá firma.

„Ekonomická situace. Bylo třeba restauraci renovovat. Kolem nás přibyla nová konkurence, lidé chtěli změnu a naše hospoda zůstala vlastně stejná jako před desítkami let. A na nějaké zavedené jméno a tradici dnes bohužel lidé nehrají. Takže kšeft upadal a my jsme na pořádné investice v té době neměli,“ pokrčí rameny Vladimír Honyš.

Foto: Petr Broulík

Přesto se s hospodou nemohl rozloučit. „Tak jsem si tento kus hospody pronajal, v podstatě i proto, že v domě, který s tímto kusem hospody sousedí, bydlím. V původní restauraci U Honyšů jsme ale vlastně všichni v pronájmu, i řízkárna, i cukrárna, co v tomto domě je,“ vysvětluje Vladimír Honyš.

Za pípou je až večer. Jinak čistí po šencích pivní trubky

On sám v ní však čepuje pivo většinou až večer, takže tu obsluhují jeho zaměstnanci. „Přes den se živím tím, že čistím v hospodách ve výčepech trubky. Je to vlastně takové příbuzné povolání. A dneska hodně žádané. Každý chce mít kvalitní pivo a trubky se musí čistit,“ usmívá se pan Honyš.

Sám je ale původně povoláním automechanik. Vyučil se v kopřivnické Tatře. „Když byla v roce 1989 revoluce, tak jsem byl na vojně. Vrátil jsem se, když naši vyřizovali restituci, tak jsem asi rok dělal v závodě v Příboře. No a pak jsem si tady koupil byt, pak i tento barák sousedící s hospodou,“ popisuje.

Jeho hospoda stojí na štamgastech. Pro ně ji pořád má

„Klientelu“ jeho hospody dnes tvoří hlavně starousedlíci, kteří „do Honyšů“ chodí na svých pár piv od počátku devadesátých let.

„Jsou to moji dobří štamgasti. Máme tady třeba stálého hosta, který k nám chodí, protože k Honyšům chodil už jeho tatínek, a také tatínek jeho tatínka. Jeho otce všichni znali, protože spravoval auta a byl to karosář a jeho táta taky. Pořád se po něm někdo ptal, protože potřeboval opravit nebo upravit auto. Měl v naší hospodě vlastně takovou svou kancelář,“ říká Vladimír Honyš.

Dodává, že hodně starých štamgastů jeho hospody už bohužel není na tomto světě, ale pořád jich ještě dost zůstalo. Ti, kteří sem stále chodí, mají dnes pětašedesát, sedmdesát i výše. „Dají si své čtyři denně, někdy se zdrží i déle. Hlavně kvůli nim tady pořád dělám,“ usmívá se Vladimír Honyš a dodává, že jeho hospodu táhne léto.

Kdo má hlad nebo chuť na něco k pivu, může si dát nakládaný hermelín nebo utopence. Jako v tradiční hospodě. „Občas v létě venku grilujeme. Je to jenom takový doplněk, protože kolem mě jsou vlastně tři hospody, které vaří,“ říká hostinský.

Za covidu se „proslavili“. Policisté tu rozháněli pivní davy

Neopomene zmínit, jak se jeho hospoda „proslavila“ po celé Ostravě za covidu. „Prodávali jsme za pandemie přes okýnko. Lidi nám tu jako vždy seděli s pivem venku a policajti nám to tady rozháněli, že je zákaz shlukování. A před hospodou bylo s pivem možná i sto padesát lidí. Policisté mě samozřejmě upozorňovali, že ti lidé porušují protiepidemická opatření. Ale já jim argumentoval, že nějak žít musím, ať jim to řeknou sami. Tak to tady rozháněli megafony. Ti lidi se tedy zvedli, policisté odjeli, a chlapi se zase vrátili,“ usmívá se Vladimír Honyš.

Ale upozorňuje, že nebyl sám. V nedalekých výškovických hospodách Pod Parohama a U Koliby se rovněž podobným způsobem štamgasti vzpírali protiepidemickým nařízením a hojně se u nich scházeli venku na pivo. „Ti lidé nechtěli sedět doma. A když se na to dívám zpětně, tak dnes nedodržuje nikdo nic a podle mě se ekonomika dost zničila právě těma zarachama za covidu,“ říká Vladimír Honyš.

Unikátem lokálu U Honyšů je malé moře. I se slavným Nemem

Dnešní hospoda se slavným jménem U Honyšů je hlavně obyčejná hospoda. Ovšem má jeden netušený a nenápadný unikát. Kdo sem přijde, určitě si povšimne akvária, která tu v jednom z koutů stojí. V něm se prohánějí mořské ryby! A je v něm slaná mořská voda.

Foto: Petr Broulík

„Vždycky jsem měl rybičky, celý život jsem měl akvária. Ale nedávno se mi naskytla příležitost pořídit si své malé moře,“ říká hostinský Vladimír Honyš. V jeho akváriu v lokálu je čistá filtrovaná voda s mořskou solí, vlnící se mořské korály, a v nich dokonce mezi jinými mořskými rybičkami i rybka druhu klaun, tedy předobraz animovaného filmového hrdiny Nema. Hospodského koníček?

„To není koníček, to je kůň. Mořské akvárium je totiž úplně něco jiného než sladkovodní. Co je s tím práce, jak je to náročné. Mořské ryby jsou na všechno náročnější, provoz akvária je mnohem náročnější na energie,“ říká Vladimír Honyš a upozorňuje, že třeba právě nyní má jeho mořské akvárium režim rozednívání. „Pak se v akváriu rozsvítí další lampy a pro ryby nastane denní svit. Je to obrovská alchymie,“ říká s potěšením hostinský, který má v lokále i kousek pravého moře.

Když všechno poplatí, zůstane mu tak akorát na kafe

Za hospodskou pípou drží Vladimíra Honyše především nostalgie. „Vlastně bych už ani hospodského nemusel dělat. Uživím se čištěním pivních trubek. Lidé přestávají na pivo chodit a mladí pivo moc nepijí. Jestli to půjde takto dál, zůstanou jen vývařovny, kam chodí lidé na víkendové obědy, večeře a meníčka,“ posteskne si trochu. „A když to vezmu kolem a kolem, tak když zaplatím nájem a dnes ty šílené zálohy na energie, poplatky za televizi a internet, tak mám z provozování hospody tak akorát na kafe,“ říká smířeně hospodský podniku s proslulým jménem.

Ale zatím se nevzdává. „Dokud to jen trochu půjde, budeme držet hospodu dál. Ale jestli budu muset jednou skončit, zanikne asi i název U Honyšů,“ říká hostinský hospody, kterou zná dobře spousta obyvatel obvodu Ostrava-Jih.

Hostinec U Honyšů býval zájezdní hostinec, kdy na dnešní zahrádce bývala konírna, v které se vypřahali unavení koně a zapřahali noví za kočáry.

O nejstarší minulosti píše i ostravský spisovatel Bohuslav Žárský ve své knize Ostrava včerejší. V popisce k hostinci s titulkem U Štýbra, dodnes „U Honyša“ čteme: „Na rozdíl od jiných obcí Ostravska si Výškovice během staletí udržely zemědělský ráz, ani příliv lidí do dolů a hutí je skoro nezasáhl. Což ovšem neznamenalo, že by si sedlák rád nezašel na buřty s cibulí, fefrmincku a viržinko. K panu Štýbrovi, který měl stavení s hospodou a s poštou, kde byl poštmistrem. A o rozvoj Výškovic dbal jako člen obecní rady,“ stojí v knize.

Honyš měl i pobočku své hospody v boudě u hlavní cesty

Na proslulý hostinec vzpomínal v roce 2018 v rozhovoru s kronikářem městského obvodu Ostrava-Jih Petrem Lexou Přendíkem i pamětník a rodák ze starých Výškovic Stanislav Mazurek. Na otázku Jak vypadaly Výškovice v době jeho mládí, odpověděl:

„Byly tu tři hostince. Dva byly větší: Honyš a Žáček. Tyto hospody byly politicky rozděleny. U Honyše se scházeli sokoli a národní socialisté a u Žáčka členové DTJ a sociální demokraté. Obě strany zdravě soutěžily, třeba se předháněly, kdo za sezónu odehraje více divadelních představení. Válka však přinesla sokolům zákaz činnosti, nesměli cvičit.

A protože DTJ mělo chudší vybavení, Sokoli jim dali své náčiní a cvičili společně v sále u Žáčka. No a v letním období po válce si Vilém Honyš postavil „pobočku“ hospody. Byla to dřevěná bouda v místě, kde dnes stojí Koliba. Navezl do ní půllitry a soudek piva. Dospělým prodával pivo a dětem sodovku. Byl to dobrý tah, protože tudy vedly hlavní stezky procházek výletníků, vyprávěl pamětník Stanislav Mazurek.