​Miloslav Holub. Jak se z ostravského ochotníka stala hvězda

Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji, a také osobnosti spjaté s regionem.

Nepřehlédnutelná, takřka ikonická postava ostravské divadelní scény po několik desetiletí, to je Miloslav Holub (1915-1999).

Kromě každodenního účinkování před divadelním publikem se proslavil i díky filmu, dokonce v něm vytvořil poměrně záhy některé dodnes nezapomenutelné postavy a spolupracoval pak s těmi nejlepšími autorskými režiséry, jako třeba s legendárním Karlem Zemanem.

Pokud kdy měla ostravská scéna nějakou výraznou filmovou tvář, byl to rozhodně on a filmaři si byli jeho předností dobře vědomi, obsazovali jej tvůrci všech generací od Friče až po novou vlnu.

Přes robustní linii měl pro divadelní výraz svižný rodový základ. Narodil se v rodině ochotníků a na jevišti tak stál již v dětských letech.

Po válce se usadil v Ostravě, kde vydržel až do roku 1984, ale i nadále v ní působil. Dokonce se jednu dobu stal i uměleckým ředitelem (1953-56). Kromě toho spolupracoval s rozhlasem a v roce 1972 založil hudebně dramatické oddělení ostravské konzervatoře, které také vedl.

V roce 1955 zahájil recitací Bezručovy básně Ostrava vysílání ostravského televizního studia. Slezský bard jej provázel již dříve u přijímaček na DAMU, recitoval jeho báseň Bernard Žár.

Na své televizní začátky mistr zavzpomínal: „Začátky televize v Ostravě byly jedním slovem primitivní. Byla to taková obrozenecká doba Tylova. Snad jen s tím rozdílem, že žebřiňák jsme vyměnili za nákladní auto s plachtou, ve kterém cestovali do studia praktikábly, kulisy, kamery, kameramani a taky herci. Pamatuji se na to velmi živě, protože první setkání jsou nejtrvalejší. Víte, že jsem byl prvním profesionálním hercem v ostravském studiu? První den vysílání před deseti lety jsem před kamerami recitoval báseň Petra Bezruče Ostrava. Těšil jsem se na to pro pocit, který by měl být nějaký abnormální. Dosud nepoznaný. Nebyl. Studio jako v rozhlase, kamery a světla jako ve filmu, a tak to přece nebylo pro mne nic nového.“

Vytvořil na čtyři desítky filmových rolí a svou osobitou, nepřehlédnutelnou vizáží byl nejprve přeurčen pro role padouchů. Debutoval tak v roli vraždícího poštmistra v dramatu Uloupená hranice (1947).

Jeho režisér Jiří Weiss mu pak svěřil úlohu ve svém přelomovém ostravském dramatu Poslední výstřel (1950) a ještě v témže roce jej Martin Fryč obsadil i do předválečného dělnického dramatu z našeho regionu Zocelení (1950).

Zaujal jako gestapák ve válečném dramatu Past (1950) ale jednou z jeho raných a skutečně nejvýraznějších rolí se stal arcipadouch české kinematografie, převaděč přes bažiny u hranic v Kachyňově dramatu Král Šumavy (1959).

Od té doby povýšil a tak se změnil i jeho repertoár, už to nebyl záporák, ale představitel dobové inteligence, vysokoškoláků, ovšem rovněž komunistických funkcionářů.

Jinou přelomovou spoluprací se pro Holuba stala účast na geniálním díle Karla Zemana. Nejprve to byla světová senzace v podobě Vynálezu zkázy (1958), kde ztvárnil hraběte Artigase.

Následoval Baron Prášil (1961), Bláznova kronika (1964), Ukradená vzducholoď (1967) a konečně Na kometě (1970). Překvapivě mu pak Kachyňa svěřil i jednu z menších rolí v proslulém trezorovém dramatu Ucho (1970) a ještě dříve hrál v jiném trezorovém snímku Zabitá neděle (1969).

O té doby ale zřejmě upadl v nelibost a tak dostával už jen nepatrné příležitosti. Nakonec pro něj zbyly jen televizní seriály jako vynikající strašidelná Teta (1986) od Juraje Jakubiska nebo třeba ve své době oblíbené Velké sedlo (1987). Postupující nemoc mu pak zabránila v dalších rolích.

Miloslav Holub se v menších rolích uplatnil také v celé řadě „ostravských“ snímků, které připomíná náš filmový seriál.

Postupně se po již výše jmenovaných objevil v titulech jako Únos (1952) kde byl agent Ervín Šimáček, Prokopův asistent, pak přišla proslulá Tanková brigáda (1955) a jeho ministr Němec , následoval Život pro Jana Kašpara (1959) jako dispečer Bartoš, komedie Kotrmelec (1961) kde byl jako strážný, pak Úplně vyřízený chlap (1965) coby mistr Kežmar.

Hrál i v tematicky příbuzném snímku Hněv (1977) jako starý horník Karbaš zvaný Rozbuška. Jan Kačer jej zachytil ve své filmové poémě z Ostravska Město mé naděje (1978) jako herce Montfleuryho.

Juraj Herz mu svěřil roli starosty v historickém dramatu z Vítkovic Zastihla mě noc (1985). Samozřejmě Miloslav Holub nechyběl i v řadě dalších televizních snímků a seriálů.

S oblibou navštěvoval ostravskou restauraci U Rady, kde měl k tomu speciálně vyhrazený stůl.

Autor je filmový kritik a publicista